Pes a les je stále vděčné téma. Jednak jde o volně pobíhající domácí mazlíčky se spoustou atmosfér ve stisku chrupu, kteří občas strhnou srnče, nebo ho třeba jen tak proženou v zimním období, kdy každá taková námaha pro ně může mít nedozírné následky. Ti pak občas skončí po dobře mířené ráně myslivecké stráže ve psím nebi, což znamená, že oheň je na střeše a tučné titulky v bulváru. Na druhé straně jde o lovecké psy, kteří chodí do lesa jako do práce a k nimž by se podle toho mělo v některých případech přistupovat. Jestli nějaký pes volně pobíhá po silnici a způsobí dopravní nehodu, jde zavinění jasně za jeho majitelem. Ale co když takovou nehodu způsobí barvář při dosledu? Nebo ohař pronásledující na honu postřeleného zajíce?
PSÍ HRÁTKY
Kid se na sobotní večerní párty nijak nešetřil a tak si brzy ráno, kdy museli s Anetou odjet, raději změřil promile alkoholu – a dopadlo to drsně. Klíčky od zánovního forda tak dostala přes hlasité protesty jeho blonďatá přítelkyně a vyrazili. Po prvních dvou mírných zatáčkách, kdy jen tak tak neskončili v příkopu, ještě pořád dával Kid přednost nebezpečné jízdě s nezkušenou řidičkou před alkoholem za volantem. Když je ale ta třetí ostřejší vynesla i při malé rychlosti do protisměru a on musel strhnout volant, aby se čelně nesrazili s dodávkou nějakých řemeslníků, už se neudržel: „Zastav, ty krávo! Málems tý dodávce dala hubana! Dyť mohlo bejt po nás!“ „Sem ti říkala, že sem už dlouho neřídila,“ bránila se dotčeně nešikovná řidička. „Řídila, neřídila, jak ti mohli dát papíry? Cos asi tomu komisaři musela všecko ukázat?“ pokračoval rozčilený spolujezdec a už vystupoval, aby si vyměnili místa. „Tak si řiď sám, ty vožralo vypitej!“ nedala se Aneta a takhle se roztomile častovali, i když už pokračovali v cestě po okresní silnici obklopené lesy.
+++
„Hele, já ho pustím na volno. Stejně nepůjde rychlej než my, znám to,“ obrátil se vůdce brakýře Genta Štefan na střelce Kamila za sebou. Všichni tři společně pod Gentovým vedením sledovali už asi pět set metrů pobarvenou stopu nad ránem postřeleného divočáka a právě se zastavili u silně zabarveného lože i s kouskem střeva na pokraji houštiny mladých boroviček.
„Udělej, jak myslíš,“ pokrčil rameny oslovený, když jejich střídmý dialog přehlušilo skřípění brzd a následující rána. „To bylo na silnici z Brodu do Lhoty,“ konstatoval Kamil, „je to k ní odsud kousek.“ Štefan zaváhal: „Nemám tedy Genta raděj nechat na řemeni? Aby mi tam nevběh pod auto, zdá se, že ten kus míří právě k silnici …“ „Udělej, jak myslíš,“ odmítl Kamil opět převzít odpovědnost. Jeho kolega přikývl a poznamenal: „Dobrá … V neděli ráno tu žádnej provoz není a když tam nějakej vůz právě dostal čenichovku, je statisticky nepravděpodobný, aby ji za chvilku dostal druhej. Jdem na to, Gente! Hezky hledej barvu!“ A vypustil svého brakýře po stopě. Zpočátku postupovali podle Štefanovy předpovědi těžko průchozími borovičkami opravdu zvolna, ale po chvíli pes tempo zrychlil. „Že prej nepude rychlejc než my …,“ reptal Kamil a, těžce oddechuje, dodal: „To by každej z nás musel bejt Pribilinec!“ „Asi je ten kus už někde blízko,“ hájil svého čtyřnohého přítele jeho vůdce, když jim zmizel z dohledu To už také byli kousek od silnice – zbývalo dojít asi třicet metrů a pak zdolat krátký prudký svah. Právě v té chvíli se ale ukázalo, že na statistiky se nedá spoléhat: opakoval se totiž, ovšem teď v největší blízkosti, stejný zvuk jako před vypuštěním Genta na volno – skřípot brzd a rána! Oba myslivci se na sebe podívali a rozběhli k blízké okresce.
+++
„Hele, tamhle v příkopě, není to Bridžita?“ změnila Aneta najednou téma rozhovoru, který s Kidem dosud oba věnovali zdůrazňováním negativních vlastností svého partnera. „To ti Véna písk, že nikdo jinej,“ výjimečně s ní souhlasil Kid při pohledu na další účastnici jejich srpnové noční party, která vyrazila domů o trošku dřív. Drobná černovláska třímala v ruce výstražný trojúhelník a nerozhodně postávala nad něčím u silnice. Vedle ní stál velký terénní Mitsubushi, který se jí podařilo zaparkovat předkem v příkopě a zádí na levé krajnici. Kid začal zpomalovat, aby u ní zastavil – a to bylo dobře, protože vzápětí vyrazil zprava do silnice pes. „Do prdele!“ ulevil si řidič a strhl volant. Pes v pohodě proběhl, zato auto už v menší pohodě ometlo pár stromů za pravou krajnicí a pak mezi nimi zůstalo stát.
Když se na silnici vyškrábali i oba myslivci, naskytl se jim nečekaný pohled. Vpravo stál u staršího forda jeho řidič, který rozčileně pořád dokola opakoval sousloví, kterým si naposled v autě ulevil. Za ním ječela jeho spolujezdkyně, aby jí pomohl ven, protože pravá dvířka byla zaklíněna mezi stromy. Přes silnici stál napůl v příkopě další vůz a u něj tmavovlasé děvče, které ustrašeně mávalo výstražným trojúhelníkem proti zuřivě vydávajícímu Gentovi. Ten si totiž hájil právě dohledaného divočáka, z něhož vyčuhovaly z příkopu zadní běhy a pírko a který ležel hned u havarovaného auta.
Pak se všechno začalo řešit. Kid s Anetou si vysvětlili, kdo vlastně řídil. Štefan odvolal Genta a vzal si ho na vodítko. Kamil označil zhaslý kus plombou a začal ho vyvrhovat – jak se posléze vysvětlilo, dorazila ho svým autem Bridžita. Ta konečně umístila trojúhelník a zavolala policii. Kid se rozčiloval kvůli psovi, který mu vběhl do cesty, a dával to myslivcům pořádně znát – ostatně nebylo divu. Pak se zjistilo, že obě auta jsou sice pomlácená, ale schopná jízdy. A hlavně – nikomu z jejich posádek se nic nestalo! Nakonec se všichni shodli, že obě havárie zavinil nešťastný lončák. Škody způsobené střetem vozidla se zvěří uhradí pojišťovna z havarijního pojištění a to oba vozy měly. Štefan se totiž právem obával, že by vina za nehodu mohla být přiřčena jemu – Gent v kritickém okamžiku volně přebíhal silnici, jakkoli to bylo v rámci jeho „povinností“. Bohužel neměl pro psa u pojišťovny Halali připojištění odpovědnosti, které by tenhle případ asi v pohodě vyřešilo a nepříliš velkou škodu nejspíš krylo.
Byl to prostě takový malý výměnný obchod – kývnutí na Anetu za volantem za kývnutí na divočáka před volantem. Právníci samozřejmě a správně namítnou, že šlo v obou případech vlastně o pojišťovací podvod, ale tak už to někdy chodí …
Pro jistotu zdůrazňujeme, že ani my se nedomníváme, že takové jednání je v pořádku. Aby nás někdo nenapadl, že publikujeme návody k obcházení zákonů – ale soudnička je soudničkou přece právě tím, že popisuje porušování legislativy a jeho případné následky! I když někdy projdou bez sankcí.
+++
A když už jsme u právníků, zvolíme dnes místo obvyklého poučení otázku. Otázku pro ně. Tu, která zazněla už v úvodu „soudničky“. Odpovědnost za škodu vzniklou při dopravní nehodě způsobené psem volně pobíhajícím na vozovce jde jednoznačně za majitelem zvířete, pokud ho dostatečně nezajistil. Ale jak je to v našem případě nebo obecně v případě, kdy takový pes vlastně vykonává ze zákona danou povinnost? V popsané situaci šlo o dosled postřelené spárkaté zvěře, ovšem k podobné může dojít na leckteré naháňce nebo honu. Stejně se ale do prakticky stejné situace může dostat služební policejní pes pronásledující prchajícího zloděje nebo pastevecký pes hlídající stádo ovcí.
Napište nám, prosím, svůj názor nebo vlastní zkušenost s podobným judikátem. Popsaná situace totiž nemusí být v myslivecké praxi nijak mimořádná.
Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 43 (dohledávka zvěře), § 44 (používání loveckých psů a loveckých dravců) zákona o myslivosti, § 13 (ochrana zvířat v zájmových chovech) zákona o ochraně zvířat před týráním, § 60 (jízda na zvířatech a hnaní a vedení zvířat) zákona o silničním provozu.
Na motivy skutečného případu připravil Jaroslav Šprongl.