Sedmnáctého března se v hanáckých Doloplazech uskutečnil odborný seminář Management drobné zvěře, pořádaný společně Okresním mysliveckým spolkem v Prostějově a Lesnickou a dřevařskou fakultou brněnské Mendelovy univerzity. Do zdejšího kongresového centra, vybudovaného před pár lety za pomoci evropských peněz v areálu bývalého zámečku, se sjela více než stovka mysliveckých odborníků. Celodenní program byl koncipován formou lektorských přednášek s následnou diskusí k jednotlivým prezentovaným tématům. Svým obsahem byl zaměřen na péči o drobnou zvěř a její životní prostředí, dopady technologií zemědělského hospodaření na krajinný ráz, výživu a zdraví této zvěře či aktuální poznatky mysliveckého výzkumu.
Myslivci musí jít příkladem
Úvod obstaral předseda Okresního mysliveckého spolku v Prostějově Jan Toman, který přítomné seznámil s celkovou činností organizace, prioritně pak s oblastí chovu drobné zvěře v tomto hanáckém regionu.
Následovala úvodní přednáška Drobná zvěř z pohledu krajinných proměn, kterou přednesl profesor Ing. et Ing. h.c. Josef Hromas, CSc. Pan profesor připomněl, že možností zkvalitnění našich honiteb máme stále ještě poměrně hodně a víme již, že existují příklady, například na Žďársku, jak je možné se zemědělci, s lesníky či představiteli místních samospráv dobře spolupracovat. Nicméně současná zemědělsko-průmyslová soustava hospodaření není drobné zvěři ku prospěchu, i když nelze zastírat, že přispěla ke zmnožení některých jiných druhů zvěře, především srnčí a černé. Dlouhodobě trvale udržovaná živá příroda musí být podle Josefa Hromase cílem každého lidského snažení, protože právě takovou přírodu si kolem sebe představujeme a jedině takovou přírodu považujeme za životaschopnou. „Myslivci, i přes veškeré mediální výhrady proti naší činnosti, musí být nejen v udržování, nýbrž i v tvorbě takové krajiny příkladem. Jedině tak jsme schopni dosáhnout toho, aby nás veřejné mínění opět uznávalo jako významnou složku naší společnosti. Dosažení takového společenského významu si předsevzali již při založení Československé myslivecké jednoty v roce 1923 v Brně naši myslivečtí předchůdci a počítá s ním také program Českomoravské myslivecké jednoty v současnosti i pro budoucnost.“
Fenomén pozemkových úprav
O významu krajinných prvků pro vývoj zaječí populace hovořil v Doloplazích Ing. František Havránek, CSc. Ten mimo jiné zdůraznil, že v současné kulturní krajině je řada prvků přírodního prostředí v deficitu, tudíž dochází k poklesu denzity některých druhů zvěře a dalších živočichů. Řada nákladných opatření v krajině se podle jeho slov může míjet účinkem, pokud nebude vhodně lokalizována a pokud nebude jejich rozsah optimalizován.
Doktor Ing. Petr Marada hovořil o jistém fenoménu současného venkova, kterým jsou pozemkové úpravy. Ve své přednášce Pozemkové úpravy, agroenvironmentální a krajinotvorná opatření jako součást správného mysliveckého hospodaření - požadavky, realizace a financování, upozornil na skutečnost, že k ochraně přírody a krajiny nestačí pouze nadšení, ale musí být prováděna na základě odborných znalostí a praxe. Dle jeho slov však stav odborných znalostí zástupců uživatelů honiteb a pozemkových úpravách a následných krajinotvorných aktivitách včetně souvisejících právních požadavků a praktických dopadech těchto procesů neodpovídá tomu, aby myslivci na tomto významném zásahu do přírody a krajiny odpovídajícím způsobem profitovali.
Tato přednáška vyvolala snad nejvíce rozporuplných reakcí, neboť vyzněla poněkud příliš optimisticky, byť se proti vystoupení nedalo z hlediska erudovanosti cokoliv namítat. Spíše někteří účastníci semináře hodnotili nastíněné projekty jako běh na dlouhou trať a rovněž ne aplikovatelné ve všech regionech a obcích.
Nezastupitelný význam vody
Zajímavá byla přednáška Zdravotní a dietetický význam rostlin pro drobnou zvěř docenta Ing. Vladimíra Hanzala, CSc. Ten na příkladu konkrétních rostlin hovořil o kladech i záporech jejich zařazování či naopak opomíjení v osevních plánech zemědělců, resp. políček pro zvěř, obhospodařovaných mysliveckými sdruženími. Připomněl, že výživně zdravotní systém musí být u drobné zvěře pokryt z přírodních zdrojů, které jsou však stále vzácnější a v praxi si ověřujeme, že funguje Liebigův zákon minima, který říká, že organismus není silnější, než nejslabší článek v řetězci jeho ekologických požadavků.
Bezprostředně na Hanzalovu přednášku navázal docent Ing. František Zabloudil, CSc., který hovořil o praktickém významu vody pro volně žijící zvěř, jakostních třídách vody, ale také o možných způsobech budování napajedel v terénu. Upozornil na skutečnost, že je to právě nedostatek kvalitní vody, který u stanovištních druhů zvěře vede k dehydrataci z dlouhodobého požívání monodietní potravy. Důsledkem nedostatku vody pak dochází při oxidaci tuků k jejich fyzickému oslabení a postupně až k úhynu. Jde o jednu z hlavních příčin úbytku zaječí zvěře počátkem podzimu.
Veterinární problematice byly věnovány následující přednášky autorského tandemu docent MVDr. Karel Bukovjan, CSc. a MVDr. Karel Kutlvašr. První byla věnována odběrům vzorků v terénu a vyšetřování praktikovanému u zaječí zvěře, druhá pak nesla název Problematika zdravotního stavu zajíce polního (Lepus europaeus Pall) v roce 2009. Zde přednášející poukázal na skutečnost, že mezi základní úspěchy při následném vyšetření zaječí zvěře a stanovení diagnozy patří především správný odběr vzorků, jejich fixace, uchování až do doby vyšetření a podrobná evidence. V současnosti se u nás provádí komplexní či zkrácené vyšetření vybraných druhů zvěře a zde je široké pole působnosti pro spolupráci odborníků a myslivců z konkrétních honiteb. Zdravotní stav lze v současné době považovat za jeden z prioritních činitelů přeživatelnosti zaječích populací.
Řízený chov - klady a zápory
Velice poutavou přednášku doplněnou bohatým obrazovým materiálem a zejména podpořenou zcela konkrétními praktickými poznatky si připravil Ing. Petr Indrák, který hovořil o řízeném chovu zajíce polního na farmě v hanáckých Polkovicích. V současnosti zde chovají dvacet chovných párů v normovaných kotcích. Mláďata jsou po odstavu umístěna do odchoven vždy každý vrh samostatně tak, aby nedocházelo k příbuzenské plemenitbě. Zajíci jsou pod stálým veterinárním dohledem. Přes výrazné úspěchy v chovu zdůraznil lektor, že řízený chov zajíce polního nemůže výrazněji ovlivnit stavy volně žijící populace. Vliv člověka na okolní přírodu je podle inženýra Indráka obrovský a podobné projekty jsou tu jen od toho, abychom tyto dopady na volně žijící zvěř alespoň zmírnili, abychom našim budoucím generacím nezanechali jen prázdnou přírodu.
Myslivecký výzkum úbytku zaječí zvěře v krajinném prostředí prezentoval Oldřich Kučera. Zdůraznil, že je tomu právě třicet let, co vstoupilo v platnost ministerské nařízení Dlouhodobá opatření ke zvýšení početních stavů zajíců v krajinném prostředí. V průběhu let,tak, jak bylo zadání s tím spojených výzkumných úkolů naplňováno, získávaly se nové a nové poznatky, podstatně měnící některé vžité názory na tuto zvěř a její místo v přírodě. Bohužel úbytek zaječí zvěře je stále citelnější. „Samotné řešení úbytku drobné zvěře v naší krajině je a do budoucna bude úzce spojeno s kompletním řešením eko-toxikologických problémů dnešního, lidskou činností narušeného prostředí, které se, i když si to nechceme přiznat, stále zhoršuje.“
Inženýrka Jarmila Matoušková hovořila o věkové a pohlavní struktuře populace zajíce polního ve vybraných honitbách Hané a jižní Moravy. Zdůraznila, že četnost zaječích populací je významným bioindikátorem kvality životního prostředí. Účastníkům semináře v této souvislosti položila otázku, co vše sehrálo a do jaké míry ve vlivu na početnost zajíce, když od roku 1973 do současnosti lze konstatovat více než devadesátiprocentní úbytek na výřadech. V odpovědi zdůraznila především faktory antropogenní, vliv predátorů, klimatické vlivy, ale i další skutečnosti.
Nejen zajíc...
Problematice chovu a hospodaření s koroptví polní v oblasti chovu koroptve na Otrokovicku věnoval své vystoupení Ing. Martin Batůšek. Ten uvedl, že oblast dnes zahrnuje celkem dvaadvacet honiteb a založena byla v polovině roku 2007. Ochranu koroptví v oblasti chovu je možné rozdělit do čtyř základních činností - ochrana před predátory, zajištění vhodných přírodních podmínek, péče o koroptve v zimním období a konečně vypouštění koroptví do volné přírody. Přes mírně se zvyšující stavy je podle jeho slov nutné přiznat, že ne všechny cíle, se kterými byla oblast zakládána, se daří plnit, a to zejména ve vztahu k ochraně životního prostředí, redukci predátorů, ale také v souvislosti s rostoucími požadavky turismu v dané oblasti.
Posledním příspěvkem nabitého doloplazského programu byla přednáška Ing. Havránka, CSc. Opatření na omezení střetů zvěře s motorovými vozidly, kde především na příkladech z Pardubického kraje a regionu Litoměřicko prezentoval dosavadní konkrétní praktické zkušenosti s různými druhy zejména pachových ohradníků. Navíc je konfrontoval s poznatky zahraničními.
Slovo závěrem
Účastníci semináře si přesně v pravé poledne připomněli minutou ticha oběti letecké katastrofy polského prezidentského speciálu a vyjádřili tak pocit soucítění se svými polskými mysliveckými přáteli.
Seminář v Doloplazech byl velice dobře připraven, měl vysokou odbornou, informační, edukační i didaktickou úroveň a většina prezentovaných příspěvků přinesla nové informace, nebo poukázala na zajímavé komplexní poznatky v oblasti managementu drobné zvěře na území České republiky. Za hladký průběh semináře patří poděkování především hlavnímu organizátorovi a editorovi Ing. Martinu Ernstovi, Ph.D. z brněnské Mendelovy univerzity, který také program zdárně moderoval. Samozřejmě také prostějovskému Okresnímu mysliveckému spolku, obecnímu úřadu a místním myslivcům, kteří pro akci vytvořili kvalitní logistické zázemí. S některými z prezentovaných přednášek se budou moci čtenáři Myslivosti seznámit v následujících číslech časopisu. Ze semináře bude vydán i sborník přednesených referátů, účastníci akce si jej odnesli v elektronické podobě, a záběry se objeví i v populárním televizním cyklu Tisíc let české myslivosti.