Časopis Myslivost

Nejvíce účastníku bylo z Ruské federace, ale přijeli zástupci i z Kazachstánu, Anglie, Itálie, Mexika, nebo Japonska. Celá akce byla pořádána pod záštitou Ruského ministerstva zemědělství, v čele s ministryní Jelenou Skrynnik a prezidentem IUGB Vladimirem Melnikovem. Prezentace výsledků výzkumů probíhaly jak v anglickém, tak v ruském jazyce. Během akce byla pořadateli zajištěna prohlídka přírodní biosférické rezervace Prioksko-Terrasnej, která je pod ochranou UNESCO a jejíž součástí je i zubří obůrka. Dále byla také zajištěna prohlídka Moskevských pamětihodností a projížďka výletní lodí po řece Moskvě.
Kongres byl oficiálně zaměřen na mysliveckou péči o volně žijící zvěř jako jeden z nejvýznamnějších způsobů ochrany přírody. Hlavní téma bylo věnováno ochraně a hospodaření se sajgou tatarskou. Konference byla rozdělena na dvanáct odborných sekcí, které se zaobíraly nejrůznějšími tématy, týkajícími se kupříkladu Biologie lovné zvěře; Domovskými okrsky a jejich dynamikou, velikostí a strukturou populací druhů lovné zvěře; Spárkatou zvěří a šelmami a jejich rolí v ekosystémech; Záchranou ohrožených druhů a introdukcí zvěře; Monitoringem a managementem populací různých druhů savců; Chováním, adaptacemi a sociálním systém zvěře; Ekologií a monitoringem lovného ptactva nebo Chorobami zvěře a znečištěním prostředí.
Z České republiky se této akce zúčastnili za Ústav ochrany lesů a myslivosti, Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zároveň za Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Frýdek-Místek - Kamil Turek s přednáškou na téma "Vliv okusu velkých býložravců na přírůst jedle bělokoré" a se dvěma postery na téma: "Poškozování mladých porostů smrku jelení zvěří, v závislosti na typu prořezávek" a "Škody způsobené zvěří na obnově lesa v závislosti na přírodních podmínkách". Dalším účastníkem z ÚOLM, LDF, MZLU, Brno, byl Radim Plhal, s posterem na téma "Možnosti jak lépe stanovovat velikost populací jednotlivých druhů lovné zvěře". Za Ústav biologie obratlovců, Akademie Věd ČR, v. v. i., Brno, se konference účastnily Jarmila Krojerová, jejíž poster měl název "Sika Dybowského (Cervus nippon hortulorum): genetická diverzita původní populace v Primorské oblasti a introdukované české populace" a také Miroslava Barančeková prezentující výzkum týkající se genetických vztahů v rámci Českých populací jelena siky a jelena evropského.
Ze 150 prezentovaných přednášek a 41 posterů uvedeme jen několik těch, které by mohly zajímat středoevropského myslivce.

Tak například Sylwia Czarnomska a kol. z Výzkumného ústavu savců, Akademie Věd z Bialowieže, měla poster na téma "Genetická struktura populací vlků v Polsku". Sylwia a její ústav začal od roku 2000 spolupracovat s kolegy z národních parků a z lesnických institutů Polska na sběru informací o vlčích populacích v Polsku. Vzorky pro genetický rozbor získávali z vlčího trusu. Celkem analyzovali 1200 vzorků za použití 11 mikrosatelitních znaků. Z toho se jim podařilo určit 439 různých genotypů, neboli jedinců. Z těchto vzorků zjistili v rámci Polska tři geneticky odlišné vlčí subpopulace a to a) severovýchodní, b) středovýchodní a c) karpatskou. Největší genetickou variabilitu měly vzorky z karpatské oblasti, což zřejmě svědčí o větší velikosti této populace. Naopak nejmenší variabilitu měly vzorky ze severovýchodní a západní části Polska, což zřejmě poukazuje na fakt, že jsou tyto populace příbuzné, a vlci žijící na západě Polska a na východě Německa přišli zřejmě od Polsko-Litevských hranic.

Další zajímavý příspěvek pochází od Anny V. Shubkiny z Severtsova institutu ekologie a evoluce, Ruské Akademie Věd a pojednává o simulaci predace vlků pomocí chrtů ruských barzojů. Autorka spolu s myslivci pomocí těchto chrtů, ale také zbraněmi, lovila dva roky sajgy a dlouhých 25 let zajíce. U všech ulovených kusů zaznamenávala věk, pohlaví, tělesné rozměry a abnormality, hmotnost těla, zjišťovala množství tuku, napadení cizopasníky a zastoupení bakterií na kůži. To vše prováděla jak u zvěře ulovené brokovnicí, tak u zvěře stržené barzoji. Úspěšnost při lovu zajíců chrty dosahovala 4 až 8 % (z 304 pokusů) a u sajgy z 8 až 45 %, přičemž úspěšnost lovu nezávisela od množství pokusů zvěř ulovit. Patologicko-anatomická analýza ukázala, že nemocemi trpělo 100 % (43 kusů) stržených sajg barzoji, na rozdíl (p<0,01) od 33 % sajg (z 50 kusů) selekčně ulovených lovci. Dále bylo prokázáno (p<0,05), že patologické změny orgánu mělo 52 % stržených sajg, ale jen 15 % sajg ulovených zbraněmi. Chrti ulovili jen do 10 % dobře "zasádlených" zajíců, lovci jich ulovili naopak až 70 %. Prokazatelný rozdíl (p<0,05) byl shledán i u množství kožních bakterií zajíců. Zajíci, které strhli psi, měli 51 % možných bakterií, podobně jako uměle stresovaní zajíci (42 %), ale zastřelení zajíci měli jen 18 % možných bakterií. Z výsledků vyplývá, že pomocí honičů lze věrohodně simulovat selekční lov vlků. Jelikož psi, stejně jako vlci, dokážou rozlišit pach slabých a nemocných kusů od zdravých jedinců, díky množství a složení bakterií na kůži zvěře.

Prezentaci o predačním tlaku domestikovaných masožravců na zvěř v Polsku měli Olko J., Wierzbowska z Institut výzkumu životního prostředí, Jagelonské univerzity v Krakově, spolu s Magdalenou Hedrzak z Zemědělské univerzity v Krakově. Jejich výzkum probíhal v letech 2000 - 2002 pomocí dotazníkových formulářů, které se zaměřily především na otázku úlohy psů a koček v přírodním ekosystému. Dotazníky byly rozeslány na krajské pobočky Polského loveckého svazu a zpět se vrátilo 1040 vyplněných formulářů. Výsledky ukazují, že během jedné lovecké sezóny 2000/2001 bylo zaznamenáno 2204 případů usmrcení divokého zvířete domácím psem. V 55 % případů se jednalo o druhy drobné zvěře, jako jsou zajíci, koroptve a bažanti. Zbytek byly velké druhy zvěře, nejčastěji zvěř srnčí. Ve stejné sezóně bylo evidováno 1679 záznamů o usmrcení zvěře domácí kočkou. V 90 % se jednalo o drobnou zvěř. Domácí zvířata, zejména psi, velmi často tvořili lovecké smečky, které byly pozorovány v lesích ve vzdálenosti více než 500 m od nejbližšího obydlí. Kočky zůstávaly blíže lidským stavením ve vzdálenostech 100 - 500 m. Respondenti dále uvedli, že velmi závažným problémem jsou opuštění psi. V uvedené sezóně bylo zaznamenáno více než 2000 případů opuštěných psů. Jako možné řešení této situace nejvíce dotázaných myslivců a lesníků uvedlo střílení a chytání volně pobíhajících zvířat, která by měla být vybavena mikročipem, jež by vedl k identifikaci majitele, kterému by byla následně udělena pokuta. Dále jako preventivní opatření navrhují vzdělávací kurzy a časté úřední kontroly majitelů domácích zvířat.

Marina G. Shkvyrya z Schmalhausenova Institutu zoologie, Ukrajinské národní akademie věd z Kyjeva měla přednášku na téma "Soužití vlků a lidí na Ukrajině". Vlk je ze všech velkých šelem na Ukrajině nejvíce rozšířený a obývá tu většinu přírodních ekosystémů. Data pro tento projekt byla získávána v období 2000 - 2007 ve všech částech Ukrajiny. Bylo monitorováno 14 vlčích smeček v deseti krajích a také 3 dočasné smečky dvouletých vlků. Data získaná pozorováním vlčích smeček odhalila, že vlci velmi intenzivně využívají antropogenních zdrojů potravy (29 - 45 % veškeré potravy) a také se velmi často vyskytují v blízkosti lidských obydlí. Průzkumem veřejného mínění zjistili velmi nízkou úroveň znalostí o chování a životě vlků a také špatnou ochranu domácích zvířat před vlčími útoky. Analýzami 280 případů ulovení vlků zjistili, že přibližně 30 loveckých metod rozšířených po celé Ukrajině je nelegálních (používání pastí, želez, automobilů, letadel, jedů) a také že nejvíce vlků je uloveno během lovů na jinou (zejména spárkatou) zvěř. Z těchto výsledků vyplývá nutnost vytvořit speciální systém pro hospodaření s vlky na Ukrajině, který určí hranice přirozených vlčích oblastí na základě jejich ekologicko-etologických nároků s přihlédnutím k lidskému využívání krajiny. Velmi důležité je organizovaný monitoring vlků ve všech ukrajinských regionech a vytvoření společného informačního programu, jež by měl zabránit konfliktům mezi člověkem a vlkem na Ukrajině.

Celá konference se nesla v duchu dlouhodobě udržitelného hospodaření se zvěří jako s obnovitelným přírodním bohatstvím, jenž je ovšem velice cennou a ohroženou komoditou. Moderní hospodaření se zvěří dnes už není ve světě chápáno jako lov pro zábavu, nebo pro trofej, ale jako účelové hospodaření s populacemi volně žijících živočichů s cílem zachovat všechny druhy zvěře v co možná největších hustotách, ovšem tak, aby nedocházelo k poškozování ostatních složek životního prostředí, na což je kladen veliký důraz. Myslivci a lovci celého světa se začínají vracet ke svým dávným tradicím a mnohde se snaží navrátit do přírody místně původní ohrožené druhy zvěře a tím přispívají značnou měrou k ochraně světové biodiverzity a uchování kulturních hodnot i v moderní společnosti.

Pro získání dalších informací je možno kontaktovat autory na jejich mailových adresách
Ing. Kamil TUREK,
Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF, MZLU, Brno
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Frýdek-Místek
kamilturek@post.cz
Ing. Radim PLHAL,
Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF, MZLU, Brno
r.plhal@seznam.cz