Mufloní zvěř je v našich honitbách zastoupena poměrně často. V žádném případě toto rozšíření není plošné, jsou to mnohdy pouze malé, jindy větší oblasti. V polovině 18. století v Rakousku Evžen Savojsky dovezl muflony z Korsiky do obory v Belvederu. V Čechách byli mufloni chováni a loveni v oboře v Hluboké nad Vltavou. V roce 1858 jich zde dle historických záznamů bylo uloveno 14 kusů. Postupně byli vysazováni v oborách, ale i ve volných honitbách, z nichž migrovali i do okolních honiteb.
V současné době je muflon oblíbeným lovným objektem a mohutnou krásnou mufloní trofeji se rad pochlubí každý šťastny lovec. Vždyť u nás se chovu muflona velice daří a naše mufloní trofeje jsou vynikající, možno říci zatím nejlepší na světě. Naše nejsilnější trofej vede prvenství i na světě a dosahuje 252,45 bodů CIC.
Abychom udrželi kvalitu mufloní zvěře a světový primát trofeji, musíme této zvěři nadále věnovat patřičnou péči, a to takovou, která je podložena hlubokými znalostmi biologie této zvěře a zkušenostmi s úspěšnými chovatelskými opatřeními. Jednou z hlavních podmínek úspěchu v chovech muflonů je dobře organizovaný a důsledně prováděný průběrný odstřel. Pravě důležitou podmínkou správně prováděného průběrného odstřelu je schopnost lovce posoudit kvalitu a rozeznat věk zvěře ve všech věkových třídách. Velmi důležitý je odhad věku živé zvěře v přírodě v terénu a samozřejmě správný odhad věku zvěře ulovené.
Po důkladnějším seznámení se s kvalitou a kvantitou zazvěření honitby se neobejdeme bez dokonalého uměni obeznat zvěř a ani bez dovednosti jejího správného posouzeni. Je třeba umět posoudit zazvěření, ale i kvalitu a zdravotní stav jednotlivých chovaných jedinců, a umět posoudit i celkový stav mufloní zvěře žijící v honitbách. Při hodnoceni těchto i dalších kriterii, zvláště pak při provádění průběrného odstřelu mufloní zvěře, se neobejdeme bez základních znalostí metod běžných i těch náročnějších, používaných při odhadu věku živé i ulovené zvěře. Pro dokonale provedení odhadu věku je třeba nashromáždit celou řadu informaci o kritériích posuzování zvěře, která se opírají o velmi cenné zkušenosti získané často i dlouho trvajícím pozorováním cele řady ukazatelů v honitbě a v přírodě vůbec.
Odhad věku muflonů podle četnosti ročních vrubů (letokruhů) na toulcích
Tato metoda je nejužívanější a mnohdy jako jediná používaná k odhadu věku uloveného nebo odchyceného berana. Její věrohodnost závisí na pravidelném střídání intenzity nárůstu rohoviny na toulcích v průběhu roku a na zkušenostech myslivce ve vyhledávání a rozpoznání tzv. ročních vrubů neboli letokruhů od vrubů běžných, seřazených v sériích na povrchu jednotlivých ploch a na hranách rohových toulců. Je třeba sledovat roční vruby na toulcích obou stran, zvláště v případě nerozhodnosti při jejich určování. Pokud se nedopočítáme přesvědčivého výsledku počtu ročních vrubů, nezbývá nám než spoléhat na odborné posouzení výměny a stupně opotřebování zubů. Nebude na škodu, když výsledek obou těchto metod porovnáme vždy, zvláště když máme k dispozici dolní čelist.
Na povrchu toulců nás zaujme rýhování, které vytváří příčné prstence a vruby. Je to důsledek různé intenzity nárůstu rohoviny v časových intervalech následujících za sebou. Střídají se zde příčné rýhy se zřetelnými prstenci. Vruby bývají v prvních třech až čtyřech letech širší (4 - 6 mm) než v letech pozdějších, kdy bývají stále užší a užší. Nejméně znatelné je vrubování v prvním roce života při hrotu rohového toulce a nejvýraznější je v té části, která narůstala v druhém a třetím roce života. V části toulců, které narůstají ve vyšším věku, jsou vruby méně hluboké, podstatně užší a u starších muflonů směrem k bázi rohového toulce jemnější. Za celý rok se jich objevuje méně než na těch částech rohových toulců, které narůstaly beranovi v době jeho mládí (ve věku 2 - 3 roky). Je to i proto, že celkový přírůstek rohových toulců je s přibývajícím věkem menší. I toto jsou určité, avšak ne zcela přesné znaky pro odhad věku muflona (Habermehl, 1985).
Vrubování na toulcích je dědičný znak a intenzita vrubování je vyjádřena počtem vrubů a jejich šířkou. Je ovlivněno i velikostí rohového výběžku čelní kosti. U muflonů je vrubování individuálně tvarově specifické. Vedle běžného vrubování jsou na toulcích muflona, jako konečně i na rohových toulcích řady dutorohých přežvýkavců, ještě další výraznější a pro nás významnější vruby, tzv. roční vruby. Vznikají v důsledku určitého zbrzdění až zastavení růstu rohoviny. To se projevuje zeslabením a zaškrcením stěny toulce, které je doprovázeno vznikem jedné, někdy i dvou či více hlubších a širších rýh v těsné blízkosti za sebou na povrchu rohového toulce. Tato prohlubeň bývá vyplněna několika jemnějšími vruby a prstenci tmavšího zabarvení. Ke zpomalení až zastavení růstu rohoviny, tedy ke vzniku ročních vrubů, dochází v našich povětrnostních podmínkách na konci podzimu a začátkem zimy (listopad, prosinec), možno říci s nástupem říje. U mladších jedinců je to až uprostřed zimy (leden). Na jaře v březnu či začátkem dubna se zvláště ve volné přírodě růstová aktivita rohu opět zvyšuje a dosahuje vrcholu zhruba uprostřed léta. To již intenzivně vyrůstá další roční segment rohového toulce. Roční vruby vznikají v souvislosti s nedostatečnou intenzitou světelného režimu roční doby a s nedostatečným přísunem potravy, a zvláště v době říje za současné patřičné hormonální regulace metabolizmu. Roční vruby představují hranice mezi segmenty celoročního nárůstu délky rohových toulců a poukazují na růstovou aktivitu rohoviny toulce za každý uplynulý rok.
První roční vrub tedy buď nejblíže k volnému vrcholu toulce, nebo až druhý od vrcholu toulce, pokud se zde vyskytuje nepravý vrub, se nachází v místě, které naznačuje délku rohového toulce u 9 až 10 měsíců starého muflona. Délka toulce u takového mladého muflona v průměru dosahuje kolem 15 - 20 cm délky od základny k vrcholu toulce u středně vyvinutého jedince. Další roční vrub následuje zhruba po 20 cm a u starších muflonů potom následují roční vruby po stále kratších úsecích. U starých a přestárlých muflonů nad 10 roků věku jsou roční vruby vzájemně velmi blízko (měřeno na milimetry), neboť jejich rohové toulce přirůstají velmi málo nebo téměř vůbec. Lokalizace ročních vrubů tedy souvisí s délkou ročních přírůstků rohových toulců, jak udává tabulka č. 1.
Odhad stáří podle četnosti ročních vrubu muflonů je běžně považován za nejpřesnější metodu. Počet segmentů rohového toulce oddělených ročními vruby udává věk sledovaného muflona. My k tomu připomínáme, že snad jedině tehdy, pokud jsou roční vruby jasné a zřetelné. To závisí na individualitě sledovaného kusu a uplatnění životních podmínek, které vznik ročních vrubů ovlivňují. Přesnější odhad nám poskytne správné posouzení chrupu, především opotřebení mléčných zubů, výměna za zuby trvalé a také jejich opotřebení v průběhu stárnutí.