Není jistě třeba zdůrazňovati veliký význam organisace a organisační práce na cestě, která byla nastoupena za docílením úspěchu. Jen promyšlená organisace může míti schopnost a sílu potřebnou ke splnění těžkých úkolů, jen usměrněná práce celku dovede odstraniti všecky překážky, které brání vítěznému postupu.
Vznik Československé myslivecké jednoty vyžádala si doba i poměry.
Zdemokratisovaná naše myslivost potřebovala nové autorisace, potřebovala vytýčení nových směrnic, žádala ochrany, úpravy a přizpůsobení se změněným poměrům. Obtížné úkoly!
Bylo jasno, že příznivé výsledky čekati lze jen od společné, jednotné práce, od zásahu celku.
Tento celek nám chyběl a bylo nutno jej utvořit. Založením Československé myslivecké jednoty byla dána těmto snahám určitá forma, byl učiněn první krok na cestě k dosažení cíle. Cíl samotný byl však daleko a zkušenosti, na jiné straně získané, mnoho nám neslibovaly. Chyběla důvěra, byly zde pochybnosti. Nastalý nesoulad v loveckých kruzích tyto pochybnosti jen posiloval.
Za těchto nepříznivých okolností nebyly vyhlídky Čs. M. J. právě skvělé. Jestliže přes to v krátké době 10 roků dovedla všecky tyto překážky překonati, jestliže přes všecku nepřízeň doby dovedla soustřediti v sobě přes 14.000 našich myslivců a lovců a vykazuje tak úctyhodné výsledky svojí činnosti, tážeme se, co přispělo k tomuto pro nás nečekanému úspěchu?
Příčin je několik. O příčinách zevních, mimo organisaci stojících, pomlčím. Nechce se znovu dotýkati bolestné stránky někdejších desolátních poměrů pražských, které dnes ztratily stejně již na svém významu. Doufejme, že již nejbližší doba odkáže je v zasloužené zapomenutí. Nezasteskne se po nich jistě nikomu.
Promluvím tedy jen o příčinách vnitřních.
Při vzniku Československé myslivecké jednoty bylo jasno, že má-li tato organisace splniti veliký svůj úkol, bude nutno, aby všecky svoje síly obrátila především k vnitřnímu svému vybudování. Spojení všech stávajících loveckých klubů, sloučení všech československých myslivců a lovců v tomto novém ústředí, toť byl přední cíl, který bylo nutno sledovati, aby Československá myslivecká jednota byla postavena v popředí všech našich snah a dosud nesplněných úkolů. Jak toho dosáhnouti?
Bylo zřejmo, že úspěch dostaví se jen tenkrát, bude-li zde důvěra ve vedení organisace, v obětavost a schopnost činovníků a všechny další předpoklady, nutné pro zajištění úspěchu.
A zde právě měla Čs. M. J. štěstí.
Vedení ujali se na slovo vzatí odborníci, schopní, obětaví a nezištní. Práce konána od prvních začátků promyšleně s obdivuhodnou vytrvalostí a cílevědomou houževnatostí. Výsledek nedal na sebe dlouho čekati. Počet organisovaných klubů rostl. Pracovalo se na všech stranách a již objevovaly se zřetelně i výsledky této práce. To dávalo vznik další důvěře a odvaze.
Organisační činnost podepřená vzorně vedeným časopisem spěla k většímu a většímu úspěchu. Obtížný boj byl dobojován!
Dnes hledí Československá myslivecká jednota s klidem vstříc budoucnosti a sklízí ovoce svojí práce. Úkol její není ještě skončen. Ale jest zde záruka, jistota, že dnes není již nikdo, kdo by jí mohl čeliti, kdo chtěl by býti povolanější k řešení vážných úkolů mysliveckých. A to jest cenné poznání, které určuje vůdčí postavení a význam Československé myslivecké jednoty a které nutně přivodí i změnu v našich mysliveckých poměrech.
Zbývá ještě, aby dokončena byla práce organisační.
Tisíce československých myslivců a lovců, kteří stojí dosud mimo organisaci a vymykají se spolupráci, nutno přiměti k plnění organisačních povinností. Žádá to nejen zájem organisační, ale také úkol kulturně-výchovný. A ten je nejvýš důležitý.
Naše mimoorganisační lovecká společnost trpí v značné míře neukázněností, nedostatkem smyslu pro povinnosti myslivce, nesprávnou orientací v nazírání na úkoly myslivosti, její podstatu, směrnice atd. Mezi našimi myslivci a lovci jest dosud mnoho těch, kteří na myslivost hledí povrchně, s hlediska pouhého sportu, aniž by se snažili osvojiti si základní pojmy a pravidla naší myslivosti a přičinili se o to, aby získali sobě k správnému provozování myslivosti potřebné znalosti. Zde je úkol organisace!
Československá myslivecká jednota plní tento úkol všemi prostředky, jež má zatím po ruce. Slouží jí k tomu účelu především její časopis „Stráž myslivosti“, který obsahově je veden hlavně ve směru kulturně-výchovném, slouží jí k tomu odborné a poučné přednášky, občasné brožury, obsahově cenné odborné spisy atd.
Činnost tuto prohlubuje v přítomné době zavedením výchovných kursů a skládáním zkoušek ze znalosti myslivosti.
Tedy snaha je zde zřejmá. Celý výsledek dostaví se však teprve tenkrát, až tato výchovná činnost bude přístupna všem našim myslivcům a lovcům bez rozdílu.
A plnění dalších úkolů?
Není jich málo a některé jsou přímo životní otázkou naší myslivosti.
Poukáži jen k novelisaci honebního zákona. Kdy k ní dojde, nevíme. Možná, že letos, příštího roku, kdož ví? Ale dojde k ní jistě. A to má pro nás přece ohromný dosah!
Čs. M. J. vypracovala před časem spolu s Ústřední jednotou čsl. lesnictva vlastní osnovu honebního zákona a předložila ji ministerstvu. Tato osnova chrání zájem myslivosti, v ní jsou obsaženy všechny dnešní naše požadavky a potřeby. Až dojde k projednávání zákona, všechen náš prospěch bude spočívati v tom, aby tato osnova byla v plném znění schválena. Bude to bez boje? Jsou zde protichůdné zájmy, které se navzájem střetnou. Zvítězí převaha!
Zde nejvíce přijde k platnosti mohutnost a síla organisace, zde přijde na váhu její vliv a význam. Ti, kdož se této organisaci uhýbají, páší hřích na vlastním svém zájmu!
A jsou další úkoly: Odstranění drahoty lov. zbraní, střeliva, boj proti zvyšování poplatků ze zbrojních a honebních lístků, snížení osob. dopravy na dráze, výhodné pojištění osobní, loveckého psa, boj proti přemrštěnému nájemnému z honiteb a proti neúměrným a neodůvodněným náhradám škod a jiné.
Tedy řada otázek, jichž příznivé vyřešení jest k prospěchu všech našich myslivců.
A tu se táži: Jest kolegiální, je důstojné československého myslivce a lovce, aby v boji za všecky tyto zájmy všem společné stál vedle, hleděl nevšímavě a netečně k práci druhých a sám pak jen sklízel a užíval ovoce z této práce? Žádá se na něm tak mnoho? Jest to tak veliká oběť zaplatiti ročně 6.20 Kč organisačního příspěvku a za to míti podíl na všech výhodách, jež z členství plynou? Je těch 35 Kč ročně za „Stráž myslivosti“ tak velikým finančním zatížením, když časopis tento jest nepostradatelnou duševní stravou každého myslivce, který najde v něm poučení a také svoji zábavu?
To vše jsou otázky, které zodpověděti sotva lze bez uzardění.