ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Květen / 2012

V srdci má místo u koní i zvěř

Myslivost 5/2012, str. 32  Jiří Kasina
Řekne-li se Josef Váňa, vybaví se okamžitě Velká pardubická, koně, steeplechase. Žokej Josef Váňa se díky svým osmi vítězstvím stal celonárodní celebritou. Rozhovorů poskytl už nespočet, ale málokdo asi ví, že je kromě žokeje také myslivcem. Moc jsem si proto vážil příležitosti, kdy si ve svém časově nabitém programu našel chvilku a na své farmě nedaleko Chyší zodpověděl na pár otázek.

 

V prvé řadě bych se vás chtěl zeptat, jak jste se k myslivosti dostal?

Dostal jsem se k tomu tím, že jsem se vrátil z Německa do kraje, kde je bohatě zazvěřeno, je tu hodně zvěře díky péči souseda pana Cháry, ten se tu v okolí farmy o zvěř stará, přikrmuje a věnuje jí potřebnou péči. Je tu hodně jelení a mufloní zvěře, ale hlavně černé už moc, Denně tu zvěř potkávám, vidím, co je černá schopná natropit za škody. Ale ta hlavní myšlenka přišla od mého kamaráda pana Súry z Koles na Chlumecku, to on mne postrčil a jakožto zapálený myslivec a majitel obory dovedl k tomu si udělat myslivecké zkoušky. Měl jsem možnost být u něj párkrát v oboře a vidět spoustu nádherné zvěře.

 

Takže jste se začal učit a připravovat…

Stát se myslivcem není podle mne žádný problém, když má člověk vztah k přírodě a ke zvěři, tak jde o to se naučit jen fakta na zkoušky. Já jsem dělal školu pod jeho patronací v Pardubickém kraji, na různých místech, něco bylo u něj, něco v Bohdanči, na střelnici jsme byli v Pardubicích. Zkoušky jsem dělal před šesti lety.

 

Myslivost, ale provozujete asi hlavně tady na Karlovarsku?

V současné době žiji v Karlovarském kraji, řekl bych, že pan Súra mě sice k myslivosti přivedl, ale o přírodu a zvěř jsem se zajímal už dlouho. První dva roky po zkouškách jsem moc nelovil, protože jsem tak pracovně zaneprázdněný, že je pro mne někdy nadlidský výkon dostat se do lesa. Zúčastnil jsem se podzimních honů, byl jsem pozván na bažanty, byl jsem na náháňkách na černou. Tak jsem postupně stále více myslivosti přicházel na chuť, záliba se prohlubovala a šel jsem někdy i na posed. Nejsem ale moc úspěšný lovec, toho času moc není, ale pár trofejí už mám.

 

Vrátím se ještě ke kořenům. U vás se dají vystopovat už v mládí? Třeba rodiče nebo příbuzní byli myslivci?

Ne, to ne, nikoho jsem v rodině a příbuzenstvu za myslivce neměl, v zeleném nikdo nechodil. Tradicí z rodiny to určitě není. Ale už jsem v mládí koketoval s loveckým pejskem, měl jsem černého labradora, takže už v mládí jsem uvažoval o tom, když jsem šel sem tam na hon, na pár honech jsem byl už jako malý klučina, jako naháněč spíše na pernatou. Já jsem z Valašska, je to mezi Luhačovicemi a Valašskými klobouky a Zlínem. V dědině myslivecké sdružení čítalo mnoho členů, ale jelikož v rodině nikdo myslivcem nebyl, tak jsem se v mládí k myslivosti moc dostat nemohl.

 

Jak jste sám říkal, absolvoval jste již některé společné lovy. Při vaší popularitě a známosti se najde jistě mnoho těch, kteří si považují za čest vás pozvat na loveckou akci. Využíváte takových pozvání? A můžete prozradit, kam jezdíte?

Pozvánek na lov mám každý rok možná na několik desítek, ne-li stovek, ale při mé časové zaneprázdněnosti se logicky nedají využít. Jsem schopen se zúčastnit tak pěti, když mám zrovna čas, tak jdu tam, kde jsem ještě nebyl a myslím, že by se mi mohlo líbit. Tady nedaleko v podhůří Krušných hor je plno krásných honiteb, mám spousty nabídek na lovy bažantí nebo na lovy kačen, nejde o pozvánky, těch mám spousty, ale o čas, který mě limituje tak, že se nezúčastňuji skoro žádných společných lovů. Ale pár jsem se zúčastnil, dokonce jsem byl vyhlášený králem lovu v bažantnici Mochov u paní hraběnky Colloredo Mannsfeld, mám třeba i ulovených několik  královských bažantů.

 

Když říkáte, co máte uloveno, je vaší touhou ulovit nějakého kapitálního muflona nebo jelena?

Už jsem měl silného trofejového jelena v křížku někde v Maďarsku, naštěstí jsem to nezmáčkl, protože bych to těžko zaplatil, ale ten moment, když se dalo zmáčknout, byl tak krátký, tak jsem to svoji nervozitou nezvládl, jelikož jsem si zapomněl odjistit a jelen odešel. U člověka, který jde na lov tak málokrát jako já, se může vloudit chybička z nervozity. Myslím, že ale střílím celkem dobře, neměl bych mít problémy, na vojně jsem běhal biatlony, byl jsem pátý v armádě, ale pravda je ta, jelikož jsem zvaný na střelnici každý pátek, že bych mohl trénovat na asfaltové holuby, mohl bych se tomu věnovat víc. Ale čas mě limituje tolik, že nemám čas střílet ani tréninkově. Když letí pernatá proti mně, tak nemá šanci, ale když letí zleva doprava, tak je to horší, a to jsem si jistý, že bez tréninku to člověk nezvládne. Tam je to takové horší, ale teoreticky vím, jak by se to mělo udělat, ale prakticky se to většinou nepodaří.

 

Láká vás si jít zalovit medvěda nebo losa do Kanady nebo třeba antilopy do Afriky?

Ne, takhle postižený nejsem, ale když by ta možnost byla a byla dobrá parta, proč ne, neměl jsem problém odjet na Slovensko nebo do Maďarska, ale nikdy nebyl můj cíl výpravy to, že tam jedu lovit nějaký kapitální či rekordní kus. Pro mě je mnohem větším zážitkem to, co vidím v přírodě okolo, co prožiji, že poznám jiné prostředí, to vyváží mnohonásobně pocit z ulovení kapitálního kusu.

 

Zajímalo by mne, zda i v tom krátkém čase, který si najdete, zafunguje u vás jakožto člověka nesmírně vytíženého, když si sednete na posed, efekt nějakého relaxu, zklidnění, přemítání?

Tak to je u mě docela průšvih, já jsem hyperaktivní člověk, který dlouho sedět nevydrží. Když se donutím sednout na posed, tak při první příležitosti hned slezu, mě mnohem víc baví chodit a šoulat, sedět na posedu můžu, ale opravdu jen chviličku. Proto taky nejsem lovec noční, takový, že bych byl schopný kvůli prasátkům sedět pět hodin a zmrzat, to tak silný myslivec opravdu nejsem.

 

Tady máte okolo koně, jezdíte s nimi ven, je tu ideální příležitost na koni se přiblížit ke zvěři. Lovíte i tady na vašich pozemcích?

Jelikož se znám s panem Chárou a můžu do jeho honitby kdykoli, dokonce jsme spolu pár lovů prožili ve dvou a seděli na posedu. No vidíte, a to jsem vydržel, povídali jsme si, ve dvou na tom posedu se to dá vydržet. Tady je okolí tak zazvěřeno, že není moc velký problém zvěř vidět a lovit, ale pravda je ta, že jsem se mnohokrát vrátil z posedu, viděl jsem za jednu vycházku třeba 150 kusů mufloní zvěře, z toho čtyři desítky rohatých, ale stejně jsem nezmáčkl. Mrazák mám plný a nějak mě to neláká lovit pětiletého, když už ho mám. Takže se rád podívám, to jsou úžasné chvíle, když  se zvěř bezstarostně pod vámi pase. Ale pan Chára ví, že nejsem ten z myslivců, který mu tu bude snižovat stavy.

 

Zmínil jste mrazák, co tedy zvěřina a její kulinářská úprava? Máte rád zvěřinu?

Nejen já, ale celá rodina proti zvěřině nic nemáme. Sem tam dostanu nějakou tu kýtku od kamarádů nebo kolegů. Nejvíc masa mám v mrazáku určitě ze zvěřiny, zrovna dnes večer se těším, od včerejška máme zvěřinu daňka nachystanou na čínu.

 

To připravujete zvěřinová jídla přímo sám?

Samozřejmě, paní umí uvařit guláš nebo různé úpravy masa z divočiny, ale co se týká úpravy na čínu a nebo minutky, tak to nechává rodina na mě. My už máme takovou rodinnou tradici, od té doby, co se známe, jsem já ten, který se naučil dělat číny z různých mas, takže i  z mladé zvěřiny je to na mě.

 

Recept mi nějaký prozradíte, máte nějaký osvědčený, a nebo někde opsaný?

Ne, já mám takovou misku na koření, tam to nasypu a holt většinou používám Podravku a koření na divočinu, prostě to, co se dá normálně koupit v obchodně, sůl a pepř a hotovo.

 

Pojďme ale zpátky k vaší hlavní činnosti. Říkal jste, že tu je hodně zvěře, že vám hlavně divoká prasata dělají škody. Určitě máte škody i na tréninkových dráhách?

Teď momentálně jsme snad trochu eliminovali největší vlnu škod tím, že jsme co kousek dali klacky, na tom máme nastříkaný Hukinol, takže kolem dráhy to máme zajištěné. Sem tam nám ale divočáci na dráhu stejně proniknou, v tuto chvíli je to únosné, ale na začátku podzimu to bylo strašně, to jsme skoro denně dvě nebo tři hodiny trávili tím, že jsme zahrabávali díry. Povrch drah je kolikrát tak přeoraný, že by to byl pluhem pan Chára těžko zvoral líp.

 

Určitě je pak nebezpečí, že by se kůň mohl zranit?

Ano, koně i pro dostihy jsou sice trénovaní v oranici, i my tu chodíme v oranici, koně ale v místech, kde jsou velké škody od divočáků musí chodit v takovém tempu, aby se jim opravdu nemohlo nic stát. Tam, kde jsme dřív chodívali rychle, tak dnes už to nejde, tam jsou jámy jako hrom.

 

Je problém, že vaši špičkoví koně jsou třeba rušeni zvěří? A nebo vůbec,  jak takový špičkový závodní kůň zvěř snáší?

Ale to víte, že se zvěř a koně snáší, přijdou až ke zvěři, v tomto směru není problém. Problém ale může nastat, když tam někde přeběhne tlupička prasátek, tak se první kůň se lekne, mohou se leknout a třeba i zranit i další koně. Většinou už ale koně na zvěř kašlou, už si na sebe zvykli.

 

Kdysi jsem četl ve staré literatuře, že se za první republiky lovilo z koně, je pravda, že se z koně nedá střílet přes hlavu? Dočetl jsem se, že střílet na zvěř z koně ano, ale vždycky bokem, ne koni přes hlavu.

Já si myslím, že si kůň si na střelbu zvykne, nemůžete ale určitě střílet z každého koně. Kůň na to musí být naučený. Jestli bych tady z těch sedmdesáti koní našel dva nebo tři, kteří by snesli, kdybych na nich střílel. Ale nikdy mě nenapadlo lovit z koně.

 

Je mezi lidmi od koní, kromě pana Sůry, o kterém jsme již mluvili, někdo myslivcem? Znáte nějakého jiného špičkového jezdce u nás nebo v zahraničí také jako myslivce?

Ano, Radek Havelka se dal na myslivost, ale to bude asi tak jediný co znám. A v zahraničí jsem také o žádném jiném neslyšel.

 

A přijde na myslivost někdy řeč mezi žokeji, vědí o vás, že jste myslivec?

Myslím, že je to asi ani nezajímá. Když jsem byl před Velkou pardubickou v Tatrách, tak se mě někdo sem tam zeptal, jestli jsem něco ulovil, ale že bych to bral jako otázku, kterou dostávám velmi často, tak to určitě ne. Spíš je to takový koníček, asi kdybych sbíral známky, tak se vás taky nikdo nebude ptát, jestli sbíráte a kolik jich máte.

 

A jste členem Českomoravské myslivecké jednoty?

Já musím být členem Českomoravské myslivecké jednoty, nemohl bych lovit, kdybych nebyl pojištěný.

 

Jak vidíte postavení myslivců v republice nebo ve společnosti, jak na ně lidé nemyslivci koukají?

Tady v tomto kraji by bylo neštěstí, kdyby se myslivci o zvěř nestarali, někdo tu zvěř musí korigovat, bez myslivců by to bylo samé prase a samý muflon.

 

Souhlasíte tedy se mnou, že myslivci jsou v přírodě potřeba?

To je přece naprosto logické, myslím, že to tak bere každý soudný člověk, že někdo to tady musí dirigovat, kdyby tu chodily všude krávy a nikdo se o ně nestaral, to je to taky to samé. V tomto kraji se na myslivce každý dívá tak, že kdyby tu nebyl někdo, kdo by stavy korigoval, tak by to bylo neštěstí. Určitě i ty lesní společnosti jsou rády, že to tu v okolí funguje, že lovecké spolky jsou schopny zvěř uhlídat v nějaké hladině, přiměřené početnosti. Stejně si i přesto myslím, že je černé zvěře zbytečně moc, že by se stavy měly snížit. Co se týká muflonů, tak i jejich stavy by se mohly v naší oblasti početně zkorigovat. I ta škodná se musí usměrňovat, jinak by nás tu lišky sežraly. Takže díky Bohu, že tu myslivce máme, že stavy v přírodě korigují a starají se o zvěř.

 

S Josefem Váňou by se dalo povídat dlouho, ale jeho příslovečná hyperaktivita ho zase hnala do stájí, ke koním, poslední věty rozhovoru probíhaly už doslova mezi kóskými boxy. Ale ještě než jsem nasedal do auta, dal mi Josef Váňa příslib, že se jistě objeví na letošní výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem jako host programu, slíbil, že si udělá chvilku času třeba i na podepsání fotografií svým příznivcům. Budete tedy mít možnost získat podpis jak žokeje, tak i myslivce, neboť má ve svém širokém srdci kromě koní místo i pro zvěř..

 

Připravil Ing. Jiří KASINA

 

 

 

 

Zpracování dat...