K otázce, jestli ještě chceme „Červen – měsíc myslivosti,“ patří současně i otázka, jak dokážeme původní pojetí přenést do dnešní doby. Od roku 1959 došlo k řadě změn ve společnosti a i v provozu myslivosti. Mít „svůj“ měsíc, to bylo (a mohlo by i nadále být) pro myslivce velice povzbudivé a žádoucí. Avšak změnila se forma a možná i obsah pojmů.
Naše MS Opočno-Přepychy se v tomto smyslu soustředilo v současnosti pouze na webové stránky obcí, v jejichž katastru má honitbu. Tam informujeme o své činnosti. Máme založenu složku a fotoarchiv na webových stránkách. Informujeme o dění v myslivosti právě zde. Například článek „Jaro s myslivostí“, informace o konání zkoušek vloh v naší honitbě, o sokolnících atp. Námětově je to v souladu s původní myšlenkou „Června“, ale nijak na tuto tradici neupozorňujeme. Spolupracujeme s vedením obce.
Nedělali jsme dosud žádnou analýzu, ale myslím, že podobným způsobem jako v roce 1959 již směrem k veřejnosti postupovat ani nelze.
Jako kronikář mysliveckého sdružení mám k disposici údaje v mysliveckých kronikách svých předchůdců a to fakticky od roku 1924. Soudím, že vždy šlo o to, co myslivci ostatním lidem nabízejí a o co je následně ve společnosti akceptovatelné a po čem je celospolečenská poptávka.
Zhruba od poloviny devatenáctého století byly vedle sebe honitby vlastní (většinou s profesně prováděnou myslivostí) a honitby společenstevní. Ve vlastních honitbách (zejména těch, která patřila šlechtě a velkostatkům) se myslivost provozovala zejména profesně vyučenými myslivci. Zde byla hranice mezi tím, kdo se staral o zvěř a zajišťoval vše potřebné k její prosperitě a mezi tím, kdo ji jen lovil. Společnost v té době to většinou akceptovala. Z tohoto a hlavně ještě i předchozího období máme značnou část tradic, o které se v současné době opíráme a považujeme je za určité „kulturní dědictví“.
Se vznikem Československého státu a po první pozemkové reformě byl vzhledem k vytvořeným společenským podmínkám nastartován i proces nového pojetí myslivosti. Přibylo pozemků ke tvorbě společenstevních honiteb. Například na Opočensku se při okresním úřadě správní komise v roce 1924 ujímá iniciativy k vytvoření okresního sdružení přátel myslivosti, které by si vzalo za úkol „starati se o zlepšení stavu zvěře a myslivečtější provádění myslivosti.“ Důvodem bylo „seznání ubohého stavu zvěře skoro na všech místech našeho okresu.“
Na programu jednání tehdy byly dva úkoly: „1. Projednání otázky řádné statistiky společenských honiteb. 2. Úrada o opatřeních, nutných pro ochranu lovné zvěře a pro řádné vykonávání práva myslivosti.“ Fakticky se jednalo o pochopení, že zvěř je určité obnovitelné bohatství a že je nutno s ní hospodařit a to i ve společenstevních honitbách.
Společnost již neakceptovala pouhý lov zvěře.
Následně byla vytvářena i legislativní opatření k upevnění poznaného stavu. Zejména se jednalo o stanovení doby a způsobů lovu. Zde jsou počátky myslivci proklamované ochrany zvěře – a následně ochrany přírody, na níž se myslivci podíleli jako první. Domnívám se, že toto poznání se ztratilo v okamžiku, kdy jsme v současné době prohlásili myslivost jen za zájmovou činnost, přestože víme, že zvěř je přírodní obnovitelný zdroj a také součást ekosystémů a kulturní krajiny vůbec. Neupozorňovali jsme dostatečně, že se zvěří a s krajinou je nutno hospodařit – ne tedy jen lovit. Vidím to jako část kreditu, který jsme ztratili vůči společnosti.
Po druhé světové válce došlo k velice závažným změnám, a to zejména ve vlastnictví půdy resp. pozemků. Bylo nutno se přizpůsobit společenskému tlaku na „zlidovění myslivosti“ resp. na co největší zapojení občanů do provozu myslivosti. Stoupl počet společenstevních honiteb. Členů mysliveckých sdružení přibylo z hlediska počtu. Bylo povinné členství v jednotné myslivecké organizaci.
Současně nutno vzít v úvahu, že se souběžně vyvíjela i profesní myslivost (zejména v honitbách státních organizací). Zvýšila se i odbornost v provozu myslivosti ve společenstevních honitbách (myslivečtí hospodáři se zkouškou).
Výkon práva myslivosti pochopitelně nebyl (a není) „zadarmo“. Mysliveckým sdružením byla předepisována dodávka zvěřiny a dodávka živé zvěře získané odchytem. V roce 1948 například činila povinná dodávka zvěřiny pro Loveckou společnost Opočno 50 % ulovené zvěře. Dodávalo se „Výsadkářské dobytkářské společnosti“ v cenách „zajíc za 1 kg /18 Kč, bažant Ia. 1 ks /54 Kč, bažant II. 1 ks /29 Kč, bažant starý 1 ks /40 Kč, koroptev stará 1 ks /12 Kč, mladá Ia. 1 ks /15 Kč, mladá II. 1 ks /10 Kč.“ Členové společnosti nedostávali zvěřinu zdarma. Museli si ji koupit za předepsané ceny a to za zajíce 50 Kč/ks, za bažanta 35 Kč/ks, za koroptev 10 Kč/ks, za králíka 10 Kč/ks, za kachnu 10 Kč/ks.
Platilo se členství (povinné) v OMS 200 Kč, lovecký lístek v roce 1948 stál 320 Kč. Z výtěžků lovecké společnosti se platilo povinně do fondů, a to Dykovu fondu v Praze 800 Kč, Podhájského fond v Praze 800 Kč, Jirásků fond v Praze 800 Kč, Sirotčinci v Opočně 800 Kč, Chudobinci v Opočně 800 Kč, Národní škole na knihy o přírodě, a to základní a i střední po 500 Kč.
Myslivci se tedy po válce dostávají do podvědomí lidí jako užitečná organizace sloužící i ku prospěchu ostatních. Nemluvím o tom, že být myslivec v této době bylo finančně i časově velmi náročné.
Postupem času se myslivecká sdružení a spolky stávaly hlavně součástí komplexu zemědělské výroby JZD a státních statků. Byly jim přidělovány pozemky, které „lze těžko zemědělsky obdělávat“ (tj. většinou enklávy, meze a zbytky remízů). To převážně do tzv. trvalého užívání. Myslivci zde zakládali zejména keřové porosty a snažili se eliminovat důsledky rozvíjející se zemědělské velkovýroby. Přibývalo i práce pro myslivost. Tato myslivecká činnost včetně výchovy mladé generace k myslivosti a ochraně přírody nám jako myslivcům přinesla dost podstatné uznání, a to i v mezinárodním měřítku.
Co bylo za povinnosti kromě vlastního lovu zvěře?
Například v roce 1959 13 členů a 20 hostů Myslivecké společnosti Opočno odpracovalo 940 brigádnických hodin pro myslivost (plus vysázení 3500 sazenic smrku do vlastního remízu a založení políčka topinambur). Dále k tomu bylo odpracováno pro veřejnost 95 hod. A to na plovárně 40 hod., na výstavbě kravína 35 hod., na žních pak 20 hod. Z vlastního pole bylo sklizeno 26,49 q pšenice a 25,8 q slámy. Byl vykonán zájezd do Lednice a Strážnice. Bylo odchyceno pro osvěžení krve (výměna s Miletínem, Minařicemi a Bohuslavicemi) celkem 107 bažantů (odchyt pod podražec). V rámci akce „Duben – měsíc ptactva“ každý člen vyrobil jednu ptačí budku. V rámci zakládané akce „Červen – měsíc myslivosti“ byly promítány ve škole myslivecké filmy a uspořádány přednášky. Také vedeny dvě vývěsní skřínky s mysliveckou tematikou (v Národním domě a v hotelu Holub). Při mysliveckém sdružení byl založen pro děti myslivecký kroužek mladých myslivců.
Pamatuji, že myslivci byli v té době ve vážnosti – občané je respektovali a jejich činnost nejen znali, ale v plné míře akceptovali i ochranu zvěře a přírody v tehdejším slova smyslu (tj. včetně hubení škodné zvěře). Myslivci pokračovali v tradici a byli stále chápáni jako ochránci přírody. V té době již nechránili jenom zvěř, ale i krajinu jako takovou – čili životní prostředí zvěře. Měli k tomu i legislativní kompetence.
Před dvaceti lety by pokračováním trendu v ochraně přírody mohla být i realizace plánů na vytvoření prvků ekologické stability v krajině podle projektů z let 1990 - 1992 (UZES). Tedy byla-li by za účasti myslivců. Tyto plány jsou na obecních i městských úřadech. Přestože stály nemalý peníz, zůstaly ve většině nerealizovány. Jejich konec nastal zejména po opětovných změnách vlastnických vztahů k pozemkům.
Po tomto období již myslivci ve společenstevních honitbách mohou ochranu přírody jenom proklamovat, ale nemohou se ve většině v tomto směru realizovat. Ochrana přírody deklarovaná myslivci dnes bohužel již vypadá nevěrohodně, neboť je legislativně dána do vínku zejména majitelům pozemků a to už je o jiné motivaci. Myslím si, že stát v tomto směru by mohl vykonat podstatně více zejména v tom podtextu, že zdravá příroda je celospolečenská nutnost. Máme ji vlastně jen zapůjčenou od svých dětí a vnuků.
Akce „Červen – měsíc myslivosti“ byl pojem a bylo by velice dobré v tradici pokračovat. Velice bych si přál, aby myslivci byli opět mezi prvními, kdo je nositelem ochrany přírody. Zatím to však vypadá tak, že ve společenstevních honitbách není žádný zájem. Honební společenstva vlastníků mají až na výjimky výrazně jinou motivaci než myslivecké hospodaření.
Snad by stálo za úvahu tvořit honební společenstva při obcích.
Nájemci pozemků pak jsou vázáni zemědělským využitím polí – jde o zisk a díky nastavené hospodářské politice někdy i o jejich existenci. Pokud se nevyplatí pozemek obhospodařovat, není uvažováno např. se zalesněním (pro zdroj biomasy), ale spíše se tam postaví průmyslová zóna či sluneční elektrárna.
Plocha „volné přírody“ se neustále zmenšuje a valem ubývá životního prostředí pro volně žijící živočichy. Silniční koridory rozdělují chovatelské oblasti a motorová vozidla „loví“ více než myslivci.
Asi bychom měli navázat úzkou spolupráci s každou organizací, která usiluje o životaschopnou krajinu jako celek Nabízí se rybáři, někteří ochránci přírody a ekologická hnutí. Naším společným cílem musí být snaha o legislativní změny k ochraně volné krajiny. Dále pak vytvoření dotační politiky na podporu tvorby a ochrany naší krajiny tj. zejména znovuvytvoření pozemků pro volně se vyskytujícího živočišstvo (biopásy nejsou všelék). Tady vidím nutnost zapojení naší společné organizace, Českomoravské myslivecké jednoty, jako celku. To je jeden z důvodů, proč je třeba mít a zachovat jednotnou a silnou organizaci hájící zájmy všech myslivců.
Pokud nebudou zákony - tedy podpora státu pro vytváření zdravého životního prostředí - tak vše budou prázdné pojmy. Myslivost budeme mít jen ve vlastních honitbách - pokud tomu ovšem bude přát majitel.
Přes tato skeptická konstatování si myslím, že je zapotřebí více než kdy jindy věnovat se mladé generaci. Mladí by se měli učit základní životní potřeby volně žijících živočichů a také pochopit nutnost s touto složkou přírody hospodařit Tím pádem i přírodu a to včetně zvěře poznávat. Jedná se také o učební osnovy škol, eventuálně vytváření kurzů ochrany přírody apod. K tomu může sloužit právě i „Červen – měsíc myslivosti“ - jako důstojná tradice.
V článku byly použity informace z Knihy zápisů z jednání Okresního spolku na ochranu zvěře při okrese Opočno a okolí a z kroniky MS Opočno vedené učitelem Hanušem
Ing. Jan ČERNÝ