Rok se s rokem sešel a sokolníci se svými dravci se již po šestačtyřicáté objevili v Opočně, ve městě, které je se sokolnictvím a největším mezinárodním sokolnickým setkáním na světě nerozlučně spjato. Jen pro připomínku, právě v Opočně byl 11. listopadu 1967 založen Klub sokolníků a od téhož roku existuje i tradice zdejších mezinárodních sokolnických setkání.
Na těch prvních se scházela jen hrstka sokolníků s dravci, vesměs jestřáby, ta současná jich mají více než stovku, v některých letech je to i 120 sokolníků s dravci. Nejen velmi důstojné prostředí nádherného zámku a krásná, ještě donedávna drobnou zvěří hojně oplývající okolní krajina, ale i velký počet sokolníků a dravců řadí opočenská setkání k nejprestižnějším na světě.
Toho letošního se zúčastnilo celkem 93 sokolníků s dravci, z toho bylo 40 orlů, 26 sokolovitých dravců, 11 kání harrisových a 3 káně rudochvosté a 13 jestřábů lesních.
Nutno poznamenat, že pokles počtu účastníků nebyl způsobem jejich nezájmem o setkání, ale vyplynul z nutnosti omezit jejich počet, kdy zejména po změně poměrů při letošním obnovování desetiletých nájemních smluv v některých honitbách a při značnému úbytku drobné zvěře je čím dál obtížnější zajistit pro sokolnické setkání dostatečný počet honiteb. Proto jsou sokolníci velmi vděční těm, kteří jim sokolnický lov umožnili a přispěli tak tím nejzásadnějším způsobem k tomu, že se mezinárodní sokolnické setkání mohlo uskutečnit.
Jak se již stalo tradicí, každoročně bývá sokolnické setkání slavnostně zahajováno ve čtvrtek dopoledne na nádvoří zámku a nejinak tomu bylo i v letošním roce. Po úvodních projevech předsedy Klubu sokolníků a pozvaných hostů z řad zástupců samosprávy, státní správy a samozřejmě naší zastřešující organizace, Českomoravské myslivecké jednoty, bylo 46. mezinárodní sokolnické setkání zahájeno a započal první den sokolnických lovů.
Deset loveckých skupin se spolu s početnou koronou sokolníků bez dravců a dalších nadšených obdivovatelů rozjelo do honiteb mysliveckých sdružení Librantice, Dobruška, Bohuslavice, Rusek - Piletice, Očelice, Jasenná Choustníkovo Hradiště, Albrechtice nad Orlicí, Břehy – Lohenice, Opočno – Přepychy, Zdechovice a do bažantnice Kristiny Colloredo-mansfeldové Mochov.
Po prvním loveckém dnu leželo na večerním výřadu na nádvoří zámku celkem 37 kusů ulovené zvěře.
Druhým loveckým dnem byl pátek, kdy sokolníci měli možnost se svými dravci lovit v honitbách mysliveckých sdružení Opočno – Přepychy, Bolehošť, Byzhradec, Problůz, Hoříněves, Moravany – Kostěnice, Trnov, Albrechtice nad Orlicí a v bažantnici Mochov a na večerním výřadu byla vzdána pocta celkem 45 kusům ulovené zvěře.
Posledním dnem sokolnických lovů byla sobota, kdy po ranním nástupu se sokolníci spolu s početnými přihlížejícími hned nerozjeli za lovy do honiteb, ale nejprve proběhly ukázky sokolnicky cvičených dravců na Vodětínském kopci poblíž Opočna, při nichž diváci měli možnost shlédnout nejen celou řadu druhů dravců, ale také alespoň na chvilku se stát sokolníkem a okusit ten pocit nést dravce na pěsti, neboť mnozí sokolníci své dravce na chvíli zájemcům ochotně zapůjčili.
Krásný a pro každého dravce specifický let postupně předvedli puštík bělavý Čenda, orel mořský Mařenka a útoky na vábítko bravurně zvládla samice raroha Bety. Na své si přišly i nejmenší děti, které se pak mohly z blízka potěšit s výrem Kubou a rarohem Lesů České republiky Zuzkou. Mnohé z nich by si nejraději dravé ptáky hned odnesly domů, ale už jen některé by je chtěly i po vysvětlení, co všechno včetně pravidelného krmení, ošetřování a výcviku k životu potřebují.
Po ukázkách, které se jako i v předchozích letech setkaly s velmi pozitivním ohlasem, čekal již závěrečný den lovů, tentokrát v honitbách mysliveckých sdružení Předměřice, Kosičky, Tutleky, Dobré, Habřina, Olešnice u Rychnova nad Kněžnou, Smiřice, Opočno – Přepychy, Albrechtice nad Orlicí a v bažantnici Mochov. Přesto, že počasí hrozilo deštěm, pršet začalo až v závěru večerního výřadu se 31 kusy zvěře.
Celkem tak za tři dny lovů sokolničtí dravci ulovili 113 kusů zvěře, z toho 51 zajíců, 47 bažantů a 15 kusů holé srnčí zvěře. I když bývaly výřady větší, i ty letošní se setkaly s velkou návštěvností obyvatel Opočna a okolních obcí. Nemalou zásluhu na tak hojné návštěvnosti měly i překrásně provedené fanfáry lesních rohů souboru trubačů z Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze.
K dobré náladě a nezapomenutelným zážitkům spojeným s lovy nemalou měrou přispělo i počasí bez deště, byť s poměrně silným a dravcům méně vyhovujícím větrem. Ale opočenské sokolnictví má nejen lovecký, ale i výrazný společenský rozměr. Po dlouhá léta se zde setkávají naši sokolníci se svými zahraničními přáteli a po lovu diskutují o poměrech v té které zemi, o svých rodinách a společných známých, a samozřejmě hlavně o rozdílných přírodních podmínkách, druzích zvěře a dravcích. Právě tyto odlišnosti vždy modifikují místní sokolnictví, a proto večerní přednáška tureckého sokolníka Dogana Simita byla pro evropské sokolníky skutečně velmi zajímavá.
V podrobné prezentaci přiblížil všem turecké sokolnictví, v němž jsou využíváni krahujci, a to krahujci odchycení na tahu v měsíci září. Po ochočení, k němuž dojde během velmi krátké doby, řádově dní, s nimi turečtí sokolníci loví táhnoucí křepelky a pak je zase pouštějí zpět na svobodu. Toto opatření je velmi důmyslné, neboť umožňuje jejich zařazení do reprodukčního cyklu a současně umožňuje i potenciální kořisti, aby prožila relativně klidné období rozmnožování, kdy není člověkem za pomoci těchto sokolnicky cvičených krahujců lovena.
Přednáška i díky poutavému projevu tureckého kolegy sklidila velký potlesk a byla nepochybně zajímavou exkurzí do světa nám málo známého tureckého sokolnictví, které má stejně jako to české kořeny v dávné minulosti. I díky tomu se také turečtí sokolníci podíleli na společné multinacionální nominaci sokolnictví jako nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Závěrem nezbývá než srdečně poděkovat za pomoc a aktivitu všem, kteří se organizačně podíleli na zajištění 46. ročníku sokolnického setkání s mezinárodní účastí v Opočně. Za vstřícný přístup pak sokolníci děkují zejména odborům životního prostředí a zemědělství Královéhradeckého a Pardubického kraje, stejně tak oběma krajským veterinárním správám a jejich okresním inspektorátům, městským úřadům v Opočně a Dobrušce a řadě dalších subjektů, které se třeba jako střední škola v Opočně starají o ubytování a stravování sokolníků. Dále poděkování patří také Českomoravské myslivecké jednotě a jejím okresním mysliveckým spolkům v Rychnově nad Kněžnou, Náchodě, Hradci Králové a Pardubicích, paní Kristině Colloredo-Mansfeldové, státnímu podniku Lesy České republiky, Národnímu památkovému ústavu a správě opočenského zámku.
Za ochotu a vstřícnost při umožnění lovu v honitbách, bez nichž by sokolnické setkání nebylo možno uspořádat, pak sokolníci srdečně děkují všem honebním společenstvům a mysliveckým sdružením, které sokolníkům své honitby poskytly. V neposlední řadě osobně děkuji také všem kolegyním a kolegům sokolníkům a dalším lidem, kteří se podíleli na organizačním zajištění sokolnického setkání a svou osobní aktivní pomocí a ochotou se tak zasloužili o zdárný průběh akce.
Pevně věřím, že všichni, kteří měli možnost zúčastnit se letošního sokolnického setkání s přátelskou atmosférou, se již nyní těší na setkání příští – tedy 47. Je samozřejmě možné, že limitující možnosti lovu především vzhledem k úbytku zajíců a bažantů si vynutí některá organizační omezení, ale doufáme, že nám bude dopřáno se ctí dotáhnout alespoň padesátiletou tradici opočenských sokolnických lovů.
Mgr. Marcela MEDKOVÁ
Klub sokolníků ČMMJ
Snímky Karel Brož