Časopis Myslivost

Podstata výživy srnčí zvěře
Na úvod považuji za nutné připomenout několik nejvýznamnějších vlastností výživy srnčí zvěře. Tím, že srnčí zvěř náleží mezi přežvýkavce, získala možnost využívat i relativně balastní a obtížně stravitelnou rostlinnou potravu. Srnčí zvěř se ovšem specializovala se na složky s vyšší stravitelností a nedokáže si poradit s travinami a vyhledává byliny a listy dřevin. Základem její výživy by měla být vysoce hodnotná objemná krmiva. Jadrná krmiva jsou pro ni sice mnohem důležitější, než pro ostatní zvěř a také jí způsobují menší trávicí komplikace, přesto by měla být pouhým doplňkem i při přikrmování.
Tak jako ostatní přežvýkavci, i srnčí zvěř za schopnost trávit vlákninu platí složitým zpracováním potravy a závislostí na bachorových mikroorganismech (bakterie, nálevníci a mikroskopické houby). Tyto mikroorganismy žijí v bachoru, přežvýkavec jim zajišťuje vhodné prostředí a ony zde rozkládají přijatou potravu na jednodušší složky, které zvíře již dokáže využít. Symbióza přežvýkavců s mikroorganismy došla tak daleko, že bez jejich pomoci by přežvýkavec trpěl hladem, protože jeho vlastní žaludek má velmi omezenou kapacitu pro trávení potravy. Dobrý stav mikrobů v bachoru je proto základem kvalitní výživy zvířete a veškerá naše opatření na zlepšení výživy zvěře by měla zohledňovat dopady na mikrobiální trávení.

Je zásadní rozdíl mezi přikrmování černé a ostatní spárkaté zvěře.
A čím se tedy trávení přežvýkavců odlišuje? Tím nejzákladnějším požadavkem je, aby kolonie mikroorganismů měly stálý přísun potravy. Trvalé osídlení bachoru mikroorganismy je možné jen proto, že neustále dochází k jejich množení v příznivém prostředí a pokud dojde z nějakého důvodu k jejich vymizení (hladovění, změna krmiva, toxická potrava aj.), trvá i několik týdnů, než se vše ustálí. Přežvýkavec by proto měl mít možnost se pravidelně pást a není možné jej porovnávat např. s naším vlastním režimem stravování. Vedle toho by ovšem také měl přijímat potravu, která se mění jen minimálně a každá případná změna je pozvolná. Potíž se změnami potravy spočívá v tom, že v bachoru žije mnoho druhů mikroorganismů a jednotlivé druhy jsou přizpůsobené určitým složkám potravy a na jiných se nemnoží. Pokud se tedy v potravě objeví některá nová složka, po určitou dobu ji nemá kdo zpracovat a dochází k podobné situaci, jako by zvíře předtím hladovělo.
Výsledkem narušení trávicích procesů v bachoru je jednak nedokonalé využití potravy a zhoršení výživy zvířete, v závažnějších případech ovšem hrozí, že dojde k nerovnováze, která může zvíře i ohrožovat na životě. Nejčastějším případem takové poruchy je tzv. bachorová acidóza, která vzniká jako následek náhlé konzumace většího množství jadrných krmiv, kdy v bachoru dojde k nadměrné tvorbě kyselin a jedním z jejích viditelných příznaků je průjem. Uvědomme si, že v přírodě se přirozená potrava zvěře sice mění výrazně, zejména pokud porovnáme vegetační období a zimu, ale protože jsou tyto změny jen pozvolné, zvěř se s nimi vypořádá.
K poruchám trávení tak ve volné přírodě dochází v podstatě pouze na začátku jara, kdy v některých místech rychle vyraší nová vegetace a zvěř si na ni musí teprve navyknout, případně v létě, kdy se zvěř začne najednou pást na polích s obilovinami. Proto, ať se jedná o přirozenou potravu nebo přikrmování, každý kus zvěře by měl mít možnost minimálně jednou denně se dostat ke každé složce potravy. Pokud jeden den vynechá, tak už dojde k výrazné změně složení mikroorganismů v bachoru se všemi důsledky od horší využitelnosti takové složky až po riziko acidózy. Tento zásadní požadavek pro nás znamená umožnit zvěři vycházet na pastevní plochy, nadměrně ji nestresovat a veškerá krmiva jí podávat tak, aby zvěř měla možnost se k nim dostat minimálně jednou denně.

Sezónní cykly zvěře
Pro přežití nepříznivých zimních podmínek si zvěř, která není schopná odletět na jih jako ptáci, vytvořila několik adaptací, jež společně vedou k tomu, že má zvěř během zimy výrazně nižší spotřebu energie. Obecně zvěři na zimu stačí zásoby v podobě tělesného tuku a malé množství nepříliš kvalitní potravy. Takto zvěř přežívá zimu tam, kde se nepřikrmuje a musí přežít v lese bez možnosti vycházení na pole a jiná místa s kvalitní potravou. Nejvýraznější změnou je zmenšení trávicího traktu, zmenšení jeho vnitřní vstřebávací plochy, změna složení mikroorganismů, kde vymizí druhy specializované na energeticky bohaté složky a také zpomalení metabolismu. Útlum životních funkcí je tak výrazný, že se mluví i o jakémsi "zimním spánku". Spouštěčem těchto změn je zejména změna složení a kvality přijímané potravy. Pokud by zvěř měla celoročně přístup ke stejně kvalitní potravě, tak tyto změny budou minimální, ovšem tento případ je u volně žijící zvěře jen teoretický. Je třeba si uvědomovat, že jadrná krmiva jsou pro zvěř atraktivní v kteroukoliv roční dobu, ovšem přirozená jsou jen na podzim, přibližně do konce roku, kdy je jen minimální riziko vzniku trávicích poruch. Pokud už zvěř vlivem zhoršení kvality potravy přejde do klidového režimu, jsou jadrná krmiva nevhodná, protože způsobí zvýšení intenzity metabolismu a tím zvýšení základní spotřeby energie, zejména ale hrozí vznik akutní acidózy, neboť trávicí trakt není vůbec schopen se s náhlým zařazením jadrného krmiva vypořádat.

Jak tedy srnčí zvěř správně krmit?
S ohledem na výše uvedené je v první řadě nutno zvolit vhodná krmiva a zajistit stabilitu jejich podávání. To znamená, aby se krmiva neměnila a aby nedocházelo k výpadků při předkládání. Nejdelší akceptovatelná prodleva je 24 hodin. Tento požadavek nám výrazně ztěžuje až znemožňuje dávkování a omezování krmení. Prakticky jedinou možností, jak zvěři po menších dávkách odměřovat atraktivní krmivo, je denní podávání. To je ale možné jen v oborách. Ve většině volných honiteb není takové krmení možné a zažitým standardem je víkendové navážení krmelců. Nic proti tomu, ale uvědomme si, že v těchto případech nám zbývá jediná možnost, a to krmit neomezeně (ad libitum). To znamená, že dávka musí být taková, aby vystačila až do příští návštěvy.
Optimální je využít korýtka se zásobníky, ze kterých se krmivo postupně sesypává. Pokud budeme krmit tzv. "po troškách", tak dosáhneme pouze toho, že zvěř bude část týdne trpět poruchou trávení z jednorázového příjmu jádra a zbytek zase bude hladovět. Asi jedinou možností, jak v tomto případě můžeme regulovat příjem jádra, je míchání kvalitních komponent s méně hodnotnými (např. obilí s plevami či nařezaným objemným krmivem). Pokud jsou jednotlivé složky směsi malé, tak je zvěř není schopna vybírat. Tak by bylo možno měnit složení podávaného jadrného krmiva a tím jej přizpůsobovat nárokům zvěře.
Na začátku krmného období se tak například může krmit čistým ovsem, který bude postupně podáván smíchaný s plevami a po vánocích bude mít zvěř k dispozici pouze objemná krmiva. Ideálním řešením jsou granulované směsi, kde je možné měnit obsah živin podle potřeby. Ty jsou ale příliš drahým řešením a je možné je nahradit právě mícháním obilí s méně kvalitními složkami. V honitbách, kde je to technicky realizovatelné, by podle mého názoru stálo za zvážení denní zakládání krmelců, při kterém tento problém odpadá.

Z hlediska množství podávaných krmiv, intenzity přikrmování a míry ovlivnění přirozených cyklů zvěře máme dvě možnosti:
1. extenzivní přikrmování respektující a využívající sezónní cykly
2. intenzivní krmení s cílem maximální produkce
Při extenzivním přikrmování zvěř žije v podstatě přirozeným způsobem a přikrmování nahrazuje v podzimním období přirozený opad lesních semen na podzim a přirozený okus v zimě. Obě složky přirozené potravy zvěře ve většině dnešních lesů chybějí. Takovéto přikrmování by proto mělo začít relativně brzy na podzim, kdy má zvěř ještě dostatek kvalitní zelené pastvy a jadrná krmiva tak budou tvořit jen menší podíl její potravy, přičemž po vánocích dojde k jejich nahrazení méně kvalitním krmivem či úplnému vypuštění. I při tomto způsobu se jadrná krmiva podávají buďto denně nebo neomezeně v dávkách, jaké zvěř přijímá. Je vždy vhodnější vše zkrmit na tři týdny, než po troškách přisypávat půl roku.
Druhou možností je intenzivní krmení zvěře kvalitním jadrným krmivem ve velkých dávkách od konce léta až do jara. Tento způsob přikrmování výrazně zvýší kvalitu přijímané potravy a zvěř není nucena přejít v zimě na úsporný režim. Podmínkou úspěchu je samozřejmě začít brzy na podzim, krmit dostatečně velkými dávkami a zajistit stabilitu podávání. Pokud se nám tyto podmínky podaří splnit, tak můžeme skutečně očekávat zvýšení přírůstků, kondice zvěře i trofejí, ovšem za výrazně vyšší náklady na krmení. Uvědomme si, že takto se dostáváme do situace, že pro každý kus srnčí zvěře budeme v závislosti na počasí v zimě a úživnosti honitby potřebovat 100 - 250 kg jadrného krmiva. Část je možné ušetři ředěním obilí s objemným krmivem, ale přesto náklady na krmení výrazně stoupnou. Dobře proto zvažme, zda jsme vůbec schopní zvěř takto intenzivně krmit a zda to pro nás má význam a také zda není výhodnější jít přirozenou cestou a v zimě zvěři podávat jen objemná krmiva.

Několik otázek častých v diskuzích s myslivci

Ve sdružení dostáváme příděl tři pytle jádra na krmelec (zhruba 6 ks zvěře), když začnu krmit neomezeně již na podzim, tak mi také brzy dojde a až napadne sníh, tak nebudu mít nic!
Chápu, že je problém nekrmit, když zvěři nastane skutečná bída, ale pokud nemáte na to, aby jste krmení dali víc, doporučuji vše, co máte, zkrmit již na podzim a nešetřit na zimu. Nasypání kvalitního krmiva nepřipravené zvěři v zimě je v nejlepším případě plýtvání, v horším nastanou poruchy trávení či zvěř i uhyne.

Již pár let krmíme intenzivně již od září, co ale dělat v lednu, když leží sníh? Těžko se vysvětluje, že se snažíme pro zvěř udělat to nejlepší.
Obviňování a pomluvám, že se o zvěř nestaráte se těžko brání, ale obhájit si svůj postoj lze. Po napadnutí sněhu zvěř skutečně strádá (do té doby neměla větší problém) a naši péči potřebuje. Nasypání jádra může být ale kontraproduktivní. V zásadě máte tři možnosti: 1. můžete mít jádra tolik, že vám vystačí na celou zimu i při neomezeném podávání; 2. budete krmit denně a v zimě dávku omezíte; 3. jádro budete dávat jen na podzim a v zimě přejdete na objemná krmiva, což je u srnčího problém, protože travní seno je pro ni v podstatě bezcenné.

Jaké objemné krmivo tedy podávat srnčímu?
Přirozená potrava srnčí zvěře v zimě sestává z listí ostružiníku, zelených bylin a letorostů a kůry dřevin. V nouzi může převládat jehličí, které ale není příliš atraktivní a ukazuje na to, že prostředí je málo úživné. Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi - na rozdíl od jelena dá přednost jehličí, což lze pochopit při hlubším zamyšlení o rozdílech mezi těmito specialisty. V krmelci by proto měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva, tedy např. seno z luk bohatých na byliny, jetel apod., letnina z bylin a listnatých dřevin, siláž, případně jadrná krmiva vhodně smíchaná s objemnými, aby došlo k naředění obsahu škrobu a snížilo se riziko acidózy. Nejjednodušší je použít plevy nebo nařezané seno. Obojí je lehce dostupné u nejbližšího zemědělce.

Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně