Jaroměřice jsou nevelikou obcí v jihovýchodní výspě Pardubického kraje, aktuálně zde žije přibližně třináct set obyvatel, ovšem s mnohem větší a bohatou historií. Počátky obce sahají až do poloviny jedenáctého století a mnoho zdejších historických událostí se natrvalo zapsalo do dějin česko-moravského pomezí. Proto i dnes, v jednadvacátém století, je součástí místního Programu rozvoje venkova aktivní udržování a rozvoj tradic či zvyšování historického povědomí obyvatel, zejména mládeže.
Také lov a myslivost sehrály v dějinách obce nemalou roli. V novodobé podobě pak vznik Mysliveckého sdružení Hék (název jedné z místních lokalit), které bylo založeno 23. dubna 1950. Šedesáté narozeniny si místní myslivci připomněli v rámci tzv. Mysliveckého dne v sobotu třetího července. Při této příležitosti byl v parku před zdejším Centrem kultury, vzdělání a podnikání odhalen nový pomník patrona myslivců sv. Huberta.
Nejstarší historie
V kraji Jaroměřic lovil člověk již v pravěku, o čemž svědčí četné nálezy primitivních zbraní a pazourků v lokalitách Podhajského mlýna, Zámostí či Strachoňov. V době feudální společnosti byl lov v kraji všemi bývalými majiteli panství považován za součást společenské reprezentace, příslušníci církve a šlechty jej obklopovali zvláštními obřady, z nichž mnohé ještě dnes tvoří součást mysliveckých zvyků a tradic. Jedním z nejznámějších lovců, byl například Jan rytíř z Linhartic, jehož náhrobek je umístěn v jaroměřickém kostele Všech svatých, lovu se věnovali i Bílští z Kaříšova, Šubířové z Chobyně, Salm-Neuburkové či Herbersteinové a Taxisové.
Významný barokní diplomat a myslitel, Michal Šubíř z Chobyně, nechal v letech 1713 - 1738 vybudovat na kopci nad vesnicí barokní poutní chrám Kalvárie. Stavitelem byl Jiří Kličník, žák věhlasného Blažeje Santiniho. Právě v kapli kněžské rezidence se konala u příležitosti šedesátin jaroměřické myslivosti slavnostní svatohubertská mše za zemřelé myslivce s požehnáním práci současných členů sdružení. Mši celebroval páter Jan Kornek z Dubu nad Moravou, známý lovec a organizátor Evropských mysliveckých poutí a zdejší farář Tomáš Wojcziak, který se pro změnu s aktivními lovci setkával za svého působení v Africe.
Založení společnosti
Při mši, ale i při slavnostním shromáždění jubilujících myslivců, byla připomenuta skutečnost, že prvními, kdo na jaře roku 1950 založili organizovanou myslivost pod Kalvárií, byli František a Eduard Rovnerovi, Josef Písek, Josef Komínek, František Sázavský, František Lipský, Richard a Ladislav Drobníčkovi, Josef Peka a Jaroslav Zeman. Prvním předsedou byl zvolen František Rovner. V prvním roce činnosti jaroměřičtí myslivci ulovili osm kusů srnčí zvěře, čtyři lišky, tři tchoře a tři lasice, šedesát sojek a třicet vran...
Šest desetiletí činnosti, což je v rámci mysliveckých sdružení v regionu i v měřítku celostátním věk úctyhodný, s sebou přineslo hodně dobových změn i zajímavých událostí. Například v roce 1955 byl poblíž Jaroměřic dlouhodobě pozorován srnec bílého zbarvení. V roce 1970 byla do sdružení přijata vůbec první žena. O čtyři roky později byl pod Kalvárií uloven první divočák. Mimochodem - za posledních deset let činnosti jich bylo při počtu asi šestnácti členů uloveno neuvěřitelných 526 kusů! V roce 1978 došlo ke sloučení se sousedními Biskupicemi, k rozvodu pak po dvaceti letech. Název Hék začal být používán od roku 1978. Ani zde se nepodařilo udržet původně vysoké stavy drobné zvěře. Divočáka dnes v honitbě o rozloze necelých dvanáct set hektarů potkáte častěji než zajíce. Nejvíce divočáků při jednom společném lovu se podařilo ulovit druhého ledna 2010, celkem jedenáct. Snad to byl dárek sv. Huberta k narozeninám. Přítomen úspěšnému lovu byl velký a vážený přítel zdejších myslivců profesor Josef Hromas, který při svých návštěvách pod Kalvárií vždy oceňuje snahu Jaroměřických zachovat v oblasti skromnou populaci koroptví...
Myslivecké tradice
Jaroměřičtí myslivci po celou dobu své existence ctili a ctí myslivecké tradice ve všech jejich podobách. Noví členové sdružení vždy od svých starších druhů dostávali a dostávají do vínku filozofii, že základem myslivosti je především čistá morálka, odborná způsobilost, úcta k druhým, rozvaha a sebeovládání, pracovitost, čest, ukázněnost a bezpečnost. A samozřejmě úcta ke zvěři. Jaroměřičtí si potrpí na dodržování myslivecké mluvy a nikdy dosud nepřipustili různé výstřelky v odívání, ač se jedná o sebevíce módní trendy. Tradiční zvyklosti při lovu jsou samozřejmostí, ostatně mnohé z výše uvedených prvků jsou trvale zakotveny ve stanovách a řádu sdružení Hék. Slavnostní ráz má přijímání mezi myslivce - pasování, resp. přijímání mezi lovce konkrétního druhu spárkaté zvěře.
Dosud však v obci chybělo místo, které by významným událostem v životě podkalvarských myslivců dodalo punc výjimečnosti, dominantnosti, nezapomenutelnosti a svým způsobem kultovnosti. Proto bylo v souvislosti s šedesátým výročím vzniku myslivecké organizace rozhodnuto o vybudování nového svatohubertského pomníku v centru obce. Úkolu se ujalo jesenické Kamenosochařství Josef Kadlec. Monolit z umělého kamene ztvárňuje svatého Huberta s jelenem a křížem v těsném kontaktu, až objetí, což symbolizuje úzký vztah člověka, zvěře a přírody. Oba jako by odjakživa byli vrostlí do obrysů bájné Kalvárie, stejně jako jsou zde zakořeněny osudy mnoha generací myslivců. Pomník, ne náhodou, byl umístěn v obecním parčíku na břehu Úsobrnského potoka v blízkém sousedství jiných významných jaroměřických skulptur spojených s dějinami obce - středověkým smírčím křížem, pomníkem sv. Cyrilů a Metoděje z devatenáctého století, památníkem padlých ze světových válek a především prvním zastavením barokní Křížové cesty začínající u kostela Všech svatých a končící na Kalvárii. I v tom je symbolika sepětí historie se současností...
Pomníček sv. Huberta je také symbolicky postaven přímo naproti vchodu do místní knihovny, která je v místě i okolí známa svými kulturními akcemi. Ve slavnostní den byla knihovna rozšířena o „mysliveckou část“, zásluhou aktivního přístupu předsedy Klubu autorů Oldřicha Koudelky a za podpory a vstřícnosti obecního úřadu byla otevřena v přilehlých prostorách myslivecká knihovna, čítárna či studovna. Ve dvou místnostech byly soustředěny desítky titulů myslivecké beletrie i odborné literatury současné i historické, knihy jsou součástí výpůjčního fondu knihovny, zároveň však mohou zájemci přijít, v klidném prostředí si publikace prostudovat, pracovat s výpisky a setkávat se s dalšími zájemci o tento typ literatury. Vedoucí knihovny tyto prostory bude využívat k besedám s mladými čtenáři a k dalším literárním a kulturním akcím. Prostě zcela spontánní a nenásilná propagace myslivosti a myslivců mezi nemysliveckou veřejností. Kéž by takovéto místo nezůstalo první osamocenou vlaštovkou…
Čas příští...
Kalvarská svatohubertská mše připomněla všem přítomným ty, kteří stáli u zrodu jaroměřické myslivosti a položili základy dnešních nemalých úspěchů zdejších myslivců. Otec Tomáš a Jan jmenovali všechny, které již na věčnost povolal Bůh. Františka Sázavského, Leopolda Sázavského, Josefa Batelku, Vladimíra Langera, Aloise Knolla, Ludvíka Knolla, Rudolfa Drobníčka, Miroslava Drobníčka, Emila Vykydala, Felixe Kvapila, Jaroslava Kostíka, Lea Churého, Karla Konečného staršího i mladšího, Ivo Kobelku, Zdeňka Klekra, Vladimíra Jeřábka, Josefa Píska i Leopolda Kubína. Tichou vzpomínku si zasloužili a navždy je uložena i v duši nového pomníku. Ti dnešní myslivci pak jsou povinováni nést jejich světlou památku a štafetu dál, do času příštího. Je to, jako když zasadíte strom. Budete-li jej zalévat a pečovat o něj, začne brzy rodit a přinášet kýženou úrodu. S tradicemi je to podobné. V myslivosti to platí obzvlášť, neboť zejména v posledních několika letech je zmítána různými vichřicemi či bouřemi a je na nás, abychom před nimi ochránili samotnou její podstatu. Jaroměřičtí jsou si toho plně vědomi.
-OK - Kas-