Časopis Myslivost

Na úvod vás poprosím o něco málo osobních dat: kolik vám je, odkud pocházíte, čím se živíte…
Je mi 24 let a narodil jsem se v Brně, kde žiju dodnes. Takže by se dalo říct, že jsem Brňák tělem i duší (smích). Po škole jsem chvílí pracoval u táty ve firmě, ale tam to nebylo to pravé ořechové, a tak jsem od něj po roce odešel a živil jsem se jako DJ po brněnských i mimobrněnských klubech. K tomu se také přiřadila práce produkčního v klubu 7.NEBE. Samozřejmě jsem se při tom plně věnoval sportovní střelbě, i když se může zdát nereálné skloubit vrcholový sport s nočním životem. Já jsem si zvykl a dnes si myslím, že je to pro mě v některých případech i plus. Od prosince roku 2010 jsem zaměstnancem Centra sportu Ministerstva vnitra, jako sportovní střelec. A střílím za klub Kometa Brno.

Kdy a jak jste se dostal ke sportovní střelbě? Byl to hned od začátku skeet, nebo jste vyzkoušel i jiné disciplíny?
Dalo by se říct, že od svých tří let jsem jezdil na střelnici v Brně Soběšicích se svým otcem, který k tomuto sportu tak nějak tíhnul a na střelnici měl spoustu kamarádů. A tak já, jako malý kluk, otravoval střelce, jako byl Bronislav Bechyňský nebo tehdy v mém věku David Kostelecký. Určitě si všichni vzpomenou, jak je mladý ,,hilšal“ rozptyloval při tréninku i závodech.

Když mi bylo 13 let, tak na střelnici byl zrovna správce pan Svoboda, já mu občas pomáhal, a on mě pak nechal zdarma zastřílet na skeetu jednu položku. A tak nějak jsem přitíhnul k této disciplíně, která je, jak známo, lehčí než trap, ale z pohledu diváka jistě zajímavější a daleko akčnější. A hlavně na trapu mně to nikdy nešlo.

Jak dlouho jste členem klubu SKP Kometa Brno a od kdy spolupracujete se Zbrojovkou Brno, respektive se střeleckým družstvem České zbrojovky?
Začal jsem se sportovní střelbou pod vedením trenéra Adamce, v klubu Activ-sport, který byl takovým přípravným klubem začínajících střelců pro Kometu Brno. Odtud si pak Kometa brala nadějné střelce, a tuším v 17 letech padl výběr na mě. Tehdy byl takový první cíl dostat se do SKP Kometa Brno, protože odtamtud vedla cesta dále. A hlavně to odlehčilo rodičům po finanční stránce. Protože v tomto klubu se už aktivním střelců vytvořily podmínky opravdu na úrovni s maximální možnou podporou. Ovšem ta se odvíjela podle výsledků.
Spolupráce se Zbrojovkou Brno začala v roce 2010, kdy to byla moje první sezóna s jejich zbraní. A stala se tou nejúspěšnější, co se týče dosažených výsledku v závodech. Ačkoliv jsem se nenominoval na mistrovství Evropy nebo světa. Pouze jsem vyhrál evropskou ligu (smích).

Jakých sportovních úspěchů jste dosáhl před Pekingem?
Když pominu nějaké medaile z domácích závodů, tak ve světě jsem se účastnil jako junior v roce 2006 poprvé mezinárodního závodu v Suhlu v Německu, kde jsem obsadil třetí místo. V tomtéž roce jsem se nominoval na MS do Chorvatska, kde se mi ovšem nedařilo a já byl na 34. místě. Po návratu z tohoto výjezdu se uskutečnila trenérská porada, kde se rozhodovalo, kdo pojede na ME do Slovinska, a tehdy můj trenér Bronislav Bechyňský, mimochodem to byla jeho první trenérská sezóna, za mě dal ruku do ohně a prosadil mě i na ME. Tam byl úkol jasný: nezklamat trenéra a dokázat, že měl pravdu. A to se povedlo, obsadil jsem 4. místo a společně s Tomášem Nýdrlem a Jakubem Zapletalem jsme přivezli domů zlato v soutěži družstev. Rok na to jsem se nominoval na mistrovství světa na Kypru, kde jsem opět skončil okolo 30. místa.

A jak to vlastně probíhalo v Číně? Oficiální tisková zpráva je na podrobnosti chudá a člověk si jen představuje, že dosáhnout 6. místa v takové konkurenci muselo být pořádně napínavé.
Nejnáročnější byla asi cesta, tam jsme i s čekáním letěli 18 hodin. Když jsme dorazili na hotel, dali jsme si večeří a šli spát. Následující dva dny bylo volno na aklimatizaci, kde se právě projevila moje výhoda obráceného denního režimu, takže časový posun 7 hodin jsem nijak zvlášť nevnímal.
Další dva dny probíhal neoficiální a oficiální trénink, na kterém, i když mě to samotného překvapilo, se dařilo, a tak jsem podvědomě doufal, že tomu tak bude i v závodě.
První závodní den, to byl čtvrtek, jsme přijeli na střelnici a bylo asi 13 °C a chvílemi pršelo. Samozřejmě jsem počasí podcenil, a tak jsem na sebe navlékl téměř všechno oblečení, co jsem si z hotelu vzal.
První položku jsem byl dost nervózní, ale udržel jsem se plně soustředěný a nastřílel plný počet terčů, takže 25. I když jsem zmokl, měl jsem radost z dobrého začátku. Na další rundu jsem šel až za 3 hodiny. Tak jsem si čekání krátil spánkem u stolu, jako v hospodě, když už je člověk značně společensky unavený (smích). Na druhé položce se značná nervozita proměnila v nervozitu zdravou a výsledek 24 mě dostal po prvním dni na první příčky průběžného pořadí (1 - 20 místo). Po odstřílení jsme se přesunuli na hotel a věnovali jsme se odpočinku a relaxaci. Počasí se v Číně mění hodinu od hodiny, takže odpoledne krásně svítilo sluníčko – rozumějte nad oblakem smogu – a teplota se pohybovala okolo 22 °C.
Druhý den ráno se zase vše otočilo a byla zima s deštěm, já jsem první položku začal výsledkem 24 a byl trošku zklamaný, protože jsem netrefil stejný terč jako v předešlé položce. Po dostřílení jsem zase odcházel do našeho zázemí, kde jsem opět nasadil taktiku spánku. Čtvrtá závodní položka byla pro mě asi rozhodující, protože jsem věděl, že je třeba zabrat a střelit čistou. A to se mi opravdu povedlo. Na poslední závodní položku se značně svedl vítr a zesílil déšť a v tomto případě se ze střelby na skeetu stává spíše takový lovecký parcour. Ale i za těchto podmínek jsem se štěstím dokázal udržet svoji střelbu bezchybnou a probojovat se na rozstřel o finále, kde nás bylo 6 střelců s nástřelem 123 ze základního závodu.
Při takové počtu je potřeba udržet nervy na uzdě a neudělat chybu hned na začátku, protože se střílelo o pět finálových míst, tudíž jeden vypadával. A byl to právě ukrajinský střelec, který nervy neudržel a chybil hned na začátku. A já se tedy dostal poprvé v mužské kategorii do finále na Světovém poháru.
Na finále jsem šel s klidem, dokud se nezačalo střílet, a já teď už vím, v čem byla chyba. Moc jsem se snažil a na třetím stanovišti jsem svým soupeřům de facto přenechal vítězství, protože jsem tam hned po sobě udělal dvě chyby. Další dvě jsem přidal na čtvrtém stanovišti a bylo vymalováno. Dál jsem už nechybil ani jeden terč a ostatní střelci si to vybrali na 4. a 5. stanovišti. Nicméně výsledek 21 stačil pouze na 6. místo. Ve finále byly velice nízké výsledky oproti závodu. Těžko říct, jestli se na tom podepsal boj o místo na olympiádu nebo tvrdost terčů. Ale dopadlo to, jak to dopadlo, flintu do žita nehážu, a když se nezadařilo v Číně, možná se zadaří někde jinde. I tak jsem spokojený.

Pojďme se teď podívat na zbraně, které jste používal a používáte. Máte zkušenosti i s jinými modely než s výrobky Zbrojovky Brno?
Při sportovní střelbě jsem začal s brokovnicí Brno Super, kterou mně trenér Adamec brzy vyměnil na tři čtvrtě roku na ZH Brno, což v té době byla asi nejlepší puška pro začínajícího střelce. Poté jsem střílel dva roky s Browningem, který jsem vyměnil za Perazzi Mx8. Tahle puška měla už za sebou nespočet výstřelů, a co jsem se dopídil, taky nějakých 20 let. Ale i tak fungovala dobře a já s ní byl spokojený, pouze poslední sezóna 2009 se mi nezdařila a já byl vyřazen z reprezentace. A vtom přišla nabídka od Zbrojovky Brno, původně Brno Rifles, jestli bych neměl zájem být členem jejich střeleckého družstva. Neměl jsem co ztratit, tak jsem do toho šel, a byla to dobrá volba.

Momentálně střílíte s kozlicí Brno Skeet Competition, která byla konstruovaná se zřetelem na uplatnění ve vrcholovém sportu a kterou jste úspěšně použil právě v Pekingu. Kde vy sám vidíte hlavní silné stránky této zbraně?
Jelikož je tahle brokovnice určená zejména pro sportovní střelbu, velký plus je právě její provedení a úprava pažby pro dobré nahození a sednutí střelci. Další plus je konstrukce choků, které podle mě mají velice dobré krytí, ale samozřejmě je to individuální věc a každý střelec si musí vyzkoušet, co mu jak sedí, jaký bude používat choke a v jaké kombinaci s druhem náboje.
Největší výhodou této zbraně je ale bezpochyby to, že se jedná o domácí produkt. Při takovém zatížení, jaké má tato zbraň v mých rukách – řádově 25 000 ran za sezónu, se občas u kterékoli sebevěhlasnější zbraně stane, že se něco uvolní nebo praskne úderník. A když už se to stane, tak jsem schopen takovou závadu během pár minut odstranit, zatímco u konkurenčních zbraní je dost často neřešitelný problém zvládnout opravu v časovém limitu. Pokud se jedná o závadu neopravitelnou na střelnici, pak mám tu obrovskou výhodu, že odvezu zbraň do Zbrojovky Brno, a do druhého dne je plně funkční. Což je u značek, které jsou ve světě notoricky známější, jako Perazzi, Beretta, Renato Gamba nebo Browning, takřka nemožné. Moji kolegové čekají na opravu závady někdy i 14 dní. To je pro střelce na profesionální úrovni strašně dlouhá doba.

Vnímáte na modelu Brno Skeet Competition také nějaké slabiny, případně možnosti dalšího vylepšování?
Určitě je stále co zlepšovat. A s konstrukčním týmem Zbrojovky Brno stále vymýšlíme a pracujeme na zdokonalování této zbraně a vychytáváme společně všechny objevené mouchy. Velice často slýchávám, že Zbrojovka Brno měla s touto zbraní přijít tak před 20 lety a kde jsme mohli být za těch 20 let teď.

Provokativní dotaz: myslíte, že se zbraní jiného věhlasného výrobce byste měl šanci dosáhnout lepších výsledků?
Tohle je spíš individuální věc a jedná se o psychický pocit. Nebudeme si nic nalhávat, zbraně světových značek jsou určitě někde jinde. Co se týče konstrukce a především designu. Ale jestli bych měl lepší výsledky s jinou zbraní, to si nemyslím. Víte, nejdůležitější je pažba, ta dělá výsledky! Jednoduše řečeno: sportovní zbraň je nástroj na rozbíjení terčů, a pokud je spolehlivá a střelci sedne, pak nevidím problém dosahovat špičkových výsledků s jakoukoli zbraní. A pokud se k tomu přidá tuzemská hrdost a patriotismus, pak vám vyjde jasný výsledek. Nepopírám, že Zbrojovka Brno má co dohánět, ale věřím, že se nám to společně podaří. A přece jen, něco do sebe Brno Competition má, když se dostala mezi šest nejlepších světových střelců se zbraněmi několikanásobně dražšími (smích).

Jste mimořádně úspěšný skeetař, což je disciplína postavená na výrazně jiných principech než sebevíc dynamická střelba z kulových zbraní. Mohl byste pro nás zkusit popsat její podstatu a případně také odlišnosti od terčové střelby?
Skeet je velmi náročná střelba, kde se jedná o skloubení několika věcí do jedné. Dynamika, rychlost, postřeh, pohyb těla a odhad vzdáleností. Když se tohle všechno naučí střelec ovládat najednou, stane se z něj dobrý skeetař. Střílí se na jednotlivé terče i na dvoustřely, které letí proti sobě, takže po výstřelu na jeden terč se musíte vracet pro ten druhý, zbraň se nahazuje do ramene a na každý terč je jen jedna rána. Terčům se musí předsazovat více než na trapu. A i když létají pořád dva stejné terče, střílí se na ně z různých úhlů a na různé vzdálenosti. De facto bych to asi přirovnal k běžícímu terči anebo zlehka k IPSC střelbě. Ostatní disciplíny jsou nuda (smích).
Střelba na skeetu se ale stále zdokonaluje, a proto se říká, že je jednoduchá, protože výsledky jsou na ni nejvyšší. Jedná se o to, že tu jsou takzvané povinné terče, které jste schopen trefit i jako laik, po nějaké instruktáži. Nicméně každý střelecká disciplína má něco do sebe.

Mimochodem, jak jste na tom vy osobně se střelbou z krátkých a dlouhých kulových zbraní?
Krátkým zbraním neholduji vůbec, někdy bych si sice chtěl vyzkoušet IPSC střelbu, ale jinak mě pistole moc nelákají. Kulové zbraně využijí zejména ve svém koníčku, a to je myslivost. Při tomto vyžití ale vystřelím za rok maximálně 10 ran (smích), takže téměř celý rok držím pouze brokovnici.

Tradiční otázka na závěr: jaké jsou vaše další sportovní plány?
Aktuálně určitě nominace na mistrovství Evropy, to je hlavní cíl. A taky se udržet co nejdéle u tohoto sportu. Málokomu se poštěstí živit se svým koníčkem a tím co ho baví, a mně se to podařilo hned dvakrát.

Děkuji za rozhovor

Připravil Karel KAUFMANN