Časopis Myslivost

Vybrané kapitoly ze zoologie srstnaté zvěře

Myslivost 2/2009, str. 78  Vojtěch Škaloud, Oldřich Tripes
Porod Před nástupem intenzivní fáze rozvoje zárodku musí samice nahromadit dostatek energetických rezerv zvýšeným příjmem potravy. Pokud se jí to nepodaří, může u ní dojít ke vstřebání zárodků a tím i ke zdánlivé neplodnosti. Zvýšené požadavky na úroveň výživy mají samice zejména v poslední třetině březosti, kdy nejintenzivněji probíhá vývoj plodu.
Samice ve vyšším stádiu březosti, kdy plod zaujímá v břišní dutině velký prostor a stlačuje její vnitřnosti, nemůže zcela zaplnit svůj zažívací trakt. Musí proto přijímat potravu častěji, a nebo se orientuje na výživnější potravu než obvykle. Těsně před porodem samice již jen pije, ale více než obvykle. Nějakou dobu po porodu nežere, neboť při konzumaci tuhé potravy by v částečně paralyzovaném zažívacím traktu mohlo dojít k zácpě. Samice před porodem častěji močí i kálí, střídavě vstává a lehá si, více se potí nebo zrychleněji dýchá než by odpovídalo teplotě okolního prostředí. Po porodu mívá samice nějakou dobu zvýšenou tělesnou teplotu. Samice je před porodem neklidná, pohybuje se ale jen pomalu. Má-li pocit nejistoty nebo strachu, může o několik hodin porod oddálit, dokud se situace nezklidní. Pokud porod probíhá v noci, pak spíše až v její druhé polovině.
Porod probíhá většinou v té části dne, kdy určitý druh zvěře při běžném denním režimu odpočívá. Souvisí to se stavem nervového systému odpočívajícího jedince. V době odpočinku je nervový systém uvolněný. Takový stav podporuje u samice stahy dělohy při porodu.
Před porodem se pohlavní ústrojí samice silně prokrvuje a vytéká z něho hlen (nejdříve čirý, později tmavý), který se uvolňuje z hlenové zátky v děložním krčku. Jeho výtok začíná 1 - 2 dny před porodem. Pánevní vazy a břišní svaly samice ochabnou, břicho poklesne, boky vpadnou a tím vystoupí žebra, výběžky obratlů a křížové kosti. Uvolňuje se také svalstvo zádi a beder. Pánevní vazy se po ochabnutí prodlužují. Uvolnění pánevních vazů proběhne asi týden před porodem. U prvorodičky nebo u samice, která je od mládí podvyživená bývají úzké porodní cesty, takže plod se jimi jen obtížně protahuje, porod bývá těžký a pro mládě často i nebezpečný. Přítomnost plodu v pánevních porodních cestách podnítí zvýšenou produkci hormonu oxytocinu. Ten podmiňuje během vypuzování plodu rytmické stahy svalů (děložních i břišních). V důsledku stresu dochází ke snížené produkci oxytocinu, nedostatečným děložním stahům a těžkým porodům. Hormon relaxin umožní uvolnění vazů a pánevní spony, což vede k rozšíření pánevní dutiny. Hormony estrogen a relaxin ovlivňují ke konci březosti pohyb tekutin v porodních cestách. Dojde k rozšíření žilního řečiště, tím k přesunu tekutin do stěny porodních cest a okolních tkání, jakož i pánevních vazů. To navodí uvolnění a poddajnost těchto tkání.
Porod sestává ze tří fází. Začíná fází otevírací, která je provázena stále se stupňujícími stahy děložních svalů. Stahy dělohy přispívají k roztažení děložního krčku a vtlačení plodu do krčku. U samice se zvyšuje frekvence dechu a pulsu.
Předběžné stahy dělohy mají význam při zaujímání vhodné polohy plodu pro průchod pánevním kanálem. Plod před porodem také aktivně pomáhá měnit svou vnitroděložní polohu.
Plod obalený vakem sestávajícím z plodových obalů je vtlačován do děložního krčku, který je tímto tlakem stále rozšiřován. Nedostatečné stahy v otevírací fázi mají za následek snížený mechanický tlak plodu na děložní krček a vypuzování plodu je pak obtížné Při druhé vypuzovací fázi prochází plod od děložního krčku pochvou až ke stydké štěrbině. Při vypuzovací fázi se stahuje nejen děloha, ale také břišní svaly.
Mládě je během svého vývoje v děloze obaleno plodovými obaly, které se při porodu postupně protrhávají. V plodových obalech je uzavřená plodová voda, která chrání plod před nárazy a hlukem přicházejícím z vnějšku matčina těla. Plodové obaly také udržují stálou vlhkost prostředí a poskytují imunitní ochranu plodu.
Vnější obal plodového vaku obvykle v děložním krčku praskne. Další dva obaly zůstávají na plodu většinou až do doby, kdy vyjde z pochvy. Po prasknutí plodových obalů dochází ke zvlhčení porodních cest výtokem plodové vody, což usnadní vypuzení plodu. Časové odstupy mezi jednotlivými stahy svalů se ve vypuzovací fázi stále zkracují. Poslední třetí stádium je poporodní, kdy jsou za již dříve vypuzeným plodem, vytlačovány zbytky plodových obalů a placenta. Po narození mláděte přestávají na několik minut stahy dělohy. Pak stahy pokračují, ale s delšími přestávkami. Při porodu se svalová vrstva dělohy silně stahuje, v důsledku čehož se odtrhne placenta. Placenta vychází většinou 3-12 minut po porodu plodu, někdy však až za 2 hodiny. Přestávky mezi děložními stahy se opět prodlužují, ubývá intenzity stahů, až konečně úplně zanikají. Později se postupně hojí rány v děloze a děloha se stáhne do normální velikosti. Vytékající plodovou vodu se samice snaží zachytit a vysát nebo vylízat, rovněž olíže všechny stopy krve, které při porodu ulpěly na vegetaci. Také se vrhá na placentu a plodové obaly, které trhá a polyká ve velkých kusech. Pozření placenty samicí ovšem nemá žádný vliv na zvýšení produkce jejího mléka. Sežráním poporodních zbytků je odvětřeno místo porodu, nedaleko něhož se zpravidla nachází mláďata, a také se tím snižuje možnost infekce mláďat, která by se mohla v doupěti znečistit hnijícími zbytky plodových obalů a placenty. Poporodní zbytky také přitahují značné roje much. Ze stejných hygienických důvodů požírá samice i trus mláďat vykálený v doupěti. Zbytek pupeční šňůry, který byl při porodu odtržen od placenty a nebo jej samice odkousla, během několika hodin mláděti zaschne a po dvou dnech odpadne. Během porodu se krev v pupeční šňůře srazí, takže mládě nemůže vykrvácet, když matka šňůru překousne. Šelmy rodí vleže, přežvýkavci ve stoje. Při rození ve stoje přitom značně vyvinutý plod přežvýkavce pomáhá svou tíhou k vytlačení z matčina těla. Hmotnost novorozence také napomáhá během pádu na zem k uvolnění z plodových obalů a k přetržení pupeční šňůry.
U druhů zvěře, kteří mají většinou pouze jednoho dobře vyvinutého potomka (zejména přežvýkavci), je poloha plodu v děloze během větší části březosti zádová (tedy plod leží na zádech). Teprve těsně před porodem (asi 24 hodin) zaujme plod porodní pozici, která je zpravidla uspořádána tak, že jeho přední končetiny směřují k ústí dělohy, hlava je natažená a leží mezi nimi. Zadní běhy jsou ohnuty v koncové, protisměrně stočené části dělohy. Při porodu proto opouští porodní cesty samice většinou nejdříve hlava a současně s ní i spodní část předních běhů, začínající spárky obalenými elastickým povlakem. Přední běhy při východu z rodidel bývají již oproštěny od plodových obalů, zatímco hlava ještě nikoliv. Teprve následně se objevuje krk a ostatní části těla, naposled vychází z matčina lůna zadní běhy. Někdy může dojít při porodu ke komplikaci tím, že se vysunou pouze přední běhy mláděte, zatímco hlava se zvrátí dozadu a v důsledku toho se mládě vzpříčí a nemůže být vytlačeno ven. Takovýto průběh porodu má v přírodě tragické následky pro matku i mládě. Při porodu dvojčat u přežvýkavců obvykle jedno vychází popředu a druhé pozadu.
Narozením mláděte se po přetržení pupeční šňůry přeruší placentární krevní oběh. V krvi mláděte proto vznikne nedostatek kyslíku a přebytek kysličníku uhličitého, což má za následek podráždění dýchacího ústředí v mozku a to bezprostředně nutí plíce zahájit dýchání mláděte. Pokud by mládě do tohoto momentu nebylo osvobozeno z obalů s plodovou vodou, utopilo by se v ní. Trávicí ústrojí je po celou dobu vývoje plodu v nečinnosti a ke konci březosti se naplňuje střevní smolkou, kterou mládě vylučuje až po porodu. Samice čerstvě narozeným mláďatům vysaje obsah močového měchýře a těsně po porodu jejich moč i trus polyká. Přežvýkavci zbavují olizováním po porodu svá mláďata především silné vrstvy hlenu, který pokrývá celý povrch jejich těla. Olizováním po porodu matka kromě usnadnění vyměšování také povzbuzuje mládě k nezbytné aktivitě a masírováním jazykem mu prokrvuje kůži. U nidifugních mláďat matčino olizování také umožní vytvoření izolační vzduchové vrstvy v srsti mláděte. Zvlhlá srst po porodu je splihlá, takže neplní svou tepelně izolační funkci. Odpařování plodové vody z mokrého mláděte také působí ztráty jeho tělesné teploty. Matka mláděti olizováním jazykem rovněž uvolní zahleněné nozdry, aby mohlo naplno dýchat. V případě nidikolních mláďat olizování matkou navozuje u novorozence dýchací reflex. Zatímco u spárkaté zvěře a zajíců postačuje pro vykálení mláděte pouze olizování okolí řitního otvoru matkou, u šelem a hlodavců je nutná i masáž břicha mláděte. U spárkaté zvěře provádí tedy matka pouze masáž konečníku, zatímco u šelem musí uskutečnit masáž celých střev mláděte. Mládě, které má problémy se zbavením se střevní smolky, již záhy po narození poněkud nadzvedává ocásek. Samice šelem masíruje jazykem mláďata až do věku 2 - 4 týdnů. Selata divočáků v další fázi po porodu setrvávají ve společném zálehu, kde je bachyně zahřívá (metá je koncem zimy, zatímco mláďata přežvýkavců jsou kladena již v plném jaru) a s matkou odchází až po více dnech. Matka po porodu také očichává mláděti všechny jeho tělesné otvory (tlamu, čenich, slechy, řiť a pohlavní otvor). Tím se seznamuje s pachem mláděte, jemuž ještě nefungují pachové žlázy. Poznávání mezi matkou a jejím mládětem se děje nejdříve čichem, pak zrakem a nakonec sluchem. Pach mláděte navozuje u matky zvýšenou produkci hormonu oxytocinu. V důsledku toho se u ní stupňuje intenzita mateřských instinktů, včetně zvýšené produkce mléka.

Kojení
Při kojení je mléko uvolňováno nejen v důsledku sání mláděte, ale také zvýšením tlaku uvnitř mléčné žlázy, který navozuje tzv. spouštění mléka. Mimo dobu kojení je tlak v mléčné žláze podstatně menší. Při spouštění mléka je tlak asi šestkrát větší. Spouštění mléka je hormonálně ovlivněno sekrecí oxytocinu, která může být omezena déletrvajícím stresem. V důsledku toho dochází k tzv. zadržení mléka. Při nedostatku potravy v době laktace klesá produkce mléka zpočátku jen zvolna, neboť samice odčerpává potřebné živiny ze svých tělesných rezerv, což může navodit její výrazné hubnutí. Kojící samice mají nižší hladinu cukru v krvi, proto dostávají častěji hlad a mají snahu konzumovat potravu v kratších intervalech. V době říje dochází u dosud kojící samice ke snížení produkce mléka i k poklesu obsahu tuku v mléce.
U stádových druhů zvěře je vytvoření pevného svazku mezi matkou a mláďaty zajištěno tím, že se samice před porodem na přechodnou dobu oddělí od skupiny a neumožní nějakou dobu po porodu mláďatům kontakt ani se svými loňskými potomky. Později se samice i s mláďaty vrací k tlupě nebo vytváří rodinou skupinu. U spárkaté zvěře, kde mláďata více samic tvoří skupiny (divočák, kamzík), samice která chce svá mláďata nakrmit, se postaví stranou od tlupy a zavolá mláďata k sobě, ta se oddělí a jdou se k ní nakojit. Samice přežvýkavců při kojení také pomáhají mláděti ve vyprazdňování masírováním okolí řitního otvoru jazykem. Při kojení zaujímají samice různých druhů zvěře odlišné pozice těla. Přežvýkavci kojí svá mláďata většinou ve stoje. Výjimečně mohou kojit i vleže, což je známo například u srny. Bachyně kojí vleže na boku, podobně je tomu i u šelem a hlodavců nebo králíka (někdy však mohou kojit i ve stoje). Zaječka kojí většinou vsedě. Výjimku mezi šelmami představuje medvědice, která úplně malá mláďata kojí vsedě a přitom je přidržuje tlapami v svém náručí. Větší medvíďata často kojí vleže na zádech.
Novorozené mládě přežvýkavce instinktivně ví, že zdroj mléka najde v úhlu mezi končetinou a břichem matky. Znalost přesné polohy však musí zjistit hledáním struku. Proto se někdy mláďata zpočátku pokoušejí hledat zdroj mléka mezi předními končetinami. Teprve zkušenost je naučí sát na správném místě. Mládě se také musí naučit rozeznávat tvar bradavky a její pach. Při hledání struku se mládě řídí i teplem matčina těla. Při hledání vemínka matky před prvním sáním má mládě někdy problém spojený s tím, že musí sklonit hlavu dostatečně nízko. Zkušené matky umí mládě hledající struk postrkováním do zádě jeho těla svou hlavou nebo během a nastavováním vlastního těla navést na správné místo. Mláďata přežvýkavců, dokud jsou ještě malá, se při sání mléka natáčí výhradně do protistoje matky buď paralelně nebo v ostrém úhlu k matčinu tělu. To zvyšuje stabilitu jejich postoje při sání. Když jsou již starší, snaží se sát z různých pozic, např. kolmo k tělu matky, a nebo prostrkují hlavu také mezi zadními běhy matky. Pokud stojí mládě kolmo k tělu matky, je přitom poněkud "zahnuté". Své tělo má umístěno v pravém úhlu k matčině tělu a krk má ohnutý do protisměru matčina těla. Mládě přistupuje k matce při kojení častěji z pravé strany než z levé. Po celé období kojení přistupuje k sání z téže strany matčina těla (tj. některé mládě vždy zprava a jiné vždy zleva).
Mláďata, která se rodí slepá (šelmy, hlodavci), hledají instinktivními pohyby hlavy ze strany na stranu matčin struk. Když jej svými pysky naleznou, ihned kyvadlový pohyb hlavy zastaví. Většina mláďat při kojení nebo těsně před ním provádí "masáž" mléčných žláz své matky. Mláďata šelem, hlodavců a zajíců při sání mléka střídavě došlapují a tlačí tlapkami předních končetin na okolní partie matčina struku a současně strkají do mléčné žlázy svým čenichem. Provádí tzv. "mléčný krok", kterým tyto břišní a hrudní oblasti laktující samice stimulují k další tvorbě mléka. Kojící matka dělá často reflexně tento "mléčný krok" společně s mláďaty (tj. při kojení přešlapuje předními běhy). Mláďata turovitých a divočáka provádějí před vlastním sáním masáž matčina vemínka tím, že do něj ducají hlavou a muckají jeho struky svými pysky. Pouze mláďata jelenovitých přistupují k sání bez jakékoliv přípravy matčina vemínka.
Při sání mláďat jsou drážděna nervová zakončení mléčných žláz, jejich podráždění navozuje v hypofýze zvýšenou tvorbu hormonů, působících na vylučování mléka (zejména oxytocin). Samotné sání tedy stimuluje produkci dalšího mléka. Při sání mláděte se oxytocin vylučuje po celou dobu. Nejvíce oxytocinu se u přežvýkavců uvolňuje během prvních tří týdnů laktace.
Mláďata při kojení špulí pysky, což jim usnadňuje sání mléka. Mládě při kojení obejme struk oběma pysky, z jazyka vytvoří žlábek, kterým stéká mléko do hltanu. Snížením spodní čelisti a pohybem jazyka dozadu se vytvoří v dutině ústní mláděte podtlak a za pomoci tvářového svalstva se mléko vytlačuje ze struku do žlábku jazyka. Schopnost zformování jazyka do tvaru trychtýřku je mláďatům vrozená. V okolí mléčných bradavek bývají pachové žlázy, jejichž výměšky působí na mláďata uklidňujícím vlivem. Kojení má tedy nejen obživný, ale i uklidňující význam a matka jeho prostřednictvím zklidňuje mláďata, která přestála nějakou stresovou situaci.
Mláďata některých druhů šelem mohou používat matčin struk jen na cucání, aniž by sála (tedy jako dudlík). Mláďata divočáka, koček a vyder mají každé svou bradavku, kterou brání proti ostatním sourozencům. Pro mláďata přežvýkavců dochází k velmi komplikované situaci při invazi komárů. Jejich matky mají od hmyzu silně rozbodanou kůži na vemínku. Dotek mláďat, která se snaží sát, je pro ně natolik bolestivý, že své potomky odhání a odmítají je kojit.
Někdy dochází u zvěře ke kojení cizích mláďat, což se občas stává u zajíců a méně často i u spárkaté zvěře. Tento jev je běžnější u samic, které mají mládě poprvé a jsou nezkušenými matkami. Také k němu dochází při vysoké hustotě zvěře, u spárkaté zvěře soustředěné v oborách a ve farmových chovech. V takových podmínkách se asi 10 % cizích mláďat živí u jiné samice, než u vlastní matky. Přitom asi 4 % mláďat saje individuálně a 6 % společně se skutečným potomkem samice. Z individuálně sajících cizích mláďat jich polovina zaujímá pozici v protistoji, takže je může samice rozpoznat a případně odehnat. Druhá polovina mláďat saje zezadu, takže jsou přitom hůře identifikovatelná (v podstatě mléko jakoby "kradou"). Cizí mládě se snaží sát mléko tehdy, když je kojící samice zaneprázdněna pastvou. Naopak se může stát, že samice cizí mládě adoptuje a stará se o něj, ale nedovolí mu se napít jejího mléka.

Zpracování dat...