Již v pořadí třináctý ročník Mistrovství Evropy ve vábení jelenů přivedl ve dnech 2. – 4. 9. 2011 nejlepší jelenáře Evropy daleko na jih, premiérově se stal pořadatelem Slovinský myslivecký svaz. K soutěži zvolil nádherný a údajně největší slovinský klášter nedaleko nejmenšího slovinského města Kostanjevici na Krki. Když už jsme u těch nej, tak nejenže jsme byli zatím v historii soutěží ve vábení jelenů nejjižněji, bylo asi i nejtepleji, soutěž začala nejpozději a před nejmenší diváckou kulisou a zúčastnilo se jí nejvíce soutěžících a států. Ale postupně.
Páteční termín slouží již tradičně pro dojezd účastníků, úvodní společenský program, je většinou věnován poradě rozhodčích a vedoucích delegací a prohlídce místa soutěže. Do hotelu v Otočeci přijelo devět trojic reprezentačních týmů se svými vedoucími a rozhodčími z Německa, Polska, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Srbska, Litvy, Česka a Slovinska, celkem tedy 27 soutěžících jelenářů. Po úvodní prohlídce skanzenu a starobylého kláštera z roku 1407 v Pleterje jsme všichni autobusy přejeli do podmanivého, historií dýchajícího prostředí Samostanu Kostanjevica, největšího slovinského kláštera z roku 1623. Podium pro soutěž se nacházelo uprostřed rozlehlého nádvoří s trojpatrovými arkádami okolo.
První oříšek se musel rozlousknout již při poradě rozhodčích a vedoucích výprav, bohužel si Slovinci, možná z neznalosti, možná ve snaze o zvýšení atraktivity, vymysleli nejen neobvyklé, ale ne příliš prakticky proveditelné disciplíny. A právě zde se projevila váha zakladatelských zemí a našeho porotce Ing. Kupky, společně s podporou zástupce Německa, Rakouska, Maďarska a částečně i Slovenska se na poslední chvíli měnily disciplíny, soutěžící nakonec předváděli následující ukázky hlasů. První ukázkou bylo spokojené troubení jelena stojícího u laní v situaci, kdy není v okolí žádný sok, ve druhé ukázce museli všichni předvést klasický a tradiční hlas jelena u laní včetně hlasu spokojenosti, sbíjení laní i výzvy. Třetí ukázka pak spočívala v imitaci hlasů dvou jelenů na říjišti, přičemž v hlasech nejenže musely zaznít výzvy, ale musely být k rozeznání dva různé hlasy dvou jelenů. Většina soutěžících toto řešila použitím dvou druhů nástrojů, případně odlišením „stáří“ hlasu. Jako případná rozstřelová disciplína bylo zvoleno odpočinkové mrmlání.
Výsledkem dlouhé porady bylo i to, že byla česká delegace, resp. Klub vábičů, pověřena vypracováním jednotné metodiky pořádání soutěží Mistrovství Evropy ve vábení jelenů a zakotvením hlavních osmi hlasových disciplín do propozic mistrovství. Česká strana má navrhnout, koordinátorem bude německý zástupce a do konce roku 2012 by se měly podmínky per rolam odsouhlasit všemi státy. Je to zcela jasně krok ke sjednocení a jednoznačnosti soutěží, protože jsme se bohužel stali svědky toho, že za poslední tři roky se vymýšlely možná divácky atraktivní, ale jelenářsky prakticky nepoužitelné a poněkud nesmyslné disciplíny, které nejenže nevěděli soutěžící jak předvést, ale ani porotci jak hodnotit! Jak řekl správně na poradě F. Sandtke z Německa, fotbal je atraktivní mimo jiné proto, protože má jasná a jednoduchá pravidla srozumitelná všem na celém světě. Klub vábičů při ČMMJ také možná příští rok zorganizuje na toto téma mezinárodní poradu.
Ve Slovinsku se poprvé také použilo pravidlo při hodnocení škrtat nejlepší a nejhorší známku rozhodčích, o smyslu tohoto pravidla se zmíním dále.
Páteční večer na vinici ale dal na chvíli zapomenout starostem s jelenářským kláním, spíše nás poutaly starosti, jak se dostaneme v prudké letní bouři plné blesků z vinice do hotelu domů. Slovinští řidiči autobusů ale umí i na příkrých úzkých zaplavených silnicích!
Sobotní dopoledne patřilo prohlídce Ljublaně a po obědě už zase cesta do Kostanjevici. Neobvyklé bylo, že soutěž začínala až v 16 hod odpoledne, zřejmě kvůli vedru. Soutěž ale překvapivě nebyla součástí nějakých slavností či výstavy, prostě samostatná akce. Pořadatelé očekávali prý asi 1500 diváků, bohužel nás ale vítalo v podstatě prázdné nádvoří a při příchodu jen slovy pět stánků se zbožím pro návštěvníky. Jak je z přiloženého snímku vidět a jak jsem dokázal snadno spočítat, na nádvoří před podiem a pod arkádou nebylo více než 430 diváků! Asi tedy nejmenší divácká kulisa v historii, kdeže jsou plná nádvoří v Antonu a na Ohradě, resp. zaplněné výstavní haly v Dortmundu či Salzburgu. Opravdu to pro nás bylo rozčarování a i trochu líto. Slovinsko, země s dvěma miliony obyvatel, má prý dvacet tisíc registrovaných myslivců, na dojetí autem je to skoro odevšad snadné, selhala tedy propagace a nebo opravdu nezájem?
Soutěžilo se na mikrofon, výkony hodnotilo šest porotců a netřeba hledat mouchy v tom, že soutěžící mohli vidět na hodnocení porotců, že evidentně probíhala komunikace mezi porotci a dalšími členy některých týmů, že mezi druhou a třetí disciplínou byla zařazena přestávka, kdy se všichni mohli sejít. Další důkaz toho, že mistrovství potřebuje jasná pravidla, která se také musí dodržovat.
Od první disciplíny bylo jasné, že mezi top vábiče patří Honza Brtník, který obhajoval již podruhé titul. Před poslední disciplínou nemohl být horší než druhý, bohužel domácí Klemen Šušteršič tlak zvládl a pokořil Honzu o jeden jediný bod. Nutno říci, že výhru domácího jelenáře nečekali ani sami pořadatelé, ale jeho hlasový projev byl opravdu výtečný. Stejně tak i Poláka Maliňského a Rakušáka Hochleitnera, kteří si to rozdali o třetí příčku, o pořadí rozhodly škrtané body.
Zde jen pár slov k hodnocení, letos se poprvé škrtala nejlepší a nejhorší známka od porotců. Již vícekráte toto požadovali někteří na předchozích soutěžích, prý v zájmu lepší spravedlnosti či objektivnosti, v minulosti jsme si dali práci, přepočítali pořadí bez škrtání i se škrtáním a nikdy škrtání nepřineslo změnu pořadí. Až letos a paradoxně jak! Pokud by se neškrtalo, náš Honza Brtník by zůstal na své druhé příčce, ale Mistrem Evropy by se stal Polák Maliňski a domácí Slovinec Šušteršič by se rozstřeloval s mladým Rakušákem Hochleitnerem o třetí, resp. čtvrté místo! Další pořadí by se nijak zásadně neměnilo. Nechci nijak spekulovat, že zrovna domácí na tom vydělal, ale zastávám názor, a budeme to i za Klub vábičů prosazovat do propozic, že neškrtané hodnocení je jasné a průkazné a je spíše třeba co největší důraz dát na nezávislost, zkušenost a objektivnost porotců a na jakési sjednocení pohledu rozhodčích.
Výherce získal jako cenu odstřel kamzíka a dvouměsíční používání vozu Dacia Duster, Honza Brtník k dalekohledu získal odstřel srnce „s masem“, třetí Polák tesák a odstřel srnce „bez masa“. Jelikož si mohli soutěžící vybrat ceny podle své úvahy z více cen na podiu, úsměvné bylo, jak mladý Hochleitner nesl s tátou pyšně čtyři nové pneumatiky na auto! Soutěž, resp. vyhlášení výsledků probíhalo už za tmy na potemnělém nádvoří, v duchu přátelství a porozumění, prostě milá komorní soutěž mezi lidmi stejných zájmů a mysliveckého vyznání. Slovinci jsou totiž milí a povahově k nám blízcí hostitelé.
Naši další soutěžící se umístili v první polovině startovního pole, na děleném 8. – 9. místě David Princ a na děleném 11. – 12. místě Tomáš Třeský. Oba bohužel trochu podlehli soutěžní nervozitě a vědomí zodpovědnosti.
Vyhodnocovala se také soutěž družstev, součtem bodů tří členů družstva. Zde prvenství získalo Slovensko (M. Políček, T. Minich, M. Ondrejkov) počtem 189 bodů, jen o jeden bod za nimi skončili domácí Slovinci (K. Šušteršič, P. Nared, J. Gril) 188 bodů a bronzoví byli naši jelenáři s počtem 187 bodů, odstupy tedy byly nejmenší možné jednobodové.
Na závěrečném společenském večeru v hotelu v Otočecu pak všichni převzali pamětní listy. Bylo také oznámeno, že v roce 2012 zavítá premiérově Mistrovství Evropy ve vábení jelenů do Litvy, nejspíše do Kaunasu, termín bude ještě upřesněn. Josef Pubal pak za Českou republiku oficiálně oznámil, že jubilejní 15. ME ve vábení uspořádáme u nás, koncem května 2013 v rámci programu výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem. Mistrovství tak bude jedním z příspěvků oslav 90. výročí ČMMJ a časopisu Myslivost a aktivitou českých myslivců v roce, kdy se u nás bude konat vrcholné zasedání CIC.
Věřím tedy, že se zájem jelenářů a zájem o vábení vůbec ještě rozšíří, že se rozvinou také aktivity nově založeného Klubu vábičů při ČMMJ a že dokážeme jak českému publiku, tak i zahraničním návštěvníkům a hostům, že patříme právem k zakladatelům a vůdčím státům tohoto mistrovství.
Text a snímky Jiří KASINA