Myslivcem jsem se stal v roce 1992. Jako každého začínajícího lovce mne lákala lovecká střelba, jak broková, tak i kulová. Začátky nebyly jednoduché. Chyběly zkušenosti a dobré vybavení. I když se po roce 1989 začalo dovážet všechno možné, chvíli trvalo než jsme se v této nabídce zorientovali.
Další velkou výhodou byla možnost trénovat loveckou střelbu prakticky kdekoliv. To bylo velikým přínosem a přineslo to špičkové střelce, kteří vládnou střeleckým soutěžím doposud. Ale s rostoucím věkem jich začíná ubývat. Nová mladá nastupující generace střelců to má složitější a hlavně dražší se dotáhnout na elitu v lovecké sportovní střelbě.
Moje první zážitky byly s vypůjčenou malorážkou. Vzpomínám, jak na jednom kombinačním závodě se mi podařilo na loveckém kole zasáhnout jen asi dva terče. Ale druhou disciplínu terč srnce s otevřenými mířidly jsem vyhrál. To mne motivovalo, abych v malorážkové střelbě pokračoval.
Prvním krokem bylo obstarat si zbraň. V naší obci se rozprodávaly malorážky Svazarmu. Tak jsem jednu těžkou ZKM 456 koupil. V té době to byl moderní trend upravovat tyto modely na lovecké provedení. Nevím proč, ale neuvažovali jsme o koupi nových malorážek. Jestli to bylo vysokou cenou, kvalitou? To už asi neumím posoudit.
Úprava sportovních malorážek byla ale relativně levná. A s odstupem času musím uznat, že tato volba byla ta pravá. Padesátileté malorážky stále patří k těm nejlepším.
Soutěže K4M se dříve střílely s otevřenými mířidly. Jen na terč srnce se směl použít zaměřovací dalekohled. Stačilo si pořídit obyčejný dalekohled, který umožňoval nástřely kolem 99 bodů. Důležitější bylo mít pevnou ruku a hlavně zrak, potřebný k otevřeným mířidlům.
Po roce 2000 se změnila pravidla a bylo povoleno používat zaměřovací dalekohledy na všechny a nově na mezinárodní terče. Tím se vyrovnal rozdíl mezi střelci se zrakovým omezením, ale současně to značně zlepšilo dosahované výsledky. Zároveň byla nutnost si obstarat kvalitní optiku, která byla povolena do šestinásobného zvětšení.
Před několika roky padlo i toto omezení. Osobně zde vidím určitou hranici. Nastavím zvětšení tak, abych viděl čitelně terč. Ruce se klepou každému, ale při optimálním nastavení ten pohyb vidím minimálně, což mi pomáhá se zbytečně nerozptylovat a střílet s časovou rezervou. Tvar zaměřovacích osnov poslední dobou směřuje k jemným nitkovým, Mil-Dot a podobným. Já používám zastaralé, ale osvědčené T.
Další podmínkou je dobré střelivo. Dříve se kupovaly hlavně levné náboje. Nikdo se rozptylem moc nezabýval. Na trhu bylo a je moře značek nábojů. Dobré i špatné. Bylo běžné, že došlo k selhání náboje.
Dnes je podmínkou veliká přesnost. Ta musí být se zbraní do 15 mm! V současnosti vládne značka Lapua. Ještě dodám, že používám desetiraný zásobník. Střelec se při doplňování pětiraného zbytečně rozhodí a ztratí i čas.
Jak střílet?
První můj celostátní přebor K4M v Trutnově skončil fiaskem. Znám hodně střelců, kteří to po několika neúspěších vzdali. Nehodil jsem flintu do žita, ale začal jsem trénovat, kde se dalo. Stálo to stovky, tisíce nábojů, ale vyplatilo se to. Výsledky nepřišly okamžitě. Trvalo mi to téměř osm let! Dnes mi stačí se dostat po zimní přestávce trochu do formy asi 200 -300 náboji. Potom se jen jedním, dvěma tréninky udržuji před závodem.
Jak probíhá příprava?
Maximálně 25 ran. Po pěti na terč lišky, srnce, kamzíka a deset na kňoura z loveckých postojů.
Jak se střílí na jednotlivé terče?
Lišku je nutné nastřílet plný počet. Zdá se to snadné, ale zrádný je terč. Snadno se udělá chyba. Střílí se vleže. Když má pažba lomení, je problém optimálně zamířit. Ideální je americká pažba. Další novinkou je, že na lišce je nástřelný terč, kde si můžete ověřit několika ranami nastřelení malorážky.
Terč srnce se střílí vestoje s oporou pevné tyče. Opět povinnost trefit samé desítky. Jak se to na prvních terčích nepovede, je nulová šance, že na těch náročnějších terčích to doženete.
Terč kamzíka. U něho říkáme, že teprve nyní začíná závod. Střílí se vestoje s oporou volné tyče. Podle mne nejnáročnější terč. Zde je třeba se snažit ztratit maximálně 1 - 2 body.
Terč kňoura. Ten se střílí s volnou rukou. Je možno střílet jak sportovní postoj, tak i na dlouhou ruku. Nejlepší střelci používají druhý způsob držení zbraně. Snažím se, když to jde, dát první ranou centr. Potom další rány zaměřuji na ten ideální zásah. Samozřejmě se mi to stoprocentně vždy nedaří. Do desítky se ale občas opravdu všechny zásahy vejdou.
U tohoto terče je podmínkou k dobrému umístnění ztratit maximálně 2 - 3 body. Před několika lety stačilo na první místo 790 z 800 možných bodů. Dnes to stačí tak na desáté místo. Rekord je nyní 799! A nebude dlouho trvat, kdy padne i 800. Časový limit je 6 minut. Trénovaný střelec zvládá odstřílet deset ran do 3 minut. Ještě dodám, že si na terč v přípravě na sucho vystřelím, a tím s dá poznat, jak na tom momentálně jsem a případně se vyhnu chybě, kterou jsem bez náboje udělal.
Terče používám staré. Za ty roky jich mám hodně. Po závodě je každý střelec dostane. Jen je podlepím a začerním zásahy. Stačí pak na další dva - tři tréninky.
K loveckým postojům
Zásadou je držet zbraň tak, aby to vyhovovalo střelci. Podle mého názoru ale neexistuje stoprocentní návod. To samé platí i postojích.
Jaké oblečení?
Používám myslivecký kabát zn. Affars. Ne kvůli tomu, že jsou kabáty povolené. Zakázané jsou sportovní střelecké oděvy. Ale proto, že je většinou zima, tak jsem v teple. Když střelec drkotá zuby, moc toho dobře nenastřílí. Oceníte to hlavně vleže, kdy oděv střelce částečně tlumí nerovnosti. Když je moc teplo, tak mám třeba na stanovišti jen tričko. Střílím s nádechem a nesnažím se za každou cenu vystřelit. Když vidím, že to neudržím, tak odložím flintu. Co je, ale velmi důležité: hlídat si vlastní terč!!! Několikrát se mi to podařilo „dát“ sousedovi. Jednou dokonce všech deset ran.
Optiku mám Meoptu 3-9x42 s T. Nastavená paralaxa na 50 m. Moje vybavení jedním slovem „Muzeum“. Neznamená, když máte to nejmodernější, že budete nejlepší. Kvalitní, to ale ano, to být musí. Hlavně si vše musí střelec v hlavě srovnat a nedělat zbytečné chyby
Trénink a závod je veliký rozdíl.
Když je střelec pod tlakem, tak se většinou zhorší. Je nutné se snažit všem faktorům, které přispívají k trémě, nějak vyhnout. Například, nezajímám se moc o výsledky. Po odstřílení položky doslova mizím od svého terče. Převážně nesleduji průběžnou výslednou tabuli. Vynikající střelec pan Lenikus na toto téma říká: „Oni ti to spočítají“. Nestraním se kolegů, ale v průběhu dne se bavíme o všem možném, a tím minimálně myslíme na vlastní soutěž. Nemám rád, když nějaký dobrák mi přijde povědět, jak jsem nastřílel. Kolegové, když se mne ptají, jak jsem nastřílel určitý terč, tak jim převážně odpovídám, že nevím. Někdy jsou zásahy vidět, jindy opravdu nevidím nic. Nemám důvod něco tajit. Záleží jaká je světelnost a poloha střelnice. Některý závod je pohoda a druhý dřina.
Proč střílím malorážkou?
Baví mě soutěžit. Dalším přínosem je příprava k lovu. Malorážková střelba je teoreticky levný sport v porovnání s brokovou a kulovou střelbou. Poslední dobou sleduji, že značně upadá střelecký um myslivců. Já zbraň po výstřelu již odkládám a ti sváteční teprve míří. Není se čemu divit, když dotyčný vystřelí jednu ránu ročně.
Otázku bezpečného zacházení se zbraní snad nemusím ani připomínat. Je škoda, že zákon o zbraních a střelivu omezil střelbu jen na schválených střelnicích. Kde je ta doba, kdy byly doslova v každé obci? Nebyl bych proti, kdyby jednodušší formou schvalování takové střelnice třeba s omezením do ráže 22 znovu vznikaly. Na mimořádné události způsobené střelbou má určitě nepřipravenost a nevycvičenou myslivců velký vliv.
Střelbě zdar
PV