Časopis Myslivost

Škody způsobené zvěří – stále více a více diskutované téma

Myslivost 2/2012, str. 20  Ing. Igor HÁJEK
Chtěl bych v tomto článku seznámit čtenáře s problematikou škod způsobených zvěří na zemědělských kulturách z pohledu zemědělce, myslivce a soudního znalce. Zemědělské výrobě se věnuji od roku 1980, myslivost provozuji od roku 1975 a znalecké posudky týkající se škod způsobených zvěří na zemědělských kulturách zpracovávám od roku 2005. Záměrně používám množné číslo ve slově zvěří. Zpracovávané posudky se netýkají pouze škod způsobených černou zvěří, jak by většina čtenářů předpokládala, ale i škod způsobených ostatní zvěří. Zde bych uvedl na druhém místě zvěř jelení, ale vyskytují se v některých oblastech i škody od zvěře srnčí.
Největší škody zemědělcům, myslivcům a v podstatě i široké veřejnosti způsobuje již řadu let zvěř černá. Pod pojmem široká veřejnost je potřeba vzpomenout například článek v časopise Myslivost o problematice s černou zvěří v pražské Troji, případně článek v deníku MF Dnes ze dne 15. 10. 2011 o likvidaci zahrádek v České Kamenici včetně pěstovaných rostlin a chovaných živočichů (drůbeže a králíků) a v neposlední řadě problémy, které způsobuje tato zvěř v areálu Ústecké nemocnice. V areálu uvedeného zdravotnického zařízení byl dokonce povolen určeným osobám i mimořádný odstřel. Vzhledem k problematice a nutnosti dodržet bezpečnost nebylo dosaženo předpokládaného výsledku. Při tomto výčtu nelze nezmínit problematiku dopravních nehod, které jsou způsobeny téměř každodenně černou zvěří, a částky způsobených škod jdou do milionu korun. Několikrát jsem byl volán k dopravní nehodě z důvodu odklizení zabitého kusu. Pokud byl poražený kus menší, nebyla škoda tak vysoká, ale i toto tvrzení je značně relativní v případě drahých vozů vybavených různou bezpečnostní elektronikou, jako jsou parkovací čidla a kamery. Při srážce s větším kusem bylo často vozidlo zcela odepsáno. Nemá-li poškozený havarijní pojistku, tak ho taková srážka přijde značně draho. Některé pojišťovny nabízejí tento produkt k povinnému ručení. Přesné podmínky je v zájmu každého dobře prostudovat a případně využít této nabídky.
Škody způsobené zvěří na zemědělských kulturách – pozornost věnuji hlavně problematice škod způsobených černou zvěří, i když bude zmíněna, jak již bylo uvedeno, i zvěř jelení. Zemědělci a zvláště pak ti, kteří hospodaří na celkově menších výměrách, se začínají „bouřit“ a často poukazují na vzniklé škody. Je to vcelku logické, protože někdy škody svým rozsahem dosahují existenčních rozměrů. Při vyčíslení těchto škod dojdeme k částkám od tisíců až po statisíce. Milionové škody pak nalezneme u větších hospodářů, kteří mají velké plochy řepek, pšenic a kukuřic.
Škody jako aktuální problém začínají být hlavními body různých setkání a seminářů, kde je snaha tuto problematiku řešit. Zde bych uvedl seminář 14. 10. 2011 ve Žďáru nad Sázavou. V Ústeckém kraji proběhlo setkání zemědělců a myslivců na dané téma dne 19. 10. 2011 v Hoštce a 20. 10. 2011 pořádala seminář na stejné téma Asociace soukromých zemědělců v Bohušovicích nad Ohří. Setkání zemědělců a myslivců jsou vždy velmi bouřlivá až puškinovská, hraničící s výzvou na souboj. Na obou těchto setkáních mě pořadatelé požádali o příspěvek. Setkání v Hoštce pořádal Odbor životního prostředí při MěÚ Roudnice nad Labem ve snaze vyvolat dialog mezi zemědělci a myslivci a najít společnou cestu při řešení problematiky škod. Výsledek byl velmi špatný bez žádného výstupu. Jednání skončilo po třech hodinách vzájemným napadáním a osočováním. Seminář pořádaný Asociací soukromých zemědělců byl o poznání klidnější. Informace, jak podávat úspěšně žaloby při vymáhání škod, byla sledována s velkým zaujetím.
Obsah příspěvků z uvedených setkání bude popsán v následujících kapitolách. Celkem budou rozebrány čtyři oblasti:
a)        Škody stále vzrůstají
b)        Ukončení činnosti
c)        Státní správa
d)        CHKO
 
a)                    Škody stále vzrůstají – je skutečnost, o které se dnes a denně můžeme přesvědčit. Proč tomu tak je nám pomůže objasnit následující tabulka.
 
TAB 1
 
Pro představu, početní stavy černé zvěře v České republice jsou normovány na 11 100 kusů. Odhaduji a nejsem při tomto odhadu osamocen, že v určitém období může po České republice „pobíhat“ 300 – 400 tis kusů černé zvěře.
Z údajů uvedených v tabulce je názorně vidět, jak se odlov černé zvěře od roku 2005 neustále zvyšuje. Musíme ale škrtnout rok 2006. Protože tento údaj není dle mého názoru důvěryhodný. Za povšimnutí stojí rovněž údaje v kolonce jarní kmenový stav, tedy sčítaný. Nesmíme zapomenout, že tento údaj náleží k odlovu roku následujícího. K zamyšlení je jarní kmenový stav 2006 k odlovu 2007 a JKS 2007 k odlovu 2008. Jasný nesoulad je zcela zřejmý. Mám oprávněné podezření, že statistické údaje od zpravodajských jednotek nejsou přesné a jsou opisovány z roku na rok, případně je provedena pouze malá obměna. Problematika kolem statistiky byla v minulosti již v tomto časopise publikována. U černé zvěře je velký problém v tom, že tato zvěř se nesčítá v honitbách, ve kterých není normována. Vlastně neznáme stavy této zvěře v polních honitbách a v těch, kde jsou menší výměry lesních ploch než 1000 ha. V tomto směru by jistě bylo vhodné provést úpravu statistických výkazů. Přesto můžeme z dostupných údajů konstatovat, že není v daném roce odloven ani roční přírůstek, jinak by nedocházelo k nárůstu odlovu a hlavně pak k navyšování v počtech sčítaných JKS. Další aspekt, na kterém se shodují kompetentní činitelé, je fakt nepřiznání některých ulovených kusů. Střízlivý odhad činí cca 25%. Sami veterináři přiznávají pouze 80 % vyšetřených odlovených kusů. Tento údaj je velice zarážející a vůbec fakt, že je takto prezentován, když odporuje veterinárnímu zákonu o povinnosti vyšetření odloveného kusu černé zvěře na trichinelózu. Zde nahrává i povinnost daňového přiznání a nebezpečí z toho vyplývající. Jsem přesvědčen, že se dočkáme doby, kdy ulovená zvěř bude vyjádřena finančně a následně zdaněna. Česká povaha, tak jak ji známe, tak tento problém vyřeší způsobem jí vlastním, a to nepřiznáváním ulovených kusů.
Dále znám spoustu honiteb, kde probíhají pře o jejich užívání a čeká se na rozhodnutí orgánů státní správy a soudů. V těchto lokalitách nejsou do vyřešení určeni uživatelé honiteb, a tedy se zde neloví. Na druhé straně jsou honitby, kde se loví intenzivně, ale pouze selata. Při účasti na naháňce v těchto honitbách jsou střelci upozorněni, že, pokud uloví jiný kus černé zvěře než sele, zaplatí pokutu. Výše pokuty je různá. Setkal jsem se s rozmezím 1 – 10 tisíc Kč. Tímto postupem nejsme, a to zdůrazňuji, schopni odlovit ani roční přírůstek. Přitom se ve většině případů jedná o honitby, kde černá zvěř není normována. Pokud není normována, tak tam nepatří, a měla by být intenzivně lovena a uživatel by měl požádat o výjimku se zákona 449/2001 tak, jak to tento umožňuje při přemnožení určitého druhu zvěře. Výsledkem tohoto veškerého našeho „snažení“ je zvyšování počtu populace černé zvěře ve volné přírodě. Se zvyšujícími se počty dochází logicky i k nárůstu škod.
Podobný stav, včetně tabulkových údajů, je i v některých oblastech u zvěře jelení. Například v oblasti Lužických hor jsou škody od této zvěře na vypasených porostech řepky v desítkách milionů korun. Rovněž u této zvěře dochází k navyšování odstřelu, ale současně se zvyšují JKS.
 
TAB 2
 
Z uvedených čísel, i když jsou dělány velmi opatrně, jednoznačně vyplývá, že ani u zvěře jelení není odloven roční přírůstek
Na základě získaných zkušeností a poznatků při prohlídkách poškozených ploch a porostů předpokládám, že jenom prasata zkonzumují na polích zemědělců úrodu v hodnotě 300 – 500 mil. Kč ročně. Vezmeme-li v úvahu ostatní zvěř, můžeme uvažovat o částce 1 – 2 mld. Kč. Upozorňuji, že tento odhad vychází ze „selského“ uvažování a je podložen vlastní praxí a údaji, které jsou k dispozici na stránkách ČSÚ. Záměrně používám termín konzumace. Zatím to ještě není škoda, protože tu uplatňovalo jen velmi málo poškozených. Pokud se zemědělci naučí řádně podávat žaloby, může se to lehce ve škodu proměnit. Každý soudný člověk si musí uvědomit, že zde vzniká škoda na soukromém majetku a nikdo z nás by to nechtěl zažít na svém vlastním majetku, do kterého investoval soukromé, případně půjčené finanční prostředky. Stále a všude zdůrazňuji, jak potřebné je zasednout ke kulatému stolu, přestat se vzájemně napadat a problematiku škod řešit na všech úrovních.
Na setkání v Hoštce vystoupil v diskuzi myslivec a pravil, že za vysoké stavy černé zvěře mohou zemědělci. Zemědělci zase tvrdili opak a státní orgány, ani zástupci ČMMJ se k tomu pro jistotu nevyjádřili vůbec. Obrovské lány pšenic, řepky a kukuřice, které zemědělci vysévají, nahrávají těmto mysliveckým kverulantům. Musíme si zde položit otázku, proč dochází k této koncentraci do velkých celků? Pšenice je důležitá potravina a surovina na výrobu etanolu, řepka na výrobu oleje, který se přidává do biopaliv, a kukuřice se používá jako potravina, krmná plodina, surovina na výrobu etanolu a jako „potrava pro bioplynové stanice“. Vše vyjmenované podporuje naše vláda a unie a jsou zde vyhlášeny dotační tituly na podporu pěstování uvedených plodin pro tato využití. Zvláště výrazné jsou dotace na bioplynové stanice a to má vliv na plochy pěstované kukuřice jako hlavní „potravy“. Nelze tedy zemědělce, kteří se chovají ekonomicky, až tak odsuzovat, a jak se říká, vše souvisí se vším. Druhý názor na věc zase poukazuje na skutečnost, jaká je délka vegetační doby u jednotlivých plodin a po jakou dobu nám znemožňují lovit. U řepky, která je na pozemku od podzimu, tak zde prase příliš škody nenadělá. Řepka mu spíše slouží jako kryt koncem jara a začátkem léta. Škody žírem jsou minimální a více se projevují škody rytím v případě výskytu myší a rostlinných zbytků po předplodině. Větší škody na těchto porostech způsobuje zvěř jelení, srnčí, daňčí a mufloní. Řepka je pro ně od podzimu lákavé šťavnaté krmivo. U pšenice jsou kritické dva měsíce od mléčné zralosti do sklizně. Zde by s lovem neměl být problém, protože dnešní odrůdy jsou nízkostébelné a prase se z těchto ploch vrací do krytu. Horší situace je u kukuřice. Zde podle využití má prase kryt a žír po dobu 2 – 4 měsíců. Pořád je ale k dispozici 8 – 10 měsíců na lov.
 
b)                    Ukončení činnosti – řada čtenářů nebude chtít uvěřit, že je to pravda, ale skutečně existují zemědělci, kteří z důvodu škod museli svoji činnost ukončit, nebo zredukovat. Nejvíce takto postižených hospodářů je v Západočeském kraji. Tři roky se dělaly posudky, vyčíslovaly škody na obilninách, kukuřici a dávaly žaloby k soudu. První žaloba se začala projednávat po dvou letech od podání. Mezitím na tom byl zemědělec tak špatně, až musel všechno zlikvidovat, vrátit leasingy a prodat krávy. Veškeré plochy zatravnil a pouze udržuje plochy tak, jak ukládají pravidla „kontroly podmíněnosti“ (CROSS-COMPLIANCE).
Paradoxem je, že zatravněné plochy zničila v letošním roce svou činností divoká prasata. Zemědělec má poškozenou plochu, zničený travní porost, a pokud neprovede urovnání pozemku, hrozí, že si při sklizni travního porostu poškodí drahou techniku. Poškození techniky nelze v současné legislativě nikde uplatnit. Je to druhotná škoda, která vznikne při poškození ploch rytím. Mám zdokumentovány případy, kde bylo rytí tak hluboké, až hrozilo převrácení traktoru. Další vznikající velmi vážný problém je v tom, že na některých plochách dojde zcela k likvidaci například travního porostu. Zemědělec se vystavuje problému při kontrole orgány SZIF, které na základě zjištění na místě provedou snížení, případně odebrání dotací pro nedodržení přihlášené kultury, tedy změna kultury bez jejich souhlasu. V tomto případě není v podstatě dovolání a ani snaha od kompetentních orgánu provést nějaké řešení. Nejhorší scénář nastane, pokud zemědělec hospodaří jako fyzická osoba. V případě půjček může přijít při vymáhání o veškerý svůj majetek. Může se pak někdo zemědělci divit, když se brání a chce škodu zaplatit? „Zvěř je státu“, slýchávám často od myslivců, „a naše je až po ulovení na základě povolenky k lovu“. To je sice pravda, ale rovněž v zákoně stojí „škody platí uživatel honitby“.
 
c)                    Státní správa – by každopádně měla věnovat problematice škod větší pozornost než je tomu doposud. Státem placení úředníci by měli podat ruku zemědělcům i myslivcům a pomoct jim tuto problematiku škod řešit. Nelze se tvářit ve smyslu „nás se to netýká“. Je pravdou, že existuje dopis MZe, ve kterém se píše o tom, že orgány státní správy nemají do sporů zasahovat. Preventivně by ale fungovat měly, aby se sporům předcházelo. Samozřejmě je důležité, aby úředník byl nestranný a dovedl situaci objektivně posoudit. V rámci okresu je ovšem nestrannost velmi problematická. Pokud již spor vznikl, tak ho musí strany vyřešit samy, případně soud. Ovšem téma škod je velmi horké a nikomu se do toho moc nechce, aby si neudělal zle na té či oné straně.
Uvedu konkrétní příklad problému, který byl a stále v současné době je na bedrech úředníku státní správy, a řešení je v nedohlednu, přestože soukromě hospodařící rolník přichází každoročně ne vlastní vinou o svůj soukromý majetek. V roce 2003 bylo vydáno rozhodnutí o uznání honitby. V únoru roku 2010 došlo k napadení rozhodnutí a příslušný krajský úřad provedl jeho zrušení a vrátil to celé k novému projednání a rozhodnutí. Po projednání došlo městským úřadem k vydání nového rozhodnutí v srpnu 2011. Rozhodnutí bylo znovu v zákonné lhůtě napadeno. V tomto případě ale neplatí, že třetí se směje. Zde se totiž vůbec nesměje. O co vlastně jde. V této lokalitě byla honitba, jak již bylo uvedeno, u které došlo k jejímu zrušení, a během třech měsíců bude dovršeno období dvou lety, kdy není provozován výkon práva myslivosti, a minimálně další rok se nic nezmění, než se situace vyřeší. V honitbě se neloví, ale značné škody vznikají na plodinách zde pěstovaných. Poškozený zemědělec, který zde hospodaří a ani není myslivcem, se nestačí divit. Obrátil se tedy písemně dopisem s vyčíslením škody na městský úřad. Pověřený pracovník odpověděl ve smyslu v podstatě pravdivém, že škody způsobené zvěří se mohou uplatňovat u uživatele honitby, tedy v uznané honitbě. Není-li honitba uznána, nemá tedy vlastně poškozený kde uplatňovat náhradu škody způsobené zvěří. Tato odpověď je svým způsobem ze strany státní správy řešením, ale co tedy má tento poškozený, v podstatě nezúčastněný zemědělec, který ročně přichází o statisíce, dělat? Kam se má obrátit, kdo mu pomůže najít řešení, když ne státní správa? Ať si každý z nás představí sám sebe, kdyby se dostal do podobné situace a mohl jenom bezmocně přihlížet, jak přichází o majetek bez jakéhokoliv dovolání. Dle mého soudu by v těchto případech měl orgán státní správy nekompromisně rozhodnout, kdo po dobu, než se spor vyřeší, bude v tomto území provozovat výkon práva myslivosti. V zákoně 449/2001 jsou paragrafy, které to při dobré vůli a snaze umožňují. Jedná se o přemnožení určitého druhu zvěře a musí se tedy bezodkladně jednat, protože samo se to nevyřeší a škody jsou obrovské.
Orgán státní správy by měl rovněž zasáhnout svým rozhodnutím v oblastech s přemnoženým určitým druhem zvěř, který způsobuje škody na majetku, a poškození si oprávněně stěžují. Řešení, můžeme hledat v zákoně 449/2001 §39 a §45 ods.2.
Přemnožená černá zvěř je nový fenomén moderní doby a musíme se naučit ho řešit. Od doby Marie Terezie se tento problém neřešil a nejsou k dispozici zkušenosti praktické, ani legislativní.
 
d)                    CHKO – v této oblasti způsobuje černá zvěř rovněž nesmírné škody, o kterých se moc nemluví a ani se tato problematika nikde příliš neřeší. Když vezmeme v úvahu myslivost jako takovou, tak mluvíme o souboru činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři. Ve vztahu k myslivosti se podle zákona o ochraně přírody a krajiny tato ochrana vyznačuje vymezenou péčí fyzických a právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, péčí o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péčí o vzhled a přístupnost krajiny. Zejména se jedná o ochranu a vytváření územního systému ekologické stability, obecnou ochranu volně žijících živočichů, a zvlášť ochranu těch druhů, které jsou vzácné a ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování.
Některé mé posudky jsou z oblastí CHKO i NP. Na základě zjištění musím konstatovat, že černé zvěři je zcela jedno, jedná-li se při obstarávání potravy v CHKO o chráněného živočicha, nebo o chráněnou rostlinu, za kterou při zničení nebo utržení hrozí občanům tohoto státu vysoké pokuty. Na ochranu přírodního bohatství se vynakládají nemalé částky. Vezměme v úvahu budování tunelů, přemostění chráněných území, například při stavbě dálnic, a prostředky, které dostávají zemědělci na agroenviromentální opatření. Existují dotační tituly (operační program) na budování biopásů, biokoridorů, hnízdišť chřástalů a řada dalších. Prvky ochrany přírody jsou dnes i součástí pozemkových úprav a u takto vyčleněných ploch mají vlastníci pozemků nárok na kompenzaci ze státních prostředků. Řada snímků, které mám z těchto území, ukazuje, jak černá zvěř devastuje tyto chráněné oblasti. Jde to na vrub všech nás myslivců, zemědělců, politiků a ostatních kompetentních osob. Ochranu přírody dnes skloňujeme ve všech pádech a vynakládáme obrovské prostředky na zachování těchto ekosystémů. Pokud v některých chráněných oblastech nezredukujeme stavy černé zvěře, tak zde vynaložené prostředky jsou „vyhozeny oknem“.
e)                    Závěr – Problematika škod, a zvláště pak škod způsobených černou zvěří, má obrovský záběr. Postihuje řadu oblastí a není lehké k uvedeným údajům vytvořit rychlý, vše vystihující závěr. Nebyla také v souvislosti ještě zmíněna problematika drobné zvěře a její úbytek. V Myslivosti nalezneme fotografie výřadů, kde jsou tři zajíci a pět bažantů. Má smysl pořádat hon, když stavy této zvěře jsou tak nízké? Jsou sice normovány, ale zvěř drobná není. Touto necitlivostí k přírodě zlikvidujeme to, co v ní ještě zůstalo. Dále se v současné době projevuje snížení počtů zvěře srnčí, naší nejkrásnější a typické pro celou ČR. V časopise Myslivost se téměř v každém odborném článku zmiňuje ochrana přírody a myslivost. Úkol zní zachovat původní zvěř, a kde je tedy zajíc, koroptev a oblíbený bažant, který ovšem není původní zvěří, za niž je považován? Největší redukci zde provádí černá zvěř a predátoři, někteří odborně vyléčeni (liška). Vzhledem k úbytku drobných hlodavců pomáhají s touto redukcí i opeření dravci. Pokud někdo tvrdí, že káně neuloví zajíčka, tak nemá pravdu. Vydáváme prostředky na ozdravné programy chovu zajíců, ale začínáme z opačné strany. Nejdříve musíme vytvořit prostředí a pak do něj implementovat.
Liška nám začíná likvidovat zvěř srnčí. V norách nacházíme množství spárků od srnčat, které matka nosí pro liščata. Vlastně s úbytkem ostatní potravy, za kterou byl považován dříve zajíc, králík, bažant, sysel, křeček a myši, zbyly pouze myši a někde zbytky drobné. V ostatních oblastech je dnes pouze srnčí, myši a nějaká mršina. Aby liška přežila, tak jí vlastně nic jiného nezbývá. Vydatným pomocníkem lišky při této devastaci naší přírody je rovněž černá zvěř, která je sice všežravcem, ale potřebuje živočišnou bílkovinu. Prase při obstarávání potravy zlikviduje vše, co nalezne, ať je to srnče, zajíček, bažantí nebo jiné ptačí hnízdo umístěné na zemi.
Tlak černé zvěře na prostředí je při současných počtech mohutný, a proto žádná zradidla a pachové ohradníky nic nevyřeší. Mám osobně černou zvěř rád, protože je to při lovu soupeř, a zážitky s chytrostí této zvěře jsou neopakovatelné. Proto se také odborníci shodují, že lze redukovat stav populace černé zvěře lovem, ale nikoliv snížit. Jako alternativní se nabízí budování odchytových zařízení, na která jsou i dotace. Problém nastane v okamžiku, kdy je zvěř odchycena. Co dál?
Je nutno přehodnotit přístup myslivců k odlovu černé zvěře. Souhlasím s Ing. Jenišem, který na závěr svého příspěvku ve Žďáru nad Sázavou uvedl, „za kolik minut je pomyslných dvanáct, ale moc to už určitě nebude“. Já se domnívám, že již je pět minut po a škody dosahují gigantických rozměrů.
Státní správo, myslivci, zemědělci, ochranáři, politici a všichni zainteresování, spojme se k řešení problému myslivosti, škod a ochrany přírody!
Ing. Igor Hájek
hajek.igor@seznam.cz
Zpracování dat...