Další významný krok v práci s dětmi a mládeží učinila Českomoravská myslivecká jednota. Zorganizovala a financovala kurz pro vedoucí mysliveckých kroužků. Školení proběhlo v polovině srpna na Střední lesnické škole v Hranicích. Kurz byl navržen pro dvacet lidí, kteří již vedou svůj kroužek, nebo jej plánují založit, a byl pro všechny účastníky zdarma!
Pětidenní program byl velmi náročný a nabitý. Skládal se z teoretické výuky pedagogiky, didaktiky a psychologie, ale samozřejmě i z praktické části. Měli jsme možnost stát se znovu malými dětmi a hrát si. Hrou jsme se učili komunikovat mezi sebou a stmelit kolektiv, jindy nás hra naučila něco nového o zvířatech, rostlinách či dění v lese. Prošli jsme si stezku, která byla udělána stejným způsobem jako praktická část Zlaté srnčí trofeje, a testem jsme si ověřili i své teoretické znalosti. Tímto „výukovým kolem“ Zlaté srnčí trofeje nás provedli manželé Vaníčkovi. Kdo jiný! Vždyť Vaníčkovi se věnují soutěži a dětem již 30 let a přitáhli k práci s dětmi mnoho dalších mladých lidí. Aktivity pro děti v lese jsme si vyzkoušeli s Ing. Petrem Smutným a Ing. Svatavou Holubovou. Oba se podíleli na vzniku výukového DVD „Za přírodou s myslivci“, se kterým jsme vás seznámili v červencovém čísle časopisu Myslivost. Během kurzu jsme navštívili i střelnici. Ne kvůli zábavě, ale opět jsme se měli něco přiučit. Zejména jsme měli být seznámeni se zásadami bezpečné střelby, což je velmi důležité, pokud chceme zorganizovat střeleckou akci pro děti. Všechny zaujal výklad Mgr. Vladimíra Bádra, Ph.D. Seznámil nás s různými technikami preparace a ukázal nám spoustu zajímavých triků, jak dosáhnout co nejlepších výsledků. Ale protože jsme tam byli hlavně kvůli dětem, nezaměřili jsme se pouze na preparaci trofejí, ale dozvěděli jsme se také, jak si udělat svoji sbírku motýlů či brouků. Chytání hmyzu bývá u dětí často prvním krokem, jak poznat přírodu.
Během celého týdne se o nás s mateřskou láskou staraly paní Ing. Alice Palacká a Jaroslava Ryšková, zaměstnankyně lesnické školy. Obě mají velké zkušenosti jako organizátorky a lektorky kurzů lesní pedagogiky. I díky nim byl celý pobyt v Hranicích velmi příjemný. Kladné hodnocení kurzu zaznělo z úst všech účastníků. Všichni jsme se něco přiučili. Vyzkoušeli jsme si nové hry, dozvěděli jsme se, jak jednat s dětmi různých věkových skupin, co dělat, když máme v kroužku problémové dítě, získali jsme tipy na spoustu nových materiálů, které využijeme ve svém kroužku, a také inspiraci pro nábor nových členů. Ale hlavním přínosem bylo, že jsme poznali jeden druhého, předali si kontakty a slíbili si další spolupráci. Tu nám usnadní i nové webové stránky zaprirodou.cz, vedené pod záštitou ČMMJ. Všichni účastníci získají heslo a budou si moct vyměňovat další zkušenosti či materiály. Stránky budou přístupné i pro další zájemce o práci s dětmi. Ti se mohou ozvat Martině Novotné, zaměstnankyni sekretariátu ČMMJ pro práci s mládeží (martina.novotna@cmmj.cz, 221 592 967).
Z Hranic jsem odjížděla se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem viděla, že jeden týden stačil, aby se zde vytvořil úžasný kolektiv lidí. Bylo z nich cítit nadšení, láska k dětem, chuť pro ně něco dělat a chuť dělat něco pro myslivost. Všichni byli po týdenním kurzu nabití novou energií. Když jsme se v pátek loučili, měli někteří slzy v očích. Na druhou stranu jsem cítila obavy. Podaří se nám získat další nadšence pro práci s dětmi? Podaří se nám vychovat novou mysliveckou generaci? A když už ji vychováme, dostanou se mladí lidé do mysliveckých sdružení, nebo narazí na odpor zatvrzelých stařešinů, kteří si mezi sebe nepustí nikoho nového? A co veřejnost? Všichni si uvědomujeme, že si nevychováváme pouze svoje myslivecké nástupce, ale že je potřeba pracovat i s veřejností. I u laiků musíme vypěstovat vztah k přírodě a ke zvěři, musíme jim ukázat, jak myslivost a myslivci fungují. Věřím, že pokud budeme s lidmi komunikovat, pochopí naše jednání, pochopí, že jsme hospodáři a že o přírodu pečujeme. Nesmíme se však uzavírat sami do sebe. Bez podpory veřejnosti myslivost nebude! A kde jinde začít než u dětí! Prosím proto všechny, kdo mohou ovlivnit práci s dětmi – jednatele Okresních mysliveckých spolků, členy mysliveckých sdružení – prosím vezměte tato slova jako výzvu a zapojte se! Aktivně, nebo alespoň tím, že budete mladé lidi a děti mezi sebe přijímat a že budete komunikovat, komunikovat s veřejností i mezi sebou! Věřím, že ta obrovská energie, která se nahromadila mezi absolventy kurzu, nevyplyne nadarmo.
Během kurzu jsem využila příležitosti a zeptala se několika účastníků na jejich zkušenosti. Budu velice ráda, když se zapojí i další čtenáři, kteří s dětmi pracují, nebo pro ně organizují různé akce. Prosím napište nám své zážitky z kroužku, popište nám zajímavou hru, nebo aktivitu v lese, nebo nás naučte něco vyrábět. I stránky časopisu Myslivost mohou přispět k tomu, aby myslivci nezůstali v práci s dětmi pozadu.
Jitka Berkovcová ze Střelic u Brna: „V našem MS je tradice mysliveckého kroužku dlouholetá. Myslivci se u nás věnují dětem od poloviny 60. let. Já jsem, jako dítě, zažila kroužek také, proto jsem se před 10 lety pustila s další členkou našeho MS, Ivanou Večerkovou do obnovení kroužku. S dětmi se setkáváme jednou za čtrnáct dní v sobotu dopoledne. V naší honitbě máme k dispozici dvě myslivecké chaty v lese a bývalou odchovnu v obci. Každý rok náš kroužek průměrně navštěvuje 10 dětí. Zaměřujeme se na děti od páté třídy, hlavně z toho důvodu, aby došly samy na chatu a zase domů. Náplní kroužku není jen myslivost a myslivecké tradice, ale i ochrana přírody. Učíme děti, jak funguje les. Naši myslivci jsou vstřícní a ochotní s dětmi pomoci, např. prezentací sokolnictví, ukázkou zbraní, trofejí a účastí při organizaci soutěže. Využíváme také možnosti brát děti na myslivecké akce pořádané naším MS – na poslední leč, na výřad i na posezení, starší členové kroužku se účastní honů. MS pořádá plesy a letní noci, takže starší se zapojují i zde. Minimálně jednou za rok pořádáme pro děti výlet. Letos jsme byli na zámku v Budišově, kde jsou zoologické sbírky Moravského zemského muzea v Brně. V předcházejících letech jsme byli např. na Konopišti, dále na Pálavě, v Mikulově a Lednici. O prázdninách organizujeme letní pobyt na myslivecké chatě v naší honitbě, kde většinou strávíme prodloužený víkend. Ráno jdeme na šoulačku, večer na čekanou a den trávíme hrami a soutěžemi nejen na myslivecké téma. V květnu u nás probíhá místní kolo o Zlatou srnčí trofej. Letos jsme poslali dva naše účastníky na myslivecký tábor (pořádaný ČMMJ v Bílých Karpatech). Zde proběhlo národní kolo soutěže a oba hoši si jednak mohli porovnat svoje znalosti s ostatními, ale především celý tábor prohloubil jejich zájem o myslivost. Během těch několika let, kdy se dětem věnujeme, se nám podařilo pro naše sdružení vychovat 4 nové myslivce, z toho 1 absolventa SLŠ v Hranicich. Věříme, že dalším odchovancům se podařilo ukázat myslivost v lepším světle, než jak je v poslední době prezentovaná v mediích.
Kurz pořádaný Střední lesnickou školou v Hranicích byl celkově velmi podnětný. Jedním z nových poznatků pro mě je, že bychom se v kroužku mohli zaměřit i na mladší děti. Velmi důležitá je důkladná příprava, proto bych chtěla více propracovat náplň jednotlivých schůzek. V prvé řadě se teď pokusím naplánovat program pro základní školu, od čehož si slibuji přivedení nových dětí do našeho kroužku. V posledních letech zájem dětí poklesl, proto je nutné děti lépe motivovat v chození do přírody vůbec. Tady na kurzu vidím, že problémy jsou všude stejné, proto je potřeba nenechat se odradit a vytrvat.“
Iva Holadová z Vlašimi: „Já vedu kroužek při Městském domě dětí a mládeže ve Vlašimi pod názvem Myslivecký kroužek. Mám tam děti z celého Vlašimska. Začínala jsem před třemi lety se šesti dětmi. Všechno byly děti ze čtvrté třídy a byly z lesnických, nebo mysliveckých rodin, takže toho věděly opravdu hodně. První hodinu jsem měla připravené kartičky se zvířátky, ale ony všechno znaly. Přípravu na další hodinu jsem proto musela úplně přehodnotit. Zjistila jsem, že je nemusím učit, že jelen má na hlavě parohy a muflon rohy, ale mohla jsem začít povídat o biologii zvěře. Vloni se mi do kroužku přihlásilo osm nových dětí z nižších tříd. Ty ovšem byly „z jiného soudku“ a nešlo, aby byly dohromady. Velké jim skákaly do řeči a smály se jim, že něco neznají. Po dohodě s paní ředitelkou jsme je rozdělily na dvě půlky, takže vedu dva kroužky týdně. Mladší děti naopak většinou nejsou z mysliveckých rodin. Začínám s nimi od začátku. Velmi mě ale překvapil přístup jejich rodičů. Rodičům nedělá problém dítě kamkoliv dopravit, třeba na Zlatou srnčí trofej, a sami je také berou na různé myslivecké či kynologické akce. A z toho mám velkou radost. Na jaře a na podzim (protože přes léto Domeček nefunguje) chodíme na procházky, zatím do parku ve Vlašimi. Venku si zahrajeme hry. Vybrala jsem si hry z lesní pedagogiky, které nejsou náročné na pomůcky. Není to ale jenom procházka. Kroužek přizpůsobuji přípravě na Zlatou srnčí trofej. Děti to tak i chtějí, chtějí získávat znalosti a soutěžit mezi sebou. Kromě ZST s dětmi dělám i soutěž Mé toulky za zvěří. V časopise Lesů České republiky - Lesu zdar, který má i elektronickou podobu, jsem našla přílohu pro děti, ve které je každý měsíc soutěž. Už dvakrát jsme vyhrály ceny, takže děti jsou motivované. Zkoušely jsme si také kvíz Lesníkův učeň na portále www.mezistromy.cz. V rámci kroužku jsme navštívili i výstavu Natura Viva v Lysé nad Labem. Vystupovaly jsme na pódiu v rámci Dne Středočeského kraje a propagovaly jsme práci s mládeží.
Iva mi také odpověděla na otázku, co je podle ní největší brzdou práce s dětmi a proč vlastně myslivci stále v této oblasti pokulhávají za ostatními organizacemi:
Iva: „U nás práce s dětmi funguje díky manželům Vaníčkovým a ostatním z Kulturně propagační komise. Ale celkově se náš OMS Benešov dobře stará o mládež, proto mě velmi překvapilo, když jsem tady na kurzu od ostatních slyšela, jaké mají problémy, že se setkávají s neochotou sdružení či okresních mysliveckých spolků. Chyba je ve špatné komunikaci mezi jednotlivými složkami – ČMMJ, OMS a MS, protože to má návaznost – a také ve špatné propagaci práce s mládeží. Výhoda vedení kroužku pod Domem dětí a mládeže je právě v propagaci. Domeček má své webové stránky. Já pravidelně několikrát do roka píšu článek o tom, co s dětmi dělám, a je to vyvěšené na webu, na nástěnkách po celé Vlašimi a ve Zpravodaji. Tím děláme velkou reklamu. Rodiče se daleko lépe nalákají a postihne se širší spektrum, protože děti se přihlásí třeba na angličtinu a zároveň n přihlášce vidí, že existuje i další kroužek.“
Petr Slabý z Jindřichova Hradce: „Pocházím z Dačicka a vedu kroužek Mladých přátel přírody a myslivosti v Jindřichově Hradci. Teď jsme museli skončit, protože jsem se stěhoval na vesnici, na chalupu, ale tam hodlám pokračovat. Kroužek jsme vedli s manželkou pod OMS. Děti jsme měli od první třídy do deváté všechny dohromady. Já mám ten názor, že se děti nemají rozdělovat. Vycházím z vesnického vzoru, kdy starší děti vychovávaly mladší a učily se spolupráci. V kroužku jsme se scházeli každý týden. Vždy jsme začínali něčím ze skautingu. Učili jsme se uzly. Každý musel uvázat uzel a něco o něm říct – jak ho použít a na co. Děti se tím odreagovaly. Potom jsme se věnovali teoretické části, kterou jsme chvíli přerušili hrou, třeba přetahováním, nebo jsme si zkoušeli první pomoc. A následovala opět teoretická část. Většinou jsem to nakombinoval tak, že nejdříve jsme se naučili něco o zvěři srstnaté, potom o pernaté, nebo jsme probírali tradice. Aby měli změnu. A na konci jsme si udělali debatu.
Občas jsme vycházeli do přírody a dělali bojovky, třeba rozdělání ohně na sněhu, kdy měly děti na zapálení tři sirky a samy si musely posbírat materiál na rozdělání ohně. Nejdříve si to zkusili samy, potom se udělali dvojice nebo trojice, aby se naučily spolupracovat. Přes zimu jsme chodili i zakrmovat.
Hlavním programem kroužku však byla příprava na ZST. Vyvrcholením bylo okresní kolo ZST. Často jsme tam zůstávali přes noc. Děti seděly u ohně a mohly si třeba vyřezávat, nebo opékat brambory v ohni.
Kurz v Hranicích navázal na seminář v Plzni, kde se sešli lidé, kteří pracují s dětmi, proto jsem hned využil nabídky sejít se tady znovu. Protože je to opravdu o spolupráci a o informacích, které jsou dnes nejcennější. Je důležité, abychom práci s dětmi sjednotili, a ulehčili tak i práci ostatním, kteří začínají. Myslím, že vše nabralo dobrý směr, kterým se naše činnost rozjíždí.“
Radim Šíma z Komárova u Hořovic: „Vedu kroužek Přátel přírody a myslivosti při Domečku Hořovice za pomoci MS Valdek - Komárov. Kroužek navštěvují děti od druhé třídy po osmou. Je jich jedenáct, ale stále se účastní kolem šesti – osmi dětí. Náplň je převážně myslivost, botanika, péče o zvěř, o prostředí. Rád bych také přes děti zlepšil náhled na myslivce. Chci, aby dokázali říct rodičů: „On je myslivec, ale není vrah zvířátek. Je to člověk, který se stará o les a zvěř. A pokud se o ně nepostarají myslivci, nepostará se o ně nikdo.“ Nemám děti jen z mysliveckých rodin, je to půl na půl. Děti z mysliveckých rodin jsou od našich členů, či ze sousedních sdružení. Děti z nemysliveckých rodin jsem získal při náborech ve škole, protože chodím do škol na besedy. Každý rok vrcholí soutěží ZST. Na to, že jako kroužek fungujeme čtyři roky, máme docela dobré výkony.
Díky tomu, že jsme pod Domečkem, máme jejich klubovnu. Máme svoji místnost, kde jsme si udělali mysliveckou výzdobu - parůžky, vycpaninu tetřeva, modely mysliveckých zařízení - a tam se scházíme. Chodíme i do lesa na vycházku, hlavně na jaře. Kontaktoval jsem i vojenské lesy, které nám půjčují chatu, kam jezdíme na víkendovky.
Když jsem byl jednou ve škole, kam chodím dělat besedy, předávat peníze za sběr kaštanů, napadlo mě udělat pasování na nejlepšího sběrače. Vymyslel jsem si to proto, abych nedělal pořád to stejné a abych zlepšil náhled na myslivce, který mě osobně bolí. Nejlepší sběrač byl pasován dle myslivecké tradice, poklekl na větévku u škáry černé zvěře. Pasoval jsem ho shozem z vysoké. Dětem jsem vše vysvětlil, proč to děláme, jaký má pasování účel, a všem se to moc líbilo. Já jsem trochu staromilec. Líbí se mi tradice, učím děti mluvu, troubení, pocty zvěři, úlomky. Na víkendových akcích si hrajeme na lov. Zahrajeme si na to, jakoby oni sami ulovili zvěř, i s předáváním úlomků.
Přínos kurzu tady v Hranicích byl pro mě zejména ten, že jsem se setkal s lidmi, kteří jsou stejně zapálení pro myslivost a zároveň pro děti. Je důležité se setkávat a vyměňovat si zkušenosti. Děkuji také lektorům, které je radost poslouchat, a mohu je nazvat nestory práce s dětmi, před kterými je nutno smeknout. Jsem hodně nabitý do další práce a doufám, že se v této partě budeme scházet dál a budeme moct být hrdí, že jsme na začátku webu, díky kterému budeme komunikovat, a hlavně na začátku významného počinu.“
Tomáš Cýrus z Višňové na Liberecku: "Kroužek vedujižjedenáctý rok. Při základní škole ve Višňové jsem se domluvil, že chci zřídit kroužek myslivosti a ochrany přírody, a škola mi umožnila využívat její prostory v případě nevlídného počasí. Zároveň zde máme možnost využít školní dílny, třeba na výrobu krmítek. Kroužek navštěvuje pět až šestnáct dětí, ale myslím si, že osm až deset je ideální počet. Za deset let prošlo kroužkem 50 - 60 dětí. Jsou povětšinou od druhé do sedmé třídy. Myslím si, že je důležité zvát do kroužku na přednášky icizí lidi. Děti se naučí utvářet si názor a vidět věci z různých pohledů. Přednáška nemusí být spojena jen s myslivostí. Může přijít někdo, kdo jim ukáže, jak vázat uzly, nebo třeba záchranář. Je to zase nový náboj a děti se těší, že to bude stále pestré. Je také dobré, když se kroužek propojí i s jinými aktivitami, jako jsou napříkladturistika, vodáctví. Děti připravujeme i na Zlatou srnčí trofej. Do přípravy soutěže jsme zapojili členy tří sdružení, takže se organizace účastnilo téměř 50 lidí. A tři roky jsme pořádali okresní kolo Zlaté srnčí trofeje u nás. Než někdo začne s vedením kroužku, je důležitésehnat co nejvíce materiálů, kterých nebylo před deseti lety ještě dostatek. Teď je situace jiná, materiálů je dost. Nebojte se spolupráce třeba i s ochránci přírody. Nemyslete si, že jen my myslivci to děláme dobře, ale otevřete se a spolupracujte i s ostatními zájmovými skupinami. Tento kurz mi dal mnoho, cítil jsem, že potřebuji další injekci, inspiraci a náboj pro práci, protože po deseti letech je člověk trochu unavený z toho, že efekt nebývá velký. Děti se změnily, změnil se jejich zájem o informace, které mají na dosah. Víc je zajímá, co žije v Africe, než aby poznávaly, co roste za domem. Cítím, že cesta k tomu, aby se naše myšlenky dopilovaly do fáze výuky a vzájemného předání informací, bude ještě dlouhá. Ale ten náboj a chuť pracovat s dětmi je tady cítit stoprocentně, takže já osobně jsem z toho opravdu nadšený".
Napište nám o svých zkušenostech s prací v mysliveckém či přírodovědném kroužku. Popište nám hry a činnosti, které s dětmi děláte, a inspirujte ostatní svými nápady. Příspěvky posílejte e-mailem na nentvichova@myslivost.cz či na adresu redakce.