Časopis Myslivost

Ke stavům černé zvěře

Myslivost 2/2012, str. 55  Aleš HUTAŘ
Chtěl bych se vyjádřit k neustále probírané a diskutované otázce stavů černé zvěře. Žiji na Jižní Moravě v okrese Znojmo. Od malička se pohybuji kolem myslivosti. Myslivost provozuji 37 roků. Výkon práva myslivosti jsem prováděl v režijní honitbě, v současné době v mysliveckém sdružení a pronajaté honitbě. Celkem 24 roků vykonávám funkci mysliveckého hospodáře. Cítím povinnost vyjádřit se k problematice stavů černé zvěře z pohledu spíše praktického, ne tak teoretického, tak jak to činí většina vystupujících na různých konferencích, nebo v odborných časopisech.

Všichni víme, že stavy této zvěře jsou v současné době neúnosné a bude hůř, pokud se s tímto problémem něco neudělá. Na semináři 14. 10. 2011 ve Žďáru nad Sázavou v časopise „Myslivost“ 11/2011 jsou napsaná jednotlivá vystoupení účastníků. Každé vystoupení má částečně pravdu, ale téměř u všech se s řadou věcí dá polemizovat. Připadá mi, že problém přemnožení černé zvěře je nejjednodušší svést na myslivce. Celkem výstižně to popisuje JUDr. Jiří Kšica v článku „Okrajová úvaha o snižování stavů černé zvěře“, vydané v časopise Myslivost 10/2011. Ale i u tohoto článku bych s některými výroky nesouhlasil, zejména o státní správě, která nyní samozřejmě je vstřícná a snaží se vyhovět, ale ona se nejvíce podílela na vzniklém problému v minulosti.

A pak nesouhlasím s intenzivním lovem dospělé samičí zvěře. Podle mého názoru dospělé bachyně by se měly lovit velice omezeně, důvody byly mnohokrát publikovány v různých odborných časopisech a publikacích, proto se k tomu nebudu detailněji vyjadřovat.

Podle mého názoru, přemnožení černé zvěře je velký problém. Abychom ho mohli řešit, nejprve bychom měli hledat příčiny vzniku tohoto problému. Myslím si, že zaděláno na tento problém bylo již dříve a nejvíc se na něm podepsal stát, konkrétně Ministerstvo zemědělství – orgán státní správy myslivosti, a to zejména ve dvou případech:

 

ad. 1) Stanovení minimálních a normovaných stavů černé zvěře. Kdo stanovil, že minimální a normované stavy černé budou v honitbách od 1000 ha? To nebyli myslivci. Přitom LČR – státní podnik si stanovil v našem kraji maximální výměry honiteb do 1000 ha. Bez stanovených minimálních a normovaných stavů nelze plánovat. Podle vyhlášky se smí lovit celý rok sele a lončák prasete divokého, takže v honitbách, kde není stanovený plán, vše co se uloví, je sele nebo lončák.

Skutečnost je přitom úplně jiná. Loví se dospělé kusy, které jsou hlášeny za lončáky. Na selata a opravdové lončáky se moc nehledí. Ti, kteří se zúčastňují společných lovů na černou zvěř, mi dají jistě za pravdu.

Hlavně, že všichni pánové ve svých vystoupeních mluví o řádném plánování a dodržování plánu lovu černé zvěře. Vrcholem je, když „velký myslivec“, já bych řekl spíše teoretik, v jednom čísle časopisu kritizuje myslivce, že jsou neschopní, protože na stanovený plán lovu černé zvěře se uloví ve skutečnosti několikanásobně víc kusů černé. Toto by nenapsal ani adept před zkouškami, který je trochu zasvěcen do problematiky. Uvedu jeden příklad.

Na okrese Znojmo je 83 honiteb a pouze u jedné, podotýkám u jedné honitby, jsou stanoveny minimální a normované stavy černé zvěře, tudíž tato honitba černou zvěř plánuje. Ve zbývajících 82 honitbách se černá zvěř loví. Je možné porovnávat plán se skutečností? Věřím, že i u ostatních okresů je to obdobné.

 

Ad. 2) Daleko větším problémem jsou hranice honiteb – nemyslivecké hranice. Už slyším „odborníky“, že honitby si tvořili vlastníci pozemků. To je pravda, byly to LČR – státní organizace a dále pak ve většině případů vznikla honební společenstva. Jenže, takto navržené honitby - hranice těchto honiteb, schvaloval orgán státní správy myslivost – Ministerstvo zemědělství – stát. Už naši předkové se snažili, a v současném zákoně to rovněž je, že nemá být hranicí honitby rozhraní pole, les.

Za dobu své činnosti v myslivosti jsem ulovil několik stovek kusů černé zvěře. Téměř polovinu na čekané z posedů nebo kazatelen na hraně lesa a pole, kde je možno tuto zvěř lovit od jara do zimy, bezpečně, sníží se škody na polních kulturách. V současné době je to nemožné. Tudíž odlov černé zvěře je ztížen a jsou vytvořeny ideální podmínky k tomu, aby černá zvěř způsobovala škody na polních plodinách, zejména kukuřici, řepce a pšenici.

Že to není teorie, uvedu na příkladu. Máme pronajatou honitbu od LČR, je to čistě lesní honitba bez políček a luk. Honitba má výměru přes 900 ha, z toho 60 % hranic je tvořena hranicí pole - les! Jsem přesvědčen, že nejsme jediní, kdo má takovou hranici. Když si vezmeme zákon, který dovoluje stavět myslivecká zařízení (posedy, kazatelny) 200 m od hranic, při vzrostlých zemědělských plodinách, zejména kukuřice nebo pšenice, kde největší škody vznikají v pásu zhruba 100 m od hranice lesa, není možno černou zvěř lovit ani z jedné honitby, takže byl vytvořen minimálně 100 metrový pás klidové zóny, kde se zvěř cítí bezpečně a může dělat neúnosné škody. Kdo vytvořil tuto zónu klidu? Myslivci to nebyli. Ten kdo uznal tuto hranici, by měl vzniklé škody v tomto pruhu uhradit. Díky zemědělcům, kteří jsou zatím benevolentní, se vždy tyto škody nějak zlikvidují. Pokud by se chovali jako LČR, tak si troufám říct, že polovina myslivců už by myslivost neprovozovala.

 

Netvrdím, že výše uvedené body jsou jediným důvodem přemnožení černé zvěře. Svůj podíl viny na tomto problému neseme my myslivci, ale i zemědělci. Do řešení tohoto problému se podle mého názoru musí zapojit stát, orgán státní správy myslivosti, musí změnit vyhlášku o minimálních a normovaných stavech, a pokud to bude možné, provést úpravu honiteb, sladit hranice se zákonem.

Myslivci zase musí zvýšit odlov mladé zvěře - selat a skutečných lončáků (minimálně 80 %) a omezit lov dospělých kusů na úkor mladé zvěře.

Zemědělci, po vzájemné dohodě s myslivci, musí vytvářet takové podmínky, aby se dalo lovit, nezakládat velké lány kukuřice, pokud možno střídat plodiny. Ale o tom bylo mnoho napsáno. Nejdůležitější je, aby spolu všichni navzájem jednali a snažili se tento problém vyřešit

 

Ještě bych se chtěl zmínit k navrhovanému opatření, umístit do honiteb lapáky na selata. Sice s tím nemám zkušenosti, ale nedovedu si představit v našich podmínkách účinnost těchto lapáku. Na co bychom selata do lapáků nalákali? Příklad je loňský rok, kdy na krmení „tzv. hromady“ vůbec nic nechodí.

Věřím, že v honitbách méně úživných, nebo v honitbách velkých komplexů, jako mají třeba VLS, se toto opatření osvědčilo. Tam, kde se to osvědčilo, ať to používají, ale nedopusťme, aby to bylo povinné. Vidím v tom zase záměr, že si z nařízení někdo udělá dobrý byznys. Nic to nepřinese, výsledek bude pouze v tom, že myslivci zase budou platit zbytečné peníze.

Závěrem bych chtěl požádat všechny myslivce, abychom se snažili zachovat českou myslivost aspoň takovou jaká je v současnosti, snažili jsme se přenášet tradice naší české myslivosti na mladou generaci a nedopustili jsme vnášení nějakých cizích nevhodných poznatků ze zahraničí. Myslím si, že naše česká myslivost patří mezi jednu z nejlepších v celé Evropě.

Na konec mého článku bych chtěl říci, že to jsou moje názory na danou problematiku, které jsem získal z praxe. Vím, že mnoho lidí, zejména myslivců teoretiků, se mnou nebude souhlasit, ale jsem přesvědčen, že opravdoví myslivci, kteří dělají myslivost prakticky, s tím co jsem napsal, souhlasí.

Aleš HUTAŘ

 

Zpracování dat...