Časopis Myslivost

Opět lovecký nůž

Myslivost 11/2011, str. 57  Ing. Břetislav HUTÁREK – uživatel honitby
Lovecký nůž - to je pro nás myslivce a lovce nekonečné téma. Už celá staletí řešíme řadu zásadních témat, jako například: „jaká ocel je ta nejlepší; jak který nůž vypadá; jak je krásný; jak je účelný, kolik který nůž stojí a podobně“. Jistě to sami znáte. Já se v tomto svém příspěvku pokouším o náhled na lovecký nůž z pohledu uživatele honitby - myslivce - lovce, který nůž jako pracovní nástroj potřebuje skutečně velmi často.
Jen pro informaci - jsem uživatelem honitby, která leží v těsném sousedství vojenského výcvikového prostoru Doupov. V naší honitbě lovíme ročně několik set kusů spárkaté zvěře, což v praxi znamená, že v zákonné době lovu občas musím vyvrhnout a ošetřit i několik kusů spárkaté zvěře denně. Z čehož je zřejmé, že je pro mě kvalitní lovecký nůž naprostá nezbytnost.
Od počátku mého působení v této honitbě jsem permanentně řešil nutnost rychlého a bezpečného vyvržení ulovené zvěře za všech myslitelných podmínek, v noci i ve dne, v dešti či v zimě za třeskutého mrazu, zkrátka za podmínek, které ne vždy musí být ideální. Proto jsem od počátku „za pochodu“ řešil řadu otázek.
 
Jaký nůž zvolit?
Klasický s pevnou střenkou či zavírací?
Jak dlouhý?
Jak těžký?
Jak naostřený?
Jak tvarovaný?
Možná se někomu může zdát, že je to řada zbytečných otázek jen „kvůli běžnému“ vyvržení zvěře. Což je do jisté míry pravda, pokud bych lovil ročně dva či tři kusy zvěře, tak bych podobné otázky také neřešil. Kdo ale loví nebo vyvrhuje i několik kusů spárkaté zvěře denně, tak mi dá jistě za pravdu, že těch otázek okolo toho, jaký lovecký nůž je ten nejvhodnější, může být daleko víc.
A za těch několik let jsem si prošel docela nelehkým procesem hledání ideálního loveckého nože a nyní se vás pokusím seznámit s mými poznatky, na základě kterých jsem nyní majitelem, častým a spokojeným uživatelem pro mě („prozatím“) ideálního loveckého nože.
Proč prozatím? Protože o mém ideálním noži jsem byl přesvědčen již vícekrát, ale vždy jsem našel něco, co vylepšilo jeho vlastnosti; a obávám se, že od doby, kdy tento článek vzniká, do konce mého loveckého působení, ještě na pár vylepšení přijdu. Jen pro zajímavost – tento článek jsem začal psát před třemi lety a za tu dobu na mém noži vznikly další inovace.
 
Ale teď pojďme na začátek. Jako skoro každý myslivec jsem začínal se zavíracími noži sériové produkce. Mezi nimi jsem si nejvíce oblíbil lehký nůž značky Buck s čepelí dlouhou 9 cm, s pérovou pojistkou, s vyklápěcí pilkou, která měla nahoře párák. Nůž měl kovovou zdrsněnou střenku, děrovanou a vynikal nízkou hmotností. Nosil jsem jej v jednoduchém plátěném opaskovém pouzdře.
Nejvíce jsem si jej cenil právě pro nízkou hmotnost (včetně pouzdra), takže byl nositelný i pro běžné časté používání, nikoli jen pro lov. Jeho další dobrou vlastností byla možnost očištění nože v průběhu práce a po práci. Díky děrované střence bylo možno nůž jednoduše profouknout po zavření čepele od barvy, zbytků masa a tuku; totéž i před otevřením pilky i po použití pilky a následném znovuotevření čepele. Po ukončení práce bylo jednouché nůž vypláchnout vodou ještě na místě práce (například v potoce). Nebylo dobré ukládat nůž znečistěný zbytky barvy (krve) a tkání do pouzdra; často se přilepil či přimrzl k pouzdru, pak šel těžce vytáhnout, zvlášť když jsou zmrzlé prsty.
Tento nůž dokázal celkem slušně plnit počáteční vyšší nároky. Jak stoupal počet ulovených kusů zvěře, začaly při časté práci s tímto nožem vadit další a další větší či menší detaily. Tak krátký nůž postačoval na občasné ošetření spárkaté zvěře do hmotnosti asi 50 kg. Když ale máte před koncem roku vyvrhnout divoké prase o hmotnosti kolem 100 kg, kdy má škáru obalenou zmrzlým bahnem, kdy je navíc bohatě zabělené nebo se stanete někde na horách šťastným lovcem statného jelena s mohutnou hřívou, tak začnete přicházet na to, že čepel nože by mohla být klidně i delší. V těchto případech jsem si ověřil, že na jeden zátah lze celkem pohodlně „otevřít“ krk s hřívou u jelena jen nožem s čepelí minimálně 12 cm dlouhou. Delší čepel se hodí i v případě oddělování jater; (oddělování „velkého a malého vývrhu“) optimální je i k vyvržení většího kusu loveného v noci, který je po ranním dosledu už hezky nafouklý.
Jistě i řada z Vás dospěla k dalšímu zjištění, že ostří čepele loveckého nože musí být zakončeno plynulým přechodem a nikoliv žlábkem; kdy tento žlábek způsobí, že se do něj škára zachytne a lovec musí takzvaně „pižlat“, místo jednoho plynulého tahu nožem. Bohužel, vhodných zavíracích nožů s delší čepelí jsem však na trhu mnoho nenacházel.
 
S rostoucím počtem vyvržených kusů jsem začal oceňovat další nutnou vlastnost dobrého loveckého nože, kterou je „vyváženost“, tzn., že dobrý nůž by neměl být „těžký ani do špice, ani do dlaně“. Což oceňuje každý lovec, který uloví několik kusů v jednom dni nebo pomáhá kamarádům s vyvrhováním. Na znečištěné škáře se i sebelepší ostří z nejlepších ocelí začíná nepříjemně tupit a chudák lovec musí zmrzlými, znečištěnými a mastnými prsty více svírat střenku a radost z úlovku se začíná měnit v obyčejnou dřinu a utrpení. I relativně lehký nůž začíná těžknout. Pak se najednou vyváženost a čepel o délce minimálně 12 cm začnou jevit jako to hlavní, co je třeba.
 
Také jsem tak uvažoval a rozhodl se, změnil nůž. Nejdřív jsem opětovně zkusil zavírací nůž s tehdy nejdelší dostupnou čepelí (9,5 cm) z damascénské oceli. I přes kvalitu ostří, kdy jsem poprvé objevil tajemství „diamantových“ ocílek různé drsnosti, mi tento zavírací nůž při vyšších počtech lovené zvěře nemohl „přirůst k srdci“. Vadilo mi časté otvírání a zavírání čepele i pilky mastnými, mokrými či zmrzlými prsty v průběhu vyvrhování. Jeho nezpochybnitelná výhoda – skladnost, byla později vždy překonána daleko lepšími vlastnostmi mých dalších nožů.
 
Jak by správný lovecký nůž s pevnou čepelí měl vypadat?
Proto jsem se rozhodl pro lovecký nůž s pevnou čepelí. Promýšlel jsem, jak by takový správný lovecký nůž s pevnou čepelí měl vypadat? Se svými zkušenostmi a přáními jsem navštívil jednoho známého českého nožíře, aby mi poradil. A měl jsem štěstí, že tento nožíř byl také myslivec - lovec a navíc velmi dobře porozuměl mým požadavkům a nárokům.
Požadoval jsem, aby můj nový nůž splňoval tyto požadavky:
* délka čepele musí být minimálně 12 cm;
* vyvážená hmotnost těla nože i tvar;
* vyklápěcí pilka s bezpečným úhlem vyklopení (při použití pilky by měla být čepel pod rukou a nesměřovat do břicha);
* „párák“ na čepeli musí mít správný úhel výbrusu (při párání nedojde k poškození či úplnému proříznutí vnitřních orgánů oboustranně naostřenou špicí, která je zase vhodná při propichování tvrdé škáry či deky);
* použití kvalitní oceli pro čepel; tloušťka pro čepel jen 2 mm (kvalitní ocel zabezpečí pevnost a díky tloušťce 2 mm se sníží hmotnost, což považuji za hodně důležitou věc pro nůž denního použití); mnozí myslivci preferují nože pevnější, protože umí „zámek zlomit“ ostřím nože; umím to sice taky, ale na zámek mám pilku (i na srnče) a šetřím si ostří;
* zakřivení ostří by mělo být pozvolnější v táhlém oblouku; takže nůž je použitelný nejen pro vyvrhnutí, ale následně i pro další zpracování ulovené zvěře (stahování); ostří není zakončeno žlábkem, který se zachytává a znesnadňuje plynulý řez, ale je pozvolně vytaženo.
* jednoduché celokožené opaskové pouzdro, v němž nůž sám dobře drží; tzn., bez nutnosti jištění, kvůli jednoduchosti používání znečištěnýma rukama, příp. jen jednou rukou.
Netrvalo dlouho a měl jsem v ruce první verzi „mého optimálního nože“. Výsledek vidíte na snímcích 1a) se zavřenou a 1 b) s otevřenou pilkou.
 
 
 Ihned jsem tento nový nůž začal v honitbě používat. S tímto typem jsem vyvrhl desítky kusů spárkaté zvěře; vše probíhalo k mé velké spokojenosti. Velmi jsem ocenil i pevné jednoduché pouzdro, díky kterému jsem tento nůž nikdy neztratil, ani při či plazení v keřích. Samozřejmě, že po takové „porci“ zpracované zvěře jsem začal zjišťovat drobné vady „na kráse i účelnosti“. Znovu jsem tedy kontaktoval pana nožíře s dotazem, zda by se nepokusil znovu zdokonalit již skoro dokonalý nůž.
 Tentokrát jsem měl tyto připomínky:
* při oboustranném držení střenky (při použití čepele a z druhé strany pilky) musí mít mastná či zmrzlá ruka a prsty lepší oporu kvůli větší bezpečnosti (snímek č. 2);
* snížit možnost protržení vnitřností při tahu párákem; střeva se sice neprořezávala díky správně zvolenému úhlu vůči špičce, ale náběhová hrana občas při méně opatrném pohybu propíchla žaludeční stěnu u vysoké. Řešení je na snímku č. 3;
* naučil jsem se ošetřovat nůž po každém denním použití očištěním a přetažením diamantovou ocílkou; tímto jednoduchým rituálem jsem se nikdy nedostal do situace, kdy bych musel brousit tupější nůž jiným způsobem; ostří čepele se mi daří udržovat v podobném stavu, jako u nového nože.
* rozhodl jsem se vyzkoušet levnější, ale kvalitní ocel (12C27) a čekal jsem, zda taky bude dlouhodobě držet ostří jen při „údržbě“ diamantovou ocílkou. A skutečně to fungovalo! A úbytek ostří byl neznatelný! (Nůž je na snímku č. 4 s otevřenou pilkou).
 
A jak už to bývá, rok se sešel s rokem a opět jsem mohl v duchu rekapitulovat: „nožíčku můj, opět máš za sebou pár kusů spárkaté k mojí plné spokojenosti, bez pořezaných prstů, pořád s kvalitním ostřím a světe div se - neztratil jsem tě, ani při prolézání těch nevděčných šípků a trnek!“ Měl jsem tedy všechny důvody být zcela spokojený.
Ale my myslivci jsme věčně nespokojení. A tak jsem si říkal - když mi na začátku u mého nože vadily celkem podstatné věci a hned jsem je odstranil, tak bych teď měl přehlédnout pár drobností a neodstranit je? Tušíte správně, já sám pochopitelně „nemám na to“ vyrobit si či upravit nůž, ale můžu navštívit svého nožíře - třeba na mě ještě nezanevřel!? A nezklamal jsem se. Uvítal mě sice s úsměvem, ale za ním se skrývala už obvyklá otázka: „Ježíši, co je zase špatně?!“ Pochopitelně, že jsem chválil a chválil; pochopitelně zcela oprávněně!
A nakonec chválení jsem zase vznesl své další požadavky:
* snížení čepele - špice o pár milimetrů při dodržení zakřivení ostří a úhlů „páráku“; změna by se měla projevit na snížené hmotnosti, rozhodí vyváženost, ale hlavně se zjednoduší tak banální činnost, jako je proříznutí kůže mezi šlachou a kýtou pro umístění plomby; vzhledem k páráku jsem musel proříznutí provézt vždy o pár centimetrů delší, aby mi šel dobře vytáhnout nůž a nezachytával o párák (každý ušetřený centimetr dobrý, plomba přece nepotřebuje díru „jak vrata“);
* nůž tak bude lehčí a díky zúžené špici může mít i zúžené kožené pouzdro; je však nutno nůž znovu vyvážit; proto bude nutno odlehčit i střenku (odvrtáním v neaktivní části), čímž by mělo dojít k dalšímu snížení hmotnosti; nové rozměry nože by měly být: délka 250 mm, výška v nejširším místě 40 mm; šířka střenky 15 mm; čepel by měla být 135 mm dlouhá; hmotnost nože s pilkou a párákem nakonec byla jen 195 g!;
* v zadní části střenky by mělo být zvýrazněné vybrání pro prsty - pro lepší oporu při řezání pilkou; (nyní je přeříznutí „zámku“ opravdu hračkou; vyplatí se doopravdy přesně nahmátnout zámek, kdy snížení vynaložené námahy při řezání je pak velmi podstatné, u staršího kusu bych si dovolil tvrdit, že i násobně).
A než jsem se nadál, celý natěšený jsem si jel pro výsledek mého dalšího „doladění“.
 
Tento nůž používám v současné době a již dost bezproblémově vyvržených kusů spárkaté zvěře touto třetí variantou mého nože dokazuje, že doladění bylo více než úspěšné. Konečně mám vysoce lovecky upotřebitelný nůž pro univerzální použití na všechny druhy zvěře spárkaté, která se v naší honitbě loví (jelen lesní, srnec obecný, prase divoké, daněk skvrnitý, sika japonský, muflon).
 
Necítím se být propagátorem ničeho a nikoho, jen se snažím tímto přinést kolegům myslivcům svou osobní zkušenost i můj pohled na osobní lovecký nůž. Sluší se podotknout, že je to pohled myslivce s jistou loveckou praxí, který dospěl k uvedeným poznatkům o svém noži (a následným úpravám) především díky vyvržení několika set kusů spárkaté zvěře v průběhu mé lovecké praxe.
A tak dnes jsem myslivcem, který je skutečně spokojen se svým krásným a spolehlivým loveckým nožem. I když …? No, uvidíme za rok!
Ing. Břetislav HUTÁREK – uživatel honitby
 
Zpracování dat...