Časopis Myslivost

Lov a vábení lišky obecné

Myslivost 2/2009, str. 33  Petr Joo
Je únor a vrcholí doba kaňkování lišky obecné. Je to období, kdy bychom se měli intenzivně věnovat lovu této malé, ale všemi mastmi mazané psovité šelmy. Ne nadarmo se říká chytrý jako liška. My zkusíme být chytřejší a využijeme její slabosti v době hledání partnera a také samozřejmě doby strádání, kdy je nouze o potravu. To jak a kdy budeme vábit si teď rozdělíme na jednotlivé části.


Doba kaňkování - prosinec, leden, únor
V této roční době máme možnost vyzkoušet a prakticky uplatnit tu nejširší škálu druhů vábení na lišku.

Skolení a říjná fena.
V době kaňkování se hlasově projevuje jak pes, tak fena. Pes se projevuje hlasitým a daleko slyšitelným skolením, které je v mrazivé noci slyšet stovky metrů a připomíná nám daleký Klondajk, kde se samozřejmě hlučněji a silněji ozývají jeho příbuzní vlci. Je určitě více možností významu skolení. Jedna z nich je hlasové označování teritoria před vetřelci a nebo naopak dávání najevo říjné feně ,,já jsem tu a jsem připraven k páření". Tento hlas můžeme definovat jako krátké hrdelní vyštěknutí psa, kterému jste omylem šlápli na proutek. Pokud k tomu máme hlasové dispozice, můžeme tento zvuk napodobit sami a nebo můžeme velmi účinně použít vábničku (Hélen Baud - liščí speciál), která velmi věrně tento zvuk napodobuje.

Jak a kdy skolení a hlas říjné feny použít.
Záleží na oblasti kde lovíte. V horských oblastech nebo v oblastech, kde nejsou lišky pod takovým tlakem lidské civilizace, jsou lišky v tomto období k zastižení po celý den. Nejlépe pokud ještě svítí slunce. Nejlepší čas je mezi 7 až 10 hodinou, pak mezi 13 až 15 hodinou a večer, pokud máme sníh, mezi 18 až 21 hodinou.
V honitbách na periferii velkých měst a oblastech s vysokým tlakem civilizace bude velmi těžké zastihnout lišku přes den. V takových oblastech je v přírodě plno pejskařů, lyžařů, turistů, bohužel i v těchto zimních měsících motorkáři a neukáznění čtyřkolkáři. Proto je vhodné vábit, pokud máme sníh nebo úplněk, až navečer mezi 18 až 21 hodinou, pak mezi 23 až první hodinou ráno a nebo si přivstaneme ráno mezi 6 až 8 hodinou.
Na rozdíl od vřeštění hlas liščího skolení používejme vždy střídmě. Možností, jak vábit, je více. Můžeme kombinovat vřeštění nebo naříkající srnče se skolením a říjnou fenou. Nebo použijeme hlas skolení a hlas říjné feny samostatně.
Teď se zaměřím pouze na skolení a hlas feny. Používám s úspěchem vždy dvě až tři skolení krátce za sebou. Po dvou minutách čekání použiji vábničku, která velmi věrně napodobuje jemné kňučení feny (fena v době kaňkování) v délce asi 10 sekund pro případ, že je někde nablízku liška, kterou ještě nevidíme. Po dalších dvou až třech minutách opakuji pouze jedno skolení, neboť je již velká pravděpodobnost, že liška dobře zareagovala a je již nablízku.
Na rozdíl od vřeštění nebo naříkajícího srnčete, kde nemusí být tón vždy dokonalý, musí být skolení perfektní, neboť na bližší vzdálenost liška velmi dobře rozezná, zda hlas napodobujeme věrně či nikoliv. Pokud máme již lišku ve vzdálenosti na viděnou, použijeme buď hlas feny nebo myškování, a to ať už napodobením zvuku přímo rty a nebo myškovačku. Nejlépe je, když se liška otočí nebo je za terénní vlnou nebo stromem. Nebude tak moci přesně zaregistrovat naši polohu. Pokud není liška ještě na dostřel a sedne si a upřeně na nás hledí, nebudeme se hýbat ani vábit, neboť je velká pravděpodobnost, že o nás ví. V tu chvíli můžeme vše neopatrným pohybem či zvukem pokazit, sedíme strnule bez hnutí a počkáme trpělivě až začne liška opět hledat.
Takto kombinuji hlas skolení a hlas říjné feny pouze půl hodiny na jednom stanovišti a pak se přesouvám asi 500 m jinam a opakuji to samé. Proč zrovna asi pětset metrů? Je totiž velká pravděpodobnost, že ve chvíli, kdy odcházíme ze stanoviště, je někde nablízku liška, která reagovala na naše vábení, ale neukázala se nám a my ji neobeznali. Změnou místa můžeme opětovně vzbudit její zvědavost, zmíněných a doporučovaných 500 m je podle mých zkušeností dostatečná vzdálenost na zabrání do jiného teritoria, ale přesto máme stále velkou šanci i lišku, nalákanou, ale neobeznanou na předchozím stanovišti, přilákat znovu až k sobě.

Vřeštění, naříkající srnče a naříkající drozd
Použití vřeštění je asi nejznámější způsob lovu lišek. Není však často správně prováděno. Dlouho zavedené klišé, že zavřeštit by se mělo pouze jednou, protože každá liška přece velmi dobře ví, že zajíc zhasíná pouze jednou, je mylné. Liška napadá zajíce opakovaně a při útoku na zkušeného zajíce může také uspět třeba pouze ve dvou z deseti pokusů. Také samotný souboj může trvat několik minut, s mým kamarádem Rudou jsme viděli, jak zajíc lišku doslova nakopal tak, že ho nechala na pokoji.
Také argument, že liška určí na sto metrů přesnou polohu vřeštění není zdaleka vždy pravdou. Tón se láme o stromy, je zastíněn mlazinami a keři. Až budete v lese na houbách se svou rodinou, zkuste se vzdálit na sto metrů za nějakou terénní nerovnost nebo mlazinu a z celého hrdla zakřičte. Vsadím se s vámi, že se může stát, že vás vůbec neuslyší a nebo pouze slabě. Stejně tak liška potřebuje neustále ukazovat cestu. Vy ji můžete vytáhnout z mlaziny třeba 200 metrů od vás, ale na druhou stranu a přestanete vřeštět . S největší pravděpodobností lišku ani nezahlédnete.
Když přijdeme na vybrané místo, začneme vábit 15 až 20 sekund dlouhým vřeštěním, kdy se musíte opravdu vžít do kůže naříkající zvěře. Čím je vábení naříkavější, tím lépe. Není také pravdou, že konec musí být za každou cenu jakoby pohasínající život do ticha. Ten liška stejně neslyší, takže ho nepoužívám. Po každých pěti až deseti minutách opakuji vřeštění v délce asi 10 sekund. Při vřeštění se otáčejte na všechny strany, aby byl souboj zajíce s liškou imitován co nejvěrněji. Takto vřeštím na jednom místě s uvedenými přestávkami asi půl hodiny, poté přesouvám se na jiné místo. Je opravdu důležité nepřestávat vřeštit a ukazovat cestu lišce, kuně či praseti. Stejnou taktiku používám i u jiných druhů zvěře a funguje bezvadně. Opět velmi častým zájemcem o vřeštění je krkavec velký.

Jaké vřeštidlo používat
Nezávisle na ročním období se vždy přizpůsobuji terénu. Při vábení v lese nebo tam, kde je spousta buřeně, zkrátka spousta bariér zvuku, používám vždy vřeštidlo se silným hlasem, který je slyšet i na 500m. Liška má tak možnost a čas i na větší vzdálenost zaměřit směr a místo domnělého souboje. Naopak na loukách a polích, kde se nese hlas vábničky několik stovek metrů, použiji vřeštidlo s jemnějším hlasem. Hlas můžeme též zastírat rukou, pokud vlastníme vábničku, která je příliš silná. Už se mi stalo, že jsem použil na viděnou na vzdálenost asi 200 m na poli silný hlas a liška ihned odskočila. Důvody mohou být samozřejmě dva. Buď již zmíněný o síle hlasu, a nebo na ni již někdo střílel za pomocí vřeštění. V obou případech ale nebudeme přestávat vřeštět a až na bližší vzdálenost použijeme buď myškování nebo ptačí švitoření.

Naříkající srnče
Opět jedno stále opakované klišé. Traduje se totiž, že naříkající srnče se dá použít pouze v období kladení srnčat. Ze své zkušenosti vím, že tento způsob funguje stejně spolehlivě i v zimě na sněhu. Mám zdokumentováno na videu, které budete moci shlédnout na jednom z dílů S vábničkou na cestách, jak přichází na vábení naříkajícího srnčete za bílého dne v jednom záběru bez střihu jak liška, tak lončák prasete divokého. Černá zvěř je čas od času sladkou odměnou při vábení na lišky, ať na zaječí vřeštění, srnčí naříkání nebo myškování. Doba a intenzita vábení je stejná jako u vřeštidla. Důležité je napodobit opravdu věrohodně nářek a bolest. Domnívám se, ze získaných praktických zkušeností, že v oblastech, kde není zajíc tak hojný, zabírá hlas naříkajícího srnčete lépe než vřeštidlo.

Drozd nebo jednoduše ptačí švitoření
Lišky mají v oblibě na svém jídelníčku ptačí mláďata všech druhů. Rády sbírají mláďata, která neumí ještě létat, vypadlá kolem hnízd. Opět můžeme tento hlas použít v jakékoli roční době. Pokud vábíme večer nebo za tmy při úplňku, stává se mi velmi často, že mě doslova atakují všechny druhy sov, kalousem počínaje a výrem konče. Stejně reagují sovy i na myškování. Ptačí švitoření se dá napodobit na mnoho druhů vábniček pocházejících především z Itálie nebo Francie, kde má lov pěvců stejnou tradici jako u nás lov srnců. Švitoření používáme buď jako samostatný způsob a nebo v kombinaci se zaječím vřeštěním. Zejména na jaře je to velmi úspěšný způsob, jak se dostat lišce na dostřel. Na ptačí švitoření reagují velmi dobře také krkavcovití.

Doba hájení lišek
Velmi diskutabilní a ožehavé téma. Lovit lišku v době kladení mláďat či nikoli? Z pohledu hospodáře říkám ano, neboť právě v této době spotřebuje liška nejvíce námi často velmi těžce obhospodařovaných a naší péčí vychovaných bažantů a zajíců. Z pohledu milovníka přírody říkám ne, neboť je nehumánní nechat mláďata zahynout v noře hlady. Myslím, že to není správné a etické. V této době navrhuji pouze norování, neboť je velká pravděpodobnost, že budou dobrými psy zlikvidována i štěňata. Tímto bychom ukázali dobrou vůli ochráncům přírody, kteří chtějí spolupracovat, a přesto bychom se mohli legálně věnovat tlumení stále více se rozšiřující zvěře škodlivé myslivosti. A v této souvislosti záměrně nechávám zcela mimo otázku norování, myslím ale, že bychom se měli vzepřít nesmyslnému zákonu o bezkontaktním norování. Ale opět ta samá otázka - máme jako myslivci vůbec na to, abychom zákon prosadili?!

Kde vábit
Výběr místa je důležitý a mnohdy na něm záleží celý úspěch lovu. Nejdůležitější je dobrý vítr. Dále je dobré volit vyvýšená místa, buď posed nebo místo na zemi, odkud máme dobrý rozhled a máme možnost spatřit lišku dříve, než liška nás. Dobrá jsou místa poblíž melioračních příkopů, kudy lišky rády chodí i v noci, zvláště pokud je sníh a úplněk zároveň. Lišky většinou volí kryt před otevřenou plochou a vynoří se často několik metrů před námi, aniž bychom ji postřehli. Na sněhu je také dobré mít obeznané spády lišek, podle kterých se můžeme pak řídit i v průběhu roku. Pomoci si můžeme také vývrhy, rybami nebo padlinami. Dobrá je i vlečka se síťkou od brambor plnou namočeného chleba napuštěného barvou. Drobky se ze síťky uvolní a zanechávají tak jasnou a lákavou stopu. Ve spojení s vábením je to téměř stoprocentní způsob jak ulovit lišku.

Jak se obléci
V zimě samozřejmě teple, neboť jak říká můj kamarád Standa, frajeřina zebe. Pokud budeme vábit z kazatelny nebo posedu, můžeme být oblečeni tradičně, ale pokud chceme lovit ze země, budeme používat maskovacího oblečení, neboť smysly této nádherné psovité šelmy jsou opravdu bystré. Často se mi stává při vábení ze země, že liška v dobrém větru přichází opravdu na několik kroků, což umocňuje zážitky z lovu více, než když sedíme na kazatelně. Pokud je sníh, použijeme bílý oblek, a pokud sníh není, použijeme maskování, které se hodí pro příslušné prostředí. Nejdůležitější je na tmavém povrchu schovat doslova "zářící" ruce a obličej. Pokud jsme na zemi, použijeme baťůžek se židličkou a nebo si lehneme na zem na karimatku. Co by ale všechny druhy oblečení měly mít společného? Měly by být především vyrobeny z nešustivých materiálů. Sluch lišky je obdivuhodný a liška nás může díky špatnému oděvu zaregistrovat, aniž bychom měli tušení, že nás pozoruje.

Co říci na závěr
O lovech a vábení bylo napsáno již mnoho článků, kvalitních i méně kvalitních. V jednom by ale měly být zajedno, a to je zobrazení lásky, umu, vědomostí a nadšení k naší nádherné, opravdové a společensky potřebné zálibě. Proto, přátelé myslivci, buďme jednotní, držme pospolu, nebojme si sdělit praktické informace, rady a připomínky a hlavně nebojme se ozvat při obraně naší společné záliby.

S pozdravem Lesu, zvěři a myslivcům zdar.
Petr JOO
jednatel firmy POSPÍŠIL HUBERTUS, s.r.o.


Zpracování dat...