Firmu Holland & Holland zná asi každý, kdo se aspoň trochu pohybuje kolem loveckých zbraní. Kořeny této firmy leží až v roce 1835, kdy ji p. Harris J. Holland založil, původně jako obchod se zbraněmi. Vlastní výrobu zbraní firma zahájila někdy kolem roku 1850 a v roce 1861 nastoupil do firmy jako učeň Henry Holland, synovec zakladatele. V roce 1876 se stal společníkem a firma si změnila jméno na Holland & Holland.
Firma vyráběla již od svého počátku vysoce kvalitní zbraně. Již v roce 1883 zvítězila v soutěži časopisu Field o nejlepší kulovnici. Vítězila ve všech kategoriích, od malorážky až po kulovnice pro lov těžké a nebezpečné tropické zvěře. Ale to pořád ještě nebyl vrchol.
Ve zlatém věku klasické anglické lovecké dvojky okolo roku 1900 dovedla firma Holland & Holland (společně s firmami Purdey, Greener a Lancaster) tento typ zbraně k dokonalosti, kterou dodnes nikdo nepřekonal. Postranní zámky Holand & Holland, s jednoduchou montáží pomocí jediného šroubu se používají u klasických dvojek dodnes. Totéž lze říci o vyhazovačích patentovaných v roce 1893 a používaných dodnes. Firma původně působila na adrese 9 King Street, Holborn, London, v roce 1860 přesídlila na 98 New Bond Street, do samého centra Londýna. Na přelomu 19. a 20. století již exportovala zbraně špičkové kvality do celého světa, včetně zemí koruny české v tehdejším Rakousko – Uhersku.
Asi jich tehdy do našich končin nebylo dovezeno nějaké závratné množství a kolik se jich dochovalo do dnešních dob, netroufnu si odhadnout. Přesto se mi podařilo na jednu z „hollandek“ narazit. Bylo to překvapující setkání, protože jsem na ni narazil mezi jinak běžnými myslivci a majitel ji až do nedávné doby používal k lovu. Dovolte mi podělit se s vámi o zážitek z prohlídky této mimořádné zbraně a o to málo, co jsme byli schopni z historie zbraně dohledat.
Dovozce z Vejprt
Brokovnici do Čech dovezl nejspíš Wenzel Morgenstern, vejprtský výrobce a obchodník se zbraněmi. Usuzuji tak z toho, že firma Morgenstern zbraň předložila k přezkoušení ve vejprtské zkušebně. Firma Wenzel Morgenstern patřila k nejvýznamnějším výrobcům zbraní ve Vejprtech a kromě výroby se nepochybně od konce 19. století zabývala také obchodem s cizozemskými zbraněmi. Fungovala minimálně ve dvou, nebo spíš ve třech, generacích. Prokazatelně existovala již v roce 1864, kdy skončila s výrobou vojenských zbraní, která byla do té doby pro severočeské Vejprty hlavním zdrojem obživy.
Jisté také je, že po roce 1867, když zbrojovka ve Štýru rozjela masovou výrobu pušek Werndl, dodávala firma Wenzel Morgenstern součástky na werndlovky a karabiny Fruwirth.
V průběhu 70. let 19. století, kdy se postupně vyčerpávaly zdroje vojenských objednávek, přecházel Morgenstern, stejně jako ostatní vejprtští podnikatelé, na tovární výrobu civilních zbraní. Bylo třeba živit až 150 lidí, které firma zaměstnávala ještě v roce 1875.
V roce 1884 se už podnik se svými civilními zbraněmi prezentoval na výstavě v Teplicích a v roce 1890 firma nese název Wenzel Morgenstern und Sohn. Do hry tedy vstupovala druhá generace. Roku 1903 měla firma výrobní kapacitu 270 pušek ročně.
Firma se v roce 1921 neúspěšně ucházela o výrobu bodáků pro československou brannou moc a také mezi světovými válkami vyráběla civilní zbraně.
Po roce 1945 byl provoz pod národní správou České zbrojovky ve Strakonicích. Výrobu řídil správce A. Machač spolu s jedním úředníkem. Ročně zde vyrobili 40 - 50 brokovnic, kulobrokovnic, kozlic a kulovnic. Chodili sem na praxi i učitelé puškařské školy ze Strakonic. Ještě v roce 1948 zde pracovalo 19 puškařů, z toho 18 německých. Dne 22. prosince 1948 národní správa skončila a dílny přešly pod družstvo Lověna. Pod Lověnou výroba zbraní ve Vejprtech v letech 1950 - 1951 rychle zanikla.
Na naší brokovnici jsou rakousko-uherské zkušební značky z roku 1911. To je zřejmě také rok, kdy zbraň Morgenstern dovezl a snad i rok výroby. V každém případě tuto zbraň do Čech nepřivezl žádný nýmand, ale renomovaná firma.
Anglická s počítadlem
Zbraň sama je klasická dvojka v ráži 20, s anglickou pažbou. Hlavně jsou do lůžka uzamčeny dvojitým klínem, závěr se ovládá Scottovou temenní kličkou. Hlavně jsou dlouhé 74 cm (29 palců) a ocel na jejich výrobu dodala firma dalšího slavného anglického technika, J. Whitwortha. Dokládá to nápis na levé hlavni, zatímco na pravé hlavni je signatura a adresa firmy Holland & Holland. Hlavně mají poměrně velké krytí, ve spojení s jejich délkou lze odhadovat, že zbraň byla určena pro lovy na vodní ptactvo a do polních honiteb, kde se uplatnil delší účinný dostřel. Spojení hlavní kryje rovnoběžná, mírně vydutá lišta. Její horní plocha je jemně gilošovaná, aby se zabránilo nežádoucím odleskům. Hlavně jsou sytě černé a kvalita povrchu je dodnes dokonalá.
Zámky jsou postranní, pochopitelně typu Holland & Holland, brokovnice má dvě spouště. Pojistka je na krku pažby, výhradně manuální – není zde tedy vazba, která by například při otevření závěru samočinně zbraň zajistila. Lůžko hlavní, zámkové desky a kování předpažbí jsou v bílém kovu. Botka je rohovinová, zdrsnění je v podobě proplétaných pásků a za ta léta je poněkud obnošené.
Pažba je ořechová, z velmi kvalitního ořechu. Povrch je šelakový. Pažba byla odborně prodloužena o asi 2 cm, prodloužení je provedeno ořechovým špalíkem s podobnou barvou a strukturou, jakou má původní dřevo a povrch byl sjednocen. Na pravé straně pažby je počítadlo ulovené zvěře. Je instalované tak, že číslice jsou čitelné v poloze zbraně vzhůru nohama. Na první pohled je to poněkud nezvyklé, ale po vyzkoušení je to pro praváka zcela přirozené uspořádání. Po výstřelu odložil zbraň z líce, otočil vzhůru nohama a pohybem šoupátka zaznamenal úlovek. Počítadlo je zcela nepochybně dobové, ale je značeno Lancaster Game Scorer. To lze číst buď jako Lancastrovo počítadlo úlovku, tedy odkaz na firmu Lancaster, jiného anglického předního výrobce loveckých zbraní s příjmením Lancaster nebo anglický šlechtický rod, nebo jako Lancasterské počítadlo úlovku, tedy jako odkaz na stejnojmenné anglické město.
Z nemnoha informací, které máme k dispozici, však usuzujeme, že jde o vynález pana Charlese Williama Lancastera (1820 - 1878) nebo ještě pravděpodobněji jeho bratra a také puškaře Alfreda, jenž zemřel až roku 1895. První zmínky o tomto počítadle jsme totiž zaznamenali v roce 1888, takže to skutečně vychází spíš na Alfreda. Může však jít i o vynález některého ze zaměstnanců firmy Charlese Williama Lancastera, protože tato firma svého majitele přežila působila až do roku 1900, kdy se spojila s firmou S. Grant & Sons and Joseph Lang & Co. Ltd. Jestliže naše zbraň vznikla v roce 1911, firma Holland & Holland nebo firma Wenzel Morgenstern počítadlo již nekupovala od Lancasterů, ale právě od nástupnické firmy s dlouhým názvem nebo od někoho, kdo počítadlo po propadnutí patentu (pokud byl) vyráběl.
Počítadlo je černěné a na rozdíl od většiny vnějších kovových povrchů zbraně je téměř nezdobené. Nese však znaky častého používání.
Celá zbraň je dlouhá 117 cm, výška zbraně v botce 12 cm, šířka v zámcích je 3,6 cm. Hmotnost zbraně je 2,84 kg.
Výzdoba a stav
Samostatnou kapitolu představuje zdobení zbraně. Prakticky celé lůžko hlavní, zámkové desky a zadní část hlavní pokrývá jemná rytina v klasickém anglickém stylu tzv. růžičkových rozvilin. Zajímavé je, že čelo lůžka je zdobeno poměrně hlubokou řezbou s motivem dubových listů. Tenhle „germánský ajchnlaub“ se zdá svým stylem vybočovat ze stylu výzdoby zbytku zbraně. Nejspíš šlo o výzdobu na výslovné přání zákazníka, protože při důkladné prohlídce s lupou v ruce badatel narazí na okrajích čela lůžek kolem dubových listů na jemné linky, které lze chápat i jako náznak či zbytky růžičkových rozvilin. Zdá se, že neznámý rytec – zřejmě na přání zákazníka a v duchu německé tradice, možná ještě u Morgensterna, změnil výzdobu lůžek. Volil přitom techniku hluboké řezby, aby překryl původní „růžičky“. Ty se zachovaly v náznaku jen na okraji ornamentu. Ať už to byl kdokoliv, byl to zdatný rytec, protože dnešní rytci, se kterými jsme rytinu konzultovali, nedošli k jednotnému názoru, zda dubové listy dělal tentýž rytec, který strávil stovky hodin i na výzdobě zbytku zbraně, jinak zdobené v jasně anglickém stylu.
Na lůžku hlavní zespoda je zlacený monogram, tvořený propletenými písmeny K a B. Ani v tomto případě není jasné, kdy se na zbrani monogram ocitl. Nezdá se však, že by byl zakomponován do výzdoby zbraně již u výrobce.
Temenní kličku zdobí na úchopové ploše hluboce řezaná akantová rozvilina. Zdobené jsou i hlavičky čepů a šroubů. Rytiny na nich ve zdrcující většině svými liniemi navazují na linie výzdoby okolí. To znamená, že za celou dobu existence zbraně nebyl zřejmě důvod se šroubky pohnout a jsou stále tam a v té poloze, kterou jim mistr puškař před téměř 100 lety dal.
Jak jsem řekl na úvod, zbraň nese známky častého používání, ale jinak je zjevně v původním stavu. Současný majitel k ní přistoupil s citem, nechal rytinu pouze vyčistit (pozor, nepleťte si vyčištění s prohloubením nebo dokonce přerytím). Sejmutí zámkových desek odhalilo, že zámky jsou lokálně napadeny slabou povrchovou korozí. Namísto razantního zásahu dal přednost pouhému vyčištění a pasivaci napadených míst. Takže brokovnice je v plně funkčním stavu, o to cennějším, že se jedná o stav originální. A jak už jsme uvedli, je to stav nečekaně dobrý. Navzdory létům služby je vývrt lesklý a čistý, povrch si také podržel svoji původní kvalitu a těch několik oleštěných míst na místech, kde se zbraně tisíckrát dotýkala lidská ruka na cti netratí. Naopak, pro mě je to dalším důkazem, že zbraň sloužila a ne jenom stála někde ve vitríně. Přiměřená patina je punc, nikoliv kaz.
Nevíme, kdo byl původním majitelem zbraně. Musel však být dobře situovaný. Zbraň měla původně krátkou pažbu, odpovídající drobnější postavě. Takže spekuluji, že se jednalo o zbraň určenou původně pro ženu (krátká pažba, ráže 20, nízká hmotnost). V době, kdy zbraň byla ještě prakticky nová, možná ještě u Morgensterna, byla z nějakého popudu pažba prodloužena. Možná, že dáma, které zbraň byla původně určena, ji odmítla. Nebo z nějakého jiného důvodu z obchodu sešlo a nový majitel si nechal pažbu upravit podle sebe. Nikdy se to již nedozvím, ale fantazii to podněcuje.
Záhady kolem zbraně ale nekončí. Na „hollandce“ totiž nejsou anglické zkušební značky. Pokud vezmeme v potaz, že v Angliii se zkoušejí zbraně již od roku 1637, kdy londýnské Bohabojné společenstvo puškařů města Londýna (Worshipfull Company of Gunmakers of the City of London) dostalo od krále výsadní právo na zkoušení zbraní. Od roku 1813 pak v souvislosti s uvedením do provozu druhé zkušebny, v Birminghamu, je povinnost zkoušky obecná, vztahující se na všechny zbraně určené k prodeji, bez ohledu zda se budou prodávat na „ostrově“ nebo v cizině. Poptali jsme proto u výrobce, zda má pro tuto skutečnost nějaké logické vysvětlení a současně se zeptali na dubové listy, které na zbrani působí nezvykle. Od firmy Holland & Holland mi záhy přišlo zdvořilé vyjádření ústy pana Ambrose (inu, Angličani, seriózní firma), které říká: absence zkušebních značek je sice zcela mimořádná, nelze však vyloučit, že stát se to mohlo. K bližšímu určení zbraně by však potřebovali fotografie, nejlépe i sejmutých zámkových desek. V dobách digitální fotografie a internetu žádný problém. Zaslali jsme a za pár dní přišla odpověď: Na vaší „hollandce“ nejsou anglické zkušební značky, protože zbraň nevyrobila firma Holland & Holland. Neodpovídá tvar některých součástek, zdobení je odlišné od vzorů, které jsme v té době používali, tvar pažby je jiný. Současně pan Ambrose napsal, že v době vzniku zbraně podobné padělky vznikaly v Belgii, ale že náš exemplář s jim známými padělky není až tak úplně shodný, takže možná vznikl někde jinde. Každopádně ale vznikl někdy před rokem 1911, protože od té doby je existence zbraně dokladovaná záznamy ze zkušeben.
A tak tu stojí zcela zásadní otázka: Věděl vůbec Morgenstern, že se jedná o padělek? Obávám se, že asi ano, ačkoliv vrhá ošklivý stín na jeho obchodnickou čest. Je pravda, že ať už „hollandku“ vyrobil kdokoliv, byl to puškař velmi, velmi gramotný a zdatný, musel znát skutečné Hollandky a například značení napodobil skoro dokonale, zapomněl jenom na zkušební značky. Zbraň je perfektně zpracovaná, ale asi neměl skutečnou Hollandku k dispozici dost dlouho na to, aby ji mohl přesně kopírovat. Morgenstern ovšem byl dovozce zbraní z celého světa, měl jistě přístup ke katalogům nejrůznějších výrobců, včetně katalogů Holland & Holland. Měl přístup i ke zbraním samotným. Myslím tedy, že si byl vědom toho, že jím předkládaná zbraň je padělek.
O místě vzniku zbraně lze jen spekulovat. Morgensternova firma ve Vejprtech zbraně, a to i zbraně nejvyšších kvalit, vyráběla. Ale zadat si pod vlastní střechou výrobu padělku, navíc tak exkluzivního, nevím, ale to mi připadá jako příliš silná káva. Morgenstern měl také velmi dobré styky s výrobci zbraní v okolí Suhlu. Možná mu „hollandku“ někdo nabídl jako příležitostnou koupi. Na druhou stranu, proč by tahal zbraň z Německa, nabídku mu mohl udělat stejně dobře někdo z vejprtských puškařů, pokud mu ji mohl někdo vyrobit „za rohem“ či dokonce „pod vlastní střechou“.
Věděl první majitel, že se jedná o padělek? Asi ne. I záznam z vejprtské zkušebny z roku 1911 hovoří jasně o brokovnici Holland & Holland, nikoliv o zbrani systému Holland & Holland. Ale možná, že na to s časem přišel. Možná že právě proto je na zbrani dodatečně prodloužená pažba – „paní baronka“ by přece nešla na hon s padělkem.
Okolo zbraně je tedy najednou spousta nejasností. Každopádně zbraň má za sebou skoro 100 let existence a slouží. Co víme, tak bez závady. Spolehlivě. O životnosti a spolehlivosti listových pružin se tvrdí všelicos, zejména že s věkem měknou a praskají. Pružiny „hollandky“ bijí dodnes jako hrom – iniciace je zcela spolehlivá, nápich zápalky je výrazný a silný. Takže mě napadá kacířská myšlenka, zda to s tou spolehlivostí není tak trošku závislé na tom, jak dobře jsou pružiny navrženy a vyrobeny. Tedy, nejen pružiny, ale zbraň celá.
Puška není originální Holland & Holland. O to je ale cennější. Je dokladovaná od roku 1911, nejedná se tedy o nějaký moderní „na CNC kopírce ojetý“ plagiát. Již v roce 1911 někomu stálo za to nejen okopírovat, ale padělat (tedy i označit falešným značením) zbraň Holland & Holland. Učinil tak dobovými postupy a vyrobil tak zbraň v brilantní kvalitě, která za skutečnou Holland & Holland nijak nezaostává. To vše prověřeno časem. Sběratelsky má taková zbraň ještě větší hodnotu, než originální dobová zbraň Holland & Holland. Naše „hollandka“ je absolutní unikát, druhá taková zbraň zřejmě není a nebude. Originálních brokovnic Holland & Holland je mnohem víc. Možná jsou prestižní, kultovní, ale faktem zůstává, že na rozdíl od zde popsané „hollandky“ nejsou jedinečné.
Děkuji majiteli za umožnění napsání tohoto článku a současně se omlouvám čtenářům, že adresné údaje na zbrani, jako je výrobní číslo a čísla zkušebních protokolů jsou na fotografiích úmyslně rozostřena a pozměněna. Doba je již taková a majitel si přál, aby zbraň byla prezentována anonymně. Mimochodem, pokud by snad někdo měl doma „hollandku“, která by jako z oka té zde popsané vypadla, byli bychom za takovou informaci vděční. Nález další zbraně z tohoto „hnízda“ by byl zcela jistě zajímavým impulsem k dalšímu zkoumání a současně můžeme majiteli slíbit spolehlivou anonymitu jak jeho, tak zbraně.