V následujících řádcích bych se rád podělil o zajímavá zjištění z chovatelské přehlídky trofejí (CHPT) konané v Kulturním domě Dvorana ve Smiřicích na Královéhradecku ve dnech 8. -10. 4. 2011. K obzvláště „vydařeným“ kouskům patřil výkon hodnotitelské komise v případě trofejí daňků z honiteb zařazených i nezařazených do místní daňčí oblasti „Hrádek“. Hodnocení trofejí vyvolalo značný ohlas přesahující běžný rámec.
Hodnotitelská komise jmenovaná pověřenými obcemi, odbory životního prostředí, byla devítičlenná, ve složení: předseda Z. Hruška, členové: M. Pazderka, S. Žabka, Ing. V. Podolský, Ing. T. Nechvíle, Ing. S. Neuman, J. Trpák, Ing. S. Mach a R. Hlavatý.
Hlavními diskusními tématy na samotné přehlídce tak, jak jsem mohl osobně zaznamenat hned 8. 4. 2011, byla přítomnost dvou „zlatých“ daňků.
Ve dnech následujících po přehlídce byla rovněž možnost návratu k některým předloženým trofejím. Jako osoba zabývající se profesně laboratorním stanovením věku zvěře jsem byl kontaktován lovci, kteří neváhali doručit čelisti i trofeje s žádostí o objektivní posouzení. Jistě, převažovali ti, jejichž trofeje byly hodnoceny „červeným bodem“, tedy jako lov z chovatelského pohledu nesprávný. Díky ochotě lovce nejsilnějšího daňka, M. Dobrozemského, jsem měl možnost zabývat se ale i jeho trofejí, a to v míře laboratorního zpracování čelisti k přesnému stanovení věku.
Žádný z těch, jejichž trofeje jsem obdržel, nečinil sebemenšího nátlaku skrze mé hodnocení, každý stál o objektivní závěr, ať vyzní jakkoliv. Mohu také říci, že obdobně jsem skrze přesné lab. stanovení věku již hodnotil celou řadu trofejí a to jak jeleních, daňčích, tak srnčích z území celé České republiky a vždy byly vstupní podmínky stejné: zpochybňováno hodnocení komisí na CHPT, zájem lovce či celého mysliveckého sdružení o objektivní skutečnost (v případě definování věku samozřejmě pokaždé s dokladem - mikroskopické snímky průřezů dentes, tedy zubů). V tomto rozsahu tedy nic neobvyklého. Co jsem zaznamenal vůbec poprvé, byl požadavek, zda by se nedala zajistit mladá zvěř zdejší provenience do chovu, neboť, cituji zájemce: „musí být mimořádně kvalitní, když daňci ve druhé věkové třídě dosahují vysoce zlatých bodových hodnot“.
Bylo tomu ovšem poněkud jinak. Ale postupně.
Jistě bude každý souhlasit s hlavními úkoly hodnotitelských komisí. Komise by měly být určitým garantem řádného hodnocení a napomáhat svojí činností uplatňování chovatelských zásad. Členové komise musí tedy mít jistou erudici v odhadu věku ulovené zvěře vizuálně podle předložených spodních čelistí; dále být schopni provádět bodové hodnocení trofejí a mít cit pro stanovení, co je, či není hrubou vadou – nežádoucím znakem trofeje, a tudíž důvodem k selekci jedince. Společné vyhodnocení věku s rozměrovými a tvarovými parametry trofeje dává závěr „průběrnosti“, zelený bod, či naopak „chovnosti“, nesprávnosti lovu jedince – červený bod.
Dále je třeba si uvědomovat:
1) Byť je komise např. devítičlenná, úkoly jsou rozděleny. Zrovna daňky tak hodnotí jen 2 - 3 členové. Za hodnocení každé trofeje zákonitě nemůže odpovídat celá komise. Ovšem stejně tak je nutné přijmout fakt, že jako každého myslivce zajímají různé druhy zvěře, tak zcela jistě se musí i všichni členové hodnotitelské komise zajímat o výsledky CHPT a v případě medailových trofejí již zkrátka nesou za hodnocení odpovědnost všichni. Každý člen komise by měl zběžně shlédnout hodnotitelskou tabulku každé medailové trofeje a na zcela zjevné chyby či nereálné parametry upozornit. Odpovědnost hodnocení nejsilnějších, bodovaných trofejí je kolektivní.
2) V poslední době se silně rozmáhá nešvar, kdy stanovení věku ulovené zvěře není prováděno hodnotitelskou komisí, ale „věk“ z jednotlivých mysliveckých sdružení přichází již definován a hodnotitelské komise, byť se jim věk třeba nepozdává, proti tomu nijak neprotestují. Nejčastější, avšak absolutně zcestnou, argumentací je „nechť si udělá každý sám svůj úsudek“. Ostuda za zjevně mylný odhad věku ovšem padá takřka výlučně na hlavy členů hodnotitelských komisí. Také vzdělávací a osvětová funkce CHPT pro laickou veřejnost a žáky či studenty škol, kteří přehlídku navštíví, není již plnohodnotná.
Odhady věku „ze sdružení“ by tak měly být hodnotitelskou komisí korigovány, nikoliv ovšem škrtáním či přepisováním odhadu jiného subjektu, ale nejlépe poznámkou „dle hodnotitelské komise věk …let“. A potom nechť si tedy učiní skutečně každý vlastní úsudek.
Nyní již konkrétní případy „zlatých“ daňků daňčí oblasti „Hrádek“
Trofejově nejsilnějším byl daněk ohodnocený komisí na 204,72 bodu (206,72 b. se srážkou 2 body za „nepravidelnosti a nesouměrnosti“), viz čtyři přiložené snímky trofeje - z obou bočních pohledů a také z vnitřních ploch lopat.
Dle hodnotitelské tabulky šířka každé lopaty dosahovala 33,0 cm!, čili při zohlednění násobícího koeficientu 1,5 trofej získala 49,5 bodu jen za tento znak. Tímto měřením si hodnotitelská komise zajistila slávu. Kam se derou maďarští daňci, vždyť nejsilnější světové trofeje dosahují šířky lopat „jen“ kolem 22 cm, bodově tedy 33 b. CIC. Jistě, královéhradečtí hodnotitelé nedělili naměřený obvod v nejširším místě uzavřené lopaty na polovinu; zapisovali rovnou tento obvod. Správný údaj byl 16,5 cm, a tudíž bodová hodnota za daný znak o 25 bodů méně! Rázem máme daňka na hraně mezi stříbrnou a zlatou medailí.
Věk tohoto daňka byl odhadován různě. Dle štítku „6 let“ viz obr.; někteří myslivci hovořili zasvěceně o mimořádně obroušeném chrupu a věku alespoň 8 let. Fotografie poloviny spodní čelisti je přiložena. Zde se hodí říct: „úsudek si může opravdu učinit každý sám“.
Kdo by stál o reálné zhodnocení, tomu lze sdělit, že daněk byl pětiletý, dle českých způsobů označování věku, kdy špičák je dvouletým. Biologicky, s ohledem na termín lovu, měl čtyři roky a čtyři měsíce, čili jednalo se o daňka se čtvrtým parožím a stav jeho chrupu také zcela odpovídal pětiletému. Není problém provést konfrontaci se snímky v monografiích věnovaných daňčí zvěři (např. Wolf a kol.: Rukověť chovu a lovu daňčí zvěře, Písek, 2000). Dále pro ukázku přikládám snímky posledních stoliček M3 zmíněného daňka a totéž od pěti- a šesti- letých daňků, u nichž bylo provedeno laboratorní stanovení věku Mitchellovou metodou. Vizuální odhad věku dle zubní abraze posledního sloupku M3, tzv. Budenzova metoda, patří k nejspolehlivějším pro odhad stáří daňků do šesti let včetně. Platí, že zatímco u pětiletých jedinců má poslední sloupek dosud zachovanou velkou centrální dutinu lemovanou obrusem; u daňků o rok starších je dutina již výrazně redukovaná. Mezi různými populacemi daňků jsou v obrusu sice rozdíly, ale z laboratorního zpracování čelistí různé provenience lze potvrdit vysokou konstantnost tohoto znaku.
Komu by potom nestačilo nabízené srovnání, může shlédnout řez stoličkou M1 (Mitchellova metoda) – viz mikroskopický snímek.
Zhodnocení:
Vyčítat komisi špatné bodové hodnocení je zcela na místě. Za prvé nejde o chybu ojedinělou, z nedbalosti. Stejně chybně byl komisí hodnocen „čtyřletý“ ? (čelist jsem neměl k dispozici) daněk – 190,53 b CIC. Za druhé a to je závažnější, nikomu z devítičlenné komise při hodnocení zřejmě nepřišlo podivné, že zde najednou jsou dva daňci „zlatí“; ten silnější dokonce bodově nemající konkurenci mezi daňky z volných honiteb na území ČR! (viz portál www.cmmj.cz – Evidence význačných trofejí).
Snad každému, kdo se někdy daňkům věnoval, musela padnout ihned do oka nesmyslná hodnota šířky lopat ve vystavené hodnotící tabulce.
Rovněž zdravý rozum velí: „jest něco podivného, aby se zde ve volnosti objevili hned dva zlatí daňci, přitom oba mladí, jeden šestiletý (pětiletý) a druhý snad jen čtyřletý“.
Skutečnost tedy již známe – špatné bodové zhodnocení (nadhodnocení o 25 bodů) i špatné určení věku. Ten jeden rok navíc v odhadu bych ovšem nikomu nevyčítal, byť alespoň při průměrných zkušenostech lepší odhad věku v daném případě učinit šel.
Co je ovšem nejméně pochopitelné, je výsledné hodnocení správnosti lovu. Komise trofej ohodnotila na 204,72 b., věk byl stanoven na 6 let. Přesto „zelený“ bod? Příčinu takového hodnocení neznám. Že by kromě výše dokumentovaných neznalostí navíc nesoudnost či absence citu? Nabízí se snad jen dvě možnosti: vyhodnocení rozšířeného háku pravé lopaty za tzv. „račí klepeto“ či určitý náznak široké rozeklanosti levé lopaty. O prvním nelze patrně reálně vůbec uvažovat, pro druhou variantu je na místě připomenout mnohokrát literárně uváděné: „s citlivostí posuzujeme míru rozeklanosti – při nepříliš hluboké, tvaru široce rozevřeného písmene V, se zdržíme odstřelu (oproti hluboké, úzké či dokonce písmene O)“. Levá lopata také působí celistvým dojmem a spíše lze říci, že jde o mimořádně dlouhý prst z krajkování než o rozeklanost.
Máme zde ovšem ještě třešničku na dortu: pořadatelé CHPT připravili šestistránkový tištěný materiál k přehlídce. Daňčí zvěři je věnován poslední list. Zde došlo k nechtěné chybě, jež celý případ doslova vyšperkovala. V MS Petrovice byli uloveni ve skutečnosti čtyři daňci; v tabulce uvedeni ovšem jen tři, ze zbývajícího čtyřletého zbyl pouze údaj o věku a ten přiřazen na patřičné místo řádku nejsilnějšího daňka. Máme tak záznam „čtyřletý – průběrný – 204,72 b.“
Tento zápis byl tou pravou rozbuškou mezi myslivci z různých místních sdružení. Právem potom přijížděli se svými „červenými“ i nesprávně věkově hodnocenými daňky a žádali objektivní posouzení. Krokům hodnotitelské komise při těchto souvislostech nerozuměli.
Ponechávám na zvážení každého, zda a jak velký přínos má popsaná činnost dotčené hodnotitelské komise na usměrňování chovu a lovu daňčí zvěře.
Závěrem konstatuji, že tuším zklamání všech, kdo podle názvu článku očekávali převratný návod ke zkvalitnění chovu. Těmto čtenářům se omlouvám. Dalo by se doporučit jedině přestěhování chovu na Královéhradecko. Bylo by to nákladné, ale zato se slibným předpokladem rychlého zisku zlatých medailí už u čtyřletých daňků.
Mgr.Vladimír BÁDR, Ph.D.
badr.vladimir@seznam.cz