Časopis Myslivost

A nyní se mi dostala do rukou k otestování nová řada nazvaná Sektor D+. Jedná se o novou inovovanou řadu dalekohledů pro náročné pozorovatele s možným využitím v myslivosti, při amatérském pozorování přírody a při turistice. K testování jsem dostal zapůjčené následující dalekohledy: 8x32B-D, 8x42B-D, 8x56B-D, 10x32B-D a 10x42B-D. (Písmeno B znamená Brillenträger – tedy výsuvné očnice, písmeno D říká, že se jedná o lineární dalekohledy se střechovými hranoly z německého Dach – střecha).

S tímhle výběrem se už dá docela hezky laborovat a bádat. Asi největší radost jsem měl z toho, že jsem měl dalekohledy se zvětšením o různých průměrech objektivu a tedy i s různým průměrem výstupní pupily, od jednoho výrobce, se skly vyrobenými jednou technologií a se shodnou technologií antireflexních vrstev. Proto jsem se rozhodl kromě klasického testu zaměřit na výkon za zhoršených světelných podmínek.

Když jsem minule testoval Eschenbachy, měl jsem k dispozici shodou okolností také dalekohledy 8x42 a 10x42. Dokonce dvakrát – napřed starou řadu Magno a o něco později jejího nástupce řadu Arena.

Nová řada Sektor D+ nahrazuje dvě starší řady Sektor a vrací se k jednoduchému, klasickému designu. Má válcová (nebo v případě 8x56 eliptická) těla z hořčíkové slitiny, povlečená polotuhým polymerem. Povrch je jednolitě sytě zelené tmavé barvy. Očnice jsou výsuvné, takže i pokud nosíte brýle, můžete si nastavit správný odstup oka od výstupní čočky. Optická soustava používá jako konstrukční materiál sklo.

Poměrně velkou změnou je způsob spojení obou tubusů. Dalekohledy nemají jeden, ale dva můstky, mezi kterými je přiměřené množství místa na prsty ruky držící dalekohled. S podobnou koncepcí přišel před nedávnem i Swarovski a není to vůbec špatné.

Eschenbach konstrukci řeší po svém, ovšem výsledek je podobný – velmi jisté uchopení dalekohledu. Koncepce jednoho i dvou můstků mají každá svoje úskalí. Pokud byl mezi oběma tubusy jen jeden tuhý můstek, bylo to tuhé a velmi pevné spojení, ovšem bylo také vystaveno většímu riziku poškození úderem či pádem. Pokud jsou můstky dva, vychází konstrukce většinou lehčí a paradoxně může spojení díky větší pružnosti snést bez poškození stejné či ještě větší rázy než jeden můstek. Dva můstky jsou ovšem náročnější na přesnost výroby a vyrovnání rovnoběžnosti obou tubusů při montáži. Úskalí montáže a výroby se u Eschenbachů zjevně zvládli, alespoň já jsem svými prostředky nepozoroval žádný rozdíl.

Hmotnostní rozdíl mezi novou řadou dalekohledů Sektor D+ a staršími řadami Sektor je markantní, největší je asi u největšího dalekohledu 8x56 D. Ten má hmotnost 895 g oproti původním 1390 g, respektive 1600 g starších dvou řad Sektorů.

Dalekohled o zvětšení 8x56 má tubusy mírně kuželové (a dostal okamžitě přezdívku „lahváč“), zatímco zbývající dalekohledy s tubusy 32 a 42 mm jsou v podstatě čistě válcové. Očnice se vysouvají se současným pootočením. Korekce dioptrické vady oka je na pravém tubusu a má jemné kroky („cvaky“). Účel seřizování po krocích jsem nezjistil, ale jsou natolik tiché a jemné, že mi nevadí.

Testování

Vlastní testování jsem začal svým testem vodotěsnosti. Přiznám se, dělám ho u soudobých dalekohledů spíš ze setrvačnosti a nepamatuji se, kdy jsem naposledy nachytal nějaký dalekohled při průniku vlhkosti dovnitř tubusů. Ale dělám ho. Dalekohledy nechám na okně nebo na topení pořádně rozehřát aby se roztáhly všechny potenciální mezery, pak je vezmu a zajdu do sprchy. Dalekohledy pověsím na věšáček uvnitř sprchového koutu, volně vystavené odstřikující vodě, a důkladně se osprchuji. Dalekohledy neotírám, jen klepnutím o ruku odstříknu přebytečnou vodu a dám dalekohledy do chladničky, kde je asi 4 – 5 °C. Zde je nechám aspoň 30 minut, aby chlad měl čas prostoupit celým dalekohledem a aby případná vlhkost mohla kondenzovat. Nakonec dám dalekohled do mrazničky, kde je -16 až -17 °C a opět nechám důkladně promrznout.

Po vyjmutí dalekohledu z mrazničky chvilku počkám a pak otřu z vnějšku skla (na nich ta vzdušná vlhkost prostě zkondenzovat musí, to je fyzikální zákon a já dalekohledy zkouším doma, nikoliv v hermetické klimakomoře). Pohled dalekohledem by nyní spolehlivě odhalil jakýkoliv průnik vlhkosti.

V případě Eschenbachů Sektor D+ zůstal obraz čirý. Následně jsem zkoušel funkčnost ovládacích prvků – všechny ztuhly, u 8x42 dokonce dioptrická korekce zatuhla hodně výrazně, ale nezamrzly. Funkčnost ostření, nastavení rozteče tubusů i dioptrická korekce byly funkční.

Dalekohledy jsem nechal opět naběhnout na normální pokojovou teplotu a začal vlastní test optických vlastností. K testu jsem použil obrazec ISO 122233, umístěný na vzdálenost asi 30 metrů. Nemám bohužel dalekohled s osminásobným zvětšením, takže jsem neměl etalon, v případě desetinásobného zvětšení jsem jako etalon použil svůj Leupold 10x50 Tactical.

První dojem z nové řady Sektor D+ byl, že kvalita roste. Pamatuji si ještě na řadu Magno, kterou jsem testoval před asi dvěma lety. Nebyly to špatné dalekohledy, ale ten pokrok je výrazný. Obraz všech nyní testovaných pěti dalekohledů byl za plného denního světla ostrý, bez oka viditelných posunů barevného podání nebo „svatozáří“ na těch místech obrazu, kde je kontrast. Nenalezl jsem okem viditelnou ani soudkovou, ani polštářkovou vadu obrazu, a to ani na okraji zorného pole. Ovládání ostření bylo hladké a jisté, s přiměřeným odporem.

U dalekohledů 10x42 a 10x32 jsem za dobrých světelných podmínek nenašel nějaký podstatný rozdíl vůči obrazu v mém Leupoldu. Pozorování testovacího obrazce jsem opakoval v pravidelných intervalech a zkoumal obraz za zhoršujících se světelných podmínek. Dokud bylo jakés takés světlo, sice mizerné, ale přece jenom bylo, byla jasná převaha „desítkových“ dalekohledů. Větší zvětšení dává oku šanci lépe vidět detaily obrazu. Na druhou stranu, u malého a lehkého dalekohledu 10x32 jsem měl pocit, že chvění (že by se mi začínala s věkem třást ruka?) obraz znehodnocuje, a že 8x32 je z hlediska srozumitelnosti obrazu lepší volbou. Těžší 10x42 byla v tomto směru lepší, vyšší hmotnost dalekohled stabilizuje.

Když se ale začalo opravdu šeřit, dalekohledy se začaly dělit a já jsem začal vnímat ztrátu kvality obrazu. Jako první začala zaostávat 10x32, po asi 10 minutách ji následovala 8x32 a 10x42 (rozdíl mezi nimi byl opravdu minimální, pár minut a rozlišení lidského oka má svoje meze). Po dalších asi 12 minutách mi začalo splývat jemné šrafování na testovacím obrazci pozorovaném dalekohledem 8x42 a krátce po té začal zaostávat i můj kontrolní Leupold.

Jasným vítězem večerného pozorování se stal „lahváč“ 8x56, který začal ztrácet jemné šrafování až skoro půl hodiny poté, co odpadl první z testovaných, 10x32.

Když se nad tím výsledkem zamyslím, tak je vidět, že dalekohledy se seřadily přibližně podle průměru výstupní pupily. Takže nějaká základní fyzika si funguje.

Zcela subjektivně bylo zajímavé sledovat celkovou kvalitu obrazu. Dalekohled 10x32 poskytoval více detailů než 8x32, ale s přibývajícím šerem se mi zdálo, že obraz v něm jakoby trošíčku ztrácel kontrast, zplošťoval se a „šednul“. Tohle šednutí bylo hezky pozorovatelné při porovnání obrazu dalekohledu 10x32 s kontrolním Leupoldem 10x50.

Dalekohled 10x42 vycházel lépe, ale příznaky blížícího se zhoršení obrazu byly podobné a ztrátu kontrastu obrazu jsem nakonec vnímal (když si na to dával pozor) s nadcházející tmou i u Leupolda.

Cosi podobného jsem pozoroval také v osmičkové řadě. I tady jsem měl pocit, že obraz v 8x32 s přibývajícím šerem „šedne“, pocit zploštění obrazu nebyl tak silný, ale byl tam také. Příznaky u 8x42 byly stejné, jen v čase posunuté.

„Lahváč“ 8x56 před ztrátou obrazu také varoval pocitem „šednutí“, ztráty kontrastu, ale neměl jsem pocit zplošťování obrazu a pocit zešednutí obrazu byl v porovnání se všemi ostatními testovanými Eschenbachy velmi slabý. Se svojí 7mm výstupní pupilou dalekohled 8x56 špatným světelným podmínkám jasně kraloval. Leupold z tohoto porovnání nevyšel nijak špatně, v době kdy jsem si ho pořizoval (před asi pěti lety) to byl velice kvalitní dalekohled.

Během tohoto testu jsem si ale uvědomil, jak se dalekohledy z hlediska kvality vyvíjejí. V době svého vzniku byl Leupold Eschenbachu jasně nadřazený (také cenově byl někde jinde), ale ten rozdíl se rychle zmenšuje.

Ze subjektivních dojmů bych chtěl zmínit velice příjemný povrch testovaných Eschenbachů. Plast je poloměkký, neklepe o poličku při pokládání a zřejmě je velmi dobrý izolant, dalekohled ani po vyjmutí z mrazničky nestudil do ruky.

Hodně se mi líbila možnost pomocí šroubu na kloubu můstků regulovat sílu potřebnou pro rozvírání tubusů. Šroub se přitom dá povolovat nebo přitáhnout holou rukou a ocenil jsem jej například při práci s promrzlým dalekohledem, kdy mechanismy zatuhly a povolení šroubku výrazně zpříjemnilo manipulaci.

Všechny dalekohledy se velmi příjemně a jistě drží, zdrsnění úchopových ploch drobnými „pupíky“ je tak akorát, aby dalekohled neklouzal ani v ruce v pletené rukavici a přitom byl i příjemný na omak holou rukou. Přiznám se, že dalekohled 10x32 mi úplně nesedl, ale to je hodně subjektivní dojem. Klasická obzorka 8x32 mi byla mnohem příjemnější. Oba tyto dalekohledy jsou ale spíše díky rozměrům a hmotnosti určeny pro turistiku.

Další dva dalekohledy s průměrem objektivu 42 mm jsou příjemné, solidní myslivecké optiky pro univerzální použití, s dobrým výkonem a přitom kompaktními rozměry. „Lahváč“ 8x56 mě svým výkonem za šera opravdu překvapil, zejména zachováním kvality obrazu. Pokud jste noční lovci, kancaři, pak 8x56 je zajímavá volba.

Ano, ani jeden z dalekohledů (ani „lahváč“) nedosahuje kvalit dalekohledů Swarovski s technologiemi Swarobright, to je prostě špička a porovnatelných dalekohledů asi není moc (napadá mě Zeiss a pak mám ticho). Ale Swarovski je také cenově někde úplně jinde.

Pochvalu si ode mě zaslouží i k dalekohledům dodávané nosné řemínky, které mají oblast, která sedí na krku z pružného, velice příjemného a „dýchajícího“ materiálu. Taková už měla řada Arena. Nová jsou ovšem i pouzdra dodávaná k dalekohledům. Ještě s řadou Magno dodával Eschenbach měkká pouzdra, která chránila optiku spíš jen před znečištěním a vodou. Sektory D+ mají solidní kordurová, vypolstrovaná pouzdra s robustními zipy, která již pořádně chrání i před nárazy a mechanickým poškozením. K dalekohledu se dodávají i krytky čoček z měkké pryže a s očkem na provléknutí nosného popruhu. To zamezuje nepříjemným ztrátám krytek, což jistě potkalo nejednoho uživatele optiky.

Povrch dalekohledů je mírně vodoodpudivý, čočky dalekohledů jsou opatřeny vrstvou odpuzující vodu.

Celkový dojem z nové řady Sektor D+ je tedy velmi příjemný, potvrzený i výsledky jednoduchého testu. V produkci firmy Eschenbach cítím rostoucí kvalitu. Nové Sektory D+ podle mě představují dobrou optiku střední třídy, možná vyšší střední třídy za přijatelnou cenu, zcela použitelné pro mysliveckou praxi. Tomuto určení odpovídá i kovová konstrukce a poctivé optické sklo. Který z dalekohledů si zvolíte, to je na vašich preferencích, pro univerzální použití bych asi volil řadu s čočkami o průměru 42 mm, pro večerní a noční lovy je jasnou volbou 8x56, který mě svým výkonem za šera příjemně překvapil.

Za zapůjčení dalekohledů Eschenbach k testu děkuji generálnímu distributorovi v České republice, firmě Dobrý dalekohled (www.dobrydalekohled.cz)

Ing. Martin HELEBRANT