Časopis Myslivost

Nejednotní myslivci se stávají snadnou kořistí

Myslivost 2/2012, str. 10  Mgr. Martin HORÁLEK
Česká společnost prošla v uplynulých dvou dekádách řadou zásadních změn a nejrůznějších turbulencí. Spolu s ekonomickým rozvrstvením se měnily i návyky a životní styl lidí. Sociologické změny se promítají nejen do ekonomiky, ale také třeba do urbanizace nebo kultury. A protože myslivost není žádným izolovaným ostrovem, musely se tyto změny odrazit také v ní. Zkrátka i tady platí, že všechno souvisí se vším. Je jenom na nás, zda si výzvy, které před námi stojí, dokážeme správně vyhodnotit a zareagovat na ně.

Není pochyb o tom, že Češi za uplynulých dvacet let zbohatli. Ruku v ruce s tím se prudce změnila ekonomická i sociologická struktura obyvatelstva. Vytvořily se zcela nové profese, společenský žebříček dostal jiné kontury. Odlišné rozvrstvení společnosti se odrazilo i v jejích projevech. Mění se návyky a priority lidí. Dlouhodobě vytvářená společenství (např. obyvatelé jedné vesnice) zažívají dramatické obměny. Díky rozmachu komunikačních technologií je na jedné straně snazší komunikovat bez ohledu na geografickou vzdálenost, na straně druhé omezujeme osobní kontakt a dříve samozřejmé sociální vazby přestávají fungovat.

Ani myslivost nemohla zůstat stranou těchto změn. Otázkou je, zda je těmito změnami zatím "vláčena" a reaguje na ně ex-post nebo se je pokouší reflektovat a aktivně zpracovávat. Obávám se, že ačkoliv rádi připomínáme, že slovo myslivec má svůj základ ve slovese myslet, v tomto ohledu jsme spíše pasivní a lidí schopných pozorně analyzovat změny a formulovat vize do budoucna, máme jako šafránu. V tomto svém příspěvku nemám ambici předložit ucelenou analýzu současného stavu (zde by měli mít hlavní slovo odborníci - především sociologové), ale pokusit se formulovat alespoň některé klíčové body, se kterými se musí v dohledné době česká myslivost vypořádat.

 

1. Myslivci a společnost

Vnímání myslivců ve společnosti je tématem takřka věčným a na stránkách Myslivosti nezřídka probíraným. V prosincovém čísle jsem psal o výsledcích výzkumu, který si ČMMJ zadala společně s Interlovem u odborné sociologické agentury. Ačkoliv nás celkově výzkum spíše příjemně překvapil v tom, že myslivci jsou v mnoha ohledech vnímáni pozitivně, nesmíme přehlédnout některá varování, která jsou z výzkumu patrná. Především se jedná o negativnější hodnocení myslivců v malých obcích a městech. Ve srovnání s obyvateli aglomerací nad 5 tisíc obyvatel hodnotili vesničtí obyvatelé myslivce daleko kritičtěji. Ověřovací dotazníkové šetření prokázalo, že ke kritice přispívaly jak vlastní negativní zkušenosti s myslivci, tak i osobní antipatie ke členům mysliveckých sdružení.

Tento nelichotivý výsledek může souviset třeba s tím, jak výrazně se naše vesnice v posledních letech proměnily. Zejména v okolí velkých měst se starousedlíci nebo zemědělci stali minoritou. Stejně jako se změnil vzhled vesnic, změnil se i charakter a návyky jejich obyvatel. Okolní příroda již není místem, kde po generace žije má rodina. Je to prostor, který chtějí lidé využívat, kde chtějí realizovat své záliby a kde nechtějí být pokud možno ničím a nikým omezováni. Sám vykonávám funkci mysliveckého hospodáře v honitbě poblíž Prahy a vím, jak enormně se zde za poslední roky zvýšila hustota obyvatel a potažmo pohyb lidí (včetně jejich čtyřnohých společníků) v honitbě. Kromě stresových vlivů na zvěř zde začíná být velkým problémem i lov samotný. Při honech se ani při maximální ohleduplnosti nedá vyhnout drobným konfliktům, střelba kulovou zbraní se i při maximální opatrnosti pohybuje na hraně rizika a pytlačícího psa potkávám častěji než srnčí. Pokud se chci vyhnout vulgárním výrazům, nemohu psát o pocitech vzteku a bezmoci, které mě zaplavují při pohledu na skladovací haly, které nadnárodní koncerny staví na té nejlepší orné půdě a ničí další hektary přírody... Vesnice byla tradičním útočištěm myslivosti. Do jaké míry se spolu s radikálními změnami vesnické "societas" změní i myslivost, je otázkou.

 

2. Myslivci a majetek

Stejně jako se rozdělily majetkové skupiny obyvatel, vznikly i určité "kasty" mezi myslivci. Ti, kteří disponují vyšším finančním standardem (a nemalou část prostředků investují do myslivosti) nezřídka pohlíží na ty chudší s notnou dávkou přezíravosti a s ironickým odkazem na minulost je přezdívají tzv. lidomysl. Ti "obyčejní" zase poukazují na nejrůznější excesy zbohatlíků a odmítají je nazývat myslivci, protože to jsou jen lovci nebo spíš bouchalové. Pravda, jak už to bývá, je zřejmě kdesi uprostřed a každá paušalizace je ke škodě věci. Pro budoucnost není důležité shromažďovat argumenty ve prospěch té či oné skupiny. Bude naopak nezbytné hledat takový modus vivendi, ve kterém se budou obě skupiny respektovat a v ideálním případě se naučí spolupracovat. Osobně se domnívám, že i nadále bude pro některé lidi myslivost jen koníčkem nebo prostředkem k vyjádření společenského postavení a osobní prestiže, zatímco pro jiné se stane životním stylem. Je evidentní, že pokud se tito rozdílně "naladění" lidé naučí spolupracovat, bude to výhoda nejen pro ně, ale v neposlední řadě i pro zvěř a pro přírodu - a to by snad měl být argument z nejpádnějších. 

 

3. Myslivci a budoucnost

Při úvahách o budoucnosti české myslivosti se musím zmínit o několika údajích. Ze statistik ČMMJ vyplývá, že většinu jejích členů tvoří myslivci starší 55 let (vrchol věkové křivky je těsně nad 60 roky). Rovněž výše zmíněný sociologický výzkum prokázal, že nejvíce pozitivních hlasů myslivci získali od respondentů starších 45 let (naopak u věkové skupiny 18-24 let byl výsledek nejhorší). Při ohledu na tato "tvrdá" data je zřejmé, že budoucnost myslivosti nemusí mít zrovna na růžích ustláno. Tyto signály by měli vnímat především ti, kteří jsou za budoucnost české myslivosti zodpovědní. Jenže - kdo to je? Kdo nese na svých bedrech tíhu zodpovědnosti za českou myslivost a kdo se o její osud vlastně zajímá? A tím se dostávám k poslední odrážce mé úvahy:

 

4. Myslivci a jejich (ne)jednotnost

Z výše uvedeného vyplývá, že stejně jako celá společnost, tak i myslivost prošla za uplynulé dvě dekády mnoha turbulencemi. Tak, jako se mění postavení myslivosti, mění se i přístup samotných myslivců. Řady příslušníků zeleného cechu se pomyslně rozdělily. Byznys a peníze pronikly do myslivosti stejně agresivně, jako do každé jiné oblasti. Někde se z myslivosti stal zdroj podnikání, pro jiné je formou reprezentace, relaxací nebo třeba zdrojem adrenalinu. Zemědělci a majitelé pozemků pošilhávají po tom, jak na svých polnostech vytvořit své honitby, lesníci se o svůj profit z lovu zvěře hlásí neméně důrazně. A kdo v této směsici zájmů, motivací a očekávání dbá o myslivost jako takovou? Ano, je tu myslivecká jednota a příslušné odbory ministerstev a pověřených úřadů. Jenže realita je taková, že členů ČMMJ valem ubývá. Pohled do statistik říká, že zatímco v roce 2005 měla tato stavovská organizace přes 94 tisíc členů, dnes je jich o 20 tisíc méně. Stejně tak nesmíme zapomínat, že ministerstva (stejně jako samosprávní orgány) jsou a budou řízena volenými zástupci. A ti budou vždy hledět především na svůj volební úspěch a tedy respektovat většinový názor voličů. O naší budoucnosti tak do značné míry rozhodne i to, zda dokážeme s těmito orgány komunikovat jednotným a silným hlasem nebo se utopíme ve vnitřních sporech.

 

Na tomto místě si dovolím malou osobní odbočku: profesně se několik posledních let pohybuji v blízkosti vrcholových politiků. V obou komorách parlamentu mají myslivci prozatím pověst velmi silné lobbistické skupiny, která ví, co chce a dokáže své zájmy účinně prosazovat napříč politickým spektrem. Bezesporu je to díky dlouhodobé (sice neokázalé, ale o to účinnější) práci sekretariátu a vedení ČMMJ. Otázka je, nakolik si tuto pozici dokážeme udržet i do budoucna.

 

O pochybeních a nejrůznějších machinacích ve vedení ČMMJ kolují mezi mysliveckou veřejností celé legendy. Není obtížné vymyslet řadu skutečných nebo i zástupných důvodů, proč je "výhodné" nebýt členem naší stavovské organizace. Od osobního (drobného) finančního prospěchu, až po důvody tzv. "vyšší". Jenže rozbít stávající je vždy snazší než vytvořit nové. A v neposlední řadě je třeba položit si otázku: CUI BONO? Tedy komu doopravdy prospěje to, když zmizí silný a relativně jednotný hlas organizace zastřešující zájmy myslivců? Seznam uchazečů by byl dlouhý - od skupin k myslivosti vyloženě antagonistických, až po ty, kteří sice nosí zelenou uniformu, ale stávající poměrně přísná pravidla a zákonná ustanovení jim pramálo vyhovují.

 

K oněm kritický hlasům vedení naší myslivecké organizace si dovolím ještě drobnou poznámku. Mezi členy ČMMJ panuje jakési latentní přesvědčení o tom, že tuto organizaci vede uzavřená a neproniknutelná skupina "kdesi v Praze" a nedá se s tím prakticky cokoliv udělat. Jenže realita je jiná. Klíčem k uplatnění názorů a postojů každého člena jsou okresní sněmy, na které musí být podle stanov pozváni všichni členové v okrese organizovaní. Ano, čtete správně – členem okresního mysliveckého spolku není myslivecké sdružení, ale jsou jím jednotliví myslivci, tedy fyzické osoby! Není pravdou, že by Vás měl zastupovat hospodář nebo předseda mysliveckého sdružení. Každý v okrese registrovaný člen má nezpochybnitelné právo se okresního sněmu zúčastnit a musí být podle stanov na jednání pozván a musí mu tam být umožněn přístup. Je jen na členech okresního sněmu, koho pověří jako své delegáty na jednání Sboru zástupců a komu dá většina svou důvěru. Vaši vyslanci by měli odjíždět na jednání se zcela jasnými stanovisky. Měli by vědět, co mají prosazovat, co požadovat, koho volit... A jestli nejsme spokojeni se zvoleným vedením ČMMJ, ptejme se především těch, kteří na Sboru zástupců volili a nebojme se je zpětně volat ke zodpovědnosti. Vedení, mnohdy kritizované, nám totiž nespadlo z nebe, ale zvolili jsme si jej sami, všichni - rukou společnou a nerozdílnou!

 

Na závěr bych pouze rád dodal, že osobně znám celou řadu velmi slušných a pracovitých myslivců, kteří (často po dlouhém vnitřním zápase) z ČMMJ vystoupili a jejich důvody nechci ani náhodou zpochybňovat. Stejně tak si myslím, že by mělo být prvořadou snahou vedení ČMMJ právě tyto lidi přesvědčit a přivést zpět. Chci pouze upozornit na to, že českou myslivost nečekají jednoduché zítřky. A bez jednotného a silného hlasu se můžeme stát snadnou (nebo alespoň mnohem snadnější) kořistí těch, kterým naše myslivost se svými psanými i nepsanými pravidly a léta uchovávanými tradicemi už dlouho leží v žaludku.

Mgr. Martin HORÁLEK

 

 

Zpracování dat...