Časopis Myslivost

44. sokolnické setkání s mezinárodní účastí

Myslivost 11/2011, str. 34  Marcela Medková
Žádný způsob lovu se po staletí netěšil takové vážnosti a oblibě jako sokolnictví, takže ušlechtilý sokol na pěsti se stal symbolem šlechty. Jak takový sokolnický lov vypadá, bylo již po čtyřiačtyřicáté možno shlédnout na sokolnickém setkání s mezinárodní účastí, které se uskutečnilo ve dnech 6. - 8. října. Svou pohostinnou náruč otevřelo sokolníkům, jejich dravcům a mnoha příznivcům sokolnictví a dravých ptáků město nerozlučně spjaté s novodobou historií sokolnictví v České republice – východočeské Opočno. Vždyť právě zde byl na podzim roku 1967 založen Klub sokolníků a právě zde se již 44 let uskutečňuje jedno z největších a nejprestižnějších sokolnických setkání na světě.
Toho letošního se aktivně zúčastnilo 107 sokolníků nejen z České republiky, ale také ze Slovenska, Polska, Belgie, Anglie a Rakouska. Pozvání přijali i naši kolegové sokolníci z dalších zemí, z Irska, Litvy, Maďarska a Holandska, kteří sice s sebou nepřivezli své dravce, ale přilákala je především atmosféra setkání, přátelství a neopakovatelné zážitky, které je možno při sokolnických lovech načerpat.
V zámeckém parku u letohrádku měli návštěvníci setkání možnost shlédnout 35 orlů skalních a jestřábích, 32 jestřábů lesních, 10 kání Harrisových a 30 sokolovitých dravců, zejména sokolů a rarohů. A nelze opomenout ani 14 loveckých psů, kteří zejména při lovu se sokolovitými dravci jsou důležitými pomocníky sokolníka, neboť sokolníkům pomáhají vyhledávat zvěř.
Jak se již stalo tradicí, každý den sokolnických lovů je zahajován nástupem sokolníků s dravci za přítomnosti široké veřejnosti na nádvoří opočenského zámku. Středověká atmosféra zámku a lovecká hudba, která v těchto prostorách obzvlášť krásně zní, připomínají kořeny sokolnictví sahající hluboko do raného středověku. Vždyť sokolnictví je staré nejméně čtyři tisíce let a nejstarší památky připomínající jeho tradici na našem území jsou z období Velké Moravy. Na to jsou sokolníci právem hrdí a v prostorách zámeckého nádvoří se alespoň na chvíli přenesou do doby, kdy sokolnictví neodmyslitelně patřilo ke každodennímu životu šlechty a sledovat na ušlechtilém koni lovícího bílého sokola bylo považováno za umělecký zážitek, který byl privilegiem šlechty.
Vraťme se ale do reality prvního dne opočenského setkání. Slavnostní zahájeníbylo ve čtvrtek dopoledne.Zazněly projevy předsedy Klubu sokolníků a pozvaných hostů z řad zástupců samosprávy, státní správy, zahraničních sokolníckých klubů a samozřejmě naší mateřské organizace - Českomoravské myslivecké jednoty. Při této slavnostní příležitosti došlo také k netrpělivě očekávané události – vrchní ředitel Sekce lesního hospodářství ministerstva zemědělství Ing. Martin Žižka, Ph.D. předal za zvuku loveckých fanfár předsedovi Klubu sokolníků Ing. Petru Zvolánkovi certifikát, který obdrželo Ministerstvo zemědělství od sekretariátu UNESCA, stvrzující přijetí českého sokolnictví jako nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. K zápisu na seznam UNESCO došlo dne 16. 11. 2010 v keňském Nairobi na zasedání komise. Sokolníci si tak při příležitosti slavnostního zahájení 44. mezinárodního sokolnického setkání v Opočně tuto zcela mimořádnou událost připomenuli.
Po těchto výjimečných okamžicích již předseda Klubu sokolníků zahájil 44. mezinárodní sokolnické setkání a první den sokolnických lovů. Sokolníci rozdělení převážně podle druhů dravců do 11 skupin se rozjeli do honiteb mysliveckých sdružení Librantice, Dobruška, Bohuslavice, Trnov, Kostelecká Lhota, Stěžery, Jasenná, Hoříněves, Opočno-Přepychy, Břehy-Lohenice a dále do Colloredo-Mansfeldské bažantniceMochov a honitby Lesů ČR. Při večerním výřadu konaném tradičně na nádvoří opočenského zámku sokolníci s dravci na pěstích za zvuku loveckých fanfár vzdali poctu uloveným 22 zajícům, 11 bažantům a 5 ks srnčího.
Druhým loveckým dnem byl pátek, kdy od posledního dne babího léta, kterým byl prosluněný čtvrtek, převzal vládu razantně nastoupivší podzim. Již od ranního nástupu bylo zřejmé, že počasí se k sokolníkům i dravcům otočilo zády, prudké ochlazení, silný vítr a dešťové přeháňky nikoho nepotěšily, avšak i přes tyto zhoršené podmínky dobrá nálada nevymizela a sokolníci doprovázení četnými přihlížejícími diváky vyrazili do honiteb mysliveckých sdružení Opočno-Přepychy, Bolehošť, Králova Lhota, Hroška – Byzhradec, Prasek, Moravany, Očelice, Dobré, Choustníkovo Hradiště a do bažantnice Mochov.
I přes nepřízeň počasí lze druhý den sokolnických lovů vyhodnotit jako úspěšný, na večerním společném výřadu se objevilo 20 zajíců, 13 bažantů a 7 ks srnčího.
 Ačkoliv zlepšení počasí by uvítali jak sokolníci, tak dravci, patron sokolníků Sv. Bavon, ani patron myslivců Sv. Hubert se za nás tentokrát na patřičných místech nepřimluvili, a tak i v sobotu panovalo velmi chladné deštivé počasí se silným větrem. Po ranním nástupu na nádvoří, kterého se tentokrát zúčastnila jen hrstka nejvěrnějších příznivců sokolnictví z řad široké laické veřejnosti, se na Vodětínském kopci u Opočna konaly ukázky dravců pro veřejnost. I zde se na počtu přítomných diváků, který byl zřetelně menší než v předchozích letech, kdy nám počasí přálo, negativně projevilo nepříjemné počasí. Poslední den sokolnických lovů měli sokolníci možnost se svými dravci lovit v honitbách MS Předměřice, MS Kosičky, MS Problůz, MS Tutleky, MS Starý Ples, MS Mžany, MS Smiřice, MS Rusek-Piletice, MS Olešnice u Rychnova nad Kněžnou, MS Opočno - Přepychy, bažantnice Mochov. Na posledním večerním výřadu vzdali sokolníci i přihlížející hold uloveným 21 zajícům, 20 bažantům a 7 ks srnčího.
Přes nepřízeň počasí si všichni účastníci odnesli celou řadu nezapomenutelných prožitků, na které budou rádi vzpomínat a těšit se na setkání příští.
Závěrem nezbývá než srdečně poděkovat za pomoc a aktivitu všem, kteří se podíleli na úspěšném pořadatelství 44. ročníku sokolnického setkání s mezinárodní účastí v Opočně, za vstřícný přístup pak sokolníci děkují zejména zástupcům ministerstva zemědělství, odboru životního prostředí Královéhradeckého a Pardubického kraje, Magistrátům města Hradce Králové a Pardubic, městských úřadů v Opočně,a Dobrušce, Krajských veterinárních správ v Pardubicích a Hradci Králové a jejich okresním inspektorátům. Dále poděkování patří také zástupcům Myslivecké rady Českomoravské myslivecké jednoty, zástupcům Okresních mysliveckých spolků v Náchodě, Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a Pardubicích, Lesům České republiky s. p., paní Kristině Colloredo-Mansfeldové a její Správě lesů a v neposlední řadě také správě opočenského zámku.
Velký dík patří rovněž všem mysliveckým sdružením, která své honitby sokolníkům pro uspořádání sokolnického setkání poskytla, a všem obětavým myslivcům za celoroční nikdy nekončící péči o zvěř a její prostředí. Je smutnou skutečností, že tato záslužná obětavá práce je médii téměř zcela přehlížena a myslivost, jejíž nedílnou součástí sokolnictví je, bývá prezentována vesměs negativně. Kvitujeme s povděkem, že v rámci mezinárodního sokolnického setkání v Opočně dostáváme možnost alespoň malinko tento negativní mediální obraz směrem k laické veřejnosti pozměnit.
Na úplný závěr děkuji všem, kteří se podíleli na organizačním zajištění sokolnického setkání - tedy kolegům sokolníkům a rovněž těm, kteří se jakýmkoliv způsobem, zejména svou osobní aktivní pomocí a ochotou zasloužili o zdárný průběh akce. Pevně věřím, že všichni, kteří měli možnost zúčastnit se letošního sokolnického setkání s mezinárodní účastí a prožít tu přátelskou atmosféru plnou pohody, se již nyní těší na setkání příští – tedy půlkulaté pětačtyřicáté.
Mgr. Marcela MEDKOVÁ
Klub sokolníků ČMMJ
Zpracování dat...