Součástí honiteb – ať už režijních nebo pronajatých – jsou i četná myslivecká zařízení, zejména krmelce a posedy. Tato jednoduchá a dočasná zařízení nejsou považována za stavby, což (byť jen nepřímo) vyplývá z § 18 odst. 5, § 79 odst. 3 a § 103 stavebního zákona (Zákon 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu).
To umožňuje uživatelům honitby stavět myslivecká zařízení podle potřeb bez zbytečných administrativních průtahů. Na druhé straně však myslivecká zařízení nepodléhají schvalovacímu řízení, jehož součástí by bylo kromě jiných i posouzení, zda svým provedením odpovídají podmínkám a zásadám jejich bezpečného užívání. Ohrožení osob představují především posedy, jejichž využití je spojeno s rizikem pádu z několikametrové výšky a jejichž technický stav může být (zejména s přibývajícími léty od jejich vybudování) zdrojem velmi závažných úrazů.
Případ z praxe
V jedné z režijních honiteb Českých lesů vystoupil vedoucí lesní správy na posed, aby odtud fotoaparátem zdokumentoval stav přirozeného zmlazení před domýcením mateřského porostu. Ve chvíli, kdy se plně věnoval obrazu v hledáčku fotoaparátu, opřel se tělem o opěrku na boku sedátka. Opěrka se přelomila a správce, který tím pozbyl rovnováhu, spadl z výšky asi 6 m. Pádem utrpěl zlomeninu zápěstí, zlomeninu hrudní kosti a poškození několika krčních obratlů.
Zařízení, ze kterého správce spadl, byl zcela jednoduchý žebříkový posed, v podstatě žebřík široký u základny téměř 1 m, opřený nejvyšší příčlí o buk, ke kterému byl ukotven pomocí hřebíků. Vynecháním několika příčlí na horním konci žebříku byl vytvořen prostor pro osobu sedící na sedátku z prken ležících na vodorovných tyčkách upevněných mezi žebříkem a stromem.
Po stranách sedací plochy byly ke stromu a postranní tyči žebříku (tzv. štěřín) přibity asi 50 cm nad úrovní sedátka vodorovné boční opěrky. Tyčky opěrek přesahovaly plochu sedátka směrem nad žebřík a jejich spojení další tyčkou vznikla čelní opěrka k podepření rukou při střelbě.
Přečnívající opěrky nebyly nijak zpevněny např. vzpěrou proti štěřínu žebříku (jako tomu bylo u jiného posedu nedaleko místa úrazu).
Posed byl vyroben na místě z dostupného materiálu, tj. smrkových tyčí a tyček, přičemž dimenze tyček (jmenovitě tyček, ze kterých byly vyrobeny opěrky) nedosahovaly na koncích ani průměru 5 cm. Zlom opěrky nastal v místě, kde byla tyčka přibita k žebříku.
Dřevo bylo v místě zlomu trouchnivé a třísky bylo možné oddělovat nehty. Nešlo tedy o vyzrálé jádrové dřevo, ale pouze o bělové dřevo s nedostačující trvanlivostí.
Podle vyjádření zaměstnanců správy bylo stáří posedu více než 5 a méně než 10 let – evidence mysliveckých zařízení nebyla na lesní správě vedena. Posed postavili zaměstnanci správy (revírníci) a při jeho stavbě se řídili místními zvyklostmi, vycházejícími z obrázků publikovaných v odborné literatuře.
Ačkoliv se jednalo o honitbu režijní a posed byl vybudován a užíván zaměstnanci správy v rámci jejich služebních povinností (do kterých patří i výkon práva myslivosti), pro stavbu posedů, jejich konstrukci, použitý materiál a jeho dimenze atd. včetně zásad kontroly jejich stavu posedu nestanovil zaměstnavatel žádný interní předpis.
Obecně závazný předpis na stavbu posedů platný jak pro režijní, tak i pronajaté honitby (např. norma, vzorový projekt) nebyl ale nikdy vydán, stejně jako zásady pro provádění kontrol stavu mysliveckých zařízení. Avšak v režijních honitbách, kde je výkon práva myslivosti prováděn v rámci pracovněprávních vztahů technickohospodářskými pracovníky, tj. zaměstnanci, je zaměstnavatel povinen dodržovat ustanovení zákoníku práce a předpisů na něj navazujících. Tak například zákon č. 309/2006 Sb. (kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích) v § 4 odst. 1 písm. c) zaměstnavateli nařizuje zajistit, aby technická zařízení (a tedy i zařízení pro lov zvěře) byla z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodná pro práci, při které budou používána a tato zařízení musí být pravidelně a řádně udržována, kontrolována a revidována.
Obecné zásady provádění kontrol veškerých zařízení jsou uvedeny v § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 378/2001 Sb. kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Zaměstnavateli se zde nařizuje, aby stanovil rozsah kontrol místním provozním bezpečnostním předpisem, tedy předpisem vypracovaným na základě skutečných potřeb provozovaných zařízení. O prováděných kontrolách musí být vedeny záznamy, které (spolu s dalšími dokumenty uvedenými v § 2 písm. f) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.) představují provozní dokumentaci požadovanou v § 4 odst. 2 tohoto nařízení.
A jak to bylo v praxi v dotyčné honitbě LČR? Na začátku lovecké sezóny (tedy asi půl roku před svým úrazem) pověřil lesní správce adjunkta (tj. nejmladšího a nejméně zkušeného technicko-hospodářského zaměstnance správy), aby při pochůzkách v rámci plnění dalších povinností zkontroloval i stav posedů a provedl nezbytné opravy. Zákonem požadovaný místní bezpečnostní předpis však vypracován nebyl, a tak není zřejmé, v čem tato kontrola měla konkrétně spočívat. Provedení kontroly bylo zdokumentováno pouze záznamem v adjunktově diáři. Ze záznamu není ostatně ani zřejmé, zda byl zkontrolován i tento posed.
Jak toto řešit v mysliveckém sdružení?
Výše uvedené pracovněprávní předpisy nejsou závazná pro myslivecká sdružení, která jsou mimo režim zákoníku práce. Avšak i zde uživatel honitby nepochybně zodpovídá za stav vybudovaných mysliveckého zařízení. Myslivecký hospodář by jistě nerad odpovídal na dotazy právního zástupce poškozené osoby (popř. jeho úrazové pojišťovny), jakým způsobem zajišťoval bezpečný stav posedů a jak bylo u těchto zařízení zabráněno nepoučeným osobám, aby na ně nemohly vystoupit.
Tak například podle ustanovení § 415 občanského zákoníku (zákon č. 40/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je každý „povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí“, což připouští i výklad v tom smyslu, že pravidelnou kontrolou stavu posedů předcházíme případným škodám na zdraví osob, které mohou na posed vystoupit a pod nimiž by se v důsledku špatného stavu posed mohl zřítit.
Nepochybně by se našli myslivci, kteří by mohli vyprávět o nepříjemném zážitku, kdy se pod nimi prolomila příčka žebříku, podlaha kazatelny nebo se s nimi nedostatečně zajištěný posed za větrného počasí zvrátil.
V mnoha pronajatých honitbách jsou proto kontroly stavu mysliveckých zařízení zahrnuty do plánu mysliveckého hospodaření a jsou prováděny na počátku lovecké sezóny. Nakonec i v oblíbeném stolním a nástěnném kalendáři vydávaném redakcí Myslivosti žádný rok nechybí v poznámkách příslušných dnů upomínka ve znění „zkontrolovat stav posedů a kazatelen“.
Odborným provedením stavby posedu, pravidelnými kontrolami jejich stavu a včasnými opravami nebo i stržením nevyhovujícího zařízení můžeme předejít jak závažným úrazům, tak i nepříjemným soudním sporům, jejichž výsledek nikdy nelze určit předem. Už zanedlouho začne lovem srnců další lovecká sezóna, nejen členové vašeho mysliveckého sdružení, ale i lovečtí hosté začnou zase využívat posedy a kazatelny. Opravdu nestojí obětovat několik málo hodin času na projití a řádné zkontrolování a případné opravy zařízení v honitbě a dopřát si tak podstatně klidnější hlavu a mít větší jistotu při výkonu práva myslivosti? A redakce jitě uvítá nákresy a nápady, jak myslivecká zařízení zdokonalit, vylepšit, jak je vyrobit nejen účelné, ale i bezpečné´pro uživatele.
Jaroslav RADVAN,
Oblastní inspektorát práce pro JmK a ZK