Časopis Myslivost

Mezinárodní festival sokolnictví v Al-Ainu

Myslivost 2/20102, str. 30  Dr. Ing. Bohumil STRAKA,
Největší akce v dějinách sokolnictví i myslivosti ohromila účastníky z 80 zemí Festival sokolnictví (Falconry Festival) byl největší, nejdražší, nejmultikulturnější, nejmezinárodnější, nejromantičtější, prostě událost mnoha přívlastků. Konal se ve dnech 10. až 18. prosince 2011 v historické oáze Al-Ain v Arabských Emirátech. I když předchozí dva mezinárodní festivaly v letech 2007 a 2009 ve Velké Británii byly také skvělé, tato akce oslavovala úspěšný zápis sokolnictví na seznam světového kulturního dědictví UNESCO a trumfnula všechno, co sokolníci dosud viděli a zažili. Četné nadšené ohlasy našich i zahraničních sokolníků napovídají, že se jednalo o jejich životní cestovatelský zážitek, který už asi nikdy nic nepřekoná.

Arabští pořadatelé byli právem hrdí na to, že je to již podruhé, kdy mají možnost hostit širokou komunitu sokolníků na jejich půdě. Byly to totiž právě Arabské Emiráty, které uspořádaly úplně první mezinárodní festival sokolnictví na světě již v roce 1976 na základě iniciativy šejka Zayeda Al Nahyana, světoznámého sokolníka a prvního prezidenta Arabských Emirátů. I nyní, téměř po 40 letech, si dali arabští hostitelé záležet, avšak přilákání rekordního počtu tisíců účastníků z tolika zemí nebylo laciné. Blíže nespecifikovaná suma nákladů na festival byla údajně sedmimístná (v dolarech). Jen letenky a ubytování pro více než 500 sponzorovaných sokolníků vyšlo určitě přes 1 mil. USD.

Taková štědrost nemá v historii myslivosti obdoby, snad od doby středověkých královských lovů. Z každé země, podle velikosti a významu sokolnické komunity, vybrali pořadatelé až pět reprezentantů, kterým hradili letenku i pobyt. Kromě toho i 140 dalších sokolníků či „nesokolníků“ mělo šanci podívat se na festival zdarma, tedy pokud postoupili mezi pět nejlepších v kterékoliv z 28 kategorií festivalové umělecké a fotografické soutěže. Navíc organizátoři pozvali řadu VIP hostů nejen z okruhu aristokracie - princů, šejků a dalších členů královských rodin, ale také celou řadu představitelů státní správy různých zemí, diplomatů a dalších významných osobností. Jako státní představitel ČR se festivalu aktivně zúčastnil vrchní ředitel Ministerstva zemědělství Ing. Martin Žižka, PhD, který je podepsán za ČR pod sokolnickou nominací UNESCO.

 

Festivalový úspěch Klubu sokolníků ČMMJ, aneb jak jsme si vydobyli uznání

Na základě oceňujících reakcí zahraničních sokolníků i významných VIP hostů mohu svědomitě a s jistotou říci, že naše sokolnická výprava z malé země uprostřed Evropy v konkurenci ostatních 80 zemí nezapadla, naopak byla velmi viditelná a předvedla se jako mimořádně úspěšná. Organizátoři jednak ocenili významné postavení českého sokolnictví sponzoringem maximálního počtu 5 členů Klubu sokolníků ČMMJ a navíc 4 šťastlivci uspěli v soutěžích. Dalších 20 sokolníků i s rodinnými příslušníky přijelo z ČR na festival na vlastní náklady. Počtem 30 účastníků jsme tedy byli 3. největší národní reprezentací (po Emirátčanech a Pakistáncích).

Naše síla však nebyla jen ve velikosti výpravy, protože skvělou práci odvedli naši národní reprezentanti, finalisté soutěží, nesponzorovaní sokolníci i trubači, kteří nás akustickým projevem odlišovali od ostatních výprav. Atraktivita lesních rohů se projevila zejména na promenádě 80 národů první den festivalu, která se konala večer za tmy, kdy jinak nádherné kostýmy asijských národů vizuálně nevynikaly, na rozdíl od atraktivního loveckého troubení našich trubačů.

Podle očekávání nás také velmi dobře reprezentovaly UNESCO medaile limitované série od mistra ryteckého řemesla a myslivce Romana Provazníka, které obdivovali i ti nejvýznamnější VIP obdarovaní: jeho výsost princ Hamdan Al Nahyan, prezident IAF - Mezinárodní asociace pro sokolnictví IAF Frank Bond, jednatel FACE - Federace organizací pro myslivost a ochranu přírody v EU reprezentující 7 mil. myslivců v EU Angus Middleton, předseda komise UNESCO Dr. Awadh Al Musabi, ředitelka největší sokolí nemocnice na světě Dr. Margit Muller, prezidentka výboru pro myslivost v Europarlamentu reprezentující 40 myslivců - europoslanců Veronique Mathieu, jeho excelence a sponzor festivalu Dr. Mohamed al Bowardi, jednatel Emirátského klubu sokolníků Majid Al Mansouri, ředitel ministerstva kultury ADACH Mohamed Khalaf, španělský velvyslanec v SAE a další.

Zatímco VIP obdrželi medaile či skleněné vázy se sokolnickými motivy, pro širší mezinárodní komunitu sokolníků byla určena speciální edice sokolnických odznaků vydaná k příležitosti zápisu UNESCO, též od Romana Provazníka. Tato strategie se pak ukázala z hlediska propagace Klubu sokolníků ČMMJ jako nesmírně účinná, protože několik set obdarovaných celou dobu na festivalu působilo jako chodící reklama a mnozí si jistě nechají odznak připnutý i trvale, protože motiv zápisu UNESCO je historicky nadčasový. Úsměvné bylo, že mnozí cizinci si přáli připnout odznak na českou trikolóru, která byla původně zamýšlena jako národní identifikátor členů naší výpravy. Takže nakonec to snad díky trikolórám virtuálně vypadalo, že českých sokolníků se pohybuje na festivalu dvakrát tolik, než ve skutečnosti.

Nejen díky početné výpravě a originálním dárkům, ale hlavně díky tomu, že naše země byla vedle Emirátů tou nejaktivnější zemí v procesu nominace sokolnictví na seznam UNESCO, jsme vydobyli pro české sokolnictví i myslivost zasloužený respekt.

 

Napřed romantika pouštního kempu, pak velkolepé průvody v městě Al-Ain

Pošetilec by se mohl domnívat, že nejlépe na tom byli sponzorovaní reprezentanti festivalu nebo účastníci, kteří si objednali soukromé zájezdy od cestovek. Ale kdeže, pohodlí hotelu může být sice příjemné, ale nakonec si nejvíce romantických zážitků odnesli ti, kteří utratili nejmíň a pouze si pořídili letenku za 12 000 Kč a nocovali zdarma ve stanech v pouštním kempu daleko od městského ruchu Al-Ainu. Navíc kempující sokolníci byli vskutku pány svého času a nebyli svázaní reprezentačními povinnostmi jako sponzorovaní sokolníci. Ti sice měli pobyt hrazený, ale jak se říká: nic není zadarmo, i když je to zadarmo.

Jádro naší výpravy přiletělo do Emirátů pětihodinovým letem z Vídně ráno v sobotu 10. 12. 2011. Z letiště v Dubaji nás čekala ještě dvouhodinová cesta mikrobusem do oázy Al-Ain, kde sponzorovaní vystoupili u hotelu a ostatní pokračovali další hodinu na opuštěné místo „uprostřed ničeho“ u Remah Village, kde pořadatelé zřídili stanové městečko, které se stalo až do středy na pět dnů centrem dění festivalu.

Od čtvrtka do soboty se hlavní aktivity přesunuly do města Al-Ain, kde kolem historické pevnosti Jahili vyrostla velkolepá prezentace světového sokolnictví. Našim nesponzorovaným sokolníkům však byla vyjednána exkluzivní výjimka, že mohli i poslední tři dny pobývat zdarma sami s místními beduíny v pouštním kempu.

Nejatraktivnější aktivitou v kempu byly bezesporu sokolnické lovy na velbloudech. Již 50 let toto tradiční sokolnictví totiž nikdo nepraktikuje, protože v posledních desetiletích vystřídaly velbloudy terénní vozy. Zájem o lovy mělo 350 sokolníků, zatímco dvě skupiny 10 velbloudů ráno a večer mohly poskytnout tento zážitek pouze 120 zájemcům. Proto nakonec rozhodovalo náhodné losování počítačem. Skupiny pod vedením zkušených místních sokolníků a stopařů lovily se sokoly jejich tradiční zvěř - pouštní zajíce (jsou mnohem menší než u nás, mají živou hmotnost asi 1,5 kg) a dropy obojkové „houbary“. Jak už to bývá, některým skupinám se lov zadařil, jiným ne. Kupodivu moc pádů z velblouda nebylo zaznamenáno, na velbloudovi se sedí sice mnohem výše než na koni, ale jízdu zvládli i začátečníci nehledě k tomu, že pádu do měkkého písku není třeba se tolik obávat.

Ale i sokolníci, kteří se nedostali na velbloudy, měli postaráno o bohatý program. Během dne skupiny sokolníků trénovaly orly či sokoly na tradiční vábítko nebo na výškové létání na balón. Dosud nevídanou novinkou byl tréning sokolů pomocí vábítka taženého dálkově ovládaným modelem letadla, které na rozdíl od balónu či draka může libovolně měnit směr i rychlost a zlepšovat tak leteckou kondici dravce.

Každé odpoledne se pak na nedaleké závodní dráze konaly tradiční závody chrtů či sokolů. Závody chrtů saluki probíhaly asi s 20 nejlepšími chrty na 5 kol. Vítězem každého kola je chrt, který jako první chytne model gazely pohybující se uprostřed asi 2 km dlouhé závodní dráhy. Majitel nejlepšího chrta odjel v nejnovějším terénním vozu Toyota v přepočtu za 2 mil Kč.

Závody sokolů místních sokolníků byly ještě atraktivnější, závodilo přes 100 sokolů a počítal se čas, za který sokol uletí vzdálenost 400 m z ruky na vábítko. Nejrychlejší sokol to zvládnul za 16 sekund a šťastný majitel si vydobyl nejen uznání ostatních, ale opět se dočkal hodnotné ceny.

No a večer se u ohně o všem povídalo, jedlo, pilo, zpívalo, hrálo a tancovalo. Největší obdiv kempujících sokolníků večer sklízeli naši trubači. Zatímco soukromě trénovali skladby na festival, přišel za nimi do našeho českého stanu č. 24 samotný šéf tiskového oddělení Emirátského ministerstva kultury Dr. Saeed, kterého přilákaly neobvyklé libé zvuky lesnic, a uprosil trubače, aby zahráli pro všechny u ohně. Pákistánští sokolníci byli tak nadšení, že do rytmu za zvuku fanfár tancovali a neustále se dožadovali pokračování. Jediným nedostatkem, nad kterým by si snad někdo mohl postesknout, bylo, že alkohol se nepodával, protože v arabských zemích je úplná prohibice s výjimkou pár hotelových barů pro cizince.

Samostatnou kapitolou je nocování v poušti. Přestože teplota ve stanu se v noci pohybovala pod 10 ºC, nikomu to zvláště nevadilo, protože nám arabští hostitelé poskytnuli tlusté teplé deky a někteří usoudili, že není žádný rozdíl mezi teplotou ve stanu a venku, takže klidně nocovali v písečných dunách pod hvězdami a měsícem v úplňku. Obavy ze škorpiónů byly liché, za celou dobu se objevily pouze dva případy štípnutí.

 

Závěrečné festivalové dění od 15. do 17. prosince u pevnosti Jahili v historickém městě Al-Ain, zapsaném na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, bylo civilizovanější, ale neméně zajímavé. Náš český festivalový stánek se nacházel hned na začátku expozice s pořadovým číslem 4. Pravdou je, že nám arabští organizátoři trochu udělali čáru přes rozpočet, když přidělili samostatný stan Česku a samostatný Slovensku oproti původnímu plánu společného Československého stanu. Zatímco Slováci měli stan 3 x 6 m, nám zůstal velký, původně Československý stan 6 x 6 m. Expozice byla tedy prostornější, než jsme čekali, nicméně celkově naše reprezentace českého sokolnictví na Festivalu byla velmi důstojná a úspěšná.

Nepřetržité promítání dokumentů prezentující sokolnický lov, myslivost a ochranu dravců v našich zemích, se těšilo mimořádnému zájmu příchozích návštěvníků oceňujících úroveň našich sokolnických a mysliveckých tradic. Z propagačních materiálů šlo na dračku hlavně sokolnické pexeso, kterého jsme rozdali do dobrých rukou přes půl metráku a nálepky na auto se znakem KS ČMMJ.

Velkým oceněním také bylo, že náš stan v průběhu festivalu navštěvovali i ti nejvýznamnější hosté, např. první muž světového sokolnictví Frank Bond nebo šéf 7 mil. evropských myslivců Angus Middleton, který ocenil expozici našeho sokolnictví a zavzpomínal na jeho první návštěvu ČR na sokolnických lovech v Opočně v roce 2010.

Přes 50 dalších národních expozic v sokolnických stáncích doplňovalo i několik stylových arabských beduínských stanů, pár jurt asijských národů a také americké tepee. Zpestřením festivalu byla též nabídka zboží ve stáncích výrobců a dodavatelů z různých zemí, a to nejen sokolnického zboží, ale i tradičního arabského zboží.

V průběhu dne se v hlavní aréně konal doprovodný program tematicky prezentující sokolnictví různých částí světa včetně praktických ukázek s cvičenými dravci, koňmi i psy. Na závěr festivalu proběhl pochod sokolníků - tzn. promenáda národů, které přihlížela široká veřejnost a z VIP tribuny i jeho výsost princ Hamdan Al Nahyan, velký podporovatel sokolnictví.

 

Trochu více o hostitelské zemi

Spojené Arabské Emiráty (UAE resp. SAE) jsou již řadu let považovány za výkladní skříň arabského světa a zemi superlativů. Bylo by však nespravedlivé přisuzovat vyspělost UAE pouze ropnému bohatství. Emiráty mají sice páté největší zásoby ropy na světě, ale řada jiných zemí také disponuje velkým nerostným bohatstvím a na vyspělosti a blahobytu obyvatelstva se to příliš neprojevuje nebo je naopak pro ně jejich nerostné bohatství spíše prokletím a zmítají se ve víru občanských válek.

UAE, rozlohou obdobné jako ČR, jsou federativní stát skládající se ze 7 emirátů. Největší z emirátů je Abu Dhabi (Abú Zabí) zabírající téměř 90 % rozlohy země a druhý největší emirát je Dubai (Dubaj).

Dnešní civilizovanost UAE bývá po právu přisuzována jejich zakladateli, kterým byl šejk Zayed Al Nahyan. Čím byl pro nás Masaryk, tím byl pro Emiráty šejk Zayed. Když jednotlivé emiráty získaly v roce 1971 nezávislost na Velké Británii, šejk Zayed se stal prvním prezidentem UAE a zůstal jím po několika opětovných jmenováních až do svojí smrti v roce 2004. Během svého působení vybudoval ze zaostalé arabské země vyspělý stát, který může být vzorem pro ostatní arabské země a v některých ohledech i vzorem pro evropské země.

Zdravotnictví a školství (včetně univerzit) jsou na velice vysoké úrovni a jsou zcela bezplatné. Existují zde dokonce specializované nemocnice pro zvířata (např. pro sokoly), které mají často lepší vybavení než nemocnice v ČR pro lidi. Každý občan UAE zakládající rodinu dostává od státu dům a slušnou finanční částku do začátku. Nejedná se ovšem o žádný velký populismus, občanů UAE je přibližně jen 20 % obyvatelstva.

Šejk Zayed Emiráty na arabské poměry značně zliberalizoval a získal tak reputaci rozumného otevřeného prozápadního vládce, za což byl ze strany ortodoxních arabských zemí často kritizován. Emiráty jsou příkladem toho, jak v určitých případech je absolutistická monarchie s osvíceným vládcem upřednostňujícím blaho země vhodnější formou, než kdyby místo toho byla nastolena třeba nějaká loutková demokracie či vojenská diktatura.

Šejk Zayed byl natolik moudrý, že se nestal ani vazalem mezinárodních ropných koncernů, ani miliardy dolarů z ropy neprojedl a nerozházel, nepreferoval krátkodobý zisk, ale cíleně dlouhodobě investoval jako dobrý hospodář do infrastruktury, do školství, zdravotnictví, obchodních a finančních institucí, turistiky, a to nejen doma, ale i po celém světě.

Abu Dhabi, nyní hlavní město Emirátů, bylo ještě před 50 lety dvacetitisícové chudé rybářské městečko s pirátskou minulostí, bez silnic, kde jedinou větší kamennou stavbou byla emírova pevnost. I když 95 % území Emirátů pokrývá neobyvatelná poušť, díky bouřlivému rozvoji celé Emiráty i Abu Dhabi téměř zestonásobily počet obyvatel. Již v 90. letech minulého století město Abu Dhabi dosahovalo velikosti Brna a nyní je počtem obyvatel jako Praha. Abu Dhabi vhledem připomíná americké velkoměsto, a protože je na ostrově, jeho panorama se podobá Manhattanu.

Šejk Zayed však neinvestoval jen do rozvoje měst, ale dbal i na zachování tradic a kultury, která začala být ohrožena prudkou modernizací. Šejk Zayed byl také prvním moderním ochráncem přírody v arabském světě, který nezištně propagoval myšlenky trvale udržitelného rozvoje a využívání přírodních zdrojů, a to dávno předtím než dnešní environmentalisté, kteří tak v řadě případů činí s bočními úmysly pod rouškou populistických hesel.

 

Tam, kde benzín je levnější než voda...

Při pohledu na stojan benzínové pumpy leckterý našinec protáčí panenky, protože rekordní růst cen ropy v poslední době nebere konce. V této zemi si však motoristé žijí jako v ráji a cena benzínu je nepálí. Nejen, že zde jednotlivá města spojují předimenzované poloprázdné mnohaproudé dálnice, ale litr benzínu nebo nafty stojí do 2 dirhamů (tj. 10 Kč), zatímco litr obyčejné balené vody v supermarketu zpravidla od 2 dirhamů výše. Říkáte si, že stát, který nevybírá vysokou spotřební daň na benzín, musí zkrachovat? Ale vůbec ne, podle různorodých statistik je tato země naopak jedním z nejbohatších států na světě s HDP přes 100 000 USD na obyvatele, zatímco USA mají přibližně 2x nižší HDP a ČR 7x nižší.

V době, kdy ostatní aerolinky balancují na pokraji krachu, se místní polostátní aerolinie vypracovaly v hodnoceních mezi nejluxusnější letecké dopravce na světě a stále přikupují nová letadla. Ačkoliv jinde v arabském světě to vře, zdejší vládci - emírové jsou u původních obyvatel oblíbení (bodejť by nebyli, když neznají chudobu a mají se dobře). Nekonají se zde žádné demonstrace nespokojenců, takže lze předpokládat, že zdejší absolutní monarchie propluje turbulencemi nynějších arabských revolucí bez problémů. A protože investoři mají rádi bezpečí a klid, lze také předpokládat, že bude pokračovat nebývalý rozvoj, který země          zažívá v posledních letech. Mrakodrapy v nových obchodních čtvrtích hlavního města rostou jako houby po dešti, ačkoliv toto přirovnání je zde poněkud nepatřičné vhledem k malému množství srážek.

Na některých místech místní obyvatelé, když už se jednou za pár let rozprší, údajně okamžitě zanechávají práce a radostně vybíhají ven, aby si deště užili. Malé množství srážek v posledních desetiletích je pak příčinou stále rychlejší proměny místní krajiny v poušť, protože stáda velbloudů leckde stačí spást zbývající dostupnou vegetaci. Přestože zdejší krajina už není, co bývala, je mezi střední a vyšší třídou obyvatelstva velmi oblíbené víkendové kempování v poušti, přičemž víkendem se rozumí pátek a sobota (neděle je pracovní den). Děti se tak dostanou z města a neztratí úplně povědomí o tradičním způsobu života v souladu s přírodou. Mimo silnice se však už nepoužívá koráb pouště velbloud, ale terénní auto. Ze značek zcela dominuje Toyota pro svoji nedostižnou spolehlivost, která je určujícím faktorem pro přežití v poušti.

 

O legendární arabské pohostinnosti, aneb buď mým hostem po tři dny

Samostatnou kapitolou je legendární arabská pohostinnost. Kdo ji sám nezažil, neuvěří. Podle koránu se má hostu či pocestnému poskytnout nejméně po dobu tří dnů střecha nad hlavou a jídlo. Jistěže v moderních hotelech se to neaplikuje, ale mimo města a v poušti to platí. Zcela běžně dochází při setkání s místními obyvateli v odlehlejších oblastech k pozvání na oběd či večeři, které se nesmí odmítnout, neboť by to byla velká urážka. Nehraje roli, že se vidíte poprvé a naposledy v životě.

Hostitelé zásadně servírují asi tři až desetkrát větší porce než by snědl Otesánek, takže toho vždy hodně zbude. Kdyby náhodou host snědl vše, co mu bylo předloženo, cítil by se hostitel nesmírně trapně, že neposkytl dostatek jídla. Běžným arabským jídlem je skopové, jehněčí, hovězí či velbloudí maso s rýží. Vepřové maso, stejně jako alkohol, víra zakazuje. Při jídle je potřeba dodržovat určité specifické zásady, například že se při vstupu na koberec vyzouvá nebo že se jí pouze pravou rukou. Levá ruka je považována za nečistou; používá se k osobní hygieně a je tedy logické, že se s ní nemá sahat do společné mísy.

Nejdůležitějším pokrmem dne je večeře, která se na naše poměry táhne proklatě dlouho do noci. Někdy nastává komická situace, že někam zrovna spěcháte a úmyslně se vyhýbáte setkání s ostatními, aby k pozvání nedošlo. Čas je v arabských zemích relativní pojem, většinou se nikam nespěchá a na dochvilnost se nehraje ani u obchodních jednání.

Ze sociologického hlediska je zajímavé, že v arabské společnosti je rodina daleko soudržnější než v Evropě, a to i širší rodina. Běžně se stává, že bohatší rodina koupí blok domů, ulici nebo čtvrť, a tam se pak celý rodinný klan nastěhuje. Pozitivum je jistě pak i v tom, že není nouze o místo ve školce jako u nás. Prostě o dům dál se vždycky najde dost ochotných příbuzných, kteří se o děti postarají.

Další sociologickou zajímavostí je obecně velmi nízká kriminalita, tedy ve stabilních arabských zemích. Vražda, loupež a krádež jsou i z hlediska víry velkým hříchem. Podle víry si mnoho Arabů dokonce ani nevezme z uložených peněz úrok, protože takový zisk nepochází z práce a je tedy nemravný. Vypadá to tedy, že tato země je nejen rájem pro motoristy a turisty, ale zřejmě i pro banky.

 

O rivalitě mezi emiráty a o tom, jak pýcha předchází pád

Mezi emiráty Abu Dhabi a Dubai odjakživa panovala určitá rivalita, která je dána rozdílnými vládnoucími rody. Zatímco v Abu Dhabi vládne rodina Nahyanů, konkrétně Khalifa Al Nahyan – Zayedův syn a současný prezident UAE, v Dubai vládne rod Maktoumů, konkrétně Mohammed Al Maktoum – současný premiér UAE. Při rozvoji šly oba emiráty trochu jiným směrem, zatímco větší Abu Dhabi se spoléhalo více na ropné bohatství tvořící přes 90 % zásob ropy celých UAE a bylo v developerských projektech střízlivější, v Dubai se více vsázelo na velkolepé developerské projekty, turismus a obchod. Město Dubai bylo dlouho synonymem úspěchu, luxusu a bohatství a často označováno jako město zlata. Zdejší společnosti a hotely vydělávaly obrovské peníze, proto byla naplánována stavba dalších a dalších kanceláří a ubytovacích zařízení bez ohledu na potenciální úživnost těchto projektů. Město Dubai se dále rozrůstalo směrem do moře, kde postavilo velkolepé umělé poloostrovy Palm Islands (Palmové ostrovy) a umělé souostroví zvané The World (Svět), jehož ostrovy vytváří mapu světa. Známá je i krytá lyžařská sjezdovka Ski Dubai nebo nejvyšší hotel světa ve tvaru plachetnice Burj al Arab.

Právě vysoké úvěry na stavbu těchto nerozumných megalomanských projektů na pozadí světové ekonomické krize vzalo Dubaiskému emirátu dech a v listopadu 2009 informace o jeho finančních potížích šokovaly celý svět. Místní státní developerská společnost Dubai World totiž požádala své věřitele o odložení splátky dluhů, které dosahují asi 60 miliard dolarů v přepočtu přibližně jako celý státní dluh ČR.

O předlužení emirátu Dubai se spekulovalo již dlouho, avšak bublina splaskla až později, protože úplná analýza ekonomiky UAE byla velmi omezována skutečností, že centrální statistika neexistuje a jednotlivé emiráty poskytují minimum informací o svých financích. Celkový dluh emirátu Dubai je však ještě mnohem vyšší, ceny nemovitostí prudce poklesly a emirát se ocitnul na pokraji státního bankrotu. V lednu 2010 v Dubai otevřeli nejvyšší mrakodrap světa. Mrakodrap se původně měl jmenovat Burj Dubai, ale nakonec se jmenuje po vládci Abu Dhabi - Burj Khalifa (Kalifova věž), zřejmě symbolicky v důsledku finanční pomoci s kterou silnější sousední emirát Abu Dhabi rychle přispěchal.

Tento příběh o velkém snu (prozatím) končí happy endem. Stalo se, že větší bratříček vytáhnul menšího bratříčka z krize a zažehnal státní bankrot, takže i festival proběhl nakonec bez finančních problémů navzdory tomu, že rozpočet festivalu byl seškrtán, protože i v této bohaté zemi se nyní šetří více než kdy jindy.

 

Pár závěrečných slov

Lidé se ptají: „A co bude příště?“. To nikdo neví, ale pořadatelé opatrně připouštějí, že menší mezinárodní festivaly se budou pořádat i v budoucnu, další možná již v roce 2013. Pravdou ale je, že nejvýše položenou laťku, která byla nastavena, stěží ještě něco překoná, protože příprava takové rozsáhlé události stojí mnoho času i finančních prostředků, což může být i pro bohaté sponzory v budoucí ekonomické situaci problém.

Každopádně, pro většinu z účastníků to byla panenská zkušenost z Arábie, a první přece jen vždycky zůstane první. Časem se navíc drobné cestovatelské nepříjemnosti změní ve vyprávěních v humorné příhody a ty dobré zážitky se zase v paměti člověka romantizují v ještě lepší.

Festival byl velmi medializován po celém světě, proto lze množství informací a fotek najít vyhledávačem google.com. Vzhledem k tomu, že místopředseda Slovenského klubu sokoliarov a šéfredaktor televizního pořadu Halali Ing. Alojz Kaššák zaznamenal během festivalu spoustu videomateriálu, jistě se mu bude některý budoucí díl myslivecké relace Halali věnovat. A pro ty, co nemají STV, může dobře posloužit i youtube.com při zadání hledání „Falconry Festival 2011“. Další informace o festivalu lze nalézt na oficiálních internetových stránkách http://www.falconryfestival.com, případně na stránkách Klubu sokolníků ČMMJ http://www.sokolnictvi.net.

V rámci festivalu se konala i historicky největší konference Mezinárodní asociace pro sokolnictví IAF za účasti 130 delegátů z 58 zemí, odborná sokolnická konference 93 přednášejících expertů z celého světa a UNESCO workshop za účelem rozšíření rekordní nominace sokolnictví o další země. Těmto událostem však bude věnován samostatný článek v příští Myslivosti.

Je mojí milou povinností poděkovat jménem všech sokolníků za podporu Ministerstvu zemědělství, které bylo navrhovatelem, a nyní je i oficiálním garantem českého sokolnictví od doby zápisu na seznam národních kulturních památek i mezinárodní seznam UNESCO. Jmenovitě se o tento zápis a dlouhodobou podporu sokolnictví zasloužil vrchní ředitel MZe Ing. Martin Žižka, PhD. Dále děkujeme za podporu naší mateřské organizaci ČMMJ, která je oficiálním nositelem kulturního statku sokolnictví, přestože tentokrát bylo netřeba přímé finanční podpory festivalu, ale jednalo se spíše o metodickou a mediální podporu akce. Poděkování si zaslouží také ti, kteří se sice festivalu nezúčastnili, ale přípravou propagačních materiálů a svojí činností pro Klub sokolníků se přímo či nepřímo podíleli na společném zdaru naší výpravy: František Kubíček, Vladimír Spejchal, Josef Polášek, Stanislava Ledvinková, Karel Malý a další.

Na závěr bych velmi rád poděkoval všem našim 30 účastníkům Festivalu sokolnictví za skvělou reprezentaci Klubu sokolníků ČMMJ i celé naší země. Na festivalu Klub sokolníků ČMMJ reprezentovali: Bohumil Straka, Petr Zvolánek - delegát konference IAF, Marcela Medková - reprezentantka zahajovací ceremonie festivalu, Milan Straka - expert na sokolnické konferenci, Vladimír Hanák - vedoucí národního stanu a trubač, dále semifinalisté uměleckých soutěží Mirka a Lubor Křivkovi, Tomáš Kunca, Pavlína Kunderová, dále jihomoravští sokolníci pod vedením Richarda Kuby, různorodá skupina sokolníků Zuzany Zelené-Šolínové, skupina severních sokolníků Jaromíra Nožičky, skupina jihočeských sokolníků Milana Zaleše a konečně sokolníci z Vysočiny pod vedením Vratislava Moudra.

Můžeme být právem hrdí na to, že jsme všichni v mezinárodním porovnání uspěli, že jsme se všichni bezproblémově vrátili ve zdraví domů a ještě jsme si přivezli spoustu úžasných zážitků z této historicky největší akce v dějinách sokolnictví i myslivosti. Prostě, byli jsme při tom!

 

Dr. Ing. Bohumil STRAKA,

vicepresident Mezinárodní asociace pro sokolnictví IAF

Zpracování dat...