Na rozdíl od situace před rokem 1989 je dnes na trhu nepřeberný výběr loveckých optických přístrojů převážně z dovozu. Dalekohledy, puškohledy, dálkoměry, kolimátory a další přístroje jsou dováženy jak od našich sousedů, Německa nebo Rakouska, kde je úroveň a výroba optických přístrojům na velmi vysoké úrovni, nebo z USA či Japonska, ale také z Ukrajiny, Běloruska, Ruska a dalších zemí bývalého SSSR, případně z Číny a dalších zemí Dálného východu. Jejich úroveň je od vynikajících až po doslova mizerné, i když často dobře vypadající a nabízené za lákavou cenu.
V přehlídce zahraničních značek nijak nezaniká domácí výrobce optiky, z moravského Přerova – Meopta, která není ve výrobě optických přístrojů žádným nováčkem.
Rozvoj kinematografie, fotografie, vojenství, laboratorních přístrojů a dalších oborů počátkem 20. století, vyvolal zvýšenou potřebu optických přístrojů a tlak na jejich vývoj. Také v předválečném Československu vzniklo několik dílen zabývajících se výrobou optických přístrojů jako Srb a Štýs v Praze v roce 1927 nebo firma Kolář na výrobu fotoaparátů v Modřanech u Prahy, výroba zvětšovacích přístrojů v Bílovicích u Brna a další. Tito většinou dováželi optické díly ke kompletaci svých přístrojů z Německa nebo z Francie.
Zásadní podíl a zásluhu na vybudování základů průmyslové výroby optiky v Přerově měl profesor A. Mazurek, který pracoval jako asistent fyziky na brněnské technice, kde se věnoval jemné mechanice a optice. Ministerstvo školství vybídlo tehdy profesora Mazurka, aby si podal žádost pro studijní cestu do Německa. Profesor Mazurek navštívil známé závody přesné mechaniky a optiky v Drážďanech, ve Wetzlaru a v Jeně. Nato byl začátkem roku 1927 přeložen do Přerova a zároveň dostal studijní dovolenou k pobytu v Praze, kde navštěvoval univerzitu a závody jemné mechaniky jako J. Fryč, Srb a Štýs apod.
Velká snaha profesora Mazurka o získání posledních novinek v optickém oboru jej zavedla k realizaci studijní a pracovní návštěvy u firmy R. Fuess v Berlíně, u které během ročního pobytu prodělal nejdříve učňovský výcvik z jemné mechaniky a pak učňovský výcvik přesné optiky. Ve volných chvilkách navštěvoval přednášky na technice v Charlottenburgu a na škole pro optiku. V době svého pobytu v Berlíně pracoval také v laboratořích známých podniků jemné mechaniky a optiky jako firmy Kärger, Siemens, Waffenwerke, Werner, Schmidt a Haensch.
Také navštívil optické závody v Rathenově, závody firmy Leica Wetzlar, závody firmy Zeiss Jena a rovněž sklárny Schott Jena. V Drážďanech pak závody Zeiss Ikon a firmu Heide. Tím získal profesor Mazurek úplný přehled o stavu tehdejší optiky a mechaniky v Německu, kde tento obor měl světovou úroveň. Zkušenosti mohl pak použít při budování optického oddělení na Průmyslové škole v Přerově i pro přednášky na technice v Brně, kde působil zanedlouho jako docent.
Po návratu ze studijní cesty převzal vedení mechanických dílen a konstrukce na Průmyslové škole v Přerově a současně zahájil přednášky užité optiky a konstrukce měřicích strojů na technice v Brně.
V roce 1928 se vydal do Německa znovu na doplnění odborného vzdělání, a sice na Odbornou školu pro jemnou mechaniku v Göttingenu. O prázdninách v roce 1929 trávil studijní dovolenou zase v Paříži, hlavně na Vysoké optické škole. Kromě toho navštívil známé francouzské závody E.Bouty, závody SOM (Société de Optique Mechanique de haute precision), Etalissements Gaumont a také optické sklárny Verrerrie scientifique: Parra -Mantois et cie, Le Vesinet. Návštěvou těchto podniků poznal opět úroveň francouzské výroby jemné mechaniky a optiky.
Po této dobré teoretické a praktické přípravě započal docent Mazurek intenzivně pracovat na tom, aby na přerovské Průmyslové škole bylo zřízeno také oddělení optiky. Po řadě jednání a díky své neúnavnosti docent Mazurek dosáhnul toho, že v Přerově v roce 1930 bylo při Průmyslové škole zřízeno oddělení jemné mechaniky a přesné optiky. Ke svému dalšímu záměru získal navíc podporu nejvyšších československých úřadů a od Ministerstva školství dostal plnou záruku k vybudování optické výroby na škole na takovém stupni, aby dala vznik výrobě průmyslové a mimo školu započal se získáváním odborných pracovníků.
Jako dílovedoucího pro budované optické dílny přizval z Berlína bývalého kolegu Krzywdu. Ten byl specialistou na výrobu dioptrických brýlí, a proto bylo nejprve budováno oddělení na výrobu brýlí a teprve v druhé řadě zaváděna výroba dalších optických částí.
Ve školních dílnách byly následně zhotoveny první kondenzory, achromatické tříčočkové lupy, první okuláry a konečně byl dokončen i první anastigmat v ČSR - čtyřčočkový nesymetrický objektiv o relativním otvoru 1:4,5 s ohniskovou vzdáleností f=10 cm. Byl to vlastně prototyp známých objektivů Belar, které se sériově vyráběly do nedávna.
V roce 1933 prof.Mazurek získal stavebního podnikatele Ing. A. Beneše k myšlence založení výroby optických komponent a přístrojů na průmyslové úrovni. V březnu 1933 založili společně podnik „Optikotechna – výroba optických přístrojů v Přerově a z bývalého cukrovaru v Pavlovicích vybudovali první výrobní prostory. Už v dubnu 1933 bylo založeno konstrukční oddělení – v tehdejším jazyce „oddělení propočítávací“, které se zabývalo konstrukcí optických soustav pro jednotlivé uživatele. Ještě před koncem roku 1933 koupil Ing. Beneš výrobu zvětšovacích přístrojů Camilo Kallusch, které byly vyráběny v Bílovicích u Brna. Zvětšovací přístroje se staly nosným programem výrobní náplně a zvětšovací přístroje Ideal, Unikum, Multifax a Herkules pro formáty 4 x 4; 6 x 6; 6 x 9 a 18 x 24 cm, se úspěšně prodávaly nejen na československém trhu, ale i v zahraničí.
V roce 1935 měla výroba už 70 zaměstnanců a několik učnů. Rok 1935 byl však pro budoucnost podniku přelomovým a zásadním. Vláda předválečného Československa včetně prezidenta T.G.Masaryka intenzivně podporovala rozvoj výroby zbraní jednak pro zajištění vlastní obranyschopnosti, a jednak pro export k zajištění cenných deviz pro mladou republiku. Státní podnik Československá Zbrojovka Brno, a.s. hledal možnost výroby optických přístrojů pro vojenské účely a vedení podniku nejprve zvažovalo koupit výrobní práva od francouzské firmy SOM, ale nakonec padlo rozhodnutí koupit přerovský závod Optikotechna.
V červnu 1935 byla přerovská Optikotechna jako samostatná společnost s ručením omezeným začleněna pod státní Československou Zbrojovku Brno, která zajistila pro Optikotechnu ve vztahu k Ministerstvu národní obrany stejné výsadní postavení jako měla sama, tzn., garanci výhradních dodávek. Dodávky pro armádu znamenaly pro podnik obrovský rozmach, kdy již v roce 1937 bylo armádě dodáno 11 000 triedrů. K tomu další vybavení optickými přístroji pro dělostřelectvo a další armádní oddíly. Odběrateli se staly také Škodovy závody, ČKD či mateřská Zbrojovka. Velmi významným se stal export, kdy v roce 1939 bylo až 70 % produkce vyváženo za hranice země.
Po okupaci ČSR Německem byla Optikotechna, stejně jako Zbrojovka Brno, začleněna mezi dodavatele německé armády, dostala německou správu, nicméně výroba pokračovala ve značném rozsahu, jen charakter odběratelů se změnil a tok většiny výrobků směřoval do Říše a pro Wehrmacht.
Po osvobození došlo ke znárodnění podniku a k přejmenování na Meopta Přerov, n.p. Výroba se nadále rozvíjela a bylo investováno do výstavby nových výrobních prostor. Meopta byla jeden z prvních výrobců, který u nás začal běžně používat CN a CNC stroje. Produkce sestávala z přístrojů pro vojenské účely, triedry, zákopové periskopy, pozorovací přístroje s infrazářiči a další.
Z civilní výroby vzpomeňme dnes už legendární fotoaparáty Flexaret. Tato dvouoká zrcadlovka se v modifikacích II – VII vyráběla v letech 1948 – 1965 a byla oblíbena nejen u amatérských, ale i řady profesionálních fotografů. Zajímavým byl fotoaparát Magnola nebo miniaturní na mikrofilm Mikroma. Od roku 1945 do roku 1960 byla vyráběna kamera pro amatérský 8 mm film Admira.
Největší podíl ve výrobě měly promítací přístroje Atom, Meo, Alma a Meos, projektory Optilux a Meopton a zejména zvětšovací přístroje Axomat, Opemus a Magnifax, které byly výrazným exportním artiklem a vyvážely se i na tak náročný trh jako USA nebo do daleké Austrálie.
Binokulární dalekohledy se vyráběly od roku 1935 do roku 1973 a pro vyznavače Hubertova cechu puškohledy v letech 1937 až 1960. Výroba dalekohledů byla obnovena v roce 2005 a puškohledů v roce 1988.
Před rokem 1989 výroba sestávala z největší části (postupně až téměř 80 %) z vojenských pozorovacích přístrojů pro bojová vozidla a gyroskopických naváděcích systémů pro rakety. Civilní výrobu tvořily hlavně zvětšovací přístroje a 35mm kinoprojektory.
V podniku pracovalo více než 4000 zaměstnanců a řadil se tak k nejvýznačnějším výrobcům optických přístrojů na světě.
Po roce 1990 prodělal podnik transformaci a po vstupu soukromého kapitálu zaznamenal značný rozvoj, kdy navázal na zvučnou historii, dlouhou tradici a vlastní know how a úspěšně vyrábí a dodává různé přístroje pro vojenské účely, dokonce pro výrobce speciální techniky v USA a má jeden z nejširších sortimentů civilní optiky určené pro volný čas, sport a především myslivost.