Časopis Myslivost

Člověk jako tvor nejdůmyslnější stal se pánem situace a lovil zvěř nejen co předmět své výživy, nýbrž mnoho bylo obětováno jeho lovecké vášni. Pravěký člověk zajisté mnoho a mnoho zvěře zbytečně zničil a přírodu o mnohé druhy zvěře snad připravil, protože nebylo zákonů. Bylo štěstím pro zvěř, že se jí člověk mohl zmocňovati jen primitivními opatřeními a zbraněmi.

Jest nezvratnou skutečností, že lovecká vášeň člověka přenesla se až do generace přítomné a nebude bohužel daleko od pravdy tvrzení, že i lidstvo nynější by z vášně a sobectví zvěř vyhubilo, kdyby nevylo zákonů, a provázelo by lovectví často snad i barbarsky.

Mnohému čtenáři těchto řádků přijde snad na mysl otázka: Kde by byla lidská kultura, mravnost a smysl pro estetiku? Zcela správně! Tyto pojmy však zůstávají bez ozvěny u vzrušené masy, asi tak jako u vojáka před bitvou páté přikázání Boží.

Není snad Francie nebo Itálie státem vysoké a jak se s chloubou říká „západní“ kultury? A kde jest lovná zvěř těchto států? V největší míře smetena - kulturou.

Jest zapotřebí, aby v každém státě vedle řádného zákona honebního byla ještě instituce, jež bdí nad myslivostí vedle zákona a vychovává národ k přesvědčení, že lovná zvěř není pouhým škůdcem zemědělství, nýbrž často i jeho dobrodiním a že lovectví přiměřeně a racionálně provozované má jako důležitá složka národního hospodářství svůj veliký význam a své místo a to i ve státech nejdemokratičtějších.

V tomto směru může nejlépe působiti cílevědomá celostátní organisace, která se svými mnohými ukázněnými spolky a jejich členy dává v praksi dobrý příklad svým povinným a rozsáhlým časopisem působí výchovně a udává celkový směr v myslivosti a svojí mohutností může dle potřeby na příslušných místech vykonávati žádoucí vliv.

Myslivost, jako samostatná věda a odvětví lidské působnosti, mající nejstarší historii na celém světě, musí míti samostatnou a zcela neodvislou organisační základnu, počínajíc od spolků až po evropské mezinárodní myslivecké ústředí.

Československá myslivecká jednota snaží se v našem státě naznačené poslání vykonávati. V ČSR, kde existují značné německé menšiny, jsou v organisaci myslivosti poměry poněkud jiné, než ve státech sousedních. Současně, s Čs. M. J. vznikla u nás a bez našeho zásahu nebo vlivu samostatná lovecká organisace celostátní jazyka německého „Verband deutscher Jäger St. Hubertus“ v Litoměřicích, s níž na účelem spolupráce založila Čs. M. J. v roce 1932 Mysliveckou komoru Československé republiky.

Není to pouze přímá ochrana myslivosti, která vyvolala nezbytnost utvoření obou jazykových celostátních ústředí a jich pozdější semknutí v Mysliveckou komoru, jsou zde i jiné příčiny pobočné.

Provozování myslivosti potřebuje nezbytně určitých direktiv po stránce odborné a ukázněnosti osobní. Racionální pěstování čistokrevných loveckých psů a jejich výcvik vyžaduje jednotné knihy pro zápis, jednotných řádů pro zkoušky a výstavy, jež by byly přizpůsobeny požadavkům mezinárodním.

Myslivecké střelectví jako odbor myslivosti vyžaduje usměrnění mysliveckých střeleckých podniků střeleckým řádem, který může dáti jedině celostátní ústředí.

Konečně jsou to i důvody humánní a sociální, které přivádějí značnou část členstva do loveckých spolků a pak organisační centralisaci, neboť jedině velké ústředí může svému členstvu poskytnouti laciné a výhodné pojištění na povinné ručení, při provozování myslivosti dnes nezbytné.

Československá myslivecká jednota jest odborným a neodvislým organisačním ústředím mysliveckých, loveckých a lovecko-střeleckých spolků a jiných přidružených organisací, jež se zabývají myslivostí. Jest mysliveckou organisací, mající jednací řeč státní jazyk, ústředím nepolitickým, soustřeďujícím myslivce a lovce bez rozdílu stavů a povolání pro povznesení československé myslivosti.

B) Z desetileté práce Čs. M. J.

Pro obmezené místo uvedu zde z činnosti Čs. M. J. zcela stručně jen to nejhlavnější a odkazuji na podrobnější zprávu uveřejněnou v č. 10. letošního ročníku Stráže myslivosti.

Krásný a výstižný český název myslivec a myslivost vznikl asi ve století 15. od slova mysliti, t. j. v lovectví býti myslivým, řádně se lovectví vyučiti. Čs. M. J. má nepopiratelnou zásluhu o to, že myslivost oproti samotnému lovectví tvořícímu pouhé finale myslivosti, patřičně vyzvedla a pojem myslivosti usměrnila.

I. Organisační

Nejstarším spolkem sdruženým v Čs. M. J. jest Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze, založený v r. 1883, který shodou okolností slaví právě své 50leté trvání. Byl od počátku Čs. M. J. jejím pilířem. Již v roce 1886 založil svoji „Českou rodokmenní knihu psů“ a za půlstoletí svého trvání vykonal na poli myslivosti a zejména kynologie veliký kus záslužné práce. Českoslovenští myslivci a lovci gratulují mu jistě spontanně k významnému jubileu!

Po obnovení československé samostatnosti vynořila se u nás obdobně jako tomu jest v jiných státech, potřeby vytvořiti ústředí pro myslivost. A tak vznikl v r. 1919 Lovecký kynol. říšský svaz.

Tato organisace, i když mnohým by snad programově byla dostačovala, nemohla své poslání vůči myslivosti nikdy splniti, jelikož představovala spojení dvou poměrně různorodých prvků: myslivosti s neloveckou kynologií. Pojítkem byla jen kynologie, která jest pouhým odborem myslivosti a na odstranění programové různosti nebo na úplné sblížení nestačila.

Snad to byla také zmíněná programová odchylnost, jež přivodila ve svazu různost názorů. A tak se stalo, že první zakladatelé Čs. M. J. byli dne 26. prosince 1922 jako delegáti svých spolků na schůzi Čs. Loveckého a kynologického říšského svazu naposled.

Dne 6. ledna 1923 sešla se trojice „rozkolníků,“ sestávající z pp. Martina, Podhajského, a Žalmana v České Třebové k předporadě o založení nového samostatného ústředí pro myslivost, jež by mělo počáteční oporu v tehdejších zemských spolcích. Musíme si dnes přiznati, že začátky vzniku nového ústředí byly dosti těžké. Svaz měl své přívržence jak v Praze, tak i v Brně a dokonce i upřímní a věrní přátelé zrazovali od podobného činu.

Časopis „Lov a kynologie“ - orgán Svazu, nešetřil silnými slovy hlavně proti Žalmanovi, jehož považoval za hlavního strůjce „rozkolnictví“.

Dne 18. března 1923 účastnil jsem se valné hromady Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách, kterýžto den možno počítati za prvý den této „revoluce“, neboť jsem zde podal návrhy na pojmenování Čs. M. J. (Československé myslivecké jednoty), knihy Člp. (Českosl. loveckých psů) a časopisu Stráže myslivosti tak, jak existují do dnešního dne. Návrh na založení Čs. M. J. byl jak v Praze, tak i dne 25 března 1923 na valné schůzi Lovecko-kynol. spolku pro Moravu a Slezsko v Brně přijat velikými většinami hlasů.

Po těchto událostech byly rozděleny hlavní úlohy: Podhajský připravoval vše potřebné pro kynologii a mně připadla stránka organisační, časopisecká, o kterou jsem se později rozdělil s kamarádem prof. Svobodou, neboť se nám podařilo sjednati tisk časopisu za výhodnějších podmínek v Třebíči oproti původně zamýšlenému Vyškovu.

Po ukončení příprav došlo k ustavující schůzi Čs. M. J. v Brně dne 22. dubna 1923 a jejími prvními členy se staly tyto spolky:

1. Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze,

2. Lovecko-kynologický spolek pro Moravu a Slezsko v Brně (s 16 odbočkami),

3. Lovecký ochranný spolok pre Slovensko v Bratislave (s 12 odbočkami),

4. Spolek přátel myslivosti v Tišnově,

5. Lovecký klub v Českých Budějovicích.

Prvním předsedou zvolen Zdeněk Slanina, lesní rada v Židlochovicích,

prvním jednatelem Jan Začal, okres. Lesní v Brně,

prvním pokladníkem Rich. Knoll, pokladník v Tišnově,

vedoucím redaktorem prof. Jar. Svoboda,

vedoucím knihy Člp Karel Podhajský, důchodní v Litomyšli.

Sám jsem byl pověřen funkcí odborného redaktora Stráže myslivosti a referenta pro nový honební zákon, který se měl připravovati.

Bez finančních prostředků, za to však s nadšením pro ideu a pevnou vůli „zvítěziti“, chopili se všichni činovníci chutě počátečních těžkých prací u vědomí, že jen práce činovníků může organisaci vésti k úspěchům. Práce byly konány ve znamení nejkrásnější harmonia a s láskou k věci.

Ještě v roce 1923 přistoupily ze členy Čs. M. J. spolky: Zásmuky, Domažlice a Lovecký klub Plzeň, takže Čs. M. J. čítala 36 spolků s okrouhlým počtem 3.000 členů.

V roce 1924 přistoupila za člena Ústřední jednota čs. lesnictva.

Koncem roku 1924 a počátkem 1925 bylo vyjednáváno se Svazem o případnou jeho reorganisaci na ústředí kynologické a připojení jeho loveckých spolků k Čs. M. J. Bohužel se dobře promyšlená akce neuskutečnila.

V době pozdější se činily z obou stran ještě další pokusy o urovnání poměrů, avšak bezvýsledně.

Dne 7. března opustil naše řady zakladatel Loveckého ochranného spolku pre Slovensko, generál Červíček a dne 7. ledna 1925 odešel do věčných lovišť předseda Ústředního spolku pražského a spoluzakladatel Čs. M. J. – J. B. Martin.

V roce 1925 byl předsedou Čs. M. J. zvolen Vavřín Horáček, lesmistr v Kuřimi, jenž vedl Jednotu až do r. 1927.

V této době vydány instrukce pro odborné poradce a důvěrníky a připravovaly se stanovy Čs. Kynologické unie a vykonána drobná práce organisační.

Provedené volby počátkem r. 1927 přinesly některé osobní změny. Předsedou Čs. M. J. byl zvolen prof. ing. Ant. Dyk, ústředním jednatelem Jos. Žalman a ústředním pokladníkem Fr. Paštika.

Během roku byly konány pečlivě přípravy pro reorganisaci Čs. M. J. na podkladě povinného odebírání spolkového časopisu a zavedení pojištění na povinné ručení. Reorganisace se provedla s platností od 1. ledna 1928.

Pojištění provedlo se jako obligatorní na pojistné hodnoty 30.000, 10.000 a 2.000 Kč za roční premii 5.80 Kč s možností připojišťovací na vyšší hodnoty. Včetně za odběr povinného časopisu čtrnáctideníku Stráže myslivosti činí roční platby pro Čs. M. J. při obligatorním pojištění pouze 47.– Kč, což jest asi tolik, co by jednotlivce stálo samotné pojištění pro povinné ručení.

Pojištění ve spojení s povinným časopisem ukázalo se býti opatřením v každém ohledu velmi prospěšným a s hlediska organisačního šťastným. Tomu nejlépe nasvědčuje příliv nových spolků do Čs. M. J. Během dvou posledních let vzrostla Čs. M. J. o 90 nových loveckých spolků, takže v 10. roce svého trvání čítá 202 nových loveckých spolků co členů řádných a řadu organisací přidružených s celkovým počtem okrouhle 14.600 členů.

Z loveckých spolků jako řádných členů připadá na Čechy 100 spolků, zemi Moravskoslezskou 64 spolků, Slovensko 9 spolků a Podkarp. Rus 29 spolků.

Lovecký Ochranný Spolok pre Slovensko považuje reorganisaci za útok na svoji samostatnost, vystoupil z Čs. M. J., vrátil se do ní jako přidružený člen.

Vzrůstem organizace vzrostla i agenda, takže bylo nutno v Brně zřídit sekretariát a administraci, dohromady se třemi úřednickými silami.

Nečekaný veliký příliv nových loveckých spolků do Čs. M. J. po provedení reorganisace rozhojnil práci jednoty do té míry, že ji nebylo možno zdolati pouhým ústředím a již v r. 1929 přikročiti k pronikavé reorganisaci, k decentralisaci řízením zemských odborů.

Dnes každý zemský odbor představuje administrativně ústředí zemské, financované ústředím celostátním. Koná své zemské sjezdy, schůze výboru, a pod. a má svoji určitou přesně vymezenou pravomoc. Finančně a evidenčně podléhají spolky přímo ústředí. Tato soustava se celkem osvědčila a bude příštími stanovami, jež se připravují, ještě značně zlepšena.

Pouze na Slovensku nezakotvila Čs. M. J. v plném rozsahu, neboť L. O. S. nesouhlasil se zřízením zemského odboru pro Slovensko a rozešel se s Čs. M. J. Doufejme, že se poměry časem změní. Čs. M. J. hájí zásadu, že charakter organisace celostátní nepřipouští různost organisační struktury v jednotlivých zemích.

Těžkou ránu utrpěla Čs. M. J. a zvláště naše kynologie úmrtím Karla Podhajského, důchodního v Litomyšli, jež nás opustil dne 13. září 1930. Ztratili jsme v něm jednoho z nejpřednějších činovníků, spoluzakladatele, pracovníka a poctivce nejčistšího charakteru. - Osud nespokojil se však v témž roce s obětí jedinou. Dne 3. prosince 1930 zesnul zasloužilý místopředseda pro Čechy, Dr. Ant. Steidl.

Po delších přípravách došlo v roce minulém k ustavení Myslivecké komory ČSR., kterou tvoří Čs. M.J. společně s ústředím jazyka německého Verband deutscher Jäger St. Hubertus v Litoměřicích a jež se zabývá vrcholnými otázkami myslivosti. Snahou obou organisací jest dobudovati Mysliveckou komoru potud, aby nabyla charakteru ústředního orgánu pro myslivost.

Klidná organisační hladina Čs. M. J. byla v minulém roce poněkud zvlněna snahou oposičního tábora lovců, přičleniti myslivost a kynologii ke sportu. Tato snaha potkala se však s živelným odporem u myslivecké veřejnosti. Dnes toto připojení oposičního tábora ke sportu nemá ohlasu pro náš rozvoj nepříznivého a přívrženci tohoto směru zůstávají na svém názoru osamoceni.

S hlubokým žalem poznamenáváme, že dne 26. května 1932 opustil naše řady navždy zasloužilý místopředseda pro Slovensko, vládní rada Dr. Jan Moural v Bratislavě.

II. Ochrana zvěře.

První a nejdůležitější akce, které se Čs. M. J. hned při svém vzniku ujala, bylo vypracování osnovy nového honebního zákona, platného pro celou republiku. Za tím účelem byla vyslána k ministerstvu zemědělství zvláštní informativní deputace, která předložila pamětní spis ohledně honebního zákona, načež se přikročilo k práci. Jako referent pro honební zákon vypracoval jsem nástin zákona, který byl uveřejněn ve Stráži myslivosti, na jehož podkladě byl sebrán potřebný materiál. Pracovalo se společně s Ú. J. Čs. L.

Po delších a důkladných projednáváních v komisích, jimž předsedal prof. inž. Ant. Dyk, byla osnova vypracována, organisacemi schválena, vytištěna a v r. 1926 pak předložena ministerstvu zemědělství.

Již v r. 1924 bylo ministerstvo zemědělství, jakož i ministerstvo školství a nár. osvěty upozorněno na nebezpečí zániku některých vzácných druhů zvěře, pro které byla žádána přiměřená ochrana.

Dne 10. srpna 1924 byla v Brně společně s Ú. J. Čs. L. konána veřejná velkolepá manifestace na obranu myslivosti za účasti více než 3.000 lovců a myslivců z celé ČSR. – V tehdejší, pro myslivost skoro kritické době, vykonala manifestace své poslání dobře. Bylo potěšitelným zjevem, že zvláště pozvaní zástupcové politických stran činí projevy ve prospěch myslivosti. Jednomyslně usnesená resoluce byla zaslána ministerstvu zemědělství a jiným úřadům, kruhům zákonodárným a četným organisacím.

Obšírně a opětovně zabývala se Čs. M. J. otázkou prodeje živé zvěře do zahraničí, chytáním zvěře vůbec, sbíráním vajec lovného ptactva a kontrolou prodeje zvěřiny a učinila příslušné zákroky.

Také na ochranu a propagaci myslivosti odborným tiskem mimo Stráž myslivosti bylo pamatováno. V roce 1925 byla založena knihovna Stráže myslivosti, ve které byly až dosud nákladem Čs. M. J. vydány tyto spisy:

1. A. L. Bělský: O lovu v době antické.

2. Jar. Hubálek: Ze stínů karpatských lesů, I. a II. díl.

3. Fr. Houska: Ohař.

4. V. Uher: Foxteriér.

5. Ing. Ant. Dyk: Hodnocení loveckých trofejí.

6. Ing. Ant. Dyk: Bažantnictví.

7. Fr. Hervert: Halali – lovecký pochod Čs. M. J.

V roce 1926 byl ministerstvu vnitra předložen návrh na novelisaci zbrojního patentu.

Podle platných zemských honebních zákonů nebylo možno dosáhnouti žádoucí úpravy dob hájení zvěře. Proto pod heslem „Vše pro myslivost“ pokusila se Čs. M. J. v r. 1927 organisovati za podpory úřadů dobrovolné okresní dohody držitelů honiteb.

Zařazení krysy pižmové na Moravě mezi zvířata podle § 64 mor. honebního zákona vedlo k zneužívání tohoto ustanovení a k pytláctví. Čs. M. J. předložila své rozklady proti tomuto zařazení a později žádala úřední opatření proti pytláctví.

Opětně se Čs. M. J. zabývala platností honebního certifikátu a honebního lístku přísežných orgánů a žádala zevrubnější posouzení osobní kvalifikace pro uchazeče o honební lístky.

V r. 1928 zřídila fond na podporu výzkumu nemocí lovné zvěře, jehož obnos později svému účelu odevzdala.

Krutá zima 1928/1929 řádila tak neúprosně mezi lovnou zvěří, že utrpení zvěře vzbudilo soucit celé československé veřejnosti. Tiskem i rozhlasem burcovala Čs. M. J. svědomí držitelů honiteb a vybízela ke krmení zvěře.

Po sebrání potřebné statistiky ztrát žádala Čs. M. J. ministerstvo zemědělství o vydání zvláštního zákona na ochranu zvěře. Výslednicí této akce bylo vydání honebního zákona č. 98 ze dne 25. července 1925. Ministerstvo obchodu bylo požádáno o dočasné zastavení veškerého vývozu živé zvěře. Provádění malého honebního zákona odkrylo jisté jeho nedostatky administrativní i věcné, na něž byly zemské úřady upozorněny a žádána úzká součinnost zemských úřadů, zemědělských rad a Čs. M. J. při stanovení doby hájení zvěře a v povolovacích řízeních při mimořádných, zákonem přípustných odstřelech.

Opětovně se zabývala Čs. M. J. a její zemské odbory úpravami dob hájení zvěře ve všech zemích a vyžádala si na obranu svých názorů i vědecké posudky.

V r. 1930 byla podniknuta rozsáhlá akce pro ničení vran.

Všechny zemské úřady byly požádány o zvýšenou ochranu výra a sokola stěhovavého a později zemské úřady v Bratislavě a v Užhorodě o celoroční ochranu medvěda. Akce Čs. M. J. byly úspěšné.

V r. 1931 byla zkoumána osnova rybářského zákona a ministerstvo zemědělství upozorněno na některé závady z hlediska myslivosti.

Ministerstvům spravedlnosti a vnitra bylo předloženo obšírné podání v záležitosti trestání a stihání pytláctví, kterážto akce se opakovala v roce letošním znovu ze strany Myslivecké komory. Také spolkům byla vydána doporučení, jak čeliti pytláctví.

Během loňského roku činil zemský odbor Čs. M. J. pro Slovensko pečlivé přípravy pro unifikaci župních statutů. Příslušný elaborát byl společně s L.O.S. předložen zemskému úřadu.

Během posledních let se ukázala naléhavost řešení jistých honebních záležitostí. Protože se v přítomné době sotva dá počítati s unifikovaným celostátním honebním zákonem, konají se v Myslivecké komoře přípravy, pro eventuální novelisaci honebního zákona, která by zároveň mohla býti jakousi průpravou a přechodem k celostátnímu honebnímu zákonu.

Ještě celou řadu detailních akcí provedla Čs. M. J. během desetiletí na ochranu myslivosti jak u úřadů, tak i interně. Pro obmezené místo nelze všecko uváděti.

III. Kynologie

V oboru kynologie bylo opravdu štěstím pro Čs. M. J., že získala mezi svými činovníky hned z počátku takového odborníka, nadšence a pracovníka, jakým byl zesnulý Karel Podhajský, který v první schůzi Kynologické rady konané dne 23. června 1923 předložil k schválení hotových pět zkušebních řádů pro ohaře. Řády byly dány ihned do tisku a již příští podzimní zkoušky se prováděly podle nich.

V roce 1924 byla uzavřena smlouva o vzájemném uznávání organisací a zápisů psů a celého kynologického zřízení s německým svazem Zucht- u. Prüfungsbund Kynologischer Vereine für ČSR.

Důležitou událostí bylo uznání knihy Člp pro zápisy loveckých psů ministerstvem zemědělství, jež se stalo výnosem min. č. 6053/III d. ai 1925 ze dne 30. dubna 1926, jímž se tato kniha uznává „za jedinou v československém jazyku vedenou a směrodatnou knihu pro všecka plemena loveckých psů v republice Československé.“

V lůně Čs. M. J. vznikla v r. 1929 Československá kynologická unie, jako celostátní ústředí pro veškerou kynologii. Čs. M. J. se stala jejím údem.

Zákonem stanovená dávka ze psů stala se v mnohých místech velikou brzdou pro rozvoj kynologie. Veškeré dosavadní úsilí Čs. M. J. a organisací kynologických po změně zákona zůstalo bohužel marným.

Pěstitelský problém ohařů drsnosrstých v ČSR byl předmětem obšírných projednávání v Kynologické radě a teprve v r. 1931 byl definitivně vyřešen.

Minulého roku byly v Brně konány první všestranné zkoušky Karla Podhajského, založené na trvalou počest tohoto našeho vynikajícího kynologa.

Že kynologie myslivecká jest u nás na pozoruhodném vzestupu, o tom vydává nejlepší svědectví činnost u našich spolků, kde během roku 1932 bylo pořádáno 20 kynologických podniků a do knihy Člp zapsáno za minulý rok 1670 psů a přihlášeno k ochraně 110 psinců.

IV. Střelectví.

Nedostatečná kvalita střelného prachu v letech 1924 a 1925 vyvolala opětovné zákroky Čs. M. J. pro jeho zlepšení a u ministerstva bylo požadováno svolení k dovozu zahraničního kvalitního prachu Rotweil.

Toto volání bylo příčinou nového zkoumání domácích střelných prachů a vedlo k pozdějšímu provedení veřejných zkoušek s domácím prachem Velox za účasti zástupců Čs. M. J.

V roce 1927 byl pro sdružené spolky vydán střelecký řád.

Spolupracovalo se pro normalisaci zbraní a střeliva.

Střelecká rada Čs. M. J. sdružila se v r. 1928 se střeleckou sekcí „Hubertusverbandu“ ve Střeleckou asociaci, jež se stala členem Conseil internationale de Tire v Paříži.

Ministerstvu národní obrany byla podána žádost na zřízení zkušebního a výzkumného ústavu.

Sdruženým spolkům byl z nátlaku veřejnosti vydán zákaz na zřízení pořádati závody na živé holuby.

Činily se zákroky pro zlacinění střeliva.

V roce minulém bylo ministerstvo vnitra žádáno o zákrok pro zvýšení výrobních tlaků prachu Velox, aby se dosáhlo jeho větší zápalnosti.

Čs. M. J. se domáhá nařízení úředních zkoušek pro zacházení se střelnou zbraní.

V. Různé.

V roce 1929 byla z pozůstalosti prof. Sallače koupena jeho proslulá sbírka parohů zvěře jelenovité a umístěna jako majetek Čs. M. J. v lesnickém oddělení Zemědělského muzea v Brně. Sbírka tvoří zvláštní soubor a jest jistě chloubou Čs. M. J. na letošní celostátní výstavě myslivosti v Praze.

Neúměrně a pro veškeré členstvo tíživé zdražení zbrojních lístků a dávek ze zbraní vyvolalo zákrok Myslivecké komory ČSR a bylo příčinou opětovného zákroku ze strany Čs. M. J. pro změnu příslušného nařízení.

Celostátní výstava myslivosti pořádaná letošního roku v Praze a ostatní jubilejní podniky v ČSR znamenaly napnutí všech sil v ústředí Čs. M. J. a hlavně u zemského odboru pražského. Všem pracovníkům platí plné uznání myslivecké veřejnosti za vykonanou velikou práci.

Jsou to naše první podniky velikého slohu a proto buďtež posouzeny shovívavě.

Lovu zdar!

Přepis článku z Almanachu Čs.M.J. z roku 1933