Časopis Myslivost

Koncem srpna zde byli hosty členové Videoklubu ČMMJ, kteří kromě přírodních krás Jeseníků dokumentovali aktivity této firmy na disky svých kamer. Reportáž přinášíme na jiném místě tohoto čísla.
Mne však zajímala také odborná lesnická a myslivecká část hospodaření firmy, a tak jsem položil několik otázek jednateli firmy Jiřímu Čížkovi a Ing. Štěpánu Müllerovi, který je poradcem právě pro lesnické a myslivecké záležitosti firmy.

Povězte mi, prosím, stručně něco k historii firmy samotné...
Naše firma vznikla privatizací Státních statků v roce 1993, kdy jsme se odštěpili od závodu Města Albrechtice. Farma se nachází v podhorské oblasti Jeseníků v nadmořské výšce zhruba 800 m. Je to převážně kopcovitý terén, který se hodí ke spásání hovězího dobytka, takže je to ideální forma na ekologické zemědělství, kterým se naše firma zabývá. Od roku 2000 jsme zapojeni v ekologickém zemědělství a máme před sebou plno úkolů, abychom stmelili lesnictví, zemědělství a myslivost. To je naším cílem, protože tvorba biocenter v této oblasti je velice zajímavá. Jako správci krajiny se staráme jak o louky, tak o les.

Na kolika hektarech půdy tedy hospodaříte?
Celkem je to 1800 ha, z toho zemědělská půda zabírá 1400 ha. Vysadili jsme přes 200 ha lesa na zemědělské půdě. Tím se zabýváme od roku 2000. Do budoucna bychom chtěli ještě vysadit zhruba dalších 200 ha. Takže jsme skloubili zemědělskou činnost s lesnickou a myslím, že je to tak ideální. Samozřejmě jsme ještě vytvořili několik biocenter včetně rybníků a mokřadů, které jsou zajímavé i pro turisty.

Dříve tady byla asi farma na pastevní odchov dobytka...
V minulosti zde byla specializovaná farma na chov ovcí, celkem se tu chovalo na tři tisíce ovcí, v té době byl chov ovcí i docela ekonomicky zajímavý. Po revoluci a po roce 1993, kdy nastala privatizace, se vše změnilo, nakonec cena ovcí a jejich produktů se od té doby dodnes stále jen snižuje. Ale my jsme nechtěli úplně jejich chov zrušit, jen jsme snížili stavy na současných asi 1500 kusů; naším zájmem je, aby se zachoval ráz krajiny a ovce do této krajiny nesporně patří.
Jaké jsou tedy v současnosti vaše hlavní hospodářské směry?
Hlavním cílem je údržba krajiny v rámci ekologického hospodaření. My, jako firma, se snažíme, aby krajina byla přitažlivá pro turisty, což podmiňuje i dotační politika Evropské unie. Na to navazuje pastva skotu, kde máme zhruba 600 kusů hovězího dobytka. Jako doplňkový program chováme ještě ekologické husy. Jsme jediná firma v republice, která chová ekologické husy. Je to velice zajímavé i do budoucna. Každý mikroregion by měl mít nějakou specialitu, kterou by mohl nabízet turistům - určitý výrobek, který by měl být specifický pro ten daný kraj. Jestliže jsem se již zmínil o husách, je to pro nás sice zajímavé, ale momentálně nás trápí to, že se v České republice zrušily všechny porážky pro vodní drůbež a vlastně nemáme kde husy porážet. Jak jsem již zmínil, důležitou naší činností je lesnictví a s tím spojená starost o krajinu včetně takových aktivit jako je údržba mezí, výroba posezení, odpočívadel, rozcestníků a podobně. My se cítíme býti správci krajiny. Takže se snažíme, aby krajina byla pro turisty zajímavá a poutavá.

Společensky důležité je ale jistě také to, že v dosti odlehlém regionu poskytujete pracovní příležitosti.
V rámci mikroregionu jsme firma, která zaměstnává zhruba 40 lidí, jsme největším zaměstnavatelem Holčovicka a podporujeme tak vlastně celý mikroregion, spolupracujeme se sousedními Karlovicemi, máme spolupráci i s Městem Albrechtice.

Čtenáře Myslivosti budou asi nejvíce zajímat otázky týkající se zvěře. Součástí firmy je obora. Kdy jste pojal nápad vytvořit oboru a začít hospodařit se zvěří?
Myslivosti se věnuji zhruba 25 let. Jak bude vypadat myslivost v naší firmě záleželo na vývoji privatizace a kolik se nám podaří koupit pozemků. V posledních letech se nám podařilo koupit zhruba 1000 ha půdy, takže jsme přemýšleli, jak vůbec začít s myslivostí. My máme právo zřídit si honitbu a na to navazuje další myslivecké vyžití. Při posledním měnění honiteb jsme si vytvořili vlastní honební společenstvo, které je na dominantní části našich pozemků, což představuje honitbu o rozloze 2800 ha, z toho je asi 1000 ha lesa. Následně jsme vytvořili v této honitbě další honitbu, kterou jsme později přetvořili na oboru. Ta je součástí nově zalesněných ploch, které jsme vytvářeli od roku 2000. Takže obora již funguje šestým rokem.

A stavy zvěře?
Nakoupili a vypustili jsme muflony a daňky, aktuální stav je přes 200 kusů, z toho 90 kusů mufloní a 110 kusů daňčí zvěře. Obora má dnes rozlohu zhruba 168 ha. Velikost obory bychom rádi podle finančních možností ještě rozšířili. Do budoucna by tedy mohla mít až 300 ha.

I když vím, že je ještě předčasné vzhledem k relativně krátké historii obory hodnotit zvěř z hlediska trofejového, přece jen, jakých jste z tohoto pohledu již dosáhli výsledků?
Je pravda, že ještě nemůžeme plně hodnotit daňčí zvěř, protože ta by měla být trofejově na vrcholu až kolem sedmi let věku. V letošním roce máme šestileté daňky, kteří byli už loni v pěti letech velmi nadějní, měli jsme v oboře asi čtyři zlaté daňky, kteří nosili trofeje kolem 190 bodů CIC, což snad není vůbec špatné. Myslíme si, že v sedmi letech by měli daňci určitě dosahovat hranice okolo 200 a více bodů CIC.
Jaké provenience byli ti první nakoupení daňci a mufloni, případně zda jste již doplňovali chov další nakoupenou zvěří k osvěžení krve?
Původ našich daňků je z Maďarska, protože jsme nějaké daňky nakoupili z obory Helena, kde je také maďarský původ. Tam jsme i koupili základ muflonů. U muflonů máme populaci větší, protože ti se rychleji rozmnožují a rychleji dorůstají, takže jich máme několik se zlatou medailí. Ještě musíme koupit berana, budeme se snažit trochu ovlivnit chov ve smyslu odstranění jisté vrůstavosti toulců.

Jakým způsobem lovíte? Loví vaši zaměstnanci, máte poplatkové lovce?
V oboře není lov zatím moc rozšířen, protože obora je mladá. Ale samozřejmě musíme získávat i nějaké peníze, abychom mohli nakupovat krmivo a pokryli další s chovem spojené náklady, takže se tu v menší míře loví i s poplatkovými lovci, které doprovází náš personál. Naši myslivci z honebního společenství zajišťují selektivní lov.

Pokud jsem na začátku správně pochopil, myslivecky hospodaříte i ve volnosti v rámci mysliveckého sdružení?
Ano, máme honitbu, která patří firmě a myslivost je součástí hospodářské činnosti firmy. Ve volnosti máme jelení, srnčí a černou zvěř. Jelení zvěře lovíme asi 20 kusů, srnčí zhruba také 20 až 30 kusů a okolo 20 kusů černé zvěře.

Ti, kteří loví u vás, jsou vašimi zaměstnanci?
Naši zaměstnanci většinou nejsou myslivci, takže lov řešíme formou jakýchsi malých poplatkových lovů. Každý dává vklad a potom může lovit.

Jak zajišťujete péči o zvěř?
Jsme zemědělská firma, takže je to pro nás celkem jednoduché, protože krmivo sami vyrábíme. Objemová i dužnatá krmiva. Jádra ale neděláme tolik, takže musíme nakupovat, bez jádra se chovat zvěř nedá. Jsme ekologická firma, takže seno i senáž je ekologická. Je to nejkvalitnější bílkovinné krmivo, aby zvěř byla v dobré kondici. V minulosti v této oblasti byl i nedostatek vody, takže jsme vytvořili tři rybníky, které slouží jako přírodní napajedla.
Jak je to se zpracováváním zvěřiny? To, co ulovíte, zatím spotřebujete sami?
Lovec, který uloví zvěř, tak si ji odkoupí, aby se vracely peníze do pokladny. Prodejem bychom asi zvěřinu znevažovali, protože dnes je cena poměrně dost nevýhodná.

Viděl jsem tu na vlastní oči zatím jen improvizovanou porážku. Nemáte v plánu vyrábět třeba zvěřinové speciality?
Chtěli jsme udělat mikrojatka, ale je to dnes dost složité. Zákon nerozlišuje velká a malá jatka, takže jsme se zastavili na určitých veterinárních zákonech, které pro nás nejsou možné. Přitom pro nás by bylo nanejvýš potřebné mít vlastní porážku pro menší zvířata, a to hlavně sezonně. Však si to vezměte - na jaře by byl zájem o jehňata, pak by bylo dobré zpracovat ekologické husy a nabídnout je zde v regionu turistům, na podzim zase máme odstřel holé i trofejové zvěře v oboře, mikrojatka by jistě nezahálela, zpracovávali bychom malá zvířata a dělali až finální výrobky. Zákony nám to neumožňují. Ale velký komplex podle současných právních předpisů pro nás není řešením, finančně je to nad naše možnosti.

Myslíte si, že vám nějakým způsobem pomůže nový systém prohlížení zvěřiny a možnost přímého prodeje?
Asi nám to prozatím nepomůže. Na nový způsob jsme si nezvykli. Navíc je zákon nedotažený v tom, že se musejí prodávat přímo jen ulovené kusy celé v dece, pokud má takovýto systém pomoci myslivcům, pak musí Státní veterinární správa společně s ostatními dotčenými subjekty tlačit na to, aby se myslivcům povolilo bourání kusů a prodej dělené zvěřiny, pak myslím, by byl zájem ze strany hotelů, penzionů i normálních běžných občanů, kteří chtějí kulinářsky zvěřinu zpracovat.

Jak jsem zde na místě zjistil, máte velké úspěchy při získávání dotací, pokud se člověk rozhlédne kolem, případně když jsem měl možnost pohledu na farmu z výšky při letu rogallem, všude vidím známky zalesňování a aktivního přetváření krajiny.
Horský zemědělec je závislý na dotacích Evropské unie, což je vlastně páteř financování. V rámci programu rozvoje venkova je možné čerpat i dotace na zvelebování venkova, nákupu strojů a podobně. My všechny dotace podle možností využíváme a také využíváme dotace na zalesňování zemědělské půdy. Tyto dotace využíváme už od roku 2001 a máme je v plánu ještě na několik let dopředu. Dotace podporují převádění zemědělské půdy na les, tato investice je dlouhodobá a málokdo by měl na to ze svého dostatek prostředků. Podstata je taková, že se zemědělci vlastně vzdají zemědělské půdy, ta se převede na les a provede se tak určitá řízená změna rázu krajiny.
Ing. Štěpán Müller: Většina dosud nově zalesňovaných zemědělských pozemků v jiných oblastech republiky má ale malou výměru (okolo 1 ha), bez vzájemné prostorové vazby. Pro splnění dotačního titulu zalesnění zemědělského pozemku mnohdy dostačuje fakt vytvoření lesního porostu v parametrech odpovídajících legislativním požadavkům. To je ale podle mne ne zcela správný pohled. Pokud chceme zalesňované pozemky zakomponovat do strategie rozvoje krajiny, je nutné pracovat v širších územních rámcích, s cílenou představou, a na územních celcích s výměrou řádově desítek a stovek hektarů. Výraznou výhodou zde v Jelení na farmě Bellama jsou jednoduché vlastnické poměry, je tu jen jeden vlastník pozemků. Bohužel území, kde jsou nebo by byly naznačené požadavky splněny, je na území ČR minimální počet. V tom je zdejší biocentrum unikátní a jedinečné.

Kolik hektarů půdy jste takto již převedli?
Ing. Štěpán Müller: Téměř 200 ha půdy a máme v plánu ještě dalších asi 100 až 150 ha. O různých aspektech problematiky zalesňování zemědělských půd se v současné době vede široká diskuze. Jedním z kardinálních bodů diskuze, který vychází z rozporných zkušeností z posouzení stavu porostů ze zalesnění zemědělských půd z druhé poloviny minulého století, je volba základní strategie zalesnění. Zjednodušeně řečeno se jedná o dvě základní varianty. Zalesnění zhruba cílovou skladbou dřevin, analogicky jako na pozemcích se střídáním generací lesa a zalesnění přípravnými dřevinami (často s využitím sekundární sukcese) s vytvářením cílové skladby lesa metodou jejich přestavby, a to během pěstební péče, případně po obnově v další generaci. Soudíme, a zkušenosti z celé řady území České republiky to potvrzují, že pro úspěšné vytváření lesa na zemědělských půdách jsou možné obě varianty. Důležitá je otázka kvality sadebního materiálu, preciznost provedení zalesnění a intenzivní péče a ochrana kultur, nejméně v období do doby zajištění kultur. Zásadní jsou samozřejmě i otázky managementu zvěře. Při respektování naznačených aspektů je možné vytvářet cílový les přímo, bez využití přechodné etapy přípravných dřevin. Uvedený postup má jednu výraznou výhodu. Je možné, za vhodných podmínek, přejít přímo ke kvalitativně vyššímu stupni, tedy od prosté výsadby lesa k tvorbě krajiny v atributech jaké jsou z různých pohledů požadovány. Strategie provedených pozemkových úprav a zalesnění zemědělských půd je zaměřená na postupné vytváření polyfunkční harmonické kulturní krajiny, která bude mít podmínky pro dlouhodobé trvale udržitelné využití při zachování všech přírodních i kulturních hodnot.

To je ale nesmírně dlouhodobý projekt, obdivuji vaši dlouhodobou vizi .
Ing. Štěpán Müller: Tvorba optimálně vyvážené ekologické sítě, zahrnující stávající i nově zakládané skladebné části od interakčních prvků a lokálních biocenter až po evropsky významné biokoridory bude nesporně trvat nejméně několik desetiletí. Příklad tvorby našeho lesního regionálního biocentra Jelení ukazuje, jak je možné účelně využít při tvorbě ekologické sítě zalesňování méně produktivních zemědělských půd v podhorských a horských oblastech. Biocentrum Jelení má všechny podmínky pro to, aby se postupně stalo územím, které svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožní trvalou existenci druhů přirozeného genofondu krajiny a naplní tak hlavní poslání tvorby územních systémů ekologické stability krajiny.

Viděl jsem tu ale také v ohradě lamy, pávy, skotský náhorní skot, ve velké hale je množství preparátů. To je také součástí nabídky turistům?
Jiří Čížek: Do budoucna bychom zde chtěli ještě vytvořit malý zoopark s většinou druhů naší zvířeny a i některých exotičtějších druhů. Máme tu již malé myslivecké muzeum, mnoho preparátů zvěře, ale i třeba velmi ceněnou a početnou sbírku preparátů našich druhů zpěvného ptactva. Návštěvníky a turisty tato nabídka docela zaujala, proto bychom chtěli vytvořit jakousi živou kolekci lesních zvířat. Návštěvníci by se také mohli projít oborou a strávit u nás celý den. Jezdí sem školy na exkurze. Nejsme na to sice ještě plně vybaveni a zařízeni, takže zatím nabídka exkurzí je jen okrajovou činností, ale ročně několik škol či školek přijede.
Nyní sedíme přímo v "africké místnosti", shlíží na nás mnoho preparátů africké zvířeny, což je spíše asi Vaše osobní záliba.
Afrika, to je zase o něčem jiném. Má své kouzlo, velikou pestrost zvířat i krajiny. Jsou tam savany i pouště. Rád se do Afriky vracím. Lov v Africe je velice zajímavý, někdy až nebezpečný. Kdo to tam pozná, tak už se tam rád vrací. Proto jsem si tu vytvořil i ono soukromé africké muzeum, které rád návštěvníkům také ukážu.

Bylo opravdu zajímavé pozorovat, ať už z okolních kopců, nebo při letu z rogalla, jak se krajina vlivem člověka mění k lepšímu, k větší pestrosti, větší rozmanitosti, nabízí zážitky jak turistům a návštěvníkům, tak dává práci místním lidem a vytváří prostředí pro zdárných chov hospodářských zvířat a život volně žijící zvěře. Ano, musíme chránit a bránit poslední nedotčená místa divoké přírody, ale musíme také s péčí zodpovědného hospodáře pracovat s krajinou už dávno člověkem přetvořenou. Musíme se snažit zachovat hospodářsky využívanou krajinu v určité pestrosti, přitažlivosti a rozumným přičiněním člověka nabídnout prostředí, kde se v co největším souladu sejdou zájmy zemědělců, lesníků, myslivců, turistů, místních obyvatel a mnoha dalších skupin, ale také zvěře a všech živých částí přírody. Péče o krajinu je dlouhodobým závazkem a jak je vidět okolo Jelení, když se chce, jde v krajině hospodařit nanejvýše zodpovědně.
Text Ing. Jiří KASINA
Snímky archiv autora a členů Videoklubu ČMMJ