Slovenský kopov a černá zvěř
Myslivost 10/2009, str. 50 Miroslav RUDEL
Každý z nás již ví, jaká situace nastala v našich honitbách s černou zvěří. Její početní stavy se významně tak zvýšily, že se vyskytuje prakticky ve všech koutech naší vlasti. Nyní dokonce i v místech, kde dosud nebyla – například v horských oblastech. Zpočátku je každý myslivec za její přítomnost rád, protože se mu naskýtá další možnost lovu jiné zvěře. S postupem času jí však začne přibývat, což vede k působení značných škod nejen na zemědělských plodinách, ale také na drobné a srnčí zvěři. Nejprve se myslivci snaží tlumit stavy večerními čekanými, ale později stejně každý zjistí, že to nestačí. Pak nastupuje lov natláčkou, naháňkou nebo nadháňkou v zemědělských kulturách či v lese.
V zemědělských kulturách se tyto společné lovy provádí v letním období, kdy černá zvěř tropí škody v řepce, obilí i kukuřici. Vlastníci polí tlačí na myslivecké sdružení, aby s černou zvěří něco podnikli. A tak se svolá pár střelců, posbírá se několik psů a hurá na to! Výsledek je ovšem překvapující - černá zvěř nechce opustit úkryt. V řepce se zvěř i psi pohybují ve vyšlapaných tunelech, v kukuřici pak mezi řádky. Pes zde však nemá šanci uhnout před útočícím divočákem. A tak velmi často dochází k vážnému poranění, ba dokonce k usmrcení našich čtyřnohých pomocníků. Nejsem proto příznivcem těchto lovů. Je určitě lepší společné lovy pořádat v lesních porostech, ale samozřejmě i zde existuje riziko, že dojde ke zranění či úmrtí psa.
Právě proto je třeba používat psy, kteří jsou několik generací cvičeni k lovu černé zvěře. Ale je také velmi důležité psa k tomuto způsobu lovu připravit důsledným výcvikem v obůrce. Samozřejmě musíme vybrat správné plemeno psa, protože každé k tomu není předurčeno. Nejvíce se používají teriéři a honiči. Teriéři jsou agresivnější a pohyblivější, ale právě díky agresivitě u nich častěji dochází k poranění. Většinou jdou do přímého kontaktu s divočákem, což pro ně bývá často osudné.
Druhou skupinou jsou honiči, kteří se v posledních letech začali do naší republiky hodně dovážet. Existuje však mnoho plemen z celého světa, ale ne všichni se dají použít k lovu černé zvěře. Když se podíváte na použití v zemi původu, pak zjistíte, že většina je používána a cvičena k nahánění a lovu zajíců. Samozřejmě, že se mezi nimi vyskytnou i jedinci, kteří se nebojí divočáků, ale není jich mnoho.
Speciálně k lovu černé zvěře bylo šlechtěno a cvičeno plemeno slovenský kopov, které správným výcvikem upřednostňuje před jinou spárkatou zvěří právě divočáky, které s chutí vyhání z neprostupných porostů na střelce. Většina těchto psů si drží dostatečný odstup od černé zvěře, ale i tak někdy ke zranění dojde. Hlavně u ostřejších psů, kteří "jdou na kontakt". Dříve se na toto plemeno mnoho myslivců dívalo skrz prsty, protože se mezi lovci neslo, že pro lov je potřeba hned několik honiteb, že psi při lovu rozeštvou široké okolí. Není to samozřejmě pravda, záleží vždy na přístupu majitele ke psovi a také na způsobu výcviku.
Jak na to? Již od mládí se snažíme kopova s divočáky kontaktovat. Zpočátku se střelenými divočáky a později i s živými v obůrce. Do věku tří let nepoužíváme kopova k dohledávání jiné zvěře než černé. Černou s ním ale dohledáváme co nejčastěji - při každé příležitosti, vozíme jej na každou čekanou s sebou. A právě to se nám pak v dobrém vrátí.
Správně vycvičený kopov spolupracuje s vůdcem, vyhledává černou v houštinách a snaží se ji natlačit na střelce. Po přeběhnutí linie střelců se pak po 100 - 200 metrech vrací zpět do leče, kde pokračuje v dalším vyhledávání. Při pronásledování postřelené zvěře samozřejmě tuto neopustí a snaží se ji udržet na místě i několik hodin až do příchodu střelce. U neznalých někdy tato vlastnost zapříčiňuje posměchy, že se pes zaběhl a on přitom dělá záslužnou práci.
Plemeno slovenský kopov se dá využívat v honitbě jak při společných lovech k vyhánění černé zvěře, tak také k dohledání postřelené zvěře, kde se často téměř vyrovná barvářům. Dokonce jej někteří chovatelé používají k donášení střelených kachen z vody nebo k donášení zajíců a bažantů.
Narůstající oblíbenost tohoto plemene mezi chovateli psů a skvělé vlastnosti, kterými slovenský kopov oplývá, nás přimělo k natočení DVD o jeho využití. Je zde postupně zobrazeno vše od výběru štěněte, přes výcvik až k soutěžím a využití při lovu. Natočení a zpracování provedl známý kameraman Zdeněk Kouřil ve spolupráci s členy Klubu chovatelů slovenských kopovů, spolupracovali také zástupci VLS, s.p. Lipník n. B. Při té příležitosti nám složil Ing. Jan Jeniš skladbu "Slovenský kopov", která je troubená a zpívaná Souborem trubačů VLS ČR, s.p., divize Lipník n.B. Myslím si, že toto DVD pomůže k propagaci tohoto plemene a přesvědčí některé chovatele k výběru právě tohoto psa pro mysliveckou praxi.
Výcvikové dny slovenských kopovů
Na popud členské základny a hlavně nových mladých členů, kteří nemají ještě mnoho zkušeností s výcvikem, jsme uspořádali "Výcvikové dny" ve dnech 20. a 21. 6. 2009. Tohoto úkolu se zhostil Libor Beníček z Bystřice pod Lopeníkem, kde na myslivecké chatě přichystal ubytování a občerstvení. Organizace byla zvládnuta výborně, ovšem počasí nám moc nepřálo. Celou sobotu vydatně pršelo, nicméně žádný psovod není z cukru a musí jít se psem dohledávat v jakémkoli počasí. Proto se i za takové nepřízně ukazovaly výcvikové disciplíny. V sobotu se cvičila studená šlapaná stopa černé zvěře, chování u střeleného divočáka a odložení. Večer se pak u kulatého stolu probíraly chyby, kterých se mladí chovatelé při výcviku dopouštěli. V neděli jsme se probudili do příznivějšího počasí. Pokračovalo se pak v disciplíně ochota k práci na černou zvěř v obůrce s divočáky. Nedělním obědem se tyto výcvikové dny ukončily a všichni se spokojeně rozjeli domů.
V průběhu těchto dní nás zde přijeli pozdravit zástupci nového klubu na Slovensku pod názvem Klub slovenských kopovů. Tento klub byl založen v letošním roce bývalým výborem stávajícího klubu za vedení syna zakladatele tohoto plemene Lubomíra Renče. Za tento klub nás navštívili Ing. Štefan Cimbalík a Ing. Emil Hládek. Seznámili nás s koncepcí chovu a výcviku. Přejeme všem mnoho úspěchů v chovu tohoto ušlechtilého plemene.
Miroslav RUDEL
předseda klubu Klubu chovatelů slovenských kopovů