Časopis Myslivost

Norci i vydry využívají jak podzemní místa, tak i nadzemní úkryty. Charakter a používání odpočinkových míst vyder a norků jsme zaznamenávali během telemetrického sledování zvířat. Přesně jsme lokalizovali pouze místa, která zvířata využívala přes den. V noci bylo přesné dohledávání míst poměrně nebezpečná činnost (prodírání se hustým porostem ve tmě). Jinak než telemetrickým sledováním nelze získat neskreslené výsledky o odpočinkových místech norků a vyder, protože značná část těchto míst se pouhým pozorováním v krajině najít nedá. Vnějším ohledáním míst zjištěných při telemetrii jsme 44 % z nich zhodnotili jako nerozpoznatelné. Nory mají často vchody velmi nenápadné, například pod kořeny stromů.
Nadzemní místa v hustých rozsáhlých porostech příbřežní vegetace jsou naprosto nezjistitelná. I v případě, že na místo přímo narazíte, tak je velmi nenápadné. Často je to jen mírně upravená či sešlapaná vegetace. Trus vyder se málokdy u těchto míst nachází.
Norci mohou mít v blízkosti nory latrínu, ale jen vzácně. Vyšlapáno okolo moc nebývá, protože jednotlivé zvířata používají několik desítek míst, která střídají.

Bylo právě velmi tvrdé období mrazu už celé dva týdny. Jela jsem dohledat vydřího samce Jindru. Bylo to poměrně jednoduché, už celé ty dva týdny, kdy silně mrzlo, pobýval na jednom jediném rybníku na kraji vesnice. I dnes se mi signál začal ozývat, když jsem se k vesnici přibližovala. Zastavila jsem na kraji silnice a šla již vyšlapanou stezkou v půlmetrovém sněhu směrem k přítoku rybníka. Signál se tak jako ty předchozí dny ozýval ze stejného místa. Asi 8 m od přítoku na pravém břehu rybníka spal Jindra v noře. Na povrchu nebylo vidět vůbec nic. Třpytivá sněhová pokrývka přecházela plynule ze břehu až na rybník. Nikde nebyl vidět vchod do nory, nikde nebyl vidět ani průduch. Jen souvislá sněhová pokrývka až k vyšlapané pěšince od nás. Ten den jsem měla v plánu provést i kontrolu rybníka. Prošlapala jsem se sněhem až k přítoku, kde místní majitel udělal dřevenou ohradu. Tady už byly vidět po důkladné prohlídce stopy vydry. Pod břehem byly vidět dva vstupy do tunelu. Možná někde uvnitř tunelu mohl být i vstup pod led do vody, ale jisté to nebylo. Na druhém konci pravého břehu rybníka, asi 25 m od nory, byla také vidět vydří aktivita. Do rybníka vtékala teplá odpadová voda z domků, a tak se zde udrželo malé vodní oko v ledu. Okolo oka byl led poťapaný, trochu od krve a našla jsem i několik zaschlých šupin. Voda z rybníka vytékala přepadem, a tak i zde byla škvíra pod led asi 5 až 8 cm široká. Jen zkušený pozorovatel mohl zjistit, že z vody zde několikrát vylezlo nějaké zvíře s mokrým kožichem. Jindra na rybníku trávil už dva týdny a tohle byly všechny známky jeho existence. Z nory musel vplouvat přímo do vody pod ledem a vylézt k nadechnutí mohl jen na zmíněných dvou či třech místech.

Klasické nory vyder a norků mají různý počet vstupů a jsou různě rozsáhlé. Někdy je to jen jednoduchá nora s jedním vchodem, jindy se může jednat o velmi složité systémy chodeb s několika vstupy, a to jak pod vodní hladinou, tak i nad vodou. V některých případech vedou na suchý povrch jen úzké škvíry sloužící pravděpodobně k větrání, ale ani to není vždy podmínkou.


Norci spali celkově častěji v podzemních místech než v úkrytech nad povrchem země a tento trend byl v oblasti Dačicka mnohem výraznější než u norků ze Sázavy. Rozdíl mezi oblastmi byl pravděpodobně dán rozdílnou nabídkou, odlišným charakterem břehů a kolísáním vodní hladiny na řece Sázavě.
Nejčastěji byly podzemní nory spjaty s kořeny stromů, zejména olší, ale také s dalšími druhy stromů, které se nacházely na březích rybníků a toků, jako bříza, smrk, vrby, topol a jasan. Dalšími místy pod zemí byly např. hromady kamení, hráze rybníků.
Hustá pobřežní vegetace nejčastěji posloužila jako úkryt v případech, kdy norci spali na povrchu země. Norci využívali také hromady větví, hromady náplav, husté nízké křoví. U norků Bohouše a Brumbála byla zjištěna odpočinková místa i v lidských sídlech a objektech. Například Bohouš opakovaně spal ve sklepě chatky, dále v plechovém přístřešku u továrny, v kanalizaci škrobáren či v železničním náspu. Nevadila mu ani přítomnost lidí (opakované využití nory, nad kterou byla prováděna těžba břehových stromů), ani těžké techniky (několikadenní využívání nory v kanalizaci staveniště, kde celé dny jezdil bagr, který nakonec odpočinkové místo vybagroval. Na zničení nory reagoval Bohouš přesunutím zhruba o 50 metrů a na místě zůstal ještě další tři dny).
Posledním typem odpočinkových míst norků, který je určitě potřebný zmínit, jsou budky instalované pro hnízdění kachen na rybnících. Před ulehnutím norci jistě snědli to, co tam našli. Pokud mají kachní budky splnit svůj účel, bude rozhodně nutné instalovat na budky zábrany, které znemožní přístup norkům z vody.

Vydry v porovnání s norky spaly více na povrchu země ve vegetaci. Pod zemí bylo umístěno jen 40 % míst, přičemž znatelně více byla podzemní místa používána v zimním období. Důvody jsou dva, za prvé v období nízkých teplot je mikroklima podzemních míst vhodnější a za druhé sněhová pokrývka zničí v průběhu zimy část nadzemních míst (vegetace slehne).
Nejčastěji vydry spaly v porostech chrastice, následovaly přírodní nory, stejně jako u norků často pod kořeny stromů. Vydry využívaly ke spaní i další vegetaci, která se nachází na březích toků a rybníků v naší krajině, např. rákos, orobinec, keře vrb. Zejména samce jsme zaznamenávali také v hromadách klestí, které zůstávají po těžbě dřeva. Vydry spaly také pod velkými kameny, hromadou palivového dříví či v drenážních trubkách.

Pokud shrneme předchozí odstavce, dá se říct, že norci i vydry spí v jakýchkoliv strukturách na březích vod nebo v jakýchkoliv porostech husté vyšší vegetace, které zajistí dvě základní potřeby - bezpečí a teplotní optimum.
Samozřejmě většina odpočinkových míst norků (88 %) a vyder (72 %) je umístěna na březích vodních toků a ploch (do 5 m od okraje). Nejvzdálenější místo od vody bylo u norků v polorozpadlé chatě zhruba 50 m od vody. Vydry kupodivu měly místa nepatrně více vzdálená od vody a nejvzdálenější místo bylo nalezeno 420 m od vody, uprostřed smrkových lesů. Místa se nacházela na březích všech typů vodního prostředí - na březích rybníků, řek i potoků.
Jak už bylo zmíněno, norci i vydry používají značné množství odpočinkových míst rozmístěných po celém svém domovském okrsku. Počet míst, která jsme u jednotlivých zvířat zaznamenali, silně závisel na tom, jak dlouho jsme dané zvíře sledovali. U jednotlivých norků jsme zaznamenali nejméně čtyři a nejvíce 80 míst, u vyder od 16 do 124 míst. Zhruba polovinu odpočinkových míst použili jednotliví jedinci vyder i norků jen jednou za celou dobu sledování. Naopak některá místa měli oblíbená a používali je pravidelně, maximální záznam byl u norků 29x, u vyder 58x. Průměrná vzdálenost odpočinkových míst jednotlivých norků či vyder se pohybovala mezi 150 - 300 m.
Zdá se, že norci i vydry potřebují značné množství různých odpočinkových míst. Důvodů může být několik. Jednak rozdílné mikroklima jednotlivých míst při odlišném počasí či ročním období, obsazenost jiným zvířetem, co nejkratší vzdálenost k potravním zdrojům a také snižování exogenních parazitů. Zejména poslední faktor může být velmi důležitý pro tyto semiaquatické živočichy, protože dobře udržovaná srst je životně důležitá pro udržení tělní teploty ve vodním prostředí.

Ten večer jsem vyrazil na celonoční sledování norčího samce Brumbála. Byl teplý podzimní večer, příslib příjemné noční práce. Nejdříve jsem norka zastihl v odpočinkovém místě v hrázi lesního rybníka na vrcholu povodí drobného potoka. Aktivovat začal krátce po setmění, chvíli lovil na rybníce a poté se vydal lesem po proudu dolů. Asi za 20 minut došel klidným tempem až na Slavonickou kaskádu. Zde opět lovil při břehu rybníků a postupně sešel až na spodní rybník u silnice. Na jeho levém břehu v lese byla soustava nor. V podstatě celý břeh, kde rostly olše, byl rozrytý. Nory jsme už znali z předchozího sledování vyder, ale jak jsme zjistili, často je využívali i norci. Samec se krátce po půlnoci uložil ke spánku ve známém odpočinkovém místě. Sledování v této fázi bývá nejtěžší - je třeba neusnout a sledovat, kdy se zvíře opět probudí. Těsně před třetí hodinou jsem zaznamenal nedaleko místa, kde Brumbál odpočíval, známé zvuky. Nebyl to však norek, ale vydra. A ne jen jedna! Za měsíčního svitu se postupně z nory vynořila samice se třemi vzrostlými mláďaty. Fantastické pozorování. O této samici jsme na zdejší kaskádě věděli. Zjištění, že má tři mláďata, nás však mile překvapilo. Vydří rodina se vydala na lov a za chvíli zmizela na horním rybníku kaskády. Ve stejné době, kdy vydry opouštěly noru, se probudil i Brumbál. Delší dobu aktivoval pouze v noře, ale pak k mému velkému překvapení noru opustil a přesunul se do asi 4 m vzdálené nory. Byla to právě ta, kterou před několika minutami opustila ona vydří rodina. Podle výsledků britské studie nežijí v Británii norci a vydry v poklidu, vydry norky často vytlačují ze svých teritorií. V České republice je to zřejmě jinak. Zbytek noci už norek prospal ve vydří noře. Nad ránem jsem se vydal do postele i já.

Jak je vidět z ukázky, některá odpočinková místa jsou používána více zvířaty. Nory používají střídavě jak jedinci stejného druhu, tak i jedinci jiných živočišných druhů. Během telemetrických sledování jsme zaznamenali používání stejných míst norky i vydrami a jedinci opačného pohlaví stejného druhu. U norků jsme dokonce zaznamenali používání stejných nor u dvou samců, a to v období rozmnožování, kdy se okrsky samců překrývaly. U norků Brumbála a Neve, kde se okrsky značně překrývaly, dosahoval počet společných nor v překrývající se oblasti 30 %. Zaznamenali jsme také tyto dvě zvířata, když v jedné noře spali společně celou noc.