Časopis Myslivost

Den v zimovišti březňaček

Myslivost 2/2009, str. 44  Text a snímky Jan RYS
Všechny typy našich vod, rybníky, potoky, řeky, odvodňovací strouhy i přehradní nádrže oživuje po celý rok nejběžněji rozšířená divoká kachna – březňačka. U každé vody si umí najít skromnou potravu k obživě svým ustavičným zkoumáním a kontrolováním okrajů břehů.
Je nadána nevšední schopností odhadnout, kde by mohla ukojit svůj věčně hladový žaludek několika červy, měkkýši nebo odmladky vodních rostlin. Hodně lidí ji obvykle považuje za celoročního velkého patriota rodné krajiny. Domnívají se tak snad proto, že ji u nás vidí i v zimě, kdy má nouzi o obživu. Oceňují také změnu strategie jejího zimního životního stylu. Sotva začnou sněhy a mrazy vyhledá v kraji nezamrzající proudné úseky řek a nastěhuje se k nim. Taková místa se pak stávají až do jara hromadnými kachními zimovišti. Skutečnost o březňaččím patriotismu však je trochu jiná. Ne všechny naše březňačky mají stejnou taktiku přezimování; část jich pravidelně odlétá na jihozápad do severní Itálie, jihozápadní Francie či třeba až na pobřeží Španělska. V našich zimovištích březňaček na proudných řekách ale přesto bývá osazenstvo vždy početné; přivandrují k nám totiž příslušnice z jiných zemí severovýchodní Evropy a střední části Ruska. Kachny vysedávají okolo otevřené vody v ledu, u tzv. "oken" nebo na pásu zledovatělých okrajů břehů. většina lidí neseznámených s jejich etalogií myslí, že neobyčejně strádají hladověním a jsou na pokraji vysílení. Když by si ale někdo vzal do ruky dalekohled a zajímal se o jejich celodenní chování, musel by přehodnotit své domnění. Přezimující březňačky dodržují pravidelnou denní aktivitu přizpůsobenou k přežití nepříznivého období. Každý den mají přibližně časově stejný program; ovšem někdy narušený špatným počasím. 50 % času věnují spánku a odpočinku. Maximum však není v noci, ale převážně ve dne mezi 11. a 16. hodinou. K hygieně garderoby, péče o peří potřebují 7 % dne a to vždy okolo 14 hodiny. Nezapomínají ani na sociální kontakty mezi sebou a družbu, což spotřebuje 5 % času. Přelety za zdrojem potravy zaberou 8 % a konečně na hledání, pátrání po potravě běžně ve večerních a časných ranních hodinách jim zůstane 30 %. Neodmyslitelnou roli v životě kachen hraje i v zimě otevřený pruh hladiny vody, ve kterém se mohou ohřívat a provádět očistu peří. Tekoucí živel jim poskytuje osvěžující "teplou lázeň" se svými 4 ºC nad nulou, oproti chladu ledu a sněhu. Letitá zkušenost březňaček je přivedla shromažďovat se v hejnu nejraději kolem městské aglomerace, kde jim blíže lidí plyne snadnější živobytí. Musí zapomenout na svůj dosavadní plachý způsob života a adaptovat se na větší důvěřivost k člověku; dokonce se místy od něho nechat krmit. Kachní zimní den až do jara má stejnou náplň, bez větších odchylek. V prvním úsvitu rodícího se rána v hejnech odlétají za město pátrat po zdroji obživy. Nejčastěji to bývají městské skládky. Ještě v polotmě pobíhají v rojnicích po rozhrnutých kupách odpadu a vybírají si z něho stravitelnou potravu. Zobáky rozhrnují jeho vrchní vrstvu a nepotřebují k tomu ani zrak. Zobák s jazykem mají obdařen spoustou hmatových tělísek a chuťových pupenů, kterými okamžitě rozliší co je stravitelné a vhodné k nasycení. "Hody" jim trvají tak dlouho než na skládku přijedou první odpadkové vozy a začnou rachotit rozhrnovací buldozery. Tehdy následuje odlet zpět k řece na stávaniště k "oknům" proudné vody. Zasedávají do okrajů oken a ohřívají si své znečištěné červené nožky. Odpočívají polospánkem. Kolem poledne, skoro jako na něčí znamení, se společnost březňaček probudí k aktivitě. Jednotlivci mezi sebou navazují družný sociální kontakt, jiní zase úmysl starat se o čistotu zevnějšku. Kachny žijí po většinu času v mokrém prostředí a tak péče o peří je jejich nutností, aby jim tvořilo spolehlivý ochranný obal těla, který nejen čelí průniku vody k pokožce, ale zároveň zamezuje nadměrnému výdaji a úniku tělesného tepla. Potřebná je také jeho kyprost k udržení vzduchu mezi pery, jenž zvyšuje účinnost izolačního pokryvu. Ornitologové spočítali, že kachní hábit má kolem 20 000 až 22 000 per a peříček; všechna tato brka potřebují stálou svoji údržbu. Proto každá kachna pravidelně denně ho podrobuje pečlivé ceremonii očisty. Nejprve peří důkladně promáčí a vypere od nečistot tlučením křídly o vodu, válením se v ní s neustálým postřikováním zobákem. Po chvilce vodního "řádění" vypochoduje na břeh a pořádně promáčená pera zobákem kousek po kousku ždímá a zbavuje vody. Čepýřením s máváním křídly pak uspíší jejich vysoušení. Dostatečně suché začne hned konzervovat. Mezi ocasními pery na kostrči má skrytou párovou mazovou žlázu; tu stiskuje zobákem a vytlačuje z ní olejovitý sekret, jenž si roznáší po peří na celém těle. Dovedně ho s pomocí hlavy krouživými pohyby natírá až na ta nejvzdálenější místa. Peří dostane hedvábný lesk a odpuzuje vodu jako po impregnaci. Po takové očistné proceduře kachna zase delší dobu odpočívá a podřimuje se zobákem zabořeným do peří zad. V pozdním odpoledni se březňačkám ohlásí žaludky, většina z nich procitá a vydá se hledat podél zledovatělých břehů naplavené kousky odumřelých vodních rostlin nebo řas. Hlad jimi ale nezahání. Sotva vstoupí do krajiny náznak večera všechny zneklidní a jedna po druhé vzlétávají. Provedou zakroužení nad řekou a dávají se za město hledat vydatnější zdroj obživy. Obvykle míří opět na rozlehlé skládky odpadků periférií. Z těch už odtáhli havrani a rackové do svých nocovišť; ty tedy vystřídají jako "druhá směna". Kachny se sem sletují ze všech možných směrů, i několika desítek kilometrů. V rojnicích zase slídí po rozhrnutých kupách odpadu a hledají zbytky potravin. Zobáky vyhmátnou kdejaký kousíček a hltavě polykají. Zdrží se tu do notné tmy, než se cítí trochu nasycené. S obdivuhodnou orientací se temnotou pak v hejnu vracejí zpět na řeku, ke svým oázám proudné vody.

Zpracování dat...