Před nedávnou dobou jsme se na stránkách Myslivosti zabývali zkušenostmi našich myslivců s novými typy vábniček prodávanými pod značkou „Nordic“. Jednalo se o sadu pomůcek používaných k vábení dravé zvěře, jejichž fungování je založeno na imitaci zaječího vřeštění, králičího pištění a ptačího křiku (vábničky „Nordic Predator“ a „Nordic Crying Bird“). V tehdejším příspěvku jsem slíbil, že se s čtenáři podělím o případné osobní zkušenosti s uvedenými produkty, které se mi snad povede v praxi nasbírat. Rád bych proto nyní svůj slib částečně splnil, přestože se zaměřím na jiný výrobek uvedené značky. Pokusím se detailněji popsat soukromé testování vábničky „Nordic Roe“, která je, jak sám její název napovídá, určená k vábení srnčí zvěře.
Vlastní vábnička je velmi podobného provedení i konstrukce, jako dříve popisované modely. I k této vábničce je prodáváno instruktážní DVD, které je opět velmi profesionálně zpracováno a podle kterého je nácvik techniky vábení dobře zvládnutelný. Protože jsem se již několikrát veřejně přiznal, že díky velmi malému hudebnímu nadání nepatřím mezi dobré vábiče (spíše bych se v tomto směru s dovolením označil za neukázněného experimentárora), opíral jsem se plně o uvedené DVD a snažil jsem se dodržet většinu doporučovaných zásad. Jako konzulanta jsem si přibral syna, který se o myslivost začíná intenzivně zajímat a jehož sluchové předpoklady jsou naštěstí mnohem lepší než-li ty moje.
Abych snad nebyl nařčen z cílené propagace konkrétního produktu, dovolím si na tomto místě provést ještě kratičké ohlédnutí za svojí dosavadní praxí ve vábení srnců v říji. Za více než dvě desítky let jsem vyzkoušel řadu běžně dostupných vábniček. Mezi nejlepší produkty, se kterými jsem měl možnost pracovat (pokud mohu posoudit podle konkrétních výsledků) patřila klasická laditelná „višňovka“ a sada předladěných vábniček „Turvab“. U obou jsem vždy používal buďto krátké kontaktní pískání „pi-pi-pi“ nebo typické vábení „piiju-piiju-piiju“. Dvě sezóny jsem si také vyzkoušel univerzální vábničku Buttolo (hlas různě staré srny, srnčete, vřeštění, kácháč), která má intenzivní a daleko slyšitelný zvuk. Určitou výhodou je u ní možnost imitovat i tzv. „geschreck“, tedy hlas srny, na kterou intenzivně dotírá srnec (tento zvuk je někdy připisován násilně pokládané srně, ovšem raději v tomto směru volím mírnější formulaci, protože většina etologů se k jevu násilného pokládání staví víceméně odmítavě). Zejména s touto vábničkou jsem dosahoval zajímavých reakcí zvěře. Nikdy se mi ovšem nepodařilo odlákat srnce stojícího u srny, ani jsem nepřivábil zvěř naříkavým hlasem srnčete (tyto možnosti vábnička Buttolo podle souběžně distribuovaného DVD umožňuje). Toliko v krátkosti předchozí zkušenosti a nyní již zpět k typu „Nordic Roe“.
Podle výše zmíněného návodu lze na vábničku imitovat celkem čtyři základní zvuky, ke kterým jsme si během testování soukromě přidali ještě pátý:
Krátké kontaktní pískání srny – posunovatelný první kroužek se ponechává v prvním zářezu, lehce se přidrží zuby a krátce se foukne do vábničky. Zvuk imituje projevy, kdy srna komunikuje s okolím (např. se srnčetem). Slouží ke vzbuzení pozornosti hledajících srnců.
Krátké kontaktní pískání srnčete – provádí se naprosto shodně s předchozím zvukem, pouze se kroužek silněji stiskne zuby a zvuk je vyšší. Lze jím přilákat srnu, za kterou může přijít také srnec, který ji doprovází.
Táhlé pískání honěné srny – imituje zvuky, kdy je srna následována srncem. Poloha kroužku je stejná, pouze intenzita vydechovaného vzduchu je větší a výdech trvá déle.
„Geschreck“ – připomíná vřískavější vypísknutí. V tomto případě se kroužek posouvá do druhého zářezu, podrží se rty a zuby se silně stiskne plastový jazýček v místě prvního zářezu. Souběžně s intenzivnějším fouknutím se stisk zubů i rtů uvolní.
Modulace „geschrecku“ – k tomuto zvuku jsem dospěl poté, co jsem se poměrně dost natrápil s napodobením klasického „geschrecku“. Prováděl jsem jej tedy s kroužkem na prvním zářezu, který jsem zuby přidržel a rty stisknul jazýček za kroužkem. Po vypísknutí jsem stisk uvolnil a lehkým dotekem rtů se mi podařilo jazýček rozvibrovat. Výsledkem bylo drnčivé zakončení klasického pískání. Zvuk mi do značné míry „geschreck“ připomněl, nicméně byl poněkud mírnější, nebyl tolik vřískavý a srnci na něj na viděnou reagovali poměrně intenzivně.
Doporučené schéma pískání jsme se snažili také převzít z DVD (na jedno stanoviště asi 25 minut), přičemž jsme začínali méně nápadnými slokami a postupně přidávali na intenzitě vábení. Zkraje jsme také prováděli doporučené střídání stanovišť, postupně jsme však přešli ke klasické čekané ve večerních nebo ranních hodinách, přičemž jsme celou sekvenci vábení zopakovali na jednom místě dvakrát s asi 30 minutovou přestávkou absolutního klidu.
Vábení v honitbě předcházel opravdu pečlivý a všemožně rozebíraný nácvik doma u televizoru, který byl druhý den násilně ukončen naším vyhoštěním z bytu. Vábička vydává totiž velmi hlasitý zvuk (podle výrobců s řádově kilometrovým dosahem), který lze tlumit zakrytím otvoru v její dolní části. Palec ovšem musí být přiložen jen velmi zlehka, jinak zvuk zní příliš dutě a zastřeně. Jako lepší se tedy jeví dokonalé uzavření vábničky v dlaních. Podle reakcí zvěře ale není tento krok nutný, protože srncům hlasité pískání nevadilo ani na krátké vzdálenosti.
Pro úplnost musím uvést ještě stručnou charakteristiku podmínek, ve kterých jsme vábničku odzkoušeli. Jedná se o lesní honitbu s vysokým podílem nepřehledných krytin v nadmořské výšce 550 – 650 m. Říje zde obvykle probíhá v první polovině srpna, přičemž vrcholí na konci prvního srpnového týdne. V červenci se setkáváme s pouhými náznaky a ojedinělými kontakty zvěře. V roce 2010 předcházely říji zvláštní podmínky, kdy první tři červencové týdny byly stálé teploty 30 – 35 ºC, po nichž následovalo prudké ochlazení o 15 ºC a deštivo. Po deštích přišla masivní invaze houbařů, která se protáhla až do konce srpna a vnesla do honitby obrovský neklid, který z některých lokalit zvěř zcela vytlačil nebo ji donutil setrvávat dlouhodobě v krytině, kde také zřejmě proběhla většina říjných projevů.
Vlastní vábení jsme zahájili po příjezdu z dovolené 30. 7. 2010. Podle zpráv kolegů byla dosud situace v honitbě bez výraznějšího pohybu. Odpolední pochůzka ukázala pouze intenzivní hrabánkování a strouhání. Přesto jsme večer učinili první pokus o vábení.
Stanoviště 1: 19,00 hod. , na zemi za silnějším kmenem stromu, pod vrcholem mírné terénní vlny s výhledem do vzrostlého smrkového lesa. Okraj houštiny a rozsáhlého porostu maliníku ve vzdálenosti asi 60 m. Doba vábení asi 20 min. při střídání krátkého kontaktního pískání a táhlého pískání honěné srny. Po uvedené době došlo k příchodu srnce, bohužel „pod vítr“ za zakrytým výhledem. Srnec odskočil bez detailního obeznání a po 300 m začal hlasitě bekat.
Stanoviště 2: 20,15 hod. , nízký otevřený posed, přímo na okraji houštiny s výhledem do přehledného lesa. Doba vábení asi 30 min, střídání všech hlasů. Po zakončení dvěma nepříliš vydařenými „geschrecky“ přitahuje rychle krajem krytiny na 20 m srnec s větrníkem u země. Obeznán jako nadějný roční vidláček. Na krátké pískání reaguje dalším hledáním, přetahováním z místa na místo po dobu asi 5 min. Po ukončení vábení pozvolný návrat po vlastní stopě za stálého hledání.
31. 7. 2010, stanoviště 1: 5,00 hod, nižší posed v otevřeném lese, okraj houštiny ve vzdálenosti 30 - 100 m. Po pěti krátkých kontaktních písknutích velmi rychlý příchod šesteráka (asi 5 let), hledání pachu srny, strouhání a hrabánkování. Po změně směru postupu jeden pokusný velmi hlasitý „upravený geschreck“. Po něm okamžité přiskočení na 15 m. Následné obcházení stanoviště. Po nalezení naší stopy dlouhé jištění a prudké odskočení, po asi 300 m vytrvalé bekání. Následující vábení bez odezvy. Po 15 min vytahuje nedaleko posedu laň nejevící žádné známky znepokojení ani zájem o imitované zvuky, bere paši a pozvolna se vzdaluje.
Stanoviště 2: 6,15, okraj otevřené paseky. Po dvou kontaktních písknutích vychází na vzdálenost asi 100 m srna (patrné vemínko) a jeví zájem o směr vábení. Po změně zvuku na pískání srnčete přímý rychlý příchod na vzdálenost asi 40 m, jištění a klidné odskočení. Následující vábení bez odezvy.
Stanoviště 3: neplánované, při přechodu kolem okraje pole zaregistrován v obilí srnec (pravděpodobně II. věkové třídy) ve vzdálenosti přes 200 m. Na různě střídané zvuky reaguje zvedáním hlavy, kontrolou směru vábení, pomalým přibližováním o asi 20 m a strouháním bodláků. Pak se v kruhu vrací zpět na původní místo a zaléhá. Celková doba vábení asi 15 min.
1. 8. 2010, stanoviště 1: 5,00 hodin, okraj louky mezi polem a lesem, celá sekvence vábení bez odezvy.
Stanoviště 2: při šoulání zaregistrováno těsné následování srny ve vzrostlém smrkovém lese na vzdálenost asi 70 metrů. Po zavábení oba kusy zastavily a asi pět minut nehnutě jistily ve směru stanoviště. Dále nereagovaly na různé modulace zvuků. Poté pokračovaly v aktivitě.
Stanoviště 3: 20,00, vábil syn, který během 20 min. přivábil v přehledném lese z nízkého posedu tři různé srnce. Dva mladší šesteráci přitahují na kontaktní vzdálenost 20 až 30 m, starší neopustil okraj husté krytiny ve vzdálenosti asi 80 m a zůstal detailně neobeznán.
2. 8. 2010: ráno přichází poměrně rychlá změna počasí a po deštích se vyjasnilo. Teplota se stabilizuje na asi 25 ºC. Říje poněkud nečekaně „zaražena“, říjící zvěř nepozorována. Navíc pozvolný začátek růstu hub, masivní nástup houbařů, celkově velmi neklidno. Sběr denně od rozednění až do 21,00 hodin. V následujících dnech přechod na klasickou čekanou, vystřídáno minimálně 5 stanovišť v různých podmínkách zcela bez odezvy, srny se pohybují samostatně, nereagují na vábení hlasem srnčete, srnci vůbec nepozorováni.
6. 8. 2010: 19,00, srna na rozhraní obilí – mák, vzdálenost asi 150 m. Nedaleko ní v obilí zdánlivě zalehlý srnec, který na opakované vábení nereaguje (původně předpokládaná slecha a parůžky se ukázaly jako zvláštně utvářený trs tmavší trávy). Po vábení krátkým a dlouhým pískáním vytahuje za keřem nečekaně z vyššího máku šesterák. Po spatření srny ji následuje, oba zatahují zpět do krytiny. Na zintenzivněné a různě střídané vábení nereagují.
V následujících dnech přicházejí opět „jalová“ stanoviště, přičemž jsou zaregistrovány pouze dva „dlouhé kontakty na viděnou“:
10. 8. 2010, stanoviště 1: 18,00, srnec hledá v louce na vzdálenost přes 600 m. Pokus o hlasité vábení z hlediska dosahu vábničky. Po krátkém i dlouhém pískání okamžitá reakce (opakovaná jasně viditelná prodleva asi 2 sekundy po vábení vzhledem k vzdálenosti, srnec vždy znehybní a jistí směrem k extrémně vzdálenému stanovišti). Následuje zřetelná změna směru a postupné přiblížení o asi 200 m. Pak náhlé odbočení (podle reakce zachycena stopa rujné srny) a zatažení do přilehlého lesa.
Stanoviště 2: 21,15, po ukončení čekané (pozorována osamocená srna nereagující na hlas srnčete) a neúspěšném vábení se při odchodu objevuje srnec v obilí na vzdálenost přes 300 m. Po zavábení se vydává hledat směrem ke stanovišti, nicméně postup pozvolný. Pro tmu blíže neobeznán a ztrácí se v pruhu vyšší vegetace.
11. 8. 2010: ráno odcházím na čekanou s přesvědčením, že se pokusím naposledy o vábení, jelikož odezva byla v předchozích dnech malá a nechci proto víc honitbu „rušit“. Na čekanou zasedám na nízký přenosný posed poblíž zarůstající paseky, za kterou je vzrostlá krytina. V časovém rozmezí 4,45 - 5,10 vábím na vábničku jiného výrobce, zcela bez odezvy. Po klidu zahajuji od 5,30 postupně velmi intenzivní vábení na „Nordic Roe“, včetně opakovaného „upraveného geschrecku“. Po 10 min vábení přitahuje rychle a bez sebemenšího zaváhání napříč pasekou srnec na vzdálenost 15 m. Jistí směrem k posedu, odkud si dovolím poslední krátké vypísknutí pro ověření autentičnosti reakce. Srnec zběsile přiskakuje na poloviční vzdálenost. Prostým okem obeznávám bez problémů slabého srnce II. věkové třídy, kterého skládám ranou na krk. Tento zážitek je pro mne určitě skutečným vyvrcholením říje i podtržením úspěšnosti vábničky „Nordic Roe“.
K právě ukončené říji zbývá snad dodat pouze tolik, že k uvedenému datu většina projevů skutečně ustala. Jednotlivá následování srn však bylo možné výjimečně pozorovat ještě 20. 8. Říji v roce 2010 si dovolím hodnotit ve srovnání s obecně platnými zkušenostmi jako velmi nenápadnou, tichou a celkově rozvleklou. V jiných letech nebylo problémem pozorovat i ze vzdálenosti stovek metrů honící se dvojice v obilí, registrovat přeběhy párů v lesních lečích, zaznamenat během jedné čekané několik zvukových projevů typických pro říji apod. V uvedeném roce se však říje obešla bez typických situací, kterých jsem zaznamenal doslova několik ojedinělých. Podobnou zkušenost mi potvrdili také ostatní kolegové. Je otázkou nakolik má rozvleklá říje, která se v posledních letech opakovaně protahuje do několika týdnů, odraz v rozkolísaném kladení a velmi odlišné vyspělosti srnčat. Hlavní důvod v narušení přirozeného průběhu srnčí říje (ale nejen v něm, nýbrž v narušení celkového rytmu života srnčí zvěře v posledních letech) si dovoluji spatřovat především v dramatické změně činností probíhající v posledním desetiletí v našich honitbách. Kromě sběru hub se jedná o různorodé projevy související s aktivním trávením volného času venkovského obyvatelstva, živelným motorismem apod.
Nicméně i přes tuto skutečnost snad lze na základě podrobně popsaných poznatků učinit několik obecných závěrů:
* vábnička „Nordic Roe“ je funkční pomůckou, a to i v rukou „vábičského amatéra“. V každém případě je dle osobních zkušeností minimálně srovnatelná s dříve používanými konkurenčními vábničkami. Většího úspěchu přitom bylo dosahováno především těsně před setměním a po rozednění, během dne klesala úspěšnost vábení na nulu. Tato situace však může být odrazem zmíněného neklidu v honitbě.
* velmi intenzivní zvuk vábničky nevadí srnčí zvěři ani na kontaktní vzdálenost a je tolerován i jinými druhy zvěře (vysoká, zajíc). Srnčí zvěř, nemá-li o zvukové projevy zájem, na ně jednoduše nereaguje.
* i relativně úspěšná vábnička není všelékem a nelze předpokládat, že bude fungovat na sto procent. Říje a její projevy jsou etologickou záležitostí daného druhu, jsou velmi variabilní a závisí na celé řadě vnějších vlivů, které nejsme schopni plně postihnout.
* k vábení přistupujme prosím vždy jakožto hosté v přirozeném prostředí zvěře, které svým pobytem a každým příchodem narušujeme. Jakožto myslivci se proto řiďme heslem „všeho moc škodí“ a tomu přizpůsobme vlastní vábení. Chceme-li zvěř smysluplně chovat, musíme jí také dopřát prostor a klid k realizaci životních pochodů. Uvědomíme-li si například, kolikrát jsme během své praxe slyšeli přímo od zvěře výše zmíněný „geschreck“, musíme zajisté konstatovat, že se to mnohým z nás nepodařilo nikdy. I kdyby byl proto libovolný zvuk při vábení sebeúčinnější, používejme ho velmi citlivě tak, abychom životní prostředí zvěře ještě více nenarušovali a zvěř zbytečně nestresovali.