Časopis Myslivost

BEZSTAROSTNÝ STAROSTA

Ludvík se stal starostou malé obce ve v západních Čechách, říkejme jí originálně Lhota, tak trochu omylem. Na obecním úřadě bojovaly tradičně o nejvyšší post a možnost rozhodovat dvě skupiny, které se neformovaly ani tak politickým programem jako tradičními příbuzenskými a přátelskými svazky - prostě takové rodové mafiánské klany v našich podmínkách (tam, kde se na Sicílii střílí z upilovaných brokovnic, na Plzeňsku padají nadávky, maximálně facky). Protože Ludvík nepatřil k žádnému z nich, zvolily si ho starostou jako kompromis, navíc, vzhledem k jeho nezkušenosti - jak alespoň všichni předpokládali - docela dobře manipulovatelný.
Mnoho zkušeností z práce samosprávy po pár dnech působení na obecním úřadě opravdu nepobral, když za ním přišli v jedněch z prvních úředních hodin místní myslivci. Dávali tenkrát dohromady všechny podklady (to leckde padlo na myslivce, kteří zaskakovali za honební společenstva), aby uvedli svou stávající honitbu do souladu s novým zákonem o myslivosti.
"Koukej, starosto," spustil předseda mysliveckého sdružení, když si vyměnili úvodní pozdravy a zdvořilostní fráze, nad rozvinutou mapou z katastrálního úřadu, "tyhle obecní pozemky vždycky patřily ke zdejší honitbě, tak jen od tebe potřebujem podpis a berana, že to tak bude dál." "A který to jsou?" zajímal se starosta Ludvík. "Od Švarcova lesa dolů k Malýmu potoku," ukazoval předseda na mapě, "a prakticky od novýho kravína až k Borůvkovýmu kopci. A pak samozřejmě tady Obecní les." "No, dobrá," pokyvoval hlavou šéf obecní samosprávy a hned se ujišťoval: "Ale nebudete na nás chtít nějaký finance?" "Kdepak, starosto," zapojil se do přesvědčování další člen zelené delegace, "naopak, my budeme obci platit. Teda vlastně honebnímu společenstvu a to pak tu sumičku převede na obec." "Kolik to tak bude dělat?" zajímal se ještě Ludvík. "To se rozsekne až na valný hromadě, kam tě za obec taky pozvem. Ale nemysli si, žádná sláva to zase nebude, i když tu máte přes čtyřicet hektarů ." No - žádné velké přesvědčování se konat nemuselo, starosta vlastně jen potvrzoval dlouholetý stav a ještě tím získal pár kaček do obecní pokladny, a tak za chvíli myslivci odcházeli s potřebným podpisem a razítkem obecního úřadu.

+++

Zatímco dál probíhal všem myslivcům dobře známý proces získávání všech potřebných papírů a uznání honitby ze strany státní správy myslivosti, došlo k nečekané zásadní změně v rozložení sil na místní "radnici". Starostova dcera Blanka se totiž zakoukala do nějakého Vojty, shodou okolností prasynovce (je to správný termín pro syna synovce?) "kmotra" jedné ze zmíněných soupeřících skupin. A tak došlo k jistým rozhodnutím obecního zastupitelstva nelibě neseným druhou z oněch skupin - změnilo se například pořadí budování asfaltových přípojek z okresní silnice procházející obcí ve prospěch domů místních Kapuletů na úkor Monteků, snížila se dotace sboru hasičů (vedených jedním z Monteků) a zvýšila jezdeckému klubu (vedenému jednou z Kapuletů) a tak by se dalo pokračovat. Prostě jedna ze soupeřících stran teď měla převahu hlasu starosty, který, veden otcovskou láskou i kontakty s novým potenciálním příbuzenstvem, přestal být neutrální - a bylo jasné, že dříve či později musí dojít k protiakci.
Lehce dusná atmosféra tak panovala i na schůzi obecního zastupitelstva, kde starosta informoval o průběhu valné hromady honebního společenstva, na níž byla mimo jiné schválena nájemní smlouva s Mysliveckým sdružením Diana Lhota: "Dohodnutý nájem za hektar je dvacet dva korun, tak nám to za obecní pozemky v honitbě přinese necelou tisícovku ročně - ale každé kilo je nám milo, že?" Jeden ze zastupitelů - z té druhé strany barikády - už už otvíral pusu, ale jeho soused - z téže strany barikády - ho pod stolem kopnul, a tak zase sklapnul. Jejich dosud mlčenlivá konverzace pokračovala až v místním hostinci u dobře vychlazeného Gambrinusu na stole trvale obsazeném Monteky (můžeme už zůstat u tohoto označení vypůjčeného ze Shakespeara, i když o milostný vztah Romea a Julie tu v žádném případě nešlo). "Cos do mě kopal? Máš nějakej nápad?" "To víš, že mám! Jen to musím vyfutrovat zákonama, který si nejdřív prolistuju." "A voč jde?" "Jak to, že Ludvík hlasoval na tý valný hromadě za Lhotu a nám nic neřek? Dyť šlo o obecní pozemky, o obecní peníze." "No - to sem se právě chtěl voptat, kdyžs mě nakopnul. A taky jak se naše pozemky vůbec do tý honitby dostaly." "Tím bys ho právě jen varoval! My se, milej šváro, budeme ptát nejdřív na kraji nebo rovnou na policii."
A tak zanedlouho odešly z místní pošty dva dopisy. Jeden, podepsaný jedním z členů honebního společenstva, údajně nespokojeným s výší nájmu (a shodou okolností spřízněným s Monteky), na příslušné ministerstvo. Namítalo se v něm, že jestliže obecní zastupitelstvo neprojednalo zařazení obecních pozemků do honitby, je souhlas starosty s ním neplatný a fakticky se tak obec Lhota nestala členem Honebního společenství vlastníků pozemků a obce Lhota (tak zněl oficiální název). Její starosta pak nemohl hlasovat na jeho valné hromadě - z toho plyne neplatnost uvedené valné hromady, starostou ovlivněné, a všech tam schválených kroků včetně nájemní smlouvy s místním mysliveckým sdružením. Druhý dopis, nepodepsaný, dostal sám Ludvík - obsahoval kopii policii adresovaného obvinění starosty z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, který měl spočívat v tom, že vložil bez souhlasu obecního zastupitelstva (a dokonce i bez jeho informování) pozemky obce do honebního společenstva a opět bez mandátu obecního zastupitelstva rozhodoval o výši nájmu za ně, a dodatek, že policie originál dosud nemá a nikdy mít nebude, pokud bude Ludvík rozumný (čti: odstoupí v rozumném termínu z funkce starosty).

+++

Zamotanou hlavu měli v následujících týdnech a měsících všichni. Krajský úřad, kam přišel přípis z ministerstva, příslušná pověřená obec, kam přišel přípis z krajského úřadu, vedení Honebního společenství vlastníků pozemků a obce Lhota i výbor Mysliveckého sdružení Diana Lhota, kam přišly přípisy z pověřené obce, a samozřejmě sám starosta, kterému došlo, že jednal opravdu příliš bezstarostně a zákony porušil (i když - mezi námi - úmysl získat prospěch nebo způsobit škodu by se mu asi těžko prokazoval, za vším byla jen jeho nezkušenost a vlastně i dobrá vůle).
Všichni ovšem také měli zájem - i když z rozličných pohnutek - celou věc rychle a tiše sprovodit ze světa, chyby napravit a vše uvést do pořádku. Rozviřování podobných nedostatků (a jistě by se našly i leckde jinde) totiž v konečném důsledku - v současné situaci - neprospívá ani myslivcům, ani státní správě myslivosti. Navíc snad každý z účastníků téhle kauzy byl totiž spokojen se současným stavem - okresní úřad uznal jinak bezproblémovou honitbu a pověřená obec (která zrovna na přelomu roku přebrala jeho agendu) si nechtěla přidělávat práci, myslivcům i honebnímu společenstvu (mezi jehož členy byla řada myslivců), až na výjimky, smlouva vyhovovala, ani Lhota nakonec nebyla škodná. Jen Monteci potřebovali změnit nepříznivý poměr hlasů v obecním zastupitelstvu. Co se tedy asi stalo?
"Vážené obecní zastupitelstvo, dámy a pánové, přátelé i nepřátelé, rád bych vám hned na úvod naší schůze sdělil, že vzhledem k vysokému pracovnímu zatížení i jistým zdravotním problémům dnešním dnem rezignuji na funkci starosty i člena obecního zastupitelstva. Děkuji vám všem za spolupráci a přeji hodně zdaru v činnosti pro naši Lhotu." Slova teď už bývalého starosty Ludvíka, který svou židli v kanceláři zahříval všeho všudy od listopadu do září, byla přijata upřímným i méně upřímným potleskem a jeho rezignace byla jednomyslně schválena. Montekové i Kapuleti to zas měli na plichtu.
Tak jeden bezstarostný starosta doplatil na myslivost, dá-li se to tak říci. Všichni ostatní aktéři celého případu pak různými cestičkami na hraně práva - doplněními, opravami a úpravami (někdy i antidatovanými) - napravili nedostatky řízení a vše jelo ve vyjetých kolejích dál. Jestli je to tak dobře nebo špatně, nechť posoudí každý sám.

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:

§18 (uznání honitby), § 19 (založení honebního společenstva) zákona o myslivosti, § 38 (majetek obce, § 84 a 85 (obecní zastupitelstvo) a § 103 (starosta) zákona o obcích, § 158 (zneužívání pravomoci veřejného činitele) trestního zákona.

Na motivy skutečného případu připravil Jaroslav Šprongl.