Časopis Myslivost

Uvádění honiteb do souladu se zákonem

Myslivost 2/2009, str. 16  Milan Kubů
V listopadu 2008 jsem obdržel dopis od Ing. V.B. předsedy Honebního společenstva Kotvrdovice, ve kterém píše:
Cit: "Vážený pane Kubů, děkuji Vám za Vaši pomoc v boji proti pánům úředníkům a to na všech stupních státní správy myslivosti. Je až s podivem, jak si jsou jisti ve svém konání. Posílám vám rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2008 a odpověď Ministerstva zemědělství na můj dopis. Musím konstatovat, že jsem zklamán jednáním představitelů ČMMJ, protože nedokázala myslivcům vysvětlit řádně, jak postupovat v uvádění honiteb do souladu se zákonem a nedokázala ani získat právníky, své členy, pro tuto činnost. Namísto jednotného postupu tak bojujeme každý sám svou bitvu o svou honitbu a chybí nám proto především informace. Prvou oporu jsem získal až z článku p. Dr. Ing. Rudolfa Nováka a pak z Vašich článků. Přitom alespoň informace ministra zemědělství z října 2002 v úplném znění by byla přínosem, tu jsem však z ministerstva vyrazil až začátkem roku 2007. Užili jsem si celou řadu podrazů a pochybuji o tom, že se blíží konec. Podotýkám, že dopisu ministerstva předcházelo minimálně pět stížností na ministra, můžete se sám přesvědčit s jakým úspěchem." Konec citace.
Nejdříve chci sdělit osobní pohled na kritiku představitelů ČMMJ ohledně metodické pomoci ČMMJ při uvádění honiteb do souladu se zákonem. V době, za působení předsedy ČMMJ prof. ing. Hromase, CSc., uspořádala ČMMJ několik aktivů (Praha, Benešov) k problematice zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, který nabyl účinnosti 1. července 2002. Na těchto aktivech byla přítomna řada právníků ČMMJ (např. JUDr. Čechura, Dr. Novák, JUDr. Vaněk) a informace k novému zákonu, zejména k problematice uvádění honiteb do souladu se zákonem podle § 69, měly pro mě zásadní význam. Získané poznatky byly projednány na Myslivecké radě OMS ČMMJ Příbram, ale hlavně se státní správou myslivosti na Okresním úřadu Příbram. S pracovníky Okresního úřadu Příbram jsme se shodli nejen na tom, že uvedení honiteb do souladu je velmi jednoduchá záležitost, ale shodli jsme se i na jednotném postupu při uvádění honiteb do souladu se zákonem. V tomto duchu jsme podali tehdy všem vlastníkům honiteb informace. Tyto informace jsme rovněž podali na Okresním sněmu ČMMJ v Příbrami. Navíc Okresní myslivecký spolek ČMMJ Příbram zajišťoval kompletní servis pro vlastníky honiteb (správně podle nového zákona držitele honiteb) od pomoci s přípravou dokladů jako smlouvy, vstupy do HS, stanovy, zápisy z porad honebních společenstev, tak i se závěrečnou fází podáním návrhu na stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a jakostních tříd honiteb.
Byla to jedna z největších akcí a výstupem byl počítačově zpracovaný Návrh minimálních a normovaných stavů zvěře a jakostních tříd pro konkrétní honitbu, připravený k podpisu, který byl držitelem honitby předán na okresní úřad zároveň s oznámením, že honitba je zcela v souladu se zákonem. Okresní úřad Příbram potom pouze deklaroval, že stanovením minimálních a normovaných stavů a určením jakostních tříd honiteb je honitba zcela uvedena do souladu se zákonem.
Díky aktivnímu přístupu ČMMJ a následně OMS ČMMJ Příbram by proběhlo na našem okrese uvedení honiteb do souladu se zákonem bez nejmenších problémů, nebýt úředníků nově vzniklých státních správ myslivosti, kteří neporozuměli či nechtěli porozumět jednoduchému ustanovení zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, § 69, odst. 1:
§ 69 (1) Honitby a obory uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány; to platí i pro obory o výměře nižší než 50 ha a samostatné bažantnice uznané podle dosavadních předpisů, které se stávají honitbami podle tohoto zákona, i když nedosahují výměry 500 ha. Pokud honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů dosahuje zákonné výměry podle tohoto zákona, ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby, je osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů, povinna podat do 31. prosince 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31. březnu 2003. Konec citace.
Z uvedených faktů se domnívám, že Českomoravská myslivecká jednota sehrála velmi důležitou roli před účinností nového zákona o myslivosti, bohužel však tato oblast zůstala pro mnoho mysliveckých spolků nepovšimnuta. Ani to by nemusel být tak velký problém, kdyby úředníci státní správy myslivosti na všech stupních respektovali přechodné ustanovení § 69 tak jak bylo myšleno předkladatelem zákona, jak bylo schváleno a zejména tak jak zní : Honitby a obory uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány. Pouze úředníci s notnou dávkou arogance, pohrdání, ignorance, drzosti, mohou toto ustanovení znetvořit k obrazu svému. Moje rozhořčení se netýká jenom úředníků státních správy myslivosti, ale i soudců, kteří rovněž dokázali zpitvořit přechodné ustanovení § 69.
Jako příklad uvádím následující: Městský soud v Praze, přestože byl upozorněn na řadu existujících rozsudků o uvádění honiteb do souladu, tak přesto dokázal vydat Rozsudek jménem republiky č. j. 11 Ca 255/2005-77 ze dne 31. října 2006, ve kterém dovozuje, že: "Z právního spisu jednoznačně vyplývá vůle vlastníků honebních pozemků založit honební společenstvo H..a nikoliv vůle změnit původní honitbu." Tento "názor" přejatý již od úředníků Krajského úřadu pro Středočeský kraj vedl k situaci, že díky "vůli" vlastníků honebních pozemků, ale hlavně díky nekompetentnosti úředníků státní správy myslivosti, tak vlastně vznikla nová honitba v existující honitbě, proti vůli honebního společenstva - držitele honitby a v rozporu s ustanoveními zákona o myslivosti. (viz Kubů, Myslivost 9/2007)

Naproti tomu však existuje již řada rozsudků soudních institucí, které zcela správně, v souladu se zákonem napravují zvůli úředníků státních správ myslivosti. Jako příklad mohu uvést Rozsudek jménem republiky Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 3006/2000 ze dne 17. října 2002, který byl zveřejněn v časopise "Právo a podnikání č. 7-8/2004" na straně 20 jako judikát č. 16/2004 . Připravil jej soudce NS ČR JUDr. Jakšič a pro nás podstatná právní věta zní: "I po vystoupení vlastníka honebního pozemku z honebního společenstva zůstává tento pozemek součástí honitby a honební společenstvo je i nadále oprávněno vykonávat na něm - třeba i proti vůli vlastníka - právo myslivosti."
Mohu ale uvést i další případy soudních rozhodnutí.

Rozsudek jménem republiky Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 808/2005, ze dne 31. 8.2005 zamítl žalobu žalobce jako spoluvlastníka honebních pozemků, které byly přičleněny k honitbě za účinnosti předchozích předpisů, že nebyl pozván na valnou hromadu HS a nemohl se tak podílet na jejím rozhodování. V závěru Krajský soud uvádí: ".cílem a smyslem zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, jak se uvádí v důvodové zprávě k tomuto zákonu, nebylo vyvolat novou tvorbu honiteb (ani jejich "transformaci", jak dovolatel uvádí), nýbrž zachovat dosud uznané honitby a postupně je uvést do souladu s tímto zákonem s tím, že jak výslovně stanoví ust. § 69 odst. 2 cit. zákona - řídí se právní povaha honebních společenstev vzniklých podle dosavadních předpisů ustanoveními zákona ode dne účinnosti".

Rozsudek jménem republiky Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. 52 -Ca 52/2004, kterým se zrušila Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje a Rozhodnutí Městského úřadu Hlinsko pro nezákonnost a žalovaný KÚ je povinnen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 9550 Kč. V žalobě se jednalo o to, že při uvádění honiteb do souladu v roce 2002 z honebního společenstva honitby A, vystoupili někteří majitelé honebních pozemků a stali se členy honebního společenstva sousední honitby B. V závěru krajský soud kromě jiného uvádí: ".Praxe správních orgánů při aplikaci § 69 nového zákona o myslivosti, jak ji doposud zaznamenal krajský soud, není správná. Krajský soud nesouhlasí s nesprávným názorem žalovaného, že musí být v souvislosti s uváděním honiteb, uznaných podle předchozích právních předpisů, do souladu s novým zákonem o myslivosti vydáváno nové rozhodnutí o uznání honitby. V daném případě jde o nepochopení jednoznačného ustanovení § 69 zákona o myslivosti, tak jak je shora citováno, neboť jednoznačné větě : Honitby uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány" lze rozumět pouze tak, že v případě těchto honiteb se nové rozhodnutí o uznání nové honitby nevydává. ...nelze platně vydat nové rozhodnutí o uznání společenstevní honitby, s názvem .., pokud tato honitba již existuje. Soud je toho názoru, že je nezbytné vycházet ze všech ustanovení zákona o myslivosti v jejich vzájemných souvislostech, ale je nezbytné mít zároveň na paměti, že již uznané honitby je přípustné měnit jen tam, ve smyslu § 69 odst. 1. zákona o myslivosti, kde tomuto zákonu odporují. Proto nelze souhlasit s názorem žalovaného .., neboť pokud již byla honitba platně uznaná podle předešlé právní úpravy a její hranice neodporují zásadám pro tvorbu honiteb zejména podle § 17 nového zákona o myslivosti a tato honitba a její hranice není v rozporu s žádným jiným ustanovením nového zákona o myslivosti, pak již dříve stanovenou hranici honitby podle dosavadních předpisů nelze měnit na úkor jiné honitby s poukazem na vůli vlastníků pozemků. Tento důvod nemá oporu v platném zákoně.."

Rozsudek jménem republiky Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. 54 -Ca 51/2003-51, ze dne 29.7.2005 kterým se zrušily Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje a Rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto pro vady řízení a žalovaný je povinnen uhradit žalobci náklady ve výši 4835 Kč + 4625 Kč. V žalobě se jednalo o to, že žalovaný (Krajský úřad) odmítl registraci honebního společenstva S. s odůvodněním, že dotčené honební společenstvo nepředložilo v pětidenní lhůtě požadované podklady - aktuální seznam členů HS ke dni konání valné Hromady dne 26.3.2003 a dále tím, že navrhovaná honitba nedosahuje stanovené výměry 500 ha ve smyslu § 17 odst. 7 zákona o myslivosti.Žaloba byla shledána důvodnou. V závěru Krajský soud uvádí: ". Stávajícímu honebnímu společenstvu je uložena povinnost přijmout stanovy, popřípadě je přizpůsobit zákonu o myslivosti k 31. března 2003, jinak přímo ze zákona, bez dalšího zanikají. Z uvedených přechodných ustanovení tedy vyplývá povinnost honebního společenstva uvést do souladu své orgány a rovněž nezbytnost dodržení základní výměry honitby v rozsahu 500 ha, a to k 31. 3. 2003. Jinou povinnost pro stávající honební společenstva z těchto ustanovení nelze dovodit.
Podle § 20 odst. 3 zákona o myslivosti vzniká honební společenstvo dnem registrace. .Toto ustanovení se vztahuje na vznik honebního společenstva a nikoliv na transformaci honebního společenstva, neboť je pojmově vyloučeno, aby již vzniklé honební společenstvo vzniklo.
Podle čl. Listiny základních práv a svobod odst. 2 lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví
Podle čl. 2 Listiny základních práv a svobod odst. 3 každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Podle citovaných základních ustanovení právního řádu ČR může být veřejná moc uplatňována pouze na základě zákona , tedy zejména povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a nelze připustit rozšiřující výklad či dokonce použití analogie, kterou se ve správním právu ukládá účastníkovi správního řízení povinnost., jejíž nesplnění jde na úkor účastníka řízení.
Žalovaný ani správní orgán prvního stupně nejsou ze zákona o myslivosti legitimování k vedení řízení o registraci stávajícího dotčeného honebního společenstva ve smyslu § 20 zákona o myslivosti, nýbrž jsou pouze ze zákona oprávněni požadovat po dotčeném HS doklady uvedené v § 69 zákona o myslivosti a oprávnění k ověření skutečnosti, zda honitba dosahovala ke dni 31. 3. 2003 minimální výměry 500 ha. Po úplném zjištěném skutkovém stavu bude další postup žalovaného odviset od toho, zda orgány a stanovy dotčeného HS byly v rozhodné době v souladu se zákonem a zda byla splněna podmínka minimální výměry honitby. Pokud tyto podmínky nebyly k 31.3.2003 splněny, pak honební společenstvo zaniklo přímo ze zákona (bez rozhodnutí správního orgánu) a je na místě provedení likvidace. Zjistí-li žalovaný, že podmínky byly v rozhodné době splněny, nebude vydávat žádné rozhodnutí konstituční povahy, neboť k němu není zákonného podkladu, zjištěné skutečnosti může pouze deklarovat."

Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně, který vydal Rozsudek jménem republiky č. j. 11 Ca 168/2007 a v kterém zrušuje (na základě kasační stížnosti) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. Ca 255/205-77 a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. "Kombinací závěrů v nálezech Ústavního soudu (ze dne 13. 12. 2006 Pl. ÚS 34/03 a ze dne 6.3.2007, Pl. ÚS 3/06) je vyslovená zásada, že ústavněprávní garance myslivosti a práva myslivosti jsou legitimním omezením vlastnického práva a tato zásada se projevuje v daném případě tak, že se zánikem členství vlastníka honebních pozemků v honebním společenstvu nelze spojovat vyčlenění jeho pozemků z honitby, jejímž držitelem je honební společenstvo. Důvody spočívají jak v hmotněprávní potřebě kontinuity péče o ekosystém, tak i v procesněprávní nemožnosti změny správního rozhodnutí o uznání honitby pouhým zánikem členství vlastníka pozemku v honebním společenstvu. Pokud tedy vystoupivší členové budou mít v úmyslu vykonávat právo myslivosti v nově uznané honitbě, mohou takového stavu dosáhnout za použití institutů, které jim k tomu zákon č. 449/2001 Sb. výslovně dává, tedy zejména prostřednictvím rozdělení honitby, podaří-li se jim prosadit podání takového návrhu držitelem honitby.
Potřebu kontinuity výkonu práva myslivosti v rámci původních honebních společenstev lze podepřít i dalším argumentem, kdy mezi vlastníky honebních pozemků nelze rozlišovat podle umístění jejich nemovitostí v rámci uznané honitby.
Pokud by totiž pozemky některých vlastníků byly umístěny tak, že by jejich vynětí zapříčinilo nesouvislost honitby co do její plochy a rozlohy, či její příliš malou šířku, dotklo by se vyčlenění těchto pozemků stávající honitby mnohem více než vyčlenění pozemků jiných vlastníků, jejichž pozemky jsou prostorově lokalizovány na okraji honitby. Vyjmutí takových pozemků by mělo za následek tu skutečnost, že dotčená honitba by přestala splňovat stanovené požadavky. Tento argument má svůj právní odraz v ústavně zakotvené zásadě zákazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť členové prvně zmíněné skupiny vlastníků by se oprávněně mohli cítit dotčeni tím, že by jim nebylo umožněno zároveň s ukončením svého členství v honebním společenstvu "vyjmout" své pozemky z uznané honitby, kdežto jiným by tato možnost z výše uvedených důvodů odepřena nebyla.
Městský soud zvolil nesprávný výklad podmínek uznání společenstevní honitby a jeho rozhodnutí je v důsledku tohoto nesprávného posouzení nezákonné. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že Městský soud v Praze pochybil, když žalobu Honebního společenstva P. jako nedůvodnou zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. a proto Nejvyšší správní soud v Brně rozsudek Městského soudu v Praze pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s.ř.s.). V novém rozhodnutí pak Městský soud Praha rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, ve smyslu ustanovení § 110 odst. 2 s.ř.s.

Tento obsáhlý úvod jsem zvolil záměrně proto, že nevěřím vlastním očím při čtení dopisu Ministerstva zemědělství, odboru rybářství, myslivosti a včelařství, č.j. 3464/2008-16230 ze dne 30. září 2008 ve kterém Ministerstvo zemědělství sděluje Honebnímu společenstvu Kotvrdovice, že honitba není uvedena do souladu a nelze v ní vykonávat právo myslivosti (po 6 letech!), hlavně však v dalším textu argumentuje: "Rozhodne-li se člen honebního společenstva nepokračovat v takto transformovaném honebním společenstvu, je třeba, aby svoji vůli kvalifikovaným způsobem projevil a to ještě před konáním vlastní transformační valné Hromady honebního společenstva . Takovýto vlastník honebního pozemku pak může naložit se svými pozemky podle své vůle, tzn. může se stát např. členem jiného honebního společenstva a mít své pozemky v jiné honitbě. Ukončení členství v honebním společenstvu po transformační valné hromadě je pak již v režimu § 26, odst. 3 zákona o myslivosti..U honebního pozemku, které byly k honitbě přičleněny pak záleží na vlastníku těchto pozemků, jak v rámci transformaci honiteb se svými pozemky naloží." Podepsán ředitel odboru Ing. et Ing. Jiří Dobiáš.
Uvedená citace Ministerstva zemědělství je v rozporu se zákonem o myslivosti, neboť není uvedeno paragrafové znění podporující tento právní názor a svědčí tak o účelovosti uvedené argumentace. A tak na otázku "O co jste pane řediteli opřel váš výklad?" se nabízí okřídlená právnická odpověď "O zeď, pane kolego".
Proto již ani neudiví další rozsudek Krajského soudu v Brně.
Rozsudek Krajského soudu v Brně, který vynesl Rozsudek jménem republiky č.j. 31 Ca 87/2007-69, ze dne 25. 9. 2008, v právní věci žalobce Honebního společenstva Kotvrdovice, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Krajský soud rozhodl o zrušení Rozhodnutí KÚ Jihomoravského kraje, Rozhodnutí MěÚ Blansko a o náhradě nákladů řízení řízení žalovaným. O co se jednalo? Při uvádění honiteb do souladu se zákonem Lesy ČR dne 13. 12. 2002 podaly návrh na uvedení honitby Ostrov do souladu se zákonem, když v tomto návrhu uvádějí: "Honitba byla posouzena z toho hlediska, zda odpovídá zásadám tvorby honiteb uvedeným v § 17 zákona o myslivosti. Podle názoru držitele honitby je téměř v souladu se zásadami tvorby honiteb a navrhuje pouze drobnou úpravu hranice honitby - zahrnutí jedné vlastní parcely o výměře 15,142 ha do honitby Ostrov."
Nevěříte? A přesto o tomto návrhu bylo opakovaně rozhodováno jak Městským úřadem Blansko, KÚ Jihomoravského kraje a Mze ČR, a to i za použití mimořádných opravných prostředků - obnovy řízení a přezkumu mimo odvolací řízení. Součástí spisu je Rozhodnutí Mze č.j. 6886/2005-16230,15011/2005-16230, kde Mze mimo jiné argumentuje, že :Cit..nová právní úprava neznemožňuje projev vůle vlastníka ohledně zařazení honebního pozemku do té které honitby .Ani změnu názvu nepovažuje ministerstvo za nezákonnou Kon. cit.
V rozsudku Krajský soud v Brně uvádí :
Řízení o uvedení honitby do souladu se zákonem se ve smyslu § 69 odst. 1 zákona o myslivosti má týkat pouze honitby tak, jak byla uznána podle předchozí právní úpravy.( srov. dikci Honitby a obory uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány, resp. honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů dosahuje zákonné výměry podle tohoto zákona, ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby). Soud se tedy neztotožnil se závěrem žalovaného, že zákon neuvádí, co má obsahovat rozhodnutí o uvedení honitby do souladu se zákonem. o myslivosti. Ze zákona o myslivosti a z k němu dostupné judikatury je zřejmé, že rozhodnutí má obsahovat výrok o tom, zda se honitba uvádí nebo neuvádí do souladu se zákonem a výčet důvodů, které správní orgán k tomuto závěru vedly, když jedinou otázkou, kterou v řízení mají správní orgány zkoumat, je splnění podmínek ust. § 17 odst. 1 až 6 zákona o myslivosti.
V souzené věci tak dal soud za pravdu HS Kotvrdovice v tom, že v řízení, které vedlo k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, mělo být pouze řešeno, zda bude nebo nebude uvedena honitba Ostrov v hranicích a vymezení daných rozhodnutím z roku 1993 uvedena do souladu se zákonem, neboť takto měl být vymezen předmět řízení zahájeného Lesy ČR.
Soud dále argumentuje, že změny honiteb je možno provádět pouze u honiteb, které jsou řádně existující i podle nového zákona o myslivosti, a to v jiném řízení dle ust. § 31 zákona o myslivosti.Tomu odpovídá i systematické řazení honiteb institutu změny honitby v zákoně o myslivosti, když tento je řazen až za řízení o uznání honitby. Soud dospěl k závěru, že honitby musí nejprve existovat a teprve poté je možné provádět změny.Jestliže správní orgán spojil v řízení o uznání honitby o uvedení honitby Ostrov do souladu se zákonem zároveň s řízením o změn hranic honitby, nebylo v souladu se zákonem o myslivosti, který nikde ve svém textu takové oprávnění správnímu orgánu nedává, navíc tak přičlenil pozemky k honitbě , o níž nebylo pravomocně rozhodnuto, zda nadále existuje nebo zanikla.
Nad rámec těchto úvah soud uvádí, že ani z jednoho rozhodnutí správních orgánů ani ze správního spisu není vůbec seznatelné, jaké požadavky ust. § 17,, odst. 1 až 6 zákona o myslivosti honitba Ostrov nesplňuje. Za nesplnění požadavků ustanovení § 17 odst. 1 až 6 zákona o myslivosti Lesy ČR považují to, že jeden jejich pozemek je přičleněn k jiné v tomto případě Kotvrdovice honitbě, což má být napraveno rozhodnutím správního orgánu, avšak bez další argumentace, kterou by Lesy ČR dokládaly, že přičleněním pozemku dochází k porušení uvedeného ustanovení zákona o myslivosti.Takový požadavek spíše směřuje k zahájení řízení dle ust. § 31 zákona o myslivosti a ve světle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu upozorňuje Krajský soud na judikované omezení vlastnického práva, resp. dispozice s honebními pozemky vlastníkem pozemku.
Posledním dokumentem ke kauze HS Kotvrdovice je Rozhodnutí ministerstva zemědělství z 13. 11. 2008 (z dílny Malá, Kukačka, Dobiáš) o zrušení rozhodnutí Krajského úřadu JM ve věci přerušení odvolacího řízení z důvodu podání žaloby (viz rozsudek). O rozsudcích je v něm pouze zmínka, v tom významu, že HS v nich hledá oporu pro svá stanoviska...Orgán státní správy myslivosti (píše se v Rozhodnutí Mze) při vyřešení této otázky není ve smyslu § 40 odst. 2 správního řádu vázán rozhodnutím jiného státního orgánu a tedy ani rozhodnutím soudu, neboť jde o otázku, jejíž vyřešení je dokonce podle § 18 odst. 4 nebo podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti v jeho kompetenci.

Od uvádění honiteb do souladu se zákonem a od mnoha soudních rozsudků k této problematice uplynula dlouhá doba, jakož i od zásadních nálezů Ústavního soudu. Jsem zklamán přístupem Mze, které díky svým právně nezávazným výkladům dokázalo "prosadit", že honitba Kotvrdovice (a nejen ona) dosud není uvedena do souladu se zákonem. Výklady Mze k uvádění honiteb do souladu se zákonem svědčí o servilním přístupu pracovníků státní správy myslivosti k vlastníkům pozemků (zejména některým) a o tvrdošíjném postoji při poskytováních výkladů k uvádění honiteb do souladu se zákonem o myslivosti. K odhánění dotěrných držitelů honiteb používají správní řád místo klacku. To že není orgán státní správy myslivosti vázán ..ani rozhodnutím soudu jistě každý pochopíme. Pokud však se jedná do nekonečna o rozhodnutí chybná, vedoucí nezadržitelně k prohraným soudním sporům a k úhradě nákladů na soudní řízení, pak pochybuji o odbornosti odpovědných pracovníků Mze. Nebo v tom je něco jiného?


Milan Kubů
jednatel OMS ČMMJ Příbram

Zpracování dat...