Časopis Myslivost

Memoriál Richarda Knolla – 1. - 2. září 2012 – Opava

Myslivost 10/2012, str. 26  Vladimíra Tichá
„Nekupovali jsme žádné zbytečné dárky, peníze jsme raději investovali do nákupu zvěře“. ředitel MKP 2012 Zdeněk Glauder V pořadí 38. ročník Memoriálu Richarda Knolla se konal první zářijový víkend v opavském okrese a výše uvedená slova jeho ředitele přesně vystihují přístup pořadatelů. Letošní MRK byl memoriálem chystaným pro psy a pořadatelé dělali co mohli, aby se startující ohaři mohli co nejlépe ukázat.

Sídlem memoriálu se stal Červený zámek v Hradci nad Moravicí. Stojí na ostrohu nad řekou Moravicí a je doslova a do písmene místem, kudy kráčela historii. Stálo zde původní slovanské hradiště, v oblibě jej měl Přemysl Otakar II., bližší vztahy se Závišem z Falknštejna zde navazovala Kunhuta a po nějakou dobu byl na zámku hostem Ludwig van Beethoven.

Pod jeho lehce podmračeným pohledem nastupovali na slavnostní zahájení v sobotu psi a jejich vůdci. Znovu se ukázalo, že tak důležitá a tradiční akce jako je Memoriál Richarda Knolla nebo Karla Podhajského, si krásné a historií podbarvené prostředí zaslouží a že by byla škoda dostat se na úroveň čistě sportovní kynologie a využívat prostory, které jsou nejblíže a asi také nejlevnější, ale které postrádají pro myslivecké akce tolik typickou důstojnou atmosféru.

Pro koronu většinou začíná memoriál slavnostním zahájením. Přímé účastníky ale čekají některé úkoly již den předem. Páteční porada rozhodčích, přejímka psů a losování startovních čísel hodně napoví o tom, jak je memoriál připraven, jaký přístup zaujmou rozhodčí a jak ucelený kolektiv budou tvořit a také jak šťastnou či nešťastnou ruku vůdce při losování. Ono je opravdu něco jiného nastupovat na velké pole jako první v sobotu ráno nebo jako poslední v neděli odpoledne.

Porada rozhodčích byla tentokrát rychlá a byla zajímavá tím, že se jí zúčastnili i zástupci připravovaného Memoriálu Karla Podhajského. Je vysloveně rozumné, že se přišli dohodnout na jednotném posuzování tam, kde Zkušební řád dává více možností výkladu.

A tak například bylo zcela jasně stanoveno, že na obou memoriálech bude známka z vlečky vyřčena na základě práce psa od vypuštění až do okamžiku, kdy dojde ke zvěři a zbytek bude hodnocen jako přinášení.

Jasně byl také stanoven přístup k předávání zvěře, tedy k tomu, jak přísně bude penalizováno, pokud pes nepředsedne v rovné linii před vůdce. Je potěšitelné, že se rozhodčí rozhodli být v této otázce lehce benevolentní.

Velmi rozumná byla i připomínka týkající se podání protestů. Vrchní rozhodčí ocitoval znění Zkušebního řádu, v kterém se říká, že námitka musí být podána ihned písemně po oznámení výsledků ocenění z disciplíny. Bylo by jen ku prospěchu všech zúčastněných, pokud by se tak postupovalo na všech zkouškách a memoriálech. Řešit problém s několikaměsíčním nebo dokonce několikaletým odstupem, tedy v době, kdy už nikdo pořádně neví, co se vlastně odehrálo, je vysloveně sporné a otevírá to možnost pro neoprávněné osočování rozhodčích, vůdců i pořadatelů.

Opavští byli na protesty připraveni, dokonce na všech pracovištích měli k dispozici předtištěný formulář. Protest ale žádný podán nebyl.

Sbor rozhodčích pracoval pod vedením Ing. Tomáše Morbicera. Volba to byla nadmíru šťastná. Ing. Morbicer vystupoval přesně tak, jak by vrchní rozhodčí vystupovat měl, tedy klidně, uvážlivě a bez zbytečných emocí. Mluvil stručně a výstižně a bylo vidět, že svůj úkol bere jako službu memoriálu, nikoliv jako otázku osobní prestiže.

Podobně šťastný byl výběr i ostatních rozhodčích. Možná se nejednalo o lidi, které jsme byli v posledních letech zvyklí pravidelně na nejvyšších soutěžích jako rozhodčí vídat, rozhodně to ale byli lidé, na kterých bylo jasně znát, že jsou praktickými kynology a že ví, co to je připravit a předvést psa. Je dobře, že prostor dostali noví lidé a bylo by příjemné, pokud by se stejným způsobem vybírali rozhodčí i v příštích letech.

Memoriál probíhal v honitbách MS Bolatice, MS Bohuslavice, MS Dubina Větřkovice a v honitbě Lesní a.s. Doubrava. Terény byly středně náročné a výborně přehledné, takže si korona mohla užít výkony jednotlivých psů.

Prostředí na ohrádce bylo jak z pohádky. Mlha nebo spíše nízká oblačnost změkčovala všechny kontury, ale nezabraňovala výhledu na práci psů. Všichni zúčastnění se shodli na tom, že to byla nejlepší „ohrádka“ jakou kdy viděli. Všichni psi běželi ve čtyřkách, a to čtyřkách zcela zasloužených. Roli hrála připravenost psů, velký vliv ale určitě měla zvěř. Něco jiného je zapařená a páchnoucí liška z domácího chovu a něco jiného liška v přírodě střelená a výborně ošetřená. Ta druhá se určitě psům lépe bere.

Dohledávky na malém poli probíhaly na vysokém strništi. Terén zdánlivě jednoduchý, může být ale pro některé psy problémem. Malé pole ale psi absolvovali bez větších problémů. Podobně to bylo i na lesní práci.

Tradičně byla pro někoho úskalím voda a nejvíce psů neobstálo na velkém poli. Zvěře byl dostatek, dokonce by se dalo říci, že pro některé psy nadbytek. Například vítězný německý krátkosrstý ohař „měl na poli“ dva bažanty, pět zajíců a dvakrát srnčí. V náruživějších, temperamentnějších psech se občas probudila lovecká vášeň a v praxi to znamenalo, že memoriál nemohli úspěšně zakončit.

Startovní listina obsahovala jména dvanácti německých krátkosrstých ohařů, tří českých fousků, dvou výmarských ohařů krátkosrstých a po jednom zástupci měla plemena maďarský ohař krátkosrstý, pointr a německý ohař drátosrstý.

Memoriál úspěšně završilo a na memoriál Karla Podhajského se kvalifikovalo deset jedinců. Čtyři psi běželi v I. ceně a po třech psech v ceně II. a III. Dalo by se tedy hovořit o 50% úspěšnosti. Z matematického pohledu by to bylo jistě správné a leckdo si teď možná říká: „Zase jich tolik vypadlo.“ Do určité míry je to pravda, ale pravda také je, že v koroně tentokrát nezaznívaly poznámky typu: „Jak se sem ten pes dostal? Vždyť na to nemá!“

Asi se musíme naučit počítat s tím, že Memoriál Richarda Knolla je soutěž náročná a že i ten nejlépe připravený pes může někde a někdy zklamat. Možná se v některých případech zdálo, že se jedná o psy mladé, nevyzrálé a s pracovním zenitem ještě před sebou a že by vůdce neudělal chybu, kdyby s jejich předvedením ještě rok počkal.

Určitě nezklamali psi, kteří stáli na prvních místech. Vítězem memoriálu se stal a titul Vítěz ČR 2012 si vybojoval německý krátkosrstý ohař Hip z Ouhelí vedený Vladimírem Dufkem. Nevím, zda se již někdy v historii memoriálu stalo, aby jej pes absolvoval s plným počtem bodů. Hip byl veden jako hlasič, na žádné disciplině neztratil bod. Jeho vítězství bylo naprosto zasloužené a kromě 500 bodů si odnesl I. cenu, čekatelství CACT i ocenění za nejlepší les.

Na paty mu šlapal a druhé místo nakonec obsadil temperamentní a pracovně vyzrálý Ador Liškův Liol vedený Tomášem Krutinou. Hnědák s výborně vyjádřeným pohlavním výrazem a krásným pohybem získal 494 bodů, I. cenu, r.CACT a prestižní ohodnocení za nejlepší pole.

Třetí místo patřilo českému fouskovi Brokovi z Lovčických tarasů, kterého vedl Ing. Jaroslav Novotný. Na ohrádce se tato dvojice postarala o velké vzrušení. Pes šel razantně a rychle pro lišku a když se s ní vracel zpět, vyklouzla mu z mordy a spadla do příkopu. Korona strnula a zatajila dech. Pes se ale nenechal vyvést z míry a bez povelu a plynule pro lišku do příkopu skočil, srovnal si ji v mordě a během několika vteřin vzorně předal vůdci. Brok z Lovčických polí získal 483 bodů, I. cenu a čekatelství CACT.

Výborně se předvedl i výmarský ohař krátkosrstý Best Alfa Ori Simony Markové. Čtvrté místo, 454 bodů, I. cenu a CACT si za vyrovnaný výkon naprosto zasloužil.

Ocenění za nejlepší vodní práci si odnesl další český fousek Hardy z Koblova s vůdcem Josefem Sikorou. Dvojky ze stylu a poslušnosti sice psa posunuly do III. ceny, jeho práce na vodě ale byla opravdu učebnicová.

Poděkovat je třeba vůdcům, jejichž psi sice neuspěli, ale kteří přesto memoriál nevzdali a pokračovali dál. Je pravdou, že měli teoretickou šanci se ještě kvalifikovat na Memoriál Karla Podhajského, ale je také pravdou, že to není situace pro vůdce jednoduchá a že je potěšitelné, že jsou lidé, a to i mladé dámy, jako Martina Müllerová, které umějí s úsměvem a porozuměním pro psa prohrávat.

Po organizační stránce byl memoriál výborně připravený. Jako červená nit se jeho průběhem táhla snaha pořadatelů udělat vše pro to, aby se psům dobře pracovalo a aby se vůdci i korona u nich dobře cítili. Zaslouží poděkování za odvedenou práci i za to, že například v pátek místo zbytečných formalit pozvali všechny, kdo byli na losování, na výbornou večeři.

Letošní 38. Memoriál Richarda Knolla byl moc pěkný. Měl pohodovou i slavnostní atmosféru a je možná škoda, že nepřilákal víc diváků. Opava je ale pro leckoho daleko a cena benzínu vysoká. Pořadatelé hovořili o akcích a zvláště pak vrcholových akcích chovatelských klubů jako je například Memoriál Dr. Kuhna, na které se v příštích letech chystají. Určitě chybu neudělá ten, kdo na nich povede nebo se alespoň přijede podívat.

Přiložené dokumenty

Zpracování dat...