Časopis Myslivost

Tradiční způsoby lovu v Rusku

Myslivost 2/2012, str. 48  Ing. Václav TLAPÁK, Ph.D.,
S ohledem na vývoj lovectví se nejen v Rusku vytvářely tradice lovu. Avšak vzhledem ke specifikám krajiny, rozlohy a historie ruské země, lze za tradiční ruské způsoby lovu považovat lovy na vlky s pomocí vysokonohých psů, lov vlků ve zradidlech a lov medvěda v brlohu. Dosud jsou všechny uvedené způsoby praktikovány a místními lovci považovány za vrchol loveckých znalostí a umění zděděných po předcích, a to při zachování veškeré úcty a respektu k pověrám související s ulovenými druhy zvěře.

 

Lov vlků

Lov vlků za pomoci vysokonohých psů plemene dlouhosrstého ruského chrta nebo barzoje byl v Rusku vždy tradiční. Samotný lov byl velkolepým divadlem za účasti lovců a široké korony. Smečka honičů, která byla sestavena tak, aby zpěvné hlasy psů lahodily během štvanice sluchu lovců, vyháněla zvěř z lesa na nevelké louky, kde na ni, již notně unavenou, čekali lovci s chrty barzoji. Psi byli na místa lovu často dováženi na vozech.

Za pomoci těchto speciálních plemen byly loveny i lišky a zajíci. Ulovení vlka považovala většina chovatelů barzojů za největší lovecký úspěch jejich psa a chlubila se jím. Přitom se ale jedná vlastně o omyl: barzoji totiž vlky nikdy doopravdy nelovili a ani neulovili. Ulovit znamená kořist dostihnout a usmrtit ji, což je v případě barzojů možné pouze u zvěře jako je liška, zajíc, drobní kopytníci apod. Při lovu vyhnali honiči vlka na louku a úkolem chrtů bylo obklíčit a zastavit jej, dokud nedorazil lovec, jehož úkolem bylo přiblížit se na koni k vlkovi, ve vhodném okamžiku seskočit z koně na záda vlka, chytit jej za slechy a tím znehybnit. Takto znehybněný vlk mohl být ponechám živý nebo byl usmrcen. Při tomto klasickém způsobu lovu byl hlavním aktérem člověk.

Spolu se šlechtou zanikly po říjnové revoluci v roce 1917 i severní tradiční způsoby lovu za pomoci těchto plemen psů, a téměř vymizeli i pro tento lov důležití dlouhosrstí psové barzojové. Současně s tím zřejmě z Ruska a Ukrajiny nadobro zmizel tradiční lov vlků s chrty. Lov střelnými zbraněmi je totiž snazší.

S lovem střelnými zbraněmi je však úzce spjat lov vlka za použití zradidel. Vlci jsou zdatní běžci a není pro ně problém za noc překonat vzdálenost 30 až 50 km. Pravidelně kontrolují svůj revír, jehož velikost je závislá na množství kořisti. Vlk má však jednu velikou slabost, a tou je strach před něčím novým, strach z neznámých pachů. Toho právě využívají lovci při lovu vlků v zimě lov za pomoci zradidel. Navázané kousky červené látky na provaze dlouhém 2 až 3 km jsou pro vlčí rodinu nepřekonatelnou překážkou.

Důležité pro vlastní zatažení vlků ve zradidlech je počasí. Sníh prašan umožňuje tichý pohyb a bezhlučné nastražení zradidel. Pokud je na sněhu ledová krusta, bývá to složitější a často neúspěšné.

Každý den místní lovci obeznávají za pomoci sněžných skútrů vlčí stopy na obrovském území. Najedou denně ve dvacetistupňovém mrazu i 150 km. Pokud stopy naleznou, snaží se vlky zradidly uzavřít v nějaké části revíru. Musí to být provedeno velice opatrně a rychle, neboť vlčí smečka se již brzy po poledni vydává na lov.

Když se zatažení vlků ve zradidlech podaří, je veliká část práce hotova. Vlky je možno ve zradidlech udržet i několik dní. A to do doby, než strach ze zradidel překoná hlad, a nebo než jsou zradidla porušena jinou zvěří (losem nebo divočákem). Při vlastní organizaci lovu je třeba počítat s tím, že v zimě jsou dny velice krátké. Proto je na místě brzké ranní vstávání a včasné započetí lovu. Ten, kdo často v Rusku loví, ví, že 50 km není žádná vzdálenost a i 100 km je „nedaleko“.

Oblečení a obutí je velice důležité pro zdar akce. Přesto, že v Rusku je „suchý“ mráz a snáze se snáší, sedět nebo stát někdy i osm hodin nehnutě na místě ve dvacetistupňovém mrazu není legrace. Nejlepší obuví bývaly ruské válenky, které je možno na místě koupit asi za 10 Euro. Nyní je však i u nás k dostání kvalitní obuv do extrémních mrazů. Pokud si pořídíte vyhřívání bot, budete ve výhodě. Deka položená přes kolena a nohy je dobrá izolace. Teplé a prodyšné spodní prádlo je nutné. Je potřeba mít na vědomí, že se při cestě na lovecké místo zapotíte a pak budete stát několik hodin v mrazu. Obléci je třeba raději více lehkých a tenkých věcí (jako cibule!).

Důležité je takové oblečení, abyste měli možnost pohybu při střelbě. Bílé oblečení jako maskování je výhodou pro lovce. Studené ruce jsou nevýhoda! Je třeba vědět, že po dlouhém čekání musíte rychle a přesně vystřelit! Kvalitní kožešinové rukavice jsou nenahraditelné. Dobrá je i sedací hůl. Dlouhé hodiny sezení si vylepšíte měkkým a teplým sedákem. Teplá čepice je nutná, uši však musí být volné.

V Rusku je povoleno lovit vlky brokovnicí, ale s ní můžete lovit jen do vzdálenosti 20 – 25 m. V husté tajze však stejně dále neuvidíte a ani nevystřelíte. Brzy zjistíte, že se sebelepšími kulovnicemi vybavenými perfektní optikou a střelivem nemáte šanci uspět, a tak si rádi půjčíte od ruských kolegů jejich rezatou, ale spolehlivou „Bajkalku“, která rozhodně neselže a i v extrémních mrazech vystřelí.

Smysly vlka jsou výborné, každý pohyb registruje.Absolutní klid na stanovišti je proto nutný. Pro místní personál je velice složité dostat vlky před linii střelců.Vše musí probíhat v klidu a jen zkušený ruský lovec dokáže vlky natlačovat tak, aby vlci zradidla neprorazili a přitom aby se dostali na dostřel ke střelcům.Tento způsob lovu je jen pro zkušené lovce.

Na ulovení vlka máte jen několik málo vteřin, a to stačí právě na vystřelení dvou ran. Rozhodně se při lovu nedá spoléhat na náhodu. Pokud je někdo neukázněný a není schopen několik hodin bez pohybu stát v mrazu na stanovišti, nemá se na lov vlků vůbec vydávat. Stačí jen malý pohyb a je po naději, že vlka spatříte. Nejen vy, ale i vaši lovečtí sousedé.

I cesta na stanoviště musí proběhnout v co největším klidu. Začátek a konec leče bývá určen hodinami, většinou však vás závodčí na místo zavede a po ukončení leče vás vyzvedne. A pak nezbývá než čekat, až přijdou (a nebo také nepřijdou!).

Lov vlků s pomocí zradidel je nezapomenutelný zážitek a životní lovecká zkušenost, stejně tak jako celkový pobyt v zasněžené tajze s bezvadnými lidmi a zkušenými lovci. Abyste se z této lovecké akce vrátili domů zdraví, musíte po několikahodinovém nehybném sezení v mrazu často i přes 20 0C navštívit ruskou saunu „baňu“ a následně pít vodku jako nezbytný lék, který vás ochrání proti všem nemocem. Ale jak říká staré ruské přísloví: „Dny strávené na lovu se do délky života nezapočítávají“.

Jen několika z mála loveckých hostů se podařilo ulovit vlka v Rusku při tradičním způsobu lovu za pomoci zradidel. Trofej takto uloveného vlka bude vždy patřit jen těm nejodolnějším a nejvytrvalejším lovcům, kteří nadto musí mít ještě tu nutnou dávku loveckého štěstí. Při naší výpravě jsme toho štěstí měli dost. Výsledek posuďte sami na přiloženém obrázku (s omluvou za kvalitu snímku danou již velkým příšeřím v okamžiku fotografování).

 

Lov medvěda

Medvěd je v ruské mytologii vnímán jako nejvyšší tvor, prapředek lovců v tajze. Medvědí rituál je vnímán jako komunikace s nadpřirozeným světem, kam medvěd po smrti odejde. Je nazýván „baťuškou“ tajgy a tajga je nazývána „maťuškou“. Již toto pojmenování samo naznačuje, s jakou magickou úctou praví lovci tajgy přistupovali k medvědovi jako k tatíčkovi a k tajze samé, která jim byla vším, jako k mamičce.

Příprava lovu medvěda na brlohu začíná vyhledáním obydleného brlohu medvěda. Medvěd má své teritorium označené, kromě pobytových znaků, také drápanci a vykousnutou kůrou na kmenech stromů. S půlmetrem sněhu pod nohama a při výšce postavy 190 cm i mně při zvednuté ruce ještě pořád půlmetru chybělo, abych dosáhl do stop po drápech medvěda.

Ve svém teritoriu má medvěd několik brlohů, které průběžně používá. V jednom nakonec ke sklonku podzimu ulehne k nepravému zimnímu spánku. V zimě byste brloh sami těžko hledali, zkuste jej najít na přiložené fotografii lovce mezi břízami – stojí na něm! Nachází se přímo pod shlukem kmenů bříz. A pokud máte štěstí a brloh není tvořen jen hromadou větví a napadaného listí, tak vám nehrozí, že se propadnete přímo medvědovi do tlamy. A divíte se proč na medvěda s lopatou? Většinou je brloh celý zapadaný sněhem a jen malý dýchací otvor, z něhož stoupá pára z dechu medvěda, prozradí, že je medvěd doma.

Medvěd si během letního období musí vytvořit dostatečnou tukovou zásobu, která mu umožní přežití dlouhé a kruté zimy. Medvěd, který není náležitě zasádlený, se může potulovat po kraji ještě začátkem zimy a stále hledat poslední zbytky potravy. Ruští lovci jej nazývají „Šatun“ a jeho žravost nezná mezí. Setkání s šatunem je pro lovce velmi nebezpečné!

Původní ruští lovci odcházejí do tajgy začátkem zimy a toužebně očekávají první sníh, na jehož obnově stopují kožešinovou zvěř, která je hlavním cílem jejich půlročního odloučení od rodiny a zdrojem finančních zisků z jejich kožešin. V tajze pobývají v lovecké chatce nazývané „izbuška“ o rozměru max. 4 x 4 m. Někdy se setkáte i s luxusem v podobě „bani“ – pravé ruské sauny, která je na obrázku v pozadí. Jediným společníkem lovců na dlouhé cestě tajgou je lovecký pes - lajka. Jako jediný přítel, pomocník při lovu a ochránce má pro lovce nesmírnou cenu. Jeho ztráta se v podstatě nedá ničím nahradit.

Za pomoci lajky je při pochůzkách nalezen i brloh obydlený medvědem. Vzhledem k rozloze tajgy nečekejte mědvědí brloh na každém kroku. Většinou je v těžko dostupném terénu vzdáleném od přístupových cest. Nalezený brloh je označen a v případě zájmu loveckého hosta uchován nevyrušen až do jeho příjezdu. Cestu k brlohu absolvujete pomocí sněžných skútrů a poslední metry v hlubokém sněhu zdoláte za pomoci širokých lyží - sněžnic.

Pokud není medvědí brloh obeznán ještě před příchodem zimy, kdy lze z pobytových znaků kolem brlohu usuzovat na velikost a případnou obsazenost brlohu větším počtem medvědů (medvědice s pěstouny), je lov na brlohu velkým překvapením s notnou dávkou adrenalinu. Zejména když si uvědomíte, že stojíte ve vzdálenosti 5 až 7 m od východu z brlohu a málokdy medvěda skolíte první ranou. Na přebití vám už většinou čas nezbývá. Proto je přítomno více lovců s dalšími zbraněmi, většinou brokovnicemi s náboji s jednotnou střelou. Platí zde stejné pravidlo jako při lovu vlků na zradidlech. S kulovnicí mnoho parády neuděláte. Na krátkou vzdálenost nemá požadovanou ranivost a je-li navíc vybavena optickým zaměřovačem, není vám platná ani k plašení medvěda. Její velkou nevýhodou je však nutnost přebití další rány, kterou však většinou již nestihnete. Proto stará ruská „bajkalka“ spolu s jednotnou střelou je tou pravou zbraní k lovu medvěda u brlohu.

Po základní obhlídce okolí brlohu a brlohu samotného jsou lovci rozestaveni tak, aby bylo zabezpečena co možná nejefektivnější střelba s minimálním rizikem ohrožení sousedního lovce. Je-li přítomna lajka, pak se použije k obeznání brlohu medvěda a k ujištění, že je brloh stále obsazen. Je-li to možné je odvolána a dále nastupuje k činu závodčí, většinou zkušený lovecký průvodce a znalec tohoto způsobu lovu, který pokračuje ve vypuzování medvěda.

Za pomoci dlouhých kmenů břízy omezí východ z brlohu. To proto, aby znesnadnil medvědovi neočekávaný výstup z brlohu. Jak známo, medvěd se vyznačuje velkou počáteční rychlostí a obrovskou silou.

Pak následuje vypuzování za pomoci tenčího kmene. V některých případech je potřeba si vypomoci vykuřováním. V této chvíli je třeba se mít na pozoru a být připraven k pohotové střelbě.

První rána by měla být vedena na ramenní kloub medvěda. Tím medvěda znehybníte a zajistíte sobě i svým kolegům šanci na přežití. Druhá rána pak může směřovat na krk nebo komoru. Je však stále mít na paměti, že medvěd i s prostřelenou komorou uběhne i několik desítek metrů. To je pořád příliš mnoho času na to, aby mohl způsobit těžké zranění nebo i smrt lovců. Proto trofej – netrofej a bez ohledu na mysliveckou etiku, která praví na hlavu nestřílet, je často střílen na lebku, kdy je účinek střely okamžitý. Někdy je to pro oba zúčastněné, medvěda i lovce, vysvobození A preparátor si pak s úlomky lebečních kostí musí už nějak poradit.

Výsledkem úspěšného lovu je kapitální úlovek medvěda, radost lovce a úspěšný lov je současně odměnou organizátorům za nelehkou a dlouhou přípravu celé akce. K tradičnímu rituálu patří provedení znamení na čelo lovce medvědí barvou. Toto znamení jej má chránit před nebezpečím a má mu dopřát hodně štěstí v dalších lovech.

I když se takový lov může zdát neetický, a i když je mi jasné, že popis vyvolá averzi některých čtenářů, věřte, že je to popis reálných podmínek v Rusku, nepřenositelných do podmínek střední Evropy. A je třeba připomenout, že ulovený medvěd je zcela zužitkován. Medvědí maso po vyšetření na svalovce (Trichinela spiralis), které se opravdu v dnešních dobách úzkostlivě dodržuje z obavy před možným smrtelným onemocněním, je vyhledávanou pochoutkou na stole lovců a místních obyvatel. Sádlo medvěda má velmi jemnou konzistenci lehce narůžovělé barvy a je žádáno nejen pro kuchyňské účely při vaření, ale zejména pro jeho léčivé vlastnosti bronchitidy, kožních onemocnění aj. Velmi vyhledávaným artiklem je sušená medvědí žluč používaná taktéž v tradičním ruském léčitelství. Kůže a lebka jsou pak lovci doživotní trofejí, připomínající vzrušující a nezapomenutelný lov v hluboké tajze, kde je lovec odkázán zcela sám na sebe a na své průvodce.

Je třeba také upozornit, že na dovoz trofejí velkých šelem - vlka a medvěda - do zemí Evropské unie je nutné povolení CITES. Je však jen otázkou času, kdy bude dovoz těchto trofejí do zemí EU zcela zakázán. Zatím mají zájemci šanci prožít popisovaná dobrodružství.

Ing. Václav TLAPÁK, Ph.D.,

NATUR SERVICE, s.r.o.

Zpracování dat...