Nejsem zdatný brokař, to pravdu ne, ale mám rád brokovou střelbu, zejména na asfaltové terče. Ačkoliv dnes na střelnicích jednoznačně dominují kozlice, průzkum brokovnic, který jsme podnikli v loňském roce, jednoznačně ukázal, že i klasická dvojka s vnitřními kladívky, hammerlesska, si drží svoji popularitu. Jako loveckou zbraň ji preferuje těsně přes 20 % odpovědí našeho průzkumu.
Hlubší bádání nad daty ukázalo, že dvojky preferují především lovci z lesních honiteb a mám hodně důvodů se domnívat, že tuto preferenci mají především hajní a obecně lovecký personál. Jednou z možných příčin je i skutečnost, že toto povolání se dědí z otce na syna, často po mnoho generací a dvojka je prostě součástí rodinné tradice.
Dvojky mají pověst zbraní lehčích než kozlice, často jsou vnímány jako zbraň gentlemanů či jako aristokratické zbraně. Také historicky byly první vícehlavňové brokovnice dvojky, jejich konstrukce byla v dobách křesadlových nebo perkusních zámků výrazně jednodušší než konstrukce kozlic a jednoduchost si dvojky podržely většinou i v dnešní době jednotných nábojů.
Existuje celá řada konstrukcí zámků, které za léta existence dvojek došly téměř k absolutní dokonalosti. Mám v posledních letech dojem, že zájem o klasické dvojky opět roste. Pomalu, ale roste. A například v Anglii (nebo obecně v zemích bývalého britského impéria) jejich obliba nikdy nepohasla tak jako ve zbytku Evropy. V USA je to podobné.
Za minulého režimu mezi dvojkami v českých lesích dominovaly brněnské dvojky řady ZP. Byly a jsou to zbraně spolehlivé, dodnes věrně sloužící, ale jejich výroba již dávno skončila.
V roce 2013 představila zbrusu novou velmi elegantní dvojku firma Beretta, ale nové Parallelo se cenově asi bude míjet s možnostmi peněženky mladého lesníka. V Evropě se dnes dvojky vyrábí především v Turecku, které převzalo roli „ekonomické zbrojnice“ od španělských výrobců.
A právě s renomovaným tureckým výrobcem brokovnic, firmou Huglu, se spojila americká pobočka České zbrojovky Uherský Brod. Pro ni Huglu vyrábí hned celou rodinu brokových dvojek, navíc v cenově velmi příznivých relacích. Konečná kontrola kvality a přejímka vyrobených a sestavených zbraní ovšem probíhá ve Zbrojovce Brno (která dnes také patří pod CZ) a v Brně probíhá i tormentace. S ohledem na americký popud, který vedl ke vzniku těchto dvojek, i na americký trh jako takový, jsou zbraně označovány jako CZ-USA.
Nikdy jsem z dvojky pořádně nestřílel, ale s myšlenkou na test dvojky jsem si hrál už hodně dlouho. Takže jsem neodolal nabídce z Uherského Brodu. A těšil jsem se dvojnásob, když mi nabídli možnost vyzkoušet dvojky hned ve všech třech nabízených rážích – 12 x 76, 20 x 76 a 410. Nabídla se mi tak totiž možnost porovnat chování zbraní shodné koncepce v různých rážích.
Zejména zvědavý jsem byl hlavně na porovnání ráží 12 a 20. Ačkoliv brokům dnes dominuje ráže 12, dvacítky zažívají značnou renesanci a mnohokrát jsem se již setkal s názorem, že při vhodné volbě střeliva je ve dvacítce stejně broků, jako bývalo ve dvanáctce. Pravda to může být, pokud bychom porovnávali lovecké laborace dnešní 20 x 76 s laboracemi „krátké“ 12 x 67,5, přesto jsem byl zvědavý, jak mi vlastně vyjde porovnání loveckých laborací nábojů stejné délky (70 mm). Mimochodem, v dobách mého mládí se nedoporučovalo střílet náboje délky 67,5 mm z komor dlouhých 70 mm s tím, že budou komory vypalovat. Dnes se mi zdá, že to už nikoho netrápí a z komor dlouhých 76 mm se běžně střílí spíš normální 70 mm náboje. Jen nevím, zda je to proto, že pokročilo naše poznání, nebo zda je to díky pokroku konstrukčních materiálů zbraní.
Pojďme se ale napřed podívat na brokovnice samé. K dispozici jsem dostal brokovnice v ráži 12 a 20, obě s jednospouští (označení Ringneck) a dvojku v nejmenší brokové ráži 410, která měla dvojspoušť. Brokovnice ráže 12 a 20 měly americkou pažbu s oblým spodkem pistolové rukojeti (tento tvar pažby občas bývá označován jako „Prince of Wales“) a 410 měla klasickou anglickou pažbu.
Pažba je dřevěná, z ořechu (asi tureckého, jak jinak), na úchopových plochách je zdrsnění prostou křížovou rybinou, dokonce mám pocit, že ještě řezanou klasicky mechanicky a ne pálenou laserem. Pažba je chráněná polomatným lakem. Všechny pažby byly osazeny jednoduchou botkou z černé syntetické pryže. Navzdory nevelké tloušťce je botka dělená, slepená ze dvou vrstev s různou tuhostí.
Zámky brokovnic 12 a 20 se na první pohled tváří jako postranní, ale po sejmutí pažby jsem zjistil, že je to jenom umná kamufláž skříňkového zámku, stejného jaký měla i nejmenší brokovnice.
Závěr je ve všech třech případech lůžkový, uzamčený zdvojeným klínkem, v případě brokovnic v rážích 12 a 20 ještě pojištěný příčným čepem v prodloužení horní lišty.
Hlavně zbraní v ráži 12 a 20 mají výměnná zahrdlení šroubovaná tradičním T-klíčem na roveň s ústím. Na obou zbraních jsme měli nainstalovaná tříčtvrteční zahrdlení (IM, Improved Modified). Brokovnice v ráži 410 měla zahrdlení pevné.
Závěr je ve všech případech ovládaný klasickou temenní kličkou. Pojistka je na horní straně krku pažby, odjišťuje se posunutím hmatníku vpřed. Pojistka je prostá, čistě manuální, kam ji dáte, tam zůstane a žádné automatické odjišťování či zajišťování se nekoná. Pokud je zbraň osazena jednospouští, potom je v zajištěné poloze možné volit příčným šoupátkem na horní ploše pojistky pořadí odpalování hlavní.
Mířidla tvoří jemně gilošovaná, nepatrně vydutá matná lišta s kulatou muškou ze žlutého kovu. Obě zbraně byly osazeny spojenými vytahovači. Povrchová úprava lůžka a zámků je mramorovaným kalením, hlavně jsou polomatně černěné.
Brokovnice jsem napřed posoudil z hlediska kvality výroby. Viditelné plochy jsou solidně opracované, černění je opravdu syté a mramorované kalení je výrazné. Ostatně, tohohle jsem si již všiml vícekrát – Turci prostě ty tradiční, klasické povrchové úpravy umí. Slícování dřeva a kovu je dobré, mechanismy zbraně jsou poměrně tuhé, zbraně byly nové a teprve potřebovaly zaběhnout. Pokud začnete zkoumat nepohledové plochy, zjistíte, že tady již výrobce sice šetří, ale určitě ne na úkor funkčnosti. Tohle nejsou prostě ty nej nej luxusní zbraně, ale „jenom“ solidní pracovní nástroje pro každodenní použití. Však také jejich cena je kapse mnohem příznivější.
Spouště jsou trošku tvrdší, ale ne extrémně a jejich chod je hladký, nedrhne. O slušném spoušťovém mechanismu svědčí i příznivé hodnoty směrodatných odchylek. Existují dva názorové proudy na to, jaký má být odpor spouští u brokovnice. První proud hlásá, že je dobře, aby první odpal byl tvrdší. Druhý proud tvrdí, že naopak druhý odpal má být ten tvrdší, aby se zabránilo nechtěnému odpalu při zpětném rázu zbraně. Kdo má pravdu nejsem schopen soudit, každopádně odstup v odporu spouště při odpalování pravé a levé hlavně zde je a protože si můžete volit pořadí, můžete i zvolit tvrdší první nebo druhý odpal. Chod spouště je hladký, s přiměřeným propadem. Ve spojení s trochu vyšším odporem se vcelku velmi dobře blíží mé představě o bezpečné, solidní spoušti lovecké brokovnice.
Uspokojen statickou prohlídkou jsem se vydal s kolegy, třemi brokovnicemi a kufrem auta plným munice na střelnici. Dvojky jsou v Česku primárně lovecké zbraně, takže mě napřed zajímalo, jaké bude krytí s loveckou municí. Zkoušel jsem ho klasicky, na vzdálenost 35 metrů s olověným loveckým brokem o průměru 3,0 mm. Výsledky mě docela překvapily, u zbraní v ráži 12 a 20 s výměnnými zahrdleními bylo krytí někde mezi 65 a 70 %, to je hodně velké krytí. Krytí u malé 410 bylo dokonce 82 %. Krytí u velkých ráží bylo poměrně rovnoměrné, u 410 byly zásahy poměrně výrazně do středu zhuštěné. Přesto mi dovolte několik komentářů.
Především, využít takto vysokého krytí už vyžaduje jistou střeleckou zručnost. To platí zejména u ráže 410, kde hustota zásahů směrem do středu výrazně rostla a na okrajích kruhu byla volná místa. Druhá otázka je, jak dalece je ještě střelba, byť přesně mířená, skutečně účinná na zvěři. Náboj ráže 12 pokrývá cíl s hustotou asi 3,5 broku na decimetr čtvereční, náboj ráže 20 nabízí ještě pořád slušných 2,5 broku. U 410 to ale není ani jeden celý brok.
Čím menší hustota broků, tím nižší bude i účinnost hromadné střely na zvěř a roste riziko, že zasažená zvěř unikne a nedohledána zemře pomalu, bolestivě a nehumánně.
Zvýšit počet broků v náboji lze volbou broků o menším průměru. Ale menší broky budou mít menší průbojnost a také jejich energie bude s rostoucí vzdáleností klesat rychleji. Ať budeme dělat, co chceme, u ráže 410 budeme v lovecké praxi vždycky omezeni co do maximální dálky účinné střelby.
Zkusili jsme i střelbu na 30 metrů jednotnými střelami. Použili jsme běžné vlašimské jednotné střely Special Slug pro ráže 12 a 20, pro ráži 410 jsme po dlouhém hledání nalezli náboje Hornady Triple Defense, který obsahuje jednu jednotnou střelu ráže .410 a za ní v kontejneru dvě sférické střely ráže .35. Celek poskytuje na ústí asi 400 Joulů energie. To zcela jistě nestačí na lovecké účely, spíš můžeme mluvit o jakémsi sebeobranném určení takového náboje.
Tak či onak, rozptyl dvou ran z dvou hlavní se v případě ráží 12 a 20 na 30 metrů pohyboval shodně kolem 6 - 7 cm. V případě ráže 410 bylo vyhodnocení komplikovanější, 6 zásahů v terči se většinou vešlo do prostoru o průměru 15 cm.
A teď konečně nastal čas na ten pořádný střelecký test na asfaltové terče. Bylo nás hned povícero střelců, od zkušených a dobrých brokařů, přes začátečníky a po spíše nadšené než výkonné, dokonce mezi námi byla i jedna dáma. Stříleli jsme jak klasické lovecké kolo, tak trap.
První dojem byl velice příjemný. Je pravda, že s dvojkami jsem měl v mysli spojenou hlavně lehounkou „tyrolačku“ jednoho ze svých starších mysliveckých kamarádů. Tady je dvanáctka ovšem docela slušný kus železa. Ideu o lehkosti naplnila spíš až dvacítka a čtyřistadesítka – to je takové zvláštní „brčko“. Ale všechny tři zbraně jsou pohotové, měl jsem z nich příjemný pocit a v mezích sériové pažby dobře seděly v rameni.
Je uchopení zbraně odlišné od kozlice? Zcela nepochybně, zejména záměrný obrazec, kde člověk kromě lišty vidí ještě i obě hlavně po stranách lišty, je odlišný. Lesklá kulová muška ze žlutého kovu přitom oko navádí osu lišty na cíl až překvapivě účinně. Takže si zvyknete poměrně velmi rychle.
S 12 a 20 s pažbou „prince of Wales“ jsme si po krátkém seznámení porozuměli velice dobře a produkce střepů z asfaltových terčů se docela úspěšně rozběhla. Byl jsem zvědav, zda se nějak projeví stranový klopný moment daný vodorovnou polohou hlavňového svazku. Teoreticky, fyzikálně, by tam být zcela nepochybně být měl. V praxi jsem si ho neuvědomoval.
Z hlediska zpětného rázu – 20 je o něco příjemnější než 12. Rozdíl ale není tak velký, jak jsem čekal. Hrají tam proti sobě dva faktory – broků je ve 12 sice větší navážka, ale také zbraň sama je těžší. Neměl jsem pocit, že by menší počet broků ve dvacítkovém náboji nějak podstatně ovlivňoval počet zásahů.
410 je ovšem něco zcela jiného. Především měla anglickou pažbu, ten pocit je jiný, ale dá se zvyknout. Je lehoučká, hodně lehoučká a je jinak vyvážená, hlavňový svazek prostě nemá hmotnost a člověk tedy musí táhnout jinak než s brokovnicí „plnotučné“ ráže. A jednoznačně jsme se shodli, že sice se s ní strefovat dá, ale že občas jsme měli pocit, že „holub proletěl dírou“. Malý počet broků prostě dostatečně nepokryje plochu holuba, i když jste asi zamířili správně, Ano, dá se s ní střílet, ale pokud chcete střílet účinně, potřebujete do prostoru cíle poslat nějaké minimální množství broků, a to vede k malým průměrům broků. Ty vás zase budou omezovat v účinném dostřelu.
Jediné střelecké překvapení bylo, jak snadno člověk i u brokovnice ráže 20 obejme předpažbí a sáhne si bříšky prstů na rozpálené hlavně. Mám krátké prsty, ale podařilo se mi to velice snadno. Ale je to jaké malé dítě a horká plotna – sáhnete si jednou a pak už si dáváte pozor.
Dvojky jsme zkoušeli jak s relativně lehkými sportovními laboracemi, tak s výkonnými loveckými „magnumy“. Všechny tři zbraně fungovaly spolehlivě, bez selhání, nápich zápalek byl čistě středový a spolehlivý. Ona je otázka, zda se vůbec má u takovéhle jednoduché dvojky, s vytahovači a ne vyhazovači, vůbec co pokazit. Možná u jednospouště by mohlo zazlobit přepínání mezi hlavněmi, ale nestalo se tak. Přepínání je mechanické (nikoliv setrvačné) a fungovalo zcela spolehlivě.
Brokovnice CZ-USA (respektive Huglu) prostě jsou to, co kdysi bývaly dvojky ZP ze Zrojovky Brno. Jednoduchý, solidní pracovní nástroj. Je sice elegantní, ale luxus v něm nehledejte. Funkce je na prvním místě a tady zbraním nebylo co vytknout. Jedinou slabinou dvojek CZ USA je, že nejsou tormentovány pro použití s ocelovými broky. „Lesařům a polařům“ to vadit nebude, ale pro lov vodní pernaté je to nepříjemné omezení.
Přiznám se, že se mi ty dvojky líbily. Právě svojí jednoduchostí a účelností. Asi nepřejdu ze svého starého ZetHáčka na dvojku, ale vím, že už teď se těším, až mi osud dopřeje možnost si s nějakou dvojkou obejít lovecké kolo. I takové prosté dvojky jako jsou CZ-USA Ringneck a Bobwhite totiž mají svoji osobitou atmosféru, jakési fluidum nebo oduševnělost. Prostě dvojka je zbraní gentlemanů, i když ti třeba neoplývají bohatstvím.
Text a snímky Martin HELEBRANT
Krytí testovaných zbraní
– kruh o průměru 75 cm na 35 metrů
12 x 70, Sellier & Bellot, CORONA, 32 gramů broků 3,0 mm – 151 zásahů z 219 broků = 69 % krytí, hustota 3,42 broku / dm2
20 x 70, Sellier & Bellot, SB VEGA, 26 gramů broků 3,0 mm – 113 zásahů z 172 broků = 66 % krytí, hustota 2,56 broku / dm2
410, Sellier & Bellot, RED, 12,4 gramu broků 3,5 mm - 41 zásahů z 50 broků = 82% krytí hustota 0,93 broku / dm2
Technická data
Broková dvojka Ringneck
ráže 12 x 76
celková délka = 1160 nebo 1110 mm
délka hlavně = 710 nebo 660 mm
výška = 188 mm
šířka = 58 mm
hmotnost = 3,3 kg
výměnná zahrdlení, 2 v hlavních, sada 5 nástavců v krabici
ráže 20 x 76
celková délka = 1160 nebo 1110 mm
délka hlavně = 710 nebo 660 mm
výška = 188 mm
šířka = 58 mm
hmotnost = 2,9 kg
výměnná zahrdlení, 2 v hlavních, sada 5 nástavců v krabici
Broková dvojka Bobwhite
ráže 410
celková délka = 1110 mm
délka hlavně = 660 mm
výška = 180 mm
šířka = 42 mm
hmotnost = 2,4 kg
pevné zahrdlení
Z historie firmy Huglu
Výrobu zbraní začal v městě Huglu (mezi Anatolií a Konyou v jižním Turecku) Mustafa starší jako rodinnou firmu v roce 1914. Ten se seznámil s palnými zbraněmi ve vojenské službě a po propuštění z ní se rozhodl věnovat puškařině jako živobytí.
Začal opravami předovek a postupně začal i s výrobou brokovnic, napřed jednušek se sklopnými hlavněmi. Výrobu brokovnic v Huglu citelně rozšířili a povznesli ještě v meziválečném období Ahmet Tetik a Kamil Namli. Obchody jim šly, a tak do výroby postupně zapojovali i další členy rodiny a sousedy, takže se z jejich dílen stala jakási volná manufaktura, která nakonec zahrnula značnou část obyvatel městečka.
V zásadě rodinná výroba brokovnic přežila obě světové války, ale jednalo se o kusovou výrobu pro vyšší cenový segment.
V roce 1962, 16. listopadu, pak z volné sousedské manufaktury vznikla přičiněním Ömera Dere firma, puškařské družstvo Huglu Hunting Firearms Cooperative.
Po vzniku manufaktury se výrobní program citelně rozšířil, kromě tradičních dvojek (včetně kohoutových) Huglu nabízí od 70. let 20. století kozlice a od počátku 90. let i samonabíjecí brokovnice, ve všech dnes běžných rážích.
Huglu dnes vyrábí své zbraně na ploše 25 000 m2, z toho 17 000 m2 krytých, družstvo má zhruba 550 členů a k nim zaměstnává dalších 450 zaměstnanců. Je držitelem certifikátů řízení jakosti ISO 9001 a jejich produkce je v souladu s normami CIP a SAAMI. Zhruba 80 % produkce jde na vývoz. Pokud se dnes mluví o Turecku jako o ekonomické zbrojnici Evropy, pak velkou zásluhu na tomto názoru má právě firma Huglu.