Časopis Myslivost

V srpnovém čísle Myslivosti vyšel příspěvek pod názvem "Mohou být profesionální myslivci lékem na neduhy lidové myslivosti?", který byl podle vyjádření autorů míněn jako zamyšlení nad tím, zda tzv. lidová myslivost je vhodným a funkčním nástrojem pro uskutečňování zájmů společnosti na úseku hospodaření se zvěří. Již z jeho úvodu by mohl vzniknout dojem, že způsob hospodaření se zvěří založený na dobrovolných myslivcích, kteří se této činnosti věnují ve volném čase, se poslední době v Evropě začíná stávat předmětem diskuzí. To chci jako odborník, který má s problematikou obhospodařování zvěře a myslivostí v okolních zemích velmi mnoho společného, uvést na správnou míru.
Způsob hospodaření se zvěří spočívá v České republice na stejných principech jako je tomu ve většině zemí střední Evropy a jeho podstata není nikde ve skutečnosti vážně zpochybňována. Pokud se na k tomuto tématu vyjadřují určitá okrajová seskupení, jako např tzv. ochránci zvířat nebo některé proklamaticky ekologické spolky, pak se jedná o zcela běžný průvodní jev pluralitní společnosti a nelze to považovat za objektivní diskuzi.
Samozřejmě se ve středoevropském modelu mysliveckého hospodaření projevují některé závažné problémy a ty je nutné řešit. Hledání cest k tomu by však mělo probíhat v prvé řadě v rámci současného systému. Proto je i při vyloženě informativním charakteru výše uvedeného článku podle mého názoru nutné na něj reagovat, aby se preventivně zabránilo tomu, že by skutečně někdo mohl začít uvažovat o popisovaném systému regulace zvěře pomocí profesionálnách myslivců podle skotského vzoru jako o možné cestě pro řešení problémů české myslivosti.
Předpokládám, že samotní autoři zmíněného příspěvku nepovažují jimi popsaný skotský model za použitelný pro naše poměry a jejich záměrem bylo pouze ukázat, jak se k regulaci zvěře přistupuje jinde. V tomto ohledu je článek bezesporu velmi zajímavý. Na druhé straně je však nutné zdůraznit, že nejen přírodní a společenské podmínky, ale především systém myslivosti, její tradice a přístup ke zvěři jsou ve Skotsku velmi odlišné od střední Evropy.
Regulace početních stavů jelení zvěře pomocí profesionálních myslivců, kteří by působili v rámci určitých oblastí by byla v našich podmínkách organizačně i funkčně těžko proveditelná a určitě ne efektivní. Ostatně ani ve Skotsku není tento systém ve skutečnosti tak úspěšný, jak by se někdo mohl na základě uvedeného článku mylně domnívat, neboť sám velmi dobře vím, jaké problémy tam představuje přemnožená jelení zvěř, jejíž tamní populační hustota je pro naše podmínky nepředstavitelná.

V České republice podobně jako v našich sousedních zemích je myslivost postavená na obhospodařování zvěře v rámci uznaných honiteb, které jsou spojeny s vlastnictvím půdy. Zodpovědnost za řádné hospodaření s zvěří, což zahrnuje udržování jejích početních stavů na přiměřené výši, nesou společně držitelé (vlastníci) honiteb a jejich uživatelé (myslivci). Dodatečné zapojení profesionálních myslivců, kteří by podle potřeby a na objednávku prováděli regulační odlov ve více honitbách by v praxi přinášelo více problémů než skutečných řešení. Přitom nejde jen o to, kdo by jejich činnost řídil, kontroloval a financoval, ale jaký by to mělo celkový praktický dopad na myslivecké hospodaření se zvěří v jednotlivých honitbách. V každém případě by se tímto způsobem rozmělnila společná zodpovědnosti držitelů a uživatelů honiteb za udržování početních stavů zvěře na přiměřené výši a vytvořil prostor pro alibismus jedné i druhé strany. Jistě by to pak mnohým i vyhovovalo, neboť pak by se příliš vysoké stavy zvěře v určitých oblastech daly dobře zdůvodňovat především tím, že pověření profesionální lovci v daných lokalitách neprovedli regulační odlov, jak bylo zapotřebí.

Při odstraňování vzniklých problémů je nejprve důležité jasně definovat jejich příčiny, a teprve potom hledat možná řešení. Jestliže se poslední dobou pokazuje na neúměrně vysoké stavy určitých druhů spárkaté zvěře a nutnosti účinných opatření k jejich regulaci, pak je třeba si položit otázku, proč a jak tato situace mohla nastat. K přemnožení zvěře nedochází téměř nikdy náhle. Zpravidla je to důsledek dlouhodobějšího trendu, na nějž je možné včas reagovat, když hlavní zainteresované strany, to znamená jak uživatelé honiteb, tak i jejich držitelé, přistupují k mysliveckému hospodaření s dostatečnou zodpovědností a jednají ve smyslu platných právních předpisů. Zákon o myslivosti v § 36 (odstavec 1 až 4) stanoví jasně:
(1) Uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti [§ 59 odst. 2 písm. c)] sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti (§ 60). Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti k jeho výsledkům. Pokud některý držitel honitby nesouhlasí s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného sčítání, nařídí tento orgán nové konečné sčítání.
(2) Uživatel honitby je povinen vypracovat každoročně plán mysliveckého hospodaření v honitbě(dále jen "plán"). Při vypracování plánu vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledků sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, poměrů pohlaví a koeficientů očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby. ...
(3) Vypracovaný plán předloží uživatel honitby držiteli honitby k vyjádření. Jestliže se držitel honitby do 15 dnů od doručení plánu k němu nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Pokud po vyjádření držitele honitby nedojde mezi ním a uživatelem honitby k dohodě o plánu, určí jej na návrh některého z nich orgán státní správy myslivosti rozhodnutím. ...
(4) Orgán státní správy myslivosti je oprávněn kontrolovat plnění plánů zaslaných mu podle odstavce 2 nebo 3 a změněných plánů podle § 37. Za tím účelem, není-li dohodnuto jinak, mu uživatel honitby předkládá měsíční písemná hlášení o plnění plánu, a to do pátého dne měsíce následujícího po měsíci, v němž k lovu došlo.

Z uvedených legislativních ustanovení vyplývá, že pokud dochází ke vzniku nadměrných stavů zvěře, pak je to důsledek selhání systému mysliveckého plánování, do něhož jsou zapojeni jak uživatel honitby, tak i její držitel. Přitom obě tyto zainteresované strany mají ze zákona společnou zodpovědnost za to, aby se problémům včas předcházelo. Pokud tedy skutečně k přemnožení zvěře dochází, pak by se neměla hledat vina jednostranně jen u uživatele honitby, ale je třeba poukázat také na spoluzodpovědnost jejího držitele, pokud tento včas nereagoval. Na druhé jsou však uživatelé honiteb zpravidla ti, kdo v konečném efektu pocítí důsledky chyb mysliveckého hospodaření. Není to jen otázka náhrad škod, ale může to být dokonce dokonce i důvodem pro ztrátu honitby. Přitom je nutné počítat s tím, že jak s uplatňováním vysokých náhrad za škody, tak i s nebezpečím ztráty honitby se myslivecky hospodařící subjekty budou v budoucnu střetávat stále častěji. Proto je v zájmu samotných myslivců, aby vznikající problémy byly řešeny dříve než dojde k jejich vyhrocení. Možnosti k tomu jsou, jen je třeba o nich vědět a chtít je využít.
V pokračování v příštím čísle Myslivosti si dovolím pokračovat analýzou příčin vzniku nadměrných stavů některých druhů spárkaté zvěře a možnostmi jejich regulace

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře, Brno - Wien - Nitra
Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

Adresa autora:
MVDr. Miroslav Vodňanský, PhD.
Institut ekologie zvěře VFU Brno
Palackého 1-3, 612 43 Brno
E-mail: iez@vfu.cz