Rád bych navázal na příspěvky z minulého čísla 12/2009 (Doprava a zvěř - Kamil Plíšek, Karel Hrouzek str. 42 a Ochrana lidí a zvěře na silnicích - Ing. František Havránek, CSc, Ing. Martin Hučko str. 58) a podělil se o praktické zkušenosti s pachovou oplocenkou na Domažlicku. Vlastníkem honitby, ve které aplikace proběhla, je město Domažlice, nájemcem je jeho příspěvková organizace Domažlické městské lesy, s.r.o. Honitba o výměře 3706 ha se rozkládá na jihozápadě Domažlic a sahá až ke státní hranici s Německem. Jedná se o lesní honitbu (les tvoří 90 % rozlohy) ležící v rozmezí nadmořských výšek 450 - 1042 m. Je v ní normována jelení, daňčí, srnčí a černá zvěř. V honitbě se vyskytuje též sika japonský a jejím územím vedou významné migrační koridory rysa ostrovida, bobra evropského a vydry říční.
Nejkritičtějším úsekem pro migraci zvěře je sedmikilometrový úsek silnice I/26, která prochází honitbou směrem ke státní hranici Folmava. V minulosti zde nebylo instalováno žádné opatření, které by bránilo vstupu zvěře na pozemní komunikaci.
V roce 2009 proběhla prostřednictvím interní grantové agentury Fakulty lesnické a dřevařské na ČZU (43150/1312/3119) instalace pachového ohradníku v celé délce kritického úseku komunikace. Jako pachové repelenty byly použity přípravky Hukinol a Kornitol. Aplikace se prováděla na stromy na hraně silničního tělesa. Repelent byl vstříknut do proděravělého uzavíratelného igelitového sáčku, ve kterém byla buničitá vata. U přípravku Hukinol byla účinnost zhruba 14 dní a vzdálenost stromů, na které byl repelent umístěn, byla 10 – 20 metrů. U přípravku Kornitol byla účinnost asi 30 dní a vzdálenost stromů byla 3 metry. Nevýhodou je nutná výměna, čímž se zvyšují náklady na provoz pachového ohradníku. Účinnost je však závislá na atmosférické vlhkosti a směru větru. Tímto je zřejmě limitována i účinnost společně se světelným a hlukovým efektem projíždějících vozidel. Repelenty se pravidelně střídaly, neboť zvěř by si pouze na jeden typ brzy zvykla. Nová výměna přípravku proběhla vždy v období, které je pro zvěř z hlediska srážek s automobily na komunikaci nejhorší (jarní rozptyl mláďat, srnčí a daňčí říje atd.).
V roce 2007 bylo v tomto úseku sraženo 22 kusů srnčí zvěře, 8 kusů daňčí zvěře a 10 kusů černé zvěře. Celková finanční ztráta byla organizací odhadnuta na 50 400 Kč. Jaká byla ztráta skutečná lze však jen obtížně vyčíslit. U zvěře nebyla započítávána například trofejová hodnota, genetická hodnota a navíc velkou část sražené zvěře se ani nepodařilo dohledat. Podle odhadu a zkušeností zaměstnanců Domažlických lesů, s.r.o., je tomu pouze v 50 % případů. Mortalita zvěře a finanční ztráta organizace je tedy mnohem vyšší.
V připojeném grafu je vzájemné porovnání počtu sražené zvěře v roce 2008 a 2009, kdy byla ve stejném úseku silnice instalována pachová oplocenka. Z grafu vyplývá, že za první rok se pachový ohradník v tomto úseku osvědčil. Přímé náklady na aplikaci v roce 2009 činily pouze 5200 Kč. Do této částky nejsou zahrnuty náklady na dopravu a práci, neboť jsem aplikaci oplocenek prováděl sám s pomocí lesníka Václava Fišra. V porovnání s finančními ztrátami, které organizaci vznikaly v minulých letech, je však tato částka zanedbatelná.
Tyto přípravky v žádném případě nevytvářejí pro zvěř neprostupnou bariéru. Jak jsem se několikrát přesvědčil, zvěř se v okolí silnice nadále běžně pohybuje. Je však pravděpodobně opatrnější a pozornější při překonávání komunikace. Za celou dobu sledování byly ve sledovaném úseku silnice sraženy pouze 4 kusy spárkaté zvěře.
Zajímavé přitom je, že stejné přípravky se neosvědčily při ochraně zemědělských plodin proti zvěři. Výsledky z Domažlicka se zatím jeví jako pozitivní, ale je důležité i nadále sledovat úspěšnost pachových repelentů v okolí migračně významných koridorů zvěře v rámci celé ČR.
Ing. Tomáš KUŠTA
Česká zemědělská univerzita v Praze
FLD – Katedra ochrany lesa a myslivosti
kusta@fld.czu.cz