ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2009

Pracovní setkání Videoklubu ČMMJ ve slezské části Jeseníků

Myslivost 10/2009, str. 92  Šárka ČERNÁ,
Jak se již stalo tradicí členů videoklubu ČMMJ i tentokrát se sešli při plánovaném pracovním setkání v kraji s přírodními skvosty a lákavými místy, kdy krásy Brdských lesů vyměnili za působivé druhé nejvyšší pohoří České republiky Hrubý Jeseník. Setkání probíhalo ve dnech 26. až 30. srpna 2009 a své zázemí si vytvořili v obci Holčovice - osadě Jelení díky vstřícnosti a velké ochotě Jiřího Čížka, jednatele společnosti Bellama, který poskytl ubytování a stravování nejen pro většinu přihlášených členů videoklubu, ale též některé hosty.
Setkání bylo plánovanou akci Videoklubu ČMMJ, vyvolanou přáním účastníků tak zvaných "Vacíkovských" seminářů v měsících únoru, dubnu a květnu 2009 na Brdech při oblíbených společných akcích zajišťujících foto a video dokumentaci a následnou tvorbu. Již příjezdem zajišťovací skupiny, která připravovala pro přihlášené členy, hosty klubu a piloty motorového rogala vše potřebné, setkání začalo. V odpoledních hodinách prvního dne "klubáci" vyrazili do nejbližšího okolí lesů a pastvin osady Jelení. Přáním pilotů pro tento den bylo pouze bezpečné sestavení rogala, v což jsme všichni pevně věřili, vždyť s těmito chlapíky máme už nějaké zkušenosti.
Osada Jelení se nachází mezi obcemi Karlovice a Horní Holčovice v nadmořské výšce od 577 m n.m. Jedna skupina klubáků se věnovala videozáznamům jejích okolních pastvin a lesních ploch a druhá skupina se vydala za odborného doprovodu hajného Lesní správy města Krnova Otty Menzela poznávat a zaznamenávat nejzajímavější místa lesnického úseku Staré Purkartice a lesnického úseku Karlovice Jezírka. S poutavým vyprávěním jsme například navštívili historickou lesnickou stavbu Kamenná bouda, která byla postavena již v roce 1911 a to pro těžaře a koňaře, odstraňující následky po tehdy nebývale rozsáhlé mniškové kalamitě. Smíšenými smrkobukovými porosty nás p. Menzel zavedl k vrcholu Milíř (698 m n.m.) s překrásnými výhledy na obec Adamov. Na vrcholu jsme obdivovali bývalý lom nazývaný Mořské oko, kde těžební firma musela ukončit svou činnost v hloubce 20 m. Bylo to snad i pro to, že síla spodní vody si již nepřála dalších zásahů. Lom a okolní prostředí je spojováno s historickým osídlením a následným odchodem sudetských Němců po druhé světové válce. Okolí se tak stalo vyhledávaným cílem "hledačů pokladů".
V Holčovicích a okolních obcích nalezneme tzv. dřevěnice, domy jesenické formy sudetských typů stavení. Taková stavení využívá pro své pacienty i protialkoholní léčebna psychiatrického oddělení oblastní nemocnice Opava v Horních Holčovicích. Komplex těchto dřevěnic je zasazen do prostředí okolních pastvin a lesů.
Do druhého dne nás vítal budík ve 03:30 hodin. Rychle jsme naložili videokamery a fotoaparáty s příslušenstvím do aut a vyjeli k vrcholu Pradědu s nadmořskou výškou 1491 metrů. Počáteční obavy z nepřízně počasí se rozplynuly s prvními slunečními paprsky. Slavnostním Halali v podání mladého hornisty Jakuba Polácha jsme uvítali východ slunce a přílet rogala s kameramanem Dušanem Vargou. Pilotování se ujal exmistr světa v rogalovém létání Jiří Zítka.
Další činnost klubu se soustředila na videodokumentaci v obci Karlovice, jejíž počátky se datují od 18. stoletím po zániku, v době třicetileté války, předešlé obce s názvem Hütten. Zajímavostí obce je pozdně barokní filiální kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1777 - 1779 a patrová kosárna (kovárna) z roku 1600, nyní využívána jako muzeum.
Pokračováním po vlastních nohou či v rogalu s piloty Jiřím Zítkou a Janem Hanušem jsme zacílili své objektivy na pastviny a lesní porosty společnosti Bellama. Společnost s celkovou výměrou asi 1800 ha půdy se zaměřuje na chov ovcí masných plemen, chov krav bez tržní produkce mléka, na letní pastevní odchov hus, na lesnictví a myslivost. Ve sféře lesnictví si společnost mimo jiné předsevzala, že se bude podílet na přeměně části, nikoliv však malé, zemědělské půdy na pozemky určené k plnění funkcí lesa. Hlavní myšlenkou a cílem bylo vytvoření diferencované zalesněné části krajiny s charakterem biocentra v rámci územního systému ekologické stability při snaze zachování krajinného rázu s jeho všemi přírodními i historickými prvky. Naplnění jejich cíle však ukáže čas. Ale my všichni, co jsme viděli výsledky dosavadní práce všech zainteresovaných osob pod vedením Prof. Ing. Jaroslav Simona, CSc, Ing. Štěpána Müllera a Jiřího Čížka, můžeme potvrdit, že se jim krůček po krůčku daří naplnit svůj sen a vrátit okolní přírodě krajinný ráz za současného souladu se zemědělskou výrobou. Postupně tak dochází k propojení lesních a zemědělských částí s vybudovanými drobnými vodními plochami.
Představitelé společnosti, jakožto myslivci a milovníci lovu, vybudovali oboru o rozloze 167 ha. Vstoupíte-li do obory a za vámi se uzavřou vstupní vrata, zjistíte, že zde nic nebylo ponecháno náhodě a se zodpovědností za zvěř se zde pracuje na prvním místě tak, jak se očekává od myslivce a kvalitního oborníka v jedné osobě. Lesní porosty v oboře poskytují dostatečný úkryt pro zvěř, která si nadále zachovává své přirozené instinkty a plachost, remízky rozčleňují pastviny, upravené vodní plochy nabízejí dostatečný přísun vody a veškeré další porostní úpravy tak vytvořily vhodné prostředí pro kontrolovaný intenzivní chov daňčí a mufloní zvěře. Tak jako úspěšné zalesňování zemědělských ploch, tak i vybudovaná obora pro chov zvěře daňčí a mufloní (podle vyjádření p. Čížka se v ní nachází přes 200 kusů zvěře) a zemědělské hospodaření, se mohou stát učebnicovou ukázkou zdařilých kroků člověka, který se srdcem a rozumem přistupuje k okolní krajině s úmyslem ji nenarušit, ale zlepšit přírodní prostředí, ve kterém jiná lidská činnost zanechala stopy v podobě kultivačních a devastačních následků.
Třetí den byl ve znamení přírodního ticha. V doprovodu revírníka Petra Polácha jsme vyrazili natáčet a fotografovat údolí Bílého potoka. Cesta nás vedla okolo skal na Vyhlídce pod Medvědím Vrchem, chaty Solné až do pásma Orlíka. Zastavili jsme se však také v Pekle a vystoupáním na vrchol skal Černého vrchu (s výškou 1205 m n.m.), což je druhý nejvyšší vrchol Medvědské hornatiny severovýchodní části Hrubého Jeseníku, se nám odkryly přírodní krásy a scenérie pod Pradědskými údolími s hnízdišti sokola stěhovavého. Přesto, že jsme se neradi loučili s vyprávěním p. Polácha (revírníka a kronikáře z obce Vidly), museli jsme pokračovat zpět na setkání s hosty. Videoklub mohl přivítat hejtmana Moravskoslezského kraje a předsedu ČMMJ Ing. Jaroslava Palase, jednoho ze zakladatelů Videoklubu Ing. Štěpána Müllera, šéfredaktora časopisu Myslivost ing. Jiřího Kasinu, představitele obcí a příznivce klubu.
Poslední den byl věnován obci Linhartovy a zpracování video a fotodokumentace. Obec Linhartovy je zmiňována již od roku 1377, od roku 1742 náležela levobřežní část k Prusku. Historicky významnou dominantou z 2. pol. 16. století je čtyřkřídlý renesanční zámek, původní středověká vodní tvrz. K zámku přiléhá hodnotný přírodně-krajinářský, dendrologicky cenný park o rozloze 6,9 ha ze 17. století s pozdějšími úpravami. Návštěvu Linhartov jsme ukončili ve farním kostele Povýšení sv. Kříže z let 1833-1834 varhanním koncertem v podání p. Vachaly.
Naše čtyřdenní působení na zemi a ve vzduchu bude zakončeno výrobou videopořadu a fotoalba. Chtěli bychom tímto poděkovat ČMMJ za finanční podporu, pilotům Jiřímu Zítkovi a Janu Hanušovi, že s námi měli tu trpělivost a propůjčili nám svá křídla, lesnímu správci Zdeňku Liškovi z Karlovic za vydaná povolení vjezdu do lesů, Jiřímu Čížkovi, jednateli firmy Bellama a jeho zaměstnancům za vytvoření příjemného zázemí, takového našeho druhého domova, za názornou ukázku souladu fungování lesnických, mysliveckých a zemědělských aktivit, pánům Otto Menzelovi a Petru Poláchovi za doprovod, předání znalostí o svých revírech a jejich okolí, však bez nich bychom nepoznali tajemství tamních lesů, a hornistovi Jakubovi Poláchovi za všudypřítomný hudební doprovod.
Další plánované setkání Videoklubu se uskuteční od 15. do 17. října 2009 na jihu Čech v areálu AMU u Poněšické obory. Členové videoklubu ČMMJ věří, že i příště potěší čtenáře svými záběry, které jsou umisťovány i na vlastních internetových stránkách: www.video-club.cz.
Zapsala Šárka ČERNÁ,
členka Rady videoklubu

Zpracování dat...