Časopis Myslivost

Kamzíci budou nadále klenotem jesenických hor

Myslivost 11/2012, str. 64  Oldřich Koudelka
V Bruntále se konala konference k stému výročí chovu jesenického kamzíka V historických prostorách bruntálského zámku, sídle regionálního Muzea v Bruntále, se ve dnech 11. a 12. října uskutečnila pod patronací ministra zemědělství Petra Bendla, hejtmanů Olomouckého kraje Martina Tesaříka a Moravskoslezského kraje Jaroslava Palase Mezinárodní konference 100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách.

Hlavními organizátory akce bylo Občanské sdružení Jesenický kamzík ve spolupráci s Muzeem Bruntál a Jesenickou lesnickou společností. Pozvání na konferenci přijala téměř stovka mysliveckých a lesnických odborníků, ale také přátel jesenické přírody, zastánců chovu kamzíka v těchto moravských horách, umělců, věnujících se dané tematice, ale i představitelů Chráněné krajinné oblasti Jeseníky či regionální státní správy. Odborným garantem konference byl Ing. Jaromír Latner, CSc.

Místo konání konference nebylo vybráno náhodou. Zámek v Bruntále spravoval krátce před první světovou válkou arcivévoda Evžen, plným jménem Eugen Ferdinand Piu Bernard Felix Maria, který byl osmapadesátým velmistrem Řádu německých rytířů. Patřil k císařskému a královskému dvoru. Ten vyslyšel v roce 1910 žádost vrchního lesmistra Drechslera a vrchního lesního rady Höhlmanna, podpořenou stanoviskem císařského vrchního lovčího Grohmanna, a ve věci vysazení kamzínů v Jeseníkách intervenoval o rok později u Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. Stařičký císař, sám velký milovník lovu, s návrhem souhlasil během své poslední výpravy za kamzíky do Alp. A tak lesmistr Drechsler mohl v osobním telegramu od arcivévody Evžena z dvanáctého října 1912 číst: „Kamzíci povoleni. Vše nutno připravit. Záležitost důvěrná.“

Další historické kroky již čtenáři našeho časopisu znají z článků inženýra Jiřího Pecháčka, které byly zveřejněny v posledních letošních číslech Myslivosti. Dnes žijí kamzíci v Jeseníkách na území Olomouckého a Moravskoslezského kraje a za století od jejich vysazení, kterému byla konference cíleně věnována, vyvedla kamzičí zvěř do své jesenické domoviny přes třicet generací zdravé populace, schopné samostatného života a rozmnožování bez lidského zásahu.

 

V samotném začátku konference vystoupil senátor, hejtman Moravskoslezského kraje a předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Palas. Poděkoval nejen organizátorům konference, ale především všem, kteří v posledních letech usilují o záchranu kamzíků v Jeseníkách, stejně jako o překonávání bariér, které z mnoha důvodů byly v nedávné minulosti postaveny před většinu zainteresovaných stran. Ocenil přístup nejen Občanského sdružení Jesenický kamzík v čele se Zdeňkem Pavlíčkem, orgánů životního prostředí Olomouckého a Moravskoslezského kraje, příslušných okresních mysliveckých spolků a lesních správ, ale také nového vedení Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Vyjádřil se pro pokračování konstruktivního dialogu, pro nějž je konference nejvhodnějším prologem.

 

Poté následovala vernisáž dvou výstav konferenci bezprostředně doprovázejících. První, autorská, představila tvorbu českých a slovenských fotografů, kteří se ve své umělecké tvorbě cíleně věnují přírodě, zvěři a v horách jesenických či tatranských jim učaroval právě kamzík horský. Některé z nich znají i čtenáři Myslivosti, jako například Martina Žatku, Jiřího Pecháčka, Josefa a Liběnu Beranovy, Pavla a Milana Ballo, Emila Čelůstku a další.

Druhá výstava přehledně a výstižně zmapovala historii jesenické populace kamzíků od prvopočátků po dnešek formou kombinování fotografických a textových panelů. Obě výstavy byly vhodným „předřečníkem“ ke konferenční premiéře filmu inženýra Jiřího Pecháčka a inženýrky Mileny Hamerské Kamzík horský - 100 let kamzíků v Jeseníkách.

Ještě než mohl moderátor prvního dne konference Zdeněk Pavlíček odstartovat maraton odborných referátů, veřejně ocenil dlouholetou práci Ing. Jiřího Mlčouška, lesníka, znalce jesenické přírody a kamzičí zvěře, člověka, který stál u novodobého vývoje kamzíků v Jeseníkách, autora, který se zásadní měrou zasloužil o medializaci kamzičího tématu. Jeho monografie Kamzíci v Jeseníkách a Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku, jsou stále aktuální a mají punc jakési čítanky pro všechny, které toto téma zajímá.

Jirkovi se za to dostalo od účastníků konference bouřlivého aplausu. A co víc, večer byl na nádvoří zámku za zvuků loveckých fanfár symbolicky jmenován Králem jesenických kamzíků. Očividně dojat k tomu řekl: „Nesmírně si tohoto ocenění vážím. Do Jeseníků jsem přišel v roce 1969 jako čerstvě vystudovaný. Kamzíky jsem potkal při mé první vycházce na Praděd. Na první pohled jsem se do nich zamiloval. Proč? Proč se člověk zamilovává? Nevím, ale co vím s jistotou, že mi později bylo nesmírně líto, co se s nimi dělo. Proto jsem o nich začal psát. Psát objektivně, pravdu, i když ta někdy bolí a nedobře se poslouchá. Začal jsem alarmovat na záchranu kamzíků v Jeseníkách. Naštěstí jsem nikdy v tomto snažení nezůstal osamocen, za všechny, kteří mi byli nápomocni, chci vzpomenout profesora Josefa Hromase, inženýry Latnera, Pecháčka, Hornišera a mnoho dalších.“

 

Hovořit v souvislosti s konferencí o zásadním tématu, by v nabídce jedenácti odborných referátů bylo hodně odvážné, neboť tvořily jednolitou a velice odbornou směsici, ve které si každý ze zúčastněných mohl najít to, co jej nejvíce zajímalo a oslovovalo. „Konference představila vývoj kamzičí zvěře až po současný vývoj mysliveckého hospodaření, včetně posouzení zdravotního stavu a názorů ochrany přírody se společným cílem zachování kamzíka v Jeseníkách. Současně konference přiblížila zkušenosti s chovem tohoto druhu zvěře na Slovensku a v Rakousku,“ řekl nám inženýr Jaromír Latner, CSc., odborný garant bruntálské akce. „Určitě zde nejčastěji zaznívalo téma původnosti či nepůvodnosti. Každý má pro svá tvrzení zaručené argumenty - myslivci, ochránci, zoologové, legislativci. Jsem velice rád, že konference udělala pomyslnou tečku za umírněností a naznačila cesty ke shodě, která spočívá především v konstatování, že kamzíka v Jeseníkách je nutné pro příští generace zachovat. Když se žádná ze zainteresovaných stran nebude zaklínat uměle utvořenými předsudky, pro či protikamzičími teoriemi, tak jak zaznělo v referátu Ing. Jiřího Silvestra z krajského ředitelství Lesů ČR s.p. Frýdek-Místek, ale i v dalších nadmíru fundovaných vystoupeních, brzy můžeme soumrak nad populací kamzíků v Jeseníkách znovu proměnit v úsvit,“ doplnil inženýr Jaromír Latner.

 

V přednášce Ing. Jiřího Silvestra pak ještě zaznělo, že dnes máme utvořeny všechny předpoklady pro to, abychom chovu kamzičí zvěře v Jeseníkách dali jasná pravidla a dlouhodobou perspektivu. „Nejenom ze staleté historie chovu, ale také z vývoje ostatních vlivů, které po staletí ovlivňovaly a formovaly unikátní společenstva subalpínského pásma a vysokohorského lesa na hřebenech Hrubého Jeseníku, se díky nim, anebo právě pro to dochovala biologická složka tohoto prostředí do dnešní podoby. Do jaké míry působí či nepůsobí kamzičí zvěř škody na vzácných složkách biocenózy nikdy nebylo jednoznačně prokázáno a není nakonec obviňování kamzičí zvěře z neúměrných škod na biocenózách hřebenových partií Jeseníků tak trochu honem na čarodějnice, což už také historie právě v této oblasti pamatuje? Spíše se ukazuje, že vzácné biocenózy potlačují jiné, agresívnější rostlinné druhy, které byly v minulosti intenzivní pastvou domácích hospodářských zvířat a volně žijící zvěří účinně spásány,“ dodal autor příspěvku.

 

V referátu Kamzík v Hrubém Jeseníku - příklad střetu zájmů při ochraně přírody a krajiny uvedl jeho autor, Doc. Dr. Ing. Petr Horáček z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, mimo jiné, že na základě společenského tlaku došlo v nedávné minulosti k přehodnocení kategorického stanoviska, že kamzičí zvěř žijící ve volnosti na území CHKO není trvalou součástí přírodního bohatství. „Plán péče o CHKO Jeseníky na období 2014 - 2023 zachovává populaci kamzíka v únosné míře odpovídající zhruba stávajícím normovaným stavům. S kamzíkem v Jeseníkách se tedy do budoucna počítá. Je ale nadále společenskou povinností všech, především myslivců, pracovníků ochrany přírody a krajiny i lesního provozu vynaložit potřebné úsilí, aby kamzičí zvěř zůstala zvěří trvalou, harmonicky začleněnou do přírodního prostředí Jeseníků.“ Dále pak uvedl, že jakékoliv škody jsou vždy otázkou velikosti populace kamzíka, nikoliv kamzíkem jako živočišným druhem. „Současné stavy jsou na takové výši, že se rozhodně nedá mluvit o přemnožení. Na druhou stranu roli vrcholu přírodní potravní pyramidy i v tomto případě hraje člověk. A jsme zpět u ukázky hledání a nalezení rovnováhy mezi zvěří a jejím prostředím. To je cílem řádného mysliveckého hospodaření, které vedle inovované strategie ochrany přírody a krajiny může nadále zajistit zdárný vývoj populace kamzičí zvěře. Kamzík do jesenické fauny nepochybně patří, a jako živočišný druh by měl být zachován pro další generace. Jedná se o významnou kulturní památku a doklad práce našich předků.“

 

K bezesporu zajímavým příspěvkům patřily referáty Ing. Pavla Bika z Lesní správy Rumburk Lesů ČR, s.p. 105 let chovu kamzíka v Lužických horách, MVDr. Miroslava Vodňanského, PhD. z Institutu ekologie zvěře VFU Brno Situace kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) v Rakousku, RNDr. Josefa Radúcha Kamzík vrchovský na Slovensku či Bc. Milana Ballo a RNDr. Ladislava Holko, CSc. ze Správy TANAPu, resp. Ústavu hydrologie SAV v Liptovském Mikuláši Priestorová a vertikálna distribúcia kamzíkov v TANAPe.

Přítomné zaujal i nadmíru otevřený pohled na tematiku v příspěvku JUDr. Ing. Martina Flory, Dr. z ÚLDP Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně Právní aspekty původnosti zvěře ve vztahu ke kamzíku horskému, stejně jako odborný referát „Nové druhy“ kamzíků a jejich rozšíření přednesený Prof. RNDr. Petrem Koubkem, CSc. z Katedry ochrany lesa a myslivosti FLD ČZU Praha a Ústavu biologie obratlovců v.v.i. AV ČR Brno.

Mimochodem profesor Koubek byl jedním z účastníků konference, kteří se aktivně zapojili do diskuse o původnosti a nepůvodnosti kamzíka a společně s autory dalšího z přednesených referátů MVDr. Pavlem Forejtkem, CSc. a Prof. MVDr. Karel Chroustem, DrSc. z Institutu ekologie zvěře VFU Brno potvrdil fakt, že jesenická populace kamzíků byla v době provádění diagnostických a laboratorních vyšetření zcela prosta chorob, které se u ní mohou vyskytovat. „Je v zájmu kamzičí zvěře, vyskytující se na poměrně malém území našeho státu, aktuálně zajistit průběžnou kontrolu zdravotního stavu této zvěře,“ uvádějí autoři ve svém příspěvku, který následně končí těmito slovy: „Diskuse o další existenci kamzíka v Jeseníkách naplňují stránky odborného i populárního tisku již více než dvacet let a zcela jistě budou pokračovat i v letech následujících. Pokud bude existovat volný výklad slov původní a nepůvodní, tato diskuse neskončí. Vždyť i Slované došli do naší malebné kotliny pouhých pár set let před příchodem kamzíka do Jeseníků a brambory či kukuřice se zde objevily ještě o půl tisícíletí později. Doufejme, že ani Slované nebudou muset putovat zpět na východ, že nám zůstanou i brambory a hlavně, že nalezneme společné řešení otázky další existence kamzíků v Jeseníkách.“

 

Kamzík horský v Jeseníkách z pohledu ochrany přírody byl název konferenčního příspěvku Mgr. Jindřicha Chlapka z Agentury ochrany přírody - Správy CHKO Jeseníky z Jeseníku. Ten kromě jiného uvedl, že budoucnost kamzíka v Jeseníkách je z pohledu ochrany přírody za předpokladu udržení jednoznačně limitovaných stavů v souladu s právě připravovaným plánem péče o CHKO Jeseníky možná, zásadně problematická však zůstává v botanicky, ale i zoologicky, mimořádně cenných a současně specificky zranitelných lokalitách jesenických kotlin. „A právě zde se nabízí široký prostor pro spolupráci ochrany přírody s mysliveckou veřejností s cílem omezit působení kamzíka na tyto ve středoevropském kontextu jedinečné lokality, například omezením jejich pohybu pachovými ohradníky, rušením či v krajním případě preventivním odstřelem. Šance na trvalou koexistenci mimořádného přírodního dědictví zastoupeného například reliktními a endemickými taxony ekosystémů lavinových drah a současně kulturního dědictví v podobě udržitelného chovu kamzíka horského zde nepochybně je. Nadcházející období a možná již tato konference ukáže, zda zde existuje ochota a vůle ji využít,“ uvedl přednášející.

 

Ve stručném výčtu referátů, které na bruntálské konferenci v polovině října zazněly, není možné opomenout příspěvek Ing. Vladimíra Diviše z Okresního mysliveckého spolku v Šumperku nazvaný Kamzík horský z pohledu Českomoravské myslivecké jednoty. „Lidem, kteří se neustále ohánějí původností a nepůvodností všeho možného, bych doporučil, aby se při nedělním obědě podívali do svého talíře a popravdě si udělali rozbor co je a není na jejich stravě původní. Pak by možná dostali rozum,“ uvedl přednášející s lehkou nadsázkou. „Věřím a doufám, že se s postupem času začne k jednotlivým živočišným druhům přistupovat podle jejich významu pro ekosystémy, ve kterých se vyskytují a také k tomu, zdali jsou nebo nejsou limitujícím faktorem pro výskyt ostatních živočišných a rostlinných druhů. Z tohoto pohledu je kamzík horský jednoznačně bezproblémový druh, který si navíc v současných stavech zaslouží co nejvyšší ochranu. Statut kamzíka by se měl legislativně ukotvit, když už se tak z čistě ideologických důvodů nestalo při tvorbě zákona na ochranu přírody a nebyl z hlediska své početnosti a relativně nízké reprodukční schopnosti zařazen mezi chráněné druhy. Většinová část společnosti, ať už se jedná o odborníky nebo laiky, si zachování kamzíka v Jeseníkách přeje, o čemž nás přesvědčila petice Za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace, kterou podepsalo více než pětadvacet tisíc lidí.“

V závěrečném shrnutí pak Ing. Diviš uvedl, že z pohledu ČMMJ na chov kamzičí zvěře v Jeseníkách je stěžejní především skutečnost, že tato zvěř se v lokalitě nachází více než třicet generací bez přímé podpory člověka, a tudíž z hlediska pohledu zoologického na ni pohlížíme jako na druh původní. Argument, že se jedná o nepůvodní druh, je přinejmenším zavádějící, jelikož se na našem území nacházejí archeologické nálezy fragmentů kamzičích kostí. Samotná definice „geograficky nepůvodní druh“ pak není zákonem o Ochraně přírody a krajiny definována, a proto je různými skupinami vykládána různě.

Kamzík horský je zařazen mezi druhy chráněné evropskou soustavou Natura 2000, čímž potvrzuje, že je jedním z pilířů evropské biodiverzity. I přes tuto skutečnost nebyl v našich podmínkách legislativně ochráněn a jeho současný management zcela neodpovídá požadavkům moderní ochrany přírody.

A konečně - podle výzkumu pracovníků Ústavu obratlovců Akademie věd České republiky nemá kamzík žádný negativní vliv na stav lesních ekosystémů, ale naopak výrazně napomáhá ochraně lučních společenstev tím, že zabraňuje nežádoucí sukcesi dřevin.

 

Všechny přednesené konferenční referáty jsou zahrnuty ve sborníku, který v tiskové i elektronické podobě pořadatelé bruntálské akce vydali.

Mezinárodní konference 100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách byla velice dobře obsahově, organizačně, ale rovněž kulturně společensky a mediálně připravena. Za to všem organizátorům patří mimořádný dík. Jejich aktivita bezesporu najde v blízké budoucnosti praktický odraz v dalších krocích, které povedou k terénní záchraně kamzíka horského v Jeseníkách, realizaci odborně podpořených chovatelských opatření a otevřou tak novou kapitolu v slavné tradici chovu klenotu našich hor.

Text a snímky Oldřich KOUDELKA

Zpracování dat...