Časopis Myslivost

Zubní anomálie u srnčí zvěře

Myslivost 7/2013, str. 56  Jan Dvořák
V minulých číslech časopisu Myslivost se mohli čtenáři seznámit s příspěvky, v kterých se autoři věnovali výskytu chudozubosti (2/2013), resp. aktinomykóze srnčí zvěře (3/2013). Přečtení těchto příspěvků mi připomenulo, že můj archiv disponuje řadou zajímavostí, kterými by bylo možné tyto články doplnit, eventuelně rozšířit.

Všechny uvedené fotografie byly pořízeny v průběhu několika let při hodnocení trofejí srnčí zvěře z honiteb území bývalého okresu Vyškov (dnes ORP Vyškov, Bučovice a Slavkov), s výjimkou snímku č. 9, který mi jako zajímavost poskytnul pro mne dnes již neznámý dárce (tímto se mu omlouvám za svoji zapomnětlivost). Vzhledem k nemetodičnosti a z pohledu vědy amatérského přístupu ke sběru tohoto materiálu (ani to nebylo mým cílem, sběr probíhal náhodně) nejsem schopen předložit podrobné vyhodnocení procentického výskytu zubních anomálií v populaci zvěře tak podrobně jako v minulosti někteří autoři příspěvků v časopise; přiložené fotografie uvádím spíše jako zajímavosti či doplnění tématu obou výše uvedených příspěvků. V každém případě je rozmanitost zubních anomálií vedle srnčího paroží další kostkou do skládačky, kterou můžeme s trochou nadsázky nazvat „abnormality srnčí zvěře a jejich nekonečný příběh“.

S chudozubostí srnčí zvěře, tzn. chybějícím jedním či více zuby v řadě premolárů a molárů se můžeme setkat relativně často, ať už je příčinou nevyvinutí zubu, neexistence zubního zárodku, zánět dásně, mechanické poranění čelisti či jiné příčiny. Absence jednoho či dvou zubů je zpravidla saturována vyšším zatížením zbývajících částí chrupu, což znamená v důsledku nezvykle vyšší opotřebení v kontextu s odhadovaným věkem (obr. č. 1, 2). V případě absence většího počtu zubů nám často nezbývá nic jiného, než se jen divit, že srnec jako zástupce přežvýkavců mohl s takto postiženým chrupem vůbec přežívat (obr. č. 3, 4). Občas se však v kolekcích předložených trofejí vyskytne i opačný případ, tzn. výskyt zubů nadpočetných, a to buďto ve formě zdvojení některých z premolárů horní čelisti, rostoucích v paralelní řadě zubů, či výskyt horních špičáků (obr. 5).

Méně často se setkáváme s výskytem aktinomykózy, pokud se však vyskytne, pak je její přehlédnutí téměř nemožné. O původci, projevech a způsobu šíření tohoto onemocnění psal vyčerpávajícím způsobem RNDr. Sýkora v časopise Myslivost (3/2013). Případy výskytu této nemoci se mi podařilo zachytit v různých stádiích vývoje od počátků rozvoje nemoci až ke značně devastujícímu rozsahu (obr. 6 – 9).

Na obr. č. 10 jsem zachytil tvarovou anomálii čelisti a s tím související nerovnoměrné používání stoliček. Po bližším ohledání za účelem odhalení příčiny byly v oblouku pravé mandibuly objeveny olověné fragmenty střely (na fotografii označeno červenými šipkami), které způsobily mechanické poškození čelisti. V době ulovení inkriminovaného jedince již byla čelist řádně srostlá a kostní tkáň zhojená. Zda se jednalo o střepiny střely z kulovnice, zbytek olověné střely do malorážky či posty se zjistit nepodařilo.

Ing. Jan Dvořák, Ph.D.

Ústav ochrany lesa a myslivosti

LDF MENDELU Brno

Foto archiv autora

Zpracování dat...