I když už je za námi hlavní období společných lovů, dovolím si napsat krátké zamyšlení o tom, jak se chovat na loveckých stanovištích. Možná je dokonce lépe, že sice už jsou tyto společné akce za námi, ale máme je jistě všichni dobře v paměti, a bude jistě jen dobře, pokud si zkonfrontujeme své osobní zkušenosti s fakty napsanými v článku, pokud se s chladnou hlavou a v klidu zamyslíme, co by se dalo v příští lovecké sezóně udělat lépe, čeho se vyvarovat a jak se lépe chovat.
Několik dobře míněných rad
Myslivost vykonávám od roku 1983 a od samého počátku se společných lovů účastním převážně jako honec. Dříve to bylo proto, že jsem byl tzv. „mladý“ a neměl jsem nárok být na honě zařazen jako střelec, a nyní, když už se mi kvapem blíží padesátý rok, mi místo v leči zůstalo díky tomu, že mám loveckého psa – anglického špringršpaněla, kterého mám vycvičeného tak, že se z leče při pronásledování zvěře nevzdaluje, a tak mnohdy po leči zůstává jedním z mála psů, kteří jsou stále k dispozici.
Funkce honce při naháňce má ale nesporné výhody. V mrazivém počasí se člověk netřese zimou na přiděleném stanovišti, zvěř téměř vždy vidí, a pokud si propracuje účinný a hlavně bezpečný způsob střelby, tak bývá často i úspěšný, a nakonec i pohyb na zdravém vzduchu v kolektivu lidí stejných zájmů má nesporný rekreační charakter. Z mého pohledu je to určitě lepší způsob trávení volného času než sezení v hospodě a nadávání na politiku a obézní manželku.
Ale zpět k samotnému lovu a naháňkám. Díky změnám, které se dotkly i výkonu práva myslivosti, nejsou současní začínající myslivci a lovci nuceni začínat jak se říká od základů, ale rovnýma nohama dopadnou mezi střelce a o tom, co se děje v leči, nemají nezřídka ani tušení. Zaprvé proto, že je to nikdo nenaučil (v kurzu myslivosti jde jen o okrajovou záležitost) a za druhé proto, že nově příchozí pocházejí mnohde nikoliv z prostředí, kde je myslivost životním koníčkem a posláním, ale z prostředí, kde je na tento druh zábavy dostatek financí a není nikdo starší, kdo by jim poskytnul informace, jak se chovat na stanovišti, aby došlo k úspěšnému lovu zvěře, která se v dané době lovit má.
Tento článek jsem se rozhodl napsat ne proto, abych znevažoval chování střelců na stanovišti, ale proto, aby si z něj mohli méně zkušení kolegové vzít ponaučení a potom byli na společných lovech více než úspěšní. Ne však, aby se stali králi honu, ale hlavně aby nevycházela nazmar náročná práce honců a psů v leči a aby docházelo k úspěšnému lovu černé zvěře a zvěře škodící myslivost, o kterou nám všem na společných akcích převážně jde.
Jak dosáhnout úspěšného lovu na většině loveckých akcí? Při zastupování leče se chovejte maximálně tiše, nehovořte mezi sebou, a pokud je to nutné, mluvte co nejtišeji a jen v nezbytné míře. Zvěř je již natolik obezřetná, že dokáže neslyšně obcházet okraje leče a monitorovat rozmístění střelců. Po vyhodnocení situace většinou vodící bachyně vyrazí s celou tlupou na toho střelce, který se jí zdá být nejméně nebezpečný.
Po přidělení loveckého stanoviště závodčím nezůstávejte zatvrzele na místě, kde vás závodčí opustí, ale vyhledejte si takové místo, odkud máte minimálně tři směry volného výstřelu. Postačí jen pár kroků vpravo či vlevo a mezi stromy se uličky bez překážek objeví samy.
Vždy se ujistěte, že o vás vědí vaši sousedé a zamáváním se o tomto ubezpečte a pokud to jen trochu jde, postavte se za strom či keř, aby byla vaše postava kryta ve směru od leče a zvěř vás zpozorovala až na poslední chvíli. Též si odhrňte místo, na kterém budete stát, až na samou zem, praskající větvičky a šustící listí spolehlivě zvěř informují o vaší přítomnosti.
Jakmile zaujmete vhodné stanoviště, ihned nabijte zbraň a chovejte se maximálně obezřetně. Na loveckém stanovišti nekuřte, nepijte, nejezte a netelefonujte - chovejte se prostě tak, jako by zvěř byla už nablízku. Nutno říci, že zvěř mnohde opravdu nablízku je a zkoumá rozestavení střelců a možnosti úniku z leče, jen střelci o ní neví!
Pokud uslyšíte lámání z leče a nebo blížící se hlášení loveckého psa, a nebo volání honců hlásících pohyb zvěře vaším směrem, připravte se ke střelbě, šetříte tím cenné vteřiny. Odjistěte si zbraň, a pokud se hluk blíží směrem k vám, založte zbraň do ramene a sledujte směr, odkud by se mohla přiblížit zvěř.
Pokud již zvěř vidíte, postačí jen přiložit tvář k lícnici a vybrat vhodný kus k odstřelu a na tento kus se potom bezvýhradně soustřeďte. Mějte na paměti, že ve volnosti má každý střelec za celý den na naháňce zpravidla jen jedinou možnost, jak se dostat k ráně a ulovit odpovídající kus zvěře. Pokud takovouto příležitost promarníte, je hodně nepravděpodobné, že se téhož dne ještě jednou zopakuje!
Miřte stále na vámi vybraný kus a neukvapujte se se střelbou, zvěř, pokud neprchá, neběží stále stejným tempem, ale často se na chviličku zastavuje a jistí, a právě při jištění je ten nejvhodnější okamžik pro výstřel.
Pokud to jen trošku jde, tak střílejte na spodní polovinu komory, výstřel téměř vždy mírně pohne zbraní směrem nahoru, a pak střela dopadne většinou o něco výše, ale i tak zasáhne důležité životní orgány a kus zpravidla padá v ohni.
Po výstřelu ihned přebijte a nadále se soustřeďte na vámi lovený kus - pokud odchází a jeví známky zásahu, neváhejte s opakovanou ránou. Pokud budete takto postupovat, máte jistotu, že na dané lovecké akci budete mít úspěch a vaše střelba nebude znamenat postřelení zvěře a její svízelný dosled.
Dále mějte na paměti, že odražené kusy mladé, a nebo dospívající zvěře téměř vždy sledují stopu vedoucí bachyně, a tak vám ze stejného směru a po stejné stopní dráze může přijít další zvěř. Černá zvěř mnohdy kopíruje stopu zvěře jelení a občas i zvěře srnčí, a proto počítejte i s touto alternativou.
Po střelbě nechoďte pryč ze stanoviště, ale vyčkejte ukončení leče a potom teprve jděte ke zhaslému kusu, a nebo na místo nástřelu. Chráníte si svůj život a zdraví a svým kolegům nepřipravíte po zbytek života těžké trauma v případě, že vás zasáhne odražená střela.
Po ukončení střelby zbraň zajistěte a po ukončení leče ji vybijte! Adrenalin a radost z úspěšného lovu dala již mnohokrát zapomenout na to, v jakém stavu se zbraň nachází.
Pokud budete dodržovat tato základní pravidla, nebude náročná práce honců a psů v leči zbytečná, vy budete mít radost z úspěšného lovu a významným způsobem se zvýší i odlov přemnožené černé zvěře.
Pro pobavení vám popíši příhodu z naháňky, kdy jsem byl na stanovišti jako střelec a můj soused porušil veškerá popsaná pravidla. Po zaujmutí stanoviště jsem si vyhledal místo s nejlepším možným výstřelem, připravil jsem zbraň ke střelbě a očekával zahájení leče. Soused vedle mne nervózně popocházel po svážnici sem a tam a po chvíli vzal do ruky mobilní telefon a započal hovor: Ahoj, jsem na naháňce a nic moc se tady neděje, ještě jsem neviděl ani jedno prase, a to už teď začala druhá leč. Pokud to takhle půjde dál, tak odtud odjedu, stejně tady žádná zvěř není a budu v poledne doma na oběd. Honci už nějakou chvíli ženou a pořád na mne nic nepřišlo…
Hovor pokračoval a já jsem zpozoroval, že se před telefonistou pohnuly spodní větve smrkové mlaziny a zpod větve se vysunul ryj jistící bachyně. Zůstal jsem bez pohybu stát a jen si připravil zbraň ke střelbě. Telefonující kolega si toho povšiml a do telefonu sdělil, že jeho soused míří, ale on neví na co. V průběhu hovoru se z mlaziny vylomila bachyně se čtyřmi selaty a mířila přímo na telefonujícího střelce, ten do telefonu sdělil, že na něj jdou právě prasata. Tuto informaci již bachyně brala jako vážnou a změnila dráhu úniku směrem k mému stanovišti. Plynule jsem zalícil na druhé sele jdoucí za bachyní, a jakmile překonalo svážnici, na které jsme stáli, stiskl jsem spoušť brokové hlavně na mém kulobroku ZH 7x57 a sele po zásahu slugem ráže 12 zůstalo v ohni. Třetí sele úspěšně uniklo, a když mi do mířidel vběhlo čtvrté sele, stisknul jsem podruhé. I druhý výstřel byl úspěšný.
Ani nedozněla ozvěna výstřelu a já jsem zaslechl, jak soused do telefonu sděluje, že jsem právě ulovil dvě prasata, ale že na něj to dnes bohužel vůbec nechodí. Jako třešničku na dortu mi potom sdělil, že neměl vůbec nabito, protože nepočítal s tím, že by v leči mohlo něco být.
Jeho názor jsem nekomentoval, jen jsem se sám pro sebe ptal, proč vlastně na naháňku přišel, když vlastně nepočítal s tím, že bude lovit. Svým chováním sice docílil toho, že jsem ulovil dvě selata, ale na druhou stranu svým přístupem znevážil námahu honců v leči. Proč se takovíto „myslivci“ lovu vůbec účastní, je s podivem. Lovit nemají zájem a jen zabírají místo těm, kteří by bezesporu přispěli k lepšímu výsledku společného lovu.
Úspěšnost dodržování výše popsaných základních pravidel při lovu dokládám několika fotografiemi s úlovky. Všem myslivcům, kteří se rozhodnou ověřit funkčnost dobře míněných rad přeji do budoucna mnoho úlovků a Lovu zdar!
Jan GALUSEK