Celý svůj myslivecký život jsem procházel „obyčejnými“ mysliveckými sdruženími. Ať jako člen, případně jako host na společných lovech. Mívali jsme zhruba všichni stejné podmínky, stejné problémy, stejnou starost o zvěř, stejnou snahu jí pomoci a pečovat o ni. Nevím, zda si to někdo uvědomí, ale „výkladní skříní“ dosavadní české myslivosti nejsou ani obory, byť produkují světové trofeje, ani podniky, v nichž je určité část ekonomiky podřízena potřebám myslivosti, ale právě tato sdružení, která myslivecky hospodaří na velké části honební výměry tohoto státu.
Více >