Časopis Myslivost

Zamyšlení nad novými pronájmy honiteb

Myslivost 11/2012, str. 30  Miroslav Švec
Přátelé, kolegové myslivci a příznivci krásné české myslivosti. Zbývá necelých půl roku do uzavírání nových nájemních smluv na pronájem honiteb a za tuto dobu skončí krásná desetiletá etapa zažitá každým z nás, ať už to bylo v mysliveckých sdruženích, spolcích, či honebních společenstvech.


Desetiletá doba je dlouhá na to, abychom se všichni ohlédli za všemi ať příjemnými, či nepříjemnými zážitky. Chci věřit tomu, že je v každém z nás těch příjemných mnohem a mnohem více než těch horších. Ohlédněme se všichni za péčí o zvěř, stavbou mysliveckých zařízení, brigádami, za prací s loveckými psy, za nádhernými přírodními zážitky, za zážitky z mysliveckých akcí, posledních lečí a také lovů.
To vše většina z nás dělá i zažívá a nadále dělat a zažívat určitě chce. A to, abychom tuto společnou lásku, kterou myslivost pro každého z nás bezesporu, je mohli dělat z radostí i nadále, se u každého z nás promítne začátkem roku 2013, kdy budou uzavírané nové nájemní smlouvy na honitby. Že situace v mnoha případech nebude a není jednoduchá, tak to mi věřte, protože to vím z vlastní zkušenosti.

Byl jsem naším mysliveckým sdružením pověřený jednáním o novém pronájmu honitby na dalších deset let s honebním společenstvem, potažmo s vlastníky pozemků. Chtěl bych všem říci, a hlavně těm co čekají, že je vše hotové a vše jim spadne do klína, aby neseděli, nečekali a jednali, protože já jsem jednal více než rok a nyní vidím, že to nakonec přineslo úspěch. Je pravda, ať chceme nebo ne, tak si musíme všichni, kteří děláme myslivost, v dnešní době uvědomit, že pryč je doba, kdy se pronájmy honiteb prodlužovaly bez problémů a automaticky. Kdy to byla jen formalita připravit smlouvu k podpisu a svým způsobem bylo hotovo.

Nyní s větší pečlivostí, než v minulých letech do utváření nájemních smluv začínají mluvit ti, kterým to právem přísluší, což jsou vlastníci pozemků, kteří mají právo rozhodovat o tom komu a za jakých podmínek své pozemky myslivecky pronajmou. Pro nás pro všechny musí být vlastníci pozemků partneři, se kterými musíme umět jednat a také si jich umět i vážit. U většiny vlastníků pozemků úcta a spolupráce k nám myslivcům určitě také je, ale bohužel ti vlastníci, kteří nás myslivce nemají rádi, i kdybychom se snažili všelijak, svůj negativní pohled bohužel jen tak snadno nezmění.

Správný pohled vlastníků pozemků na nás myslivce se nevytvoří tím, že přijdu před koncem nájemní smlouvy a slušně požádám o honitbu, ale ten pohled se musí vytvářet dlouhodobě, kdy vlastníci vidí, jak se chováme k jejich lesům a pozemkům.

Myslím si, že by měli vlastníci při novém pronájmu zohlednit a brát také na zřetel, zda jsme se chovali vstřícně a správně, zda jsme s nimi komunikovali, protože co může být pro ně lepší, než když myslivecká sdružení mají dostatek aktivních členů, kteří jsou dnes a denně v honitbě a tudíž vlastníkům pozemků svým způsobem hlídají a pozorují jejich majetek, aby se na něm neděly nějaké špatnosti a nepřístojnosti.

Je jasné, že jednotlivec, který si za velké peníze pronajme honitbu, sám honitbu detailně a pravidelně pozorovat nebude. Tomu půjde pouze o jeden záměr a zda někdo bude krást dříví v lese a nebo jezdit na motorkách po polích, tak to on řešit nebude, protože on si zaplatil a víc ho nezajímá. Zde by bylo dobře, aby u vlastníků pozemků, a potažmo honebních společenstev, nezvítězila vždy jen cena, která sice bude vždy patřit k důležitým faktorům pronájmu, ale neměla by být tím jediným a rozhodujícím faktorem.

V souvislosti s cenami pronájmů si musíme všichni popravdě uvědomit, že ceny pět a nebo deset korun za jeden hektar jsou bohužel u většiny pronájmů nenávratně pryč a můžeme na ně už jen historicky vzpomínat. Samozřejmě situace z hlediska pronájmu a ceny bude všude rozdílná. Stojím stoprocentně na straně mysliveckých sdružení, ale na druhé straně chápu a rozumím vlastníkům, kteří uvažují o zvýšení cen pronájmů. Vždyť uznejme, že se mnohde deset, a někde také dvacet let, ceny nezvedaly a zůstaly například jako i u nás na deseti korunách za jeden hektar. Dnes to jsou ceny pro vlastníky hodně malé, čemuž rozumím a chápu.

Na druhé straně, by měly být ceny pronájmů vyvážené tak, aby je mohla myslivecká sdružení utáhnout. Měly by být postavené na úživnosti a atraktivnosti honitby. To je, a bude bohužel pro nás řadové myslivce, realita a musíme ji přijmout, i když bude každý z nás ze své kapsy muset nějaký ten finanční obnos vytáhnout. Asi ve více mysliveckých sdruženích už nebudou moci vše ze svojí činnosti finančně pokrýt. Myslivost je celoživotní záliba, a pokud ji milujeme a máme rádi, tak musíme být všichni, ať jsme mladí či staří, připraveni na to, že už nás bude také něco více stát. Lidová myslivost, která byla v podstatě zadarmo, je nenávratně pryč, ale měla by být zachována lidová myslivost, kterou nastartovali naši dědové a tátové, lidová myslivost z hlediska péče o zvěř, mysliveckých tradic a další práce. Věřte, že takovou činnost a práci, kterou většina mysliveckých sdružení odvádí a prezentuje, na veřejnost, čímž se třeba udržují myslivecké zvyky a tradice, nenahradí žádný finančně majetný jednotlivec, i kdyby nabízel milióny.

Myslím si tedy, že většina vlastníků pozemků je rozumných a v tomto dobrém duchu se budou snažit i jednat. Já sám osobně, jak už jsem v úvodu zmínil, jsem absolvoval mnoho jednání a určitě to vždy nebyla jednání jednoduchá. Z těchto jednání nezapomenu na jednu větu, kterou mi řekla starostka města Volary, které má v honitbě téměř padesát procent pozemků: „Město, které má téměř padesát procent pozemků v honitbě, má určitě zájem, aby nadále v ní vykonávalo myslivost myslivecké sdružení, které působí ve městě už pět desetiletí, a pokud by obec nepodpořila spolkovou činnost ve městě, mohlo by se jí to do budoucna vrátit v tom, že by obec byla bez spolků úplně mrtvá“. Tato slova paní starostky mě opravdu zahřála u srdce a kéž by platila v každé obci, městě, které má takový počet pozemků v honitbě, kterými mohou ovlivnit rozhodnutí valné hromady honebního společenstva.

Chtěl bych konstatovat, že zákon o myslivosti je v § 32 odst.2, tak špatně pro myslivecká sdružení formulován, že ani, když bude například devadesát procent vlastníků pro pronájem mysliveckému sdružení, tak to tak právně nemusí být. Je totiž bohužel pro myslivecká sdružení špatně formulovaná jedna věta, kde je psáno: Pokud honební společenstvo užívá honitbu na vlastní účet, je povinno přednostně před dalšími osobami umožnit účast na užívání honitby svým členům. K této přednosti je povinno přihlížet i při rozhodnutí o pronájmu honitby“.

To znamená, že pokud se o pronájem honitby bude zajímat člen honebního společenstva a myslivecké sdružení, které není členem HS, tak tato formulace zákona říká jasně, že člen HS má v pronájmu přednost. Konzultoval jsem tento paragraf s několika právníky a i právník JUDr. Čechura, který vede právní poradnu časopisu Myslivost a ČMMJ, mi na toto také jasně odpověděl. Pokud člen HS projeví zájem o pronájem před MS, které není členem HS, tak na to člen HS má právně přednost, a to musí respektovat i valná hromada HS. Tato věta si myslím udělá z některých mysliveckých sdružení při pronájmu jen přihlížející, což je ale velmi smutné.

Rozumím zákonu v tom smyslu, že pokud bude honební společenstvo užívat honitbu ve své režii, je povinno přednostně umožnit účast na užívaní honitby svému členovi, před dalšími osobami. Dále rozumím tomu, že pokud má člen honebního společenstva chuť provozovat myslivost v honitbě, tak lze před případným schváleným pronájmem MS dát různé podmínky do smlouvy o nájmu s daným MS, aby se člen HS mohl nějakým způsobem podílet na výkonu práva myslivosti. Ale nechápu a nepochopím, že i když valná hromada HS by chtěla pronajmout honitbu MS a přihlásí se jeden člen HS, že má o pronájem zájem sám, tak i když má ten člen v HS například jen jeden hektar, tak právně má na to ze zákona nárok před pronájmem MS. Teprve nyní praxe nám bohužel ukazuje, jak tvůrci zákona špatně řešili tuto pomyslnou jednu větu, která je vyloženě v neprospěch mysliveckých sdružení a spolků.

Jak, ale z této věci ven, aby to bylo dobře pro myslivce, resp. myslivecká sdružení? Samozřejmě se nabízí rozumná úprava tohoto paragrafu, změna zákona a ani vyhlášek se už ale nestihne. Právně si dovolím mysliveckým sdružením poradit. Nejlepší cestou je to, aby myslivecké sdružení koupilo jakkoliv velký pozemek v honitbě a nejlépe už od majitele pozemku, který už je členem honebního společenstva. Myslivecké sdružení bude nabyvatelem pozemku a musí podle zákona § 26 odst.1, do 30 dní zaslat dopis na honební společenstvo, že je majitelem daného pozemku a nadále trvá na členství v HS. Pokud se tímto způsobem stane MS členem HS, je ve stejném postavení jako každý člen HS. Valná hromada tím pádem může honitbu mysliveckému sdružení pronajmout, třeba i za nižší nabízenou cenu, než nabízí jiný člen HS, protože dodržela zákon v § 32 odst.2. Nikde zákon neříká, že pronájem musí odpovídat nejvyšší nabídce. Samozřejmě záleží na hlasování v rámci jednání honebního společenstva.

Chci věřit tomu, že to většinou dopadne všude dobře, chtěl jsem touto cestou mysliveckým sdružením ukázat cestu, pokud by se objevil někdo, kdo by je chtěl o honitbu připravit, tak aby byli myslivci připraveni. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože jsme měli sami podobný problém s pronájmem, kde jsme neměli čisto ani ve vlastních řadách. Je třeba jednat, ale také dávat si pozor kdo za myslivecké sdružení jedná, protože některým lidem jde jenom o moc a zviditelnění se a jsou schopni své dlouholeté kolegy a kamarády podrazit.

V závěru bych chtěl ještě říci, že jsem členem ČMMJ, organizace, ze které poslední dobou odchází poměrně velké množství členů. I tak je to pořád obrovský myslivecký kolos, který má svou sílu a myslím si, že by měl mít i svou platnost. Nyní má možnost vedení naší organizace ukázat, co je schopné pro své členy a myslivce udělat, a to třeba tím, že využije členy svého vedení, poslance, senátory a jiné vlivné lidi, kteří by pomohli ošetřit nedostatky zmíněného paragrafu v zákoně.

Vím, že to nebude jednoduché, ale pokud se alespoň vedení ČMMJ pokusí tlačit tento bod otevřít, tak věřím, že bychom se nějaké úpravy mohli dočkat. Vždyť jak všude slyšíme, vedení jde v prvé řadě o nás, o myslivce, myslivecká sdružení, spolky. Takže zde je konkrétní příklad, na kterém nám to mohou dokázat, protože si myslím, že v informovanosti, pomoci a radách ohledně pronájmů honiteb, na které obyčejní myslivci čekají, i třeba v časopise Myslivost, bohužel ČMMJ ještě spí.

Je třeba, aby došlo k úpravě co nejdříve, abychom tady za deset let opět nestáli a neřešili toto samé. Chápu a vím, že se chyby udělají, ale když je zjistíme a víme, že jsou namířené proti nám myslivcům, a v tomto případě i vlastníkům pozemků, kteří se nemohou svobodně rozhodnout, tak je naší snahou všech se je snažit napravit.

Přeji všem myslivcům, měli radost z nově uzavřených nájemních smluv a chci věřit tomu, že u vlastníků pozemků zvítězí rozumné rozhodnutí ve prospěch mysliveckých sdružení a myslivců, kteří to vždy dělali a nadále budou dělat s láskou, srdcem a pečlivostí ku prospěchu lesa, zvěře, přírody a pronajatým pozemkům.

Miroslav ŠVEC

 

Zpracování dat...