Časopis Myslivost

Víte, já se domnívám, že právě to slovo „hřích“ je podstatně inspirativnější než technicistní „příčina stavu“. V dva tisíce let trvající křesťanské kultuře je hříchem označováno zavrženíhodné, špatné a společnosti škodlivé jednání. Ovšem jednání konkrétního jedince nebo maximálně konkrétní skupiny. Takže více než stotisícová skupina českých myslivců je zatížena a odpovědná za, v uveřejněných materiálech popsaných, sedm hříchů? Jsem bytostně přesvědčen, že nikoli.

Nejen, že tyto hříchy nepadají na bedra naprosté většiny běžných myslivců. Jsem ochoten „do krve“ hájit i názor, že nepadají ani na štít samotné české myslivosti. Tedy té myslivosti, která byla zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Té myslivosti, ke které se hlásila nepřeberná řada velkých a všeobecně uznávaných osobností. Té myslivosti, kterou nám, naštěstí ještě stále, závidí prakticky celý kulturní svět, a kterou se od nás, naštěstí ještě stále, jezdí učit. V neposlední řadě, té myslivosti, kterou s nadšením a pokornou úctou k tradicím předků, provozuje naprostá většina „obyčejných“ poctivých myslivců.

Ovšem, popřu-li tvorbu či existenci hříchů v tomto výseku společnosti a zároveň poctivě uznám, že tyto hříchy objektivně existují, naskýtá se logická otázka: „Kdo tedy hříchy způsobil, kdo zapříčinil a dopustil, že nepopiratelně jsou?“

Biblických hříchů je sedm a do stejného počtu oblastí se podařilo shrnout Myslivecké radě Ministerstva zemědělství i počet hlavních příčin současného možná ne zcela utěšeného stavu. Nejsem věřící člověk a ani jsem nechodil na přednášky katechismu, ale použiji-li internetový vyhledavač a určitou dávku „básnické“ invence, jistě se najdou paralely mezi hříchy biblickými a těmi „ministerskými“.

Od pýchy po lenost, snad jedině s výjimkou smilstva a obžerství, lze v současném stavu najít všechny. Na vrcholu pak jistě bude trůnit lakomství a závist. Ve společnosti, která nad morálku a všechny ctnosti povýšila mamon, se pro z principu neziskovou činnost, jako je právě myslivost, velmi těžko hledá uplatnění. Hrozím se stavu, kdy i tuto oblast ekonomika převálcuje a zdevastuje. Prozraďte mi, o co jiného se jedná lidem, kteří volají po znovuotevření zákona o myslivosti, než o peníze?

Považuji za nošení dříví do lesa vypočítávání argumentů hovořících proti snižování minimálních výměr honiteb. Rozumný člověk, který má alespoň minimální znalosti o životě zvěře, chápe, že na 100 ha lze, ve volné přírodě dnešního stavu, úspěšně chovat tak maximálně krtka (a ten zase není uveden mezi zvěří). Nechce-li někdo pochopit tyto argumenty, nechce-li pochopit možný devastující účinek případného snížení výměry nebo změkčení stávajících zákonných norem, nejen na myslivost, ale i na celou přírodu, nezbývá se než ptát: Proč a co tím sleduje?

Je někdo schopen bez uzardění dát kladné odpovědi na takové otázky, jakými jsou například: Zlepšení stavů zvěře? Jistě ano… pokud za zlepšení je považováno totální vybití všeho živého od velikosti sysla.

Zlepšení péče o zvěř? Jistě… o nic se bezesporu pečuje lépe než o kmenový stav.

Zlepšení vztahů? Bezesporu… při permanentním nepřátelství mezi všemi, jsou vztahy průzračně jasné.

Snížení škod? Zde určitě… tentokrát bez ironie, pokud by byl naplněn bod totálního vybití. Je ovšem třeba podotknout, že v x-set hektarových porostech kukuřice a řepky je problém ulovení černé zvěře stejný pro všechny, bez ohledu na výměru honitby. V čem by tedy spočíval přínos požadovaných „pidihoniteb“ a (nedej bože!) dalšího změkčení třeba zakázaných způsobů lovu?

Pokusím se jednotlivé „ministerské“ body (hříchy) rozebrat v návaznosti na hypotetické možnosti zlepšení současného stavu.

1. Rozloha zemědělských pozemků a monokultury a návrh opatření Myslivecké rady MZe:

I. Dotace vázat na velikost a druh plodin na zemědělských pozemcích.

II. Vytvořit podmínky pro lov zvěře, např. volné pásy kolem plodin.

Omlouvám se, ale i necvičenému šimpanzovi musí být jasné, že zákon o myslivosti nijak neovlivňuje velikost osévaných ploch ani osévané plodiny. Navrhovaná opatření pak jdou zcela mimo rámec a kompetence tohoto zákona. Vůbec nepodceňuji invenci legislativního procesu České republiky, ale i tak mi činí značné potíže představit si, jakým způsobem by změna zákona o myslivosti mohla napomoci naplnění navrhovaných opatření.

2. Nedostatek komunikace zúčastněných osob a návrh opatření Myslivecké rady MZe:

I. Zavedení institutu rozhodce k dohadování o náhradách škod, a to Státní pozemkový úřad na zemědělských pozemcích a Ústav pro hospodářskou úpravu lesů na lesních pozemcích. S možností soudního přezkumu.

II. Možnost státní správy snížit 200m vzdálenost v případě dohody sousedních honebních společenstev nebo uživatelů honiteb.

III. Vypustit sčítání zvěře a stavy zvěře vázat na rozsah škod způsobených zvěří.

Dokáži si představit frustraci každého jednotlivého zemědělce či lesníka nad zmařenou prací a nad ztrátami způsobenými zvěří. Mám zemědělské „kořeny“. Co si ale představit nedokáži, je akceschopná pomoc státní správy ČR, tak jak je navrhována v bodě I. Dennodenně se snad každý z nás setkává v běžném životě nebo ve zprávách masmedií s nebetyčnými problémy při vymáhání práva. Jednoduše řečeno, nedohodnou-li se strany sporu sami, je soudní proces běh na hóóódně dlouhou trať.

Pomůže zemědělci zmenšení honiteb? Snad jedině v tom, že případné škody bude vymáhat na více subjektech a na více místech!

Další navrhované opatření (dvěstěmetrová vzdálenost) je nutné, respektive bylo by nutné v případě uskutečnění požadovaných změn, protože umístění mysliveckého zařízení v navrhovaných „pidihonitbách“ by se mohlo ukázat jako nemožné. Jen tu dohodu by bylo třeba vypustit a nahradit rozhodnutím!

Vázání stavů zvěře na škody?!? To opravdu myslí někdo vážně a zároveň volá po zmenšení výměry honiteb? Dokázal by autor této převratné myšlenky odpovědět na otázku: Jaké jsou současné podmínky pro plánování chovu černé zvěře? A proč jsou takové? Dokáži si představit dopad uplatnění tohoto bodu na nedílnou součást naší přírody, na zvěř, a běhá mi při této představě mráz po zádech.

Jak vůbec může nedostatek komunikace souviset se zákonem o myslivosti? Copak on ji zakazuje nebo v nějakém svém paragrafu ztěžuje? Nejsem stoprocentně přesvědčen o správnosti současného mysliveckého plánování, ale nevychází současné problémy spíš z formálnosti nebo neplnění povinností? Navíc tyto problémy jsou řešeny vyhláškami a jistě by postačila případná novela těchto norem.

3. Nečinnost vlastníků (popř. uživatelů) pozemků – zemědělců, LČR a VLS a návrh opatření Myslivecké rady MZe:

I. Zpřesnit chod honebních společenstev:

- hlasy podle metrů čtverečních pozemků,

- pravidelné svolávání valné hromady alespoň 1 za rok,

- pravidelné svolávání výboru alespoň 1 za rok,

- možnost usnášení valné hromady po 1 hodině přítomných alespoň 10% všech hlasů,

- volba starosty na 5 let.

II. Stanovit bažantnice o výměře 50 ha obdobně jako obory

V popisu tohoto bodu je konstatováno, cituji: „Stávající legislativa umožňuje vlastníkům významně ovlivňovat stavy zvěře i předcházení škod způsobených zvěří,…“ Každé společenství tvoří konkrétní lidé, konkrétní osoby. Jsem přesvědčen, že otevření zákona o myslivosti a zavedení změn požadovaných úzkou skupinou lidí, nijak nezmění případnou formálnost jednání, naopak. Mám osobní zkušenosti s přípravou Valných hromad honebních společenstev a některé zde navrhované body ve mně vzbuzují pocit obezřetnosti. Vzpomeňme například na valnou hromadu kdysi velkého družstva Včela svolanou kamsi do „horoucích pekel“, přirozeně zcela v souladu se zákonem. Ne všechny, na první pohled „demokratické“ nebo demokratičnost zvyšující návrhy jsou opravdu takové. Bohužel máme přece všichni tu zkušenost, že mnohdy jen vytváří cestičky pro „čerta“. A navíc, všechno zde uváděné (s výjimkou bodu II.) lze jednoduše upravit ve stanovách.

4. Nečinnost uživatelů honiteb – myslivců (jiné zájmy, věk) a návrh opatření Myslivecké rady MZe:

I. Výpověď nájemní smlouvy v případě neschválení plánu lovu ze strany držitele honitby s výpovědní lhůtou 3 měsíce.

II. Výpověď nájemní smlouvy bez udání důvodu pro obě smluvní strany s výpovědní lhůtou 1,5 roku.

III. Rozšířit okruh právnických osob oprávněných pronajmout si honitbu vypuštěním podmínky myslivosti v předmětu činnosti právnické osoby.

„Myslivecká“ rada konstatuje, že stoupá věk myslivců, klesá jejich časová investice do provozování myslivosti a jako jedinou radu na tento stav předkládá znejistění uživatelů honiteb. Od myslivecké rady pana ministra neslyším návrhy na zlepšení, záměrně zkreslovaného a dehonestujícího pohledu laické veřejnosti, na myslivost. Neslyším návrhy na propagaci nesporného přínosu myslivosti pro trvale udržitelný rozvoj přírody. Slyším jen návrh: když se najde někdo, kdo dá o pár korun víc, tak přece musí být možnost, jak mu v dohledné době vyhovět! Prosím, jak může myslivecká rada navrhovat, aby se zvěří hospodařil někdo, u koho nejsou zaručeny elementární znalosti? A to i s přihlédnutím k faktu, že získání myslivosti do předmětu činnosti je v podstatě velmi jednoduchý úřední akt.

Výše zmíněným zápisem české myslivosti na (zkráceně) seznam kulturních památek vyjádřila Česká republika prostřednictvím svých správních a výkonných orgánů, mimo jiné, i určitý vztah k hodnotě české myslivosti spolu s nutností tuto hodnotu chránit. (Nemluvě o oprávněné snaze získat obdobný zápis UNESCO). Mohu se snad tedy oprávněně domnívat, že další orgány výkonné či správní moci České republiky budou postupovat v souladu s takto provedenou deklarací a ne přímo proti ní.

5. Nesprávné myslivecké hospodaření (zašetřování, vnadění, krmení) a návrh opatření Myslivecké rady MZe:

I. Myslivecká zařízení – definice krmení, vnadění, hlášení o poloze a umísťování mysliveckých zařízení, vše se souhlasem vlastníka

II. Vnadiště – určit maximální počet a množství krmiva

III. Zakázat krmení černé zvěře

IV. Zpřesnit termíny předkládání plánu hospodaření a jeho odsouhlasení a vypustit rozhodování a kontrolování těchto plánů ze strany státu.

Ano, čtete dobře! To je opravdu „z pera“ myslivecké rady. Velkou perlou je i citace z doprovodného textu: „Následně dochází k lovu trofejové zvěře v období září - říjen, čímž je narušen poměř pohlaví u spárkaté zvěře samec : samice (1:1).“ Ono se vůbec s přibývajícími řádky citovaného materiálu výrazně zhušťuje četnost v něm uváděných „myšlenek“ a zvláště „hloubka a pochopení“ jednotlivých vztahů.

Za zvlášť povedené považuji volání po zvýšení vlivu státních či „nezávislých“ orgánů (viz odstavec 2) na jedné straně a na té druhé pak bod IV tohoto odstavce.

Bohužel, jsem si vědom, že následujícími větami pravděpodobně někoho urazím (pokud se mi to již náhodou nepovedlo), ale nechci se opakovat. Prosím, vezměte si „Penzum“, to je taková tlustá kniha, základní učebnice pro adepty myslivosti, přečtěte si jí a nevynechejte přílohu se zákony a vyhláškami. Domnívám se, že by poté nebylo nutno „objevovat Ameriku“.

6. Bezzubost státní správy myslivosti a návrh opatření Myslivecké rady MZe:

I. Nařízení lovu nebo naháňky na náklady uživatele honitby v případě neučinění nápravy.

II. Povolení lovu selat a lončáků na kolektivních lovech

III. Možnost postřílet zvěř v odchytových zařízeních.

Zde platí vše, co jsem uvedl v předcházejících odstavcích, včetně odkazu na základní myslivecké vzdělání. Pro doplnění snad jen: „Děkuji, že v bodě III. je uvedeno postřílení, ne ulovení“. Vybití, vytlučení, zlikvidování by sice bylo přesnější, ale díky bohu alespoň za něco.

7. Rušení klidu a návrh opatření Myslivecké rady MZe:

Problém není vnímán jako nutný k přímému řešení.

„Myšlenky“ došly! Vážená myslivecká rado pana ministra zemědělství, co třeba ochrana doby kladení mláďat, ochrana zvěře v době strádání a nouze, čtyřkolky, psi, zavlečené druhy…? Ne, to se týká péče o zvěř, nikoliv možných krátkodobých zisků. To se totiž týká toho, co dělá českou myslivost českou myslivostí, a ne mamonu.

Ani jeden z uvedených hříchů není kaňkou na štítě české myslivosti. Té myslivosti, které mne učil můj otec a kterou se snažím učit svého syna, té myslivosti, kterou vykonává naprostá většina mých zelených přátel a kamarádů.

Ale každý z uvedených hříchů zatěžuje ty, kteří – a o tom jsem přesvědčen – nemohou docenit krásu srnčete sajícího mateřské mléko, nepřečtou dík v pohledu nedaleko krmelce stojící vysoké, neocení ostražitost, chytrost a mateřskou oddanost bachyně s kupou markazínů, nezaradují se nad dováděním zajíců, ani neocení velebnost a krásu přírody ozářené zapadajícím sluncem. To, a daleko více, jim zakrývá šelest bankovek.

Je mimo jakoukoliv diskusi, že naprostá většina problému myslivosti je řešitelná s využitím stávající legislativy. Popsané předkládání problémů a návrhy jejich řešení jsou jen zástěrkou pro něco, co chce dále nabourat či přímo zbořit českou myslivost. Pro něco, co se vzhlíží v pouhopouhém lovu bez myslivecké etiky a morálky. Pro něco, co drtivou většinu našich poctivých mysliveckých kamarádů nazývá, v lepším případě, „lidomyslivci“, v horším „socky“.

Protestuji! Přátelé, jen v ČMMJ je nás na osmdesát tisíc, nenechme si ukrást a znehodnotit to, co vytvářeli naši předci a co jsem povinni předat našim potomkům.

Ing. Jiří MEZENSKÝ