Časopis Myslivost

Negativní vlivy zemědělství na myslivost a možnosti jejich snížení

Myslivost 4/2011, str. 30  Dr.Ing. Petr MARADA – Mendelova univerzita v Brně
Myslivecké hospodaření v polních honitbách našeho státu je stále více a více ovlivňováno způsobem prováděného zemědělství; bohužel, jeho dopad na přírodu, krajinu a s tím související druhovou rozmanitost rostlin a živočichů je velmi negativní.
Pokud pomineme tzv. ekologické, šetrně hospodařící zemědělce, dále zemědělce, kteří hospodaří řádově na desítkách hektarů zemědělské půdy a drobné zemědělské podnikatele, kteří se zaměřili na zakládání, následnou péči a údržbu krajinných prvků (biokoridory, biocentra) a políček pro zvěř (biopásy), je značná část výměry orné půdy našeho státu (asi 53 % rozlohy České republiky) obdělávána v režimu intenzivního zemědělství. O tomto systému a používané zemědělské technice prohlásil bývalý ministr zemědělství a současný předseda Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Jaroslav Palas, že jsou totálně likvidační pro drobnou zvěř v celé ČR. Pro mnohé myslivce jsou to slova „silná, nečekaná a mnohými dokonce zpochybňovaná…“. Odborná veřejnost však potvrdí, že se jedná o slova pravdivá. Nejedná se však pouze o zvěř a její druhové a početní zastoupení; intenzivnímu zemědělství je připisován na vrub i drastický úbytek a dokonce až vymizení dříve běžných druhů polních ptáků (Voříšek, P., Klvaňová, A., Brinke, T., Cepák, J., Flousek, J., Hora, J., Reif, J., Šťastný, K., Vermouzek, J.: Stav ptactva České republiky 2009. Sylvia 45:1-38). O vlivu tohoto hospodaření vypovídá stav ptačích populací, který je uveden v připojeném grafu.
 
Jaké jsou příčiny negativního dopadu zemědělských činností na životní prostředí?
Velká většina obhájců tržně orientovaných intenzivních zemědělců poukazuje především na minulost, se kterou je neodmyslitelně spjata kolektivizace. Kolektivizace byl proces, který ve svém důsledku v přírodě a krajině způsobil masivní likvidaci ekostabilizačních prvků, přeměnil tradiční zemědělství na průmyslovou velkovýrobu (70. léta), způsobil odvodnění více než 1 mil. ha půdy, zornění odvodněných ploch s trvalými travními porosty, byl příčinou změny krajinné mozaiky a celkové struktury druhů pozemků, způsobil ztrátu remízků, mezí i mokřadů jako přirozených stanovišť pro rostliny a živé organismy, která ovlivňují biodiverzitu a plní ekostabilizační funkce v krajině a v neposlední řadě přinesl pokles retenční (zadržovací) schopnosti území a změny vodního a živinného režimu krajiny.
Kolektivizace v 50 letech minulého století představovala závažný zvrat ve vývoji agroekosystémů, které tvoří zpravidla polní honitby. Bohužel, konalo se tak v době, kdy právní předpisy ukládaly vlastníkům zemědělské půdy, aby tito na půdě řádně hospodařili a o tuto pečovali, dále zachovávali a ochraňovali všechny přírodní krásy a umělecké památky, jakož i přirozená hnízdiště užitečného ptactva a útulky zvěře (Přídělová listina, 1950).
Významný vliv na jednotlivé složky životního prostředí mělo též používání chemických přípravků na ochranu rostlin a následné používání syntetických hnojiv (80. a 90. léta minulého století).
Od doby začátku kolektivizace nás dělí 60 let kolektivizace. Po objektivní hodnocení zemědělského hospodaření těchto období můžeme konstatovat, že v přístupu současných zemědělců v porovnání s těmi, kteří hospodařili v 50. a 60. letech minulého století se téměř nic nezměnilo, ba naopak. Pokud pomineme již v úvodu zmiňované ekologické zemědělce (v současnosti hospodaří asi na 11 % veškeré zemědělské půdy v České republice), aktivity s negativními dopady na přírodu a krajinu jsou prováděny daleko intenzivněji a ve větším rozsahu. Příkladem nám může být využívání širokozáběrových, tzv. minimalizačních, bezorebných technologií.
Jedná se o vysoce plošně výkonné stroje pro úpravu posklizňových zbytků, přípravu půdy (mulčovače, podmítače) a setí, které mají široké pracovní záběry (až 8, 10, 12 a více metrů). Výkon takových agregací představuje denně obdělání několika stovek hektarů zemědělské půdy (například výrobce Horsch uvádí pro svůj podmítač Joker s pracovním záběrem 12 m denní 24hodinový výkon 250 – 300 ha obdělané plochy). K těmto technologiím jsou následně využívány stroje pro chemickou ochranu rostlin, jejichž záběry dosahují až 40 metrů. Zemědělci se netají tím, že k dobrému hospodářskému výsledku při použití této techniky musí aplikovat k pěstované obilovině značné množství agrochemie. Běžně aplikují třikrát fungicidy, dvakrát insekticidy, na podzim průběžně totální herbicidy. Standardní je moření osiva a aplikace syntetických hnojiv. Nezanedbatelná je též aplikace rodenticidů (např. nástrahy pro hubení hrabošů)
Zemědělci o těchto technologiích hovoří jako o nezadržitelných trendech; nejedná se však pouze o technologie a techniku, ale i o další aspekty intenzivního zemědělství, kterými jsou např. změny ve složení pěstovaných polních kultur, které vedou ke snižování potravní nabídky, nových kulturách, které díky svojí hustotě či velikosti nejsou vhodné pro hnízdění ptactva, způsobují fragmentaci krajiny svojí neprostupností (abnormální velikost půdních bloků řepky pro technické účely, kukuřice pro výrobu bioplynu).
Není nutno asi podotýkat, že k uplatnění této techniky je ideální velkoplošné hospodaření, kde půdní blok je prostý polních cest, mezí, remízků, soliterních stromů a jiných krajinotvorných prvků, které nutí obsluhu mechanizace je objíždět, otáčet se a provádět další nestandardní úkony. Kombinace rychlosti pojezdu, šíře záběru, práce v noci a intenzity aplikace agrochemie je nejen pro život zvěře likvidační.
V současné době je třeba brát stále vážněji i informace o záměrech významné skupiny zemědělských tzv. „velkopodnikatelů,“ kteří chtějí své vysoce výkonné technice uzpůsobit hospodaření v tom smyslu, že např. v jednom katastru obce se bude pěstovat kukuřice, ve druhém slunečnice, ve třetím řepka a čtvrtý bude sloužit pro výrobu obilovin. Pokud odmyslíme důsledky těchto monokultur, které se významným způsobem projevují ve formě monodietních syndromů na zdravotním stavu zvěře, je vážně ohrožen systém mysliveckého hospodaření uživatelů dotčených polních honiteb, které se v budoucnu mohou stát jedním půdním blokem, tj. obrovským polem, na kterém je pěstována pouze jedna plodina.
Je zajímavé, že tak jako v padesátých letech minulého století se v období kolektivizace přikazovalo zemědělcům prostřednictvím právních požadavků, aby chránili přírodu a krajinu, i v tomto období je po zemědělcích vyžadována především ochrana životního prostředí. V oblasti zemědělství a jeho vztahu k životnímu prostředí a klimatické změně se z pozice státu očekává přístup (viz Vize českého zemědělství po roce 2010. MZe. 2010. Dostupné z http://eagri.cz/public/web/file/56419/VIZE.pdf), který bude mít za cíl především:
* Zvyšovat mozaikovitost krajiny a podíl přechodných společenstev, rozvíjet proměnlivou strukturu krajiny.
* Chránit biodiverzitu - zvrátit pokles populací a počtu indikátorových druhů a degradaci cenných biotopů na zemědělské půdě.
* Zemědělskou činností učinit krajinu přitažlivou pro obyvatele venkova i pro volnočasové aktivity.
* Při zavádění nových druhů plodin uplatňovat princip předběžné opatrnosti s ohledem na riziko snížení druhové rozmanitosti ve volné přírodě.
* Podpořit zemědělství, aby svoji činností přispívalo k ukládání a zadržování uhlíku v půdě a v biomase.
Když porovnáme ve skutečnosti to, co se po zemědělcích chce, a to, co skutečně provádějí, naděje na zlepšení těchto negativních trendů je velmi malá. Z výše uvedeného nám zcela jasně plyne, že spoléhání na stát a jeho správu ve věci zajištění šetrného zemědělského hospodaření, které bude zohledňovat ochranu přírody a krajiny není ze strany mysliveckých hospodářů správné rozhodnutí. Ing. Jaroslav Palas ve svém předvolebním článku (Před sjezdem Českomoravské jednoty. Myslivost č. 11.2010. s.8.)sliboval v souvislosti se škodami působenými zvěří, že se zasadí o to, aby si škody mohl nárokovat pouze majitel, správce a nájemce zemědělské půdy, kde monokultura zemědělských plodin není na větší souvislé výměře než 10 hektarů. Dokonce slíbil, že navrhne, aby zemědělská dotační podpora v budoucnu byla uznávána pouze těm žadatelům, kteří sejí zemědělské plodiny do jednotlivých pruhů širokých maximálně 100 m s výjimkou trvalých travních porostů. Zatím to vše však končí jen a jen u slibů.
Proto, pokud budou chtít myslivci v polních honitbách lépe a především řádně myslivecky hospodařit i po roce 2013, kdy se budou uzavírat nové nájemní smlouvy mezi vlastníky a uživateli honiteb, musí velmi rychle přehodnotit svůj stávající přístup a začít konat. Řešení nespočívá v pasivním přístupu a očekávání, že vše zůstane v klidu a tichosti postaru. Z pohledu myslivce dnešní doby je nutné se vydat na cestu porozumění současné situaci, participaci na vlastním zemědělském hospodaření (podílení se, ovlivňování) a především zvyšování přírodní hodnoty honiteb a ochrany přírody a krajiny.
K tomuto bude nezbytné, tak jak nám ukazuje praxe, povýšení kompetencí - získání odpovídajícího povědomí pro myslivecký personál. V podmínkách myslivecky hospodařících subjektů je nutné vytipovat vhodné kandidáty na vzdělávání. Osvědčují se zástupci zemědělsky hospodařících subjektů, kteří současně v dotčených katastrech vykonávají myslivost.
 
Díky současné a v budoucnu avizované nadstandardní podpoře ochrany přírody a krajiny, které se dotčeným subjektům (myšleno i myslivcům) v České republice dostává prostřednictvím evropských a národních dotací, a vzhledem k tomu, že dotační tituly pokrývají i environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu, nabízí se mnoho možností odborného vzdělávání i pro myslivce – hospodařící zemědělce.
Tak jako v letech minulých, i letos připravil tým pedagogů z Mendelovy univerzity v Brně a odborníků z praxe velmi vhodné vzdělávání.Cílem vzdělávacího projektu je povýšit kompetence osob (nejlépe myslivců) podnikajících v zemědělství v oblasti uplatnění agroenvironmentálních a krajinotvorných programů za účelem ochrany přírody a krajiny, podpory biodiverzity flóry a fauny, diverzifikace činnosti zemědělského podnikání s důrazem na přístupy šetrné k přírodě a v neposlední řadě za účelem rozvoje venkova.
Témata budou prakticky předvedena v podmínkách katastrů obcí, které jsou situovány bezprostředně v okolí vzdělávacího zařízení. Nabízí se jedinečná příležitost vidět přínosy těchto aktivit a získat teoretické i praktické zkušenosti z tohoto perspektivního oboru. V rámci terénních exkurzí budou prezentována následující užitečná témata:
* Biopásy a myslivecká políčka pro zvěř- zakládání a péče.
 * Zakládání, péče a využívání vodních prvků (mokřady, malé vodní plochy…) v krajině.
* Obnova a výsadba nelesních dřevin a ovocných stromů původních krajových odrůd.
* První zalesňování zemědělské půdy, zatravňování orné půdy, zatravňování a ozeleňování údolnic.
* Zakládání a údržba biokoridorů.
* Zemědělství v extenzivně obhospodařovaném ovocném sadu a myslivost.
* Použití odpovídající techniky a technologie.
* Získávání prostředků pro tyto žádané aktivity (tvorba projektů a žádostí o dotace).
 
Zpracování dat...