Časopis Myslivost

Co se tedy podařilo v roce devadesátého výročí? Na co je ČMMJ hrdá, čím byste se jakožto jednatel organizace chtěl pochlubit?

Devadesát let Českomoravské myslivecké jednoty je dlouhá doba na bilancování. Spousta věcí se udělala, ne všechny byly ideální. Je dobře připomínat, že nejsme stará komunistická organizace, jak jsme často od nezkušených, a od držitelů rychle nabytých nových loveckých lístků, nazýváni. Máme za sebou devadesát let byť pod různými názvy, ale bez přerušení, s kontinuální návazností a historií. Tenkrát Československou mysliveckou jednotu zakládali nejvýše postavené osobnosti myslivosti tehdejší doby, byla založena proto, aby mohla jednotně prosazovat zájmy myslivosti, myslivce obhajovat. A toto vlastně bylo vždy hlavní součástí aktivit ČMMJ až do současnosti, a platí to i dnes.

Když skočím do letošního roku, tak jednou z hlavních aktivit byla snaha neotevírat zákon o myslivosti, kdy byla připravena velice nekvalitní novela, která by zasáhla celý systém. Ale hlavně a především, byla snaha zákon otevřít tak, aby zasáhl do uzavírání nových nájemních smluv na jaře letošního roku. Určitě se nebráníme novele zákona, naučili jsme se pracovat se současným zákonem, umíme ho používat, přesto se často setkáváme na jednání s tím, že je kritizováno něco, co v současném zákoně je, akorát to nevyužíváme. To je dost zásadní problém, ne vždy se dokáží s tím všichni ti, kteří kritizují, vyrovnat. My jsme si dobře vědomi, že za deset let se vývoj posunul dopředu, novelu zákona bude potřeba udělat, ale určitě by to nemělo být partyzánsky, ale systémem, kdy je potřeba komunikovat, vytvořit skupinu z odborníků myslivců, vlastníků pozemků, zemědělců, lesníků, kteří se nad návrhem se svými připomínkami sejdou a pak se bude diskutovat a hlavně pracovat. Základní návrh novely by měli připravit 1 – 2 legislativci se střetovými variantami, a poté by měl projít přes odbornou skupinu. Základní koncepci by mělo tvořit Ministerstvo zemědělství, to respektujeme.

Co se nám povedlo a co stálo za větší propagaci, to byly oslavy 90. výročí založení Československé myslivecké jednoty, kdy bezprostředně před těmito oslavami proběhlo 60. generální zasedání CIC. Zahájení bylo v České republice a těch výročí bylo hned několik: 60. generální zasedání, které bylo zahájeno v Praze, pak pokračovalo v Bratislavě a bylo ukončeno v Budapešti. Poprvé ho zajišťovaly tři státy a bylo to navíc po 15 letech od posledního konání v Praze, pořádaném v roce 1998. Jelikož na tyto oslavy a především na Generální zasedání CIC bývalý ministr zemědělství slíbil výrazné finanční prostředky, proto jsme to takto garantovali světové organizaci. Nakonec ze slibů moc splněno nebylo a celou tíži s přípravami nesla Českomoravská myslivecká jednota, přestože členem CIC není ČMMJ, ale Česká republika jako stát. ČMMJ zajišťovala toto generální zasedání bez významné finanční podpory státu, což mě na tehdejší státní vedení dost zásadně mrzí a zkomplikovalo to celou situaci. Dnes se komunikace s Ministerstvem zemědělství naštěstí vrací zpátky k předchozím pozitivním vztahům, my stále vnímáme to, že ČMMJ byla a je subjekt, který úzce spolupracuje s ministerstvem, aby přes nás šly rychleji informace do honiteb a mysliveckých sdružení. Rádi bychom byli pro Ministerstvo zemědělství i nadále v oblasti myslivosti hlavními partnery.

Uskutečnily se jako každý rok i všechny hlavní a tradiční akce, které ČMMJ zajišťuje, ať už je to Natura Viva, Země živitelka, Národní myslivecké slavnosti na Hluboké, setkání sokolníků na Opočně, kynologické memoriály apod., všechny tyto akce byly zajištěny v rámci standardu. Podmínky nejsou jednoduché, jak z pohledu finančního, tak i organizačního, ale snažíme se s tím nějakým způsobem vyrovnat. Nerad bych opomněl národní kolo Zlaté srnčí trofeje, protože práce s dětmi je pro nás velice důležitá, jsou naší budoucností a budou to ony, které by měly vlajku myslivosti nést dál.

Loňské generální zasedání CIC bylo tedy původně plánované v rámci tří zemí nebo až na základě nedostatku finančních prostředků?

Plánovali jsme to dva roky dopředu, kdy na generálním zasedání v St. Peterburgu v Rusku se takto sešly tři státy s vedením CIC a tam byl dán první impuls k tomu, že by se generální zasedání takto mohlo uskutečnit. Oficiální předání štafety, které proběhlo rok před konáním v Jihoafrické republice v Cape Townu, bylo poprvé v historii předáno třem státům najednou, aby ukázaly společný vývoj a společné aktivity ve střední Evropě. Bylo to organizačně i finančně náročné pro všechny tři státy, protože každý stát se chtěl ukázat. Proto nás zaskočila ignorance od tehdejšího vedení Ministerstva zemědělství, kdy ČMMJ bez významné podpory státu připravovala akci, jíž je Česká republika garantem.

Co vás mrzí, že se mohlo udělat a neudělalo nebo se nepodařilo?

Jak jsem již zmínil, jedním z plánů bylo lepší financování 60. generálního zasedání CIC ze strany státu, ale věříme, že jsme se s tím nějak vyrovnali a zahraniční ani čeští hosté těžkosti nepoznali. Co se až tak nepodařilo, ale doufám, že se podaří, aby nabyla platnost vyhláška, která upravuje používání loveckých psů při výkonu práva myslivosti a vyhláška, která upravuje doby lovu. Dlouhodobě jsme apelovali na tehdejší vrcholové vedení státní správy myslivosti, které však vyhlášky stále oddalovalo. Věříme, že na konci roku budou přijaty a bude moci proběhnout novela Zkušebních řádů loveckých psů.

Dále se nepodařilo, v rámci konců nájemních smluv na honitby, vymyslet nějaký přátelštější systém pronájmu honiteb od LČR, s. p. pro stávající kvalitní uživatele. Jelikož LČR, s. p. jsou státním podnikem, ve kterém je garantem stát, byla snaha, aby výběrová řízení byla maximálně transparentní, tak jako jiné státní zakázky. Proto musela být vypsána výběrová řízení, ve kterých bohužel hlavním kritériem byla cena. Což se odrazilo v tom, že se ceny pronájmů zněkolikanásobily, a to významně ovlivnilo velké množství uživatelů honiteb, především z finančního hlediska. Přestože jsme opakovaně jednali s vedením LČR, s. p. a jednali i s ministrem, museli jsme respektovat nastavené parametry. Před deseti lety byla taktéž cena významná, ale bylo tehdy určité zvýhodnění opčního práva. I tentokrát opční právo samozřejmě bylo, bylo respektováno, ale nejdříve se uskutečnilo výběrové řízení a až na základě nejvyšší nabídky se nabízelo stávajícímu uživateli honitby. To bylo komplikované jak pro výherce, který odkryl své know-how, své zkušenosti a sumu, kterou je ochoten dát, tak to poměrně zasáhlo stávajícího uživatele, který buď dorovnal a má honitbu, anebo nedorovnal a o pronájem honitby přišel. To se bohužel týká celé řady mysliveckých sdružení.

Dalším z diskutovaných témat je nový občanský zákoník a to, jak se mu bude muset přizpůsobit myslivecká organizace i myslivecká sdružení.

Sekretariát a Myslivecká rada ČMMJ na jaře připravily několik variant možného budoucího vývoje ČMMJ a bylo na zasedání Sboru zástupců, které se uskutečnilo v červnu letošního roku, jakou cestou se máme dát. To nebylo o tom, že Sekretariát něco někomu nařizuje. Bylo potřeba, aby si okresní myslivecké spolky vybraly způsob, jakým by měla ČMMJ jít. Bylo rozhodnuto, že ČMMJ bude spolek hlavní a OMS budou spolky vedlejší (pobočné), to je systém, který v podstatě dosud fungoval. Budou s tím souviset i další úpravy, které se musí dát do souladu s novým občanským zákoníkem, ale máme na to tři roky, takže je zatím čas. Naší prioritou bylo, abychom v těch nejnutnějších aspektech upravili stanovy co nejrychleji. A dnes jsme jedno z mála občanských sdružení, které má stanovy, aspoň ty základní údaje, v souladu s novým občanským zákoníkem. Takže nám platí technická novela stanov, kde je ČMMJ nazývána jako spolek hlavní a OMS jako spolky vedlejší, resp. pobočné. V současné době byla zvolena pracovní skupina, která připravuje celkovou novelu stanov pod vedením pana Petra Tomáška z Pardubic, který detailně připravuje návrh. Až se dostane návrh do konečné formy, budou s ním seznámeny okresní myslivecké spolky a bude zahájeno vnitřní připomínkové řízení.

V čem by ČMMJ měla přidat, aby se členská základna nezmenšovala? Na co by mohla nalákat nové členy?

Co se týče ubývání členů jako takového, už v roce 2002 jsem poprvé dal dohromady demografický graf, kdy jsem upozornil vedení ČMMJ, že demografie je nezadržitelná. V rámci průměrného věku 59 let se tomu nelze vyhnout, ať děláme, co děláme, od roku 1992 je stejný počet nových adeptů, mezi 1500 – 1700 adepty, každý rok nám ale skončí, umře nebo ubude někde mezi 3500 - 5000 členů ČMMJ. Je to neúprosný sestup. Když ještě do toho zasáhnou zpřísněná pravidla u zbrojního průkazu nebo zvýšení členského příspěvku v roce 2010 či nové nájemní období honiteb, tak je úbytek ještě větší. Z finančních důvodů jsou logicky starší ročníky myslivců postiženy více. To je prostě realita, která není o tom, jak to zadržet, demografie se nedá změnit, populace stárne, mladá populace má spoustu nových aktivit, které tu před dvaceti lety nebyly, doznívají ročníky, které vstoupily do ČMMJ někdy mezi 70. a 90. lety minulého století. Proto se příliv mladých tváří a mladých členů drží už dvacet let na úrovni maximálně 1700 nových členů ročně. Proto je pokles členů poslední dobou výraznější.

Napadá vás nějaké „lákadlo“?

Nemůžeme lákat jako rybáři, ti mají od pěti let rybářský lístek. U nás jsou určité věkové hranice v rámci držení zbraní apod. Opakovaně jsem navrhoval možnost dát členství těm nejmenším už od deseti let, to je možné. Ale už vidím rodiče, kteří budou platit 800 Kč členský příspěvek za dítě, které nebude nosit zbraň. Zástupci ČMMJ by se měli zamyslet umožnit nejmladším ročníkům členství, ale za upraveného (nižšího) členského příspěvku.

Ale přece spousty rodičů posílají své děti do různých kroužků, které jsou mnohonásobně finančně náročnější než členský příspěvek ČMMJ.

Před třemi měsíci jsem požádal svoji manželku a kolegyně v práci, které mají malé děti, aby daly na papír, kolik stojí měsíčně kroužky a pak co stojí ročně, a ta částka se pohybuje v několika tisících, od angličtiny, počítačů, přes výtvarné kroužky, hudebku, plavání atd. Částky jsou opravdu veliké, na jednu stranu za hudebku nebo počítače jsme ochotni dávat tisíce korun a na druhou stranu se nám pak 800 Kč zdá moc. Proč však budeme malému dítěti platit zbytečně 800 Kč, když tvoří 250 Kč pojištění na výkon práva myslivosti. Proto říkám, že by se nad tímto měli zástupci ČMMJ zamyslet a pro malé děti příspěvek snížit tak, aby byly pojištěné při pohybu v přírodě. Pokud se stanu v deseti letech, kdy jsem zapálený a intenzivně vnímám vše okolo sebe a chodím do přírody a do lesa, členem velké komunity, přijdu do puberty, zamiluji se, budu mít jiné zájmy..., po vybouření se třeba k myslivosti rád vrátím. Zažil jsem to sám na sobě, šel jsem na střední školu, přišly první lásky a myslivost šla na dva roky stranou, zachránilo mě, že jsem měl loveckého psa, kterého jsem cvičil, ale na dva roky nebo na tři jsem měl úplně jiné zájmy, než abych chodil na posedy. Pak jsem se rád vrátil zpět k uniformě, k přírodě a myslivosti. Tady bych viděl jednu z budoucích možností, jak motivovat děti, které se stanou hrdými členy ČMMJ, pak si prožijí pubertu a budou mít jiné zájmy. Pokud i potom budou chtít dál vést loveckého psa, udělat si zbrojní průkaz, budou stále členy ČMMJ. Měli bychom se nad tím zamyslet. Je třeba si uvědomit, že myslivost není stoprocentně o tom, že z přírody budeme brát, my do ní musíme moc dávat, nejen finance, ale i čas a další. Není to o tom, že si někdo myslí, že bude mít plné mrazáky.

Hlavně ubudou členové a ČMMJ se může stát pro ministerstva a další organizace malou organizací, která nebude adekvátním partnerem k jednání.

I kdyby nás bylo třicet tisíc, tak budeme velká organizace, která bude mít dostatečně velký vyjednávací prostor. Dneska je to o tom, že úbytek členů, který tu je, významně zasahuje do fungování Sekretariátu, ale i do fungování okresních spolků. Pokud je pro členy kvalitní servis a členové mají pocit, že ČMMJ a OMS k něčemu mají, tak se tam stále rádi vracejí, platí členství a stálé množství členů je významné. Pokud myslivecké spolky neplní své základní povinnosti, tak se nemohou divit, že členové přechází k jiným okresním spolkům nebo k jiným organizacím.

A dá se něco dělat se spolky, které neplní povinnosti?

Jsou samostatnými jednotkami, takže je to na nich a ČMMJ může být jen partnerem, který doporučuje, snaží se tlačit na něco, ale nemůže nikoho donutit. Bohužel pokud nastane ten okamžik, že základní povinnosti některý okres neplní, potom se nesmí divit, že ztrácí členy. Jsou tady okresní myslivecké spolky, které mají velkou členskou základnu, dělají služby, servisy, zkoušky a jsou úžasní. Potom je taková střední kategorie, která nevybočuje a pak je tady několik okresních mysliveckých spolků, které neplní ani ty nejzákladnější povinnosti.

Jak podle vašeho názoru spolupracuje ČMMJ s Lesy ČR, se zemědělci, ministerstvem zemědělství, vnitra a ochrany přírody?

To je právě jedna z hlavních aktivit ČMMJ, potažmo Sekretariátu, jednatele a v neposlední řadě Myslivecké rady ČMMJ, komunikovat se všemi subjekty. V současné době se spolupráce s Ministerstvem zemědělství vrátila k v minulosti respektovanému vztahu, máme nyní nadstandardní vztahy, komunikujeme společně na obě strany, vrátilo se to na úroveň, na kterou byly oba subjekty zvyklé. Neutrální až pozitivní vztahy máme s Ministerstvem životního prostředí, které myslivost provádí v národních parcích. V rámci ostatních aktivit, pokud jsou nějaká jednání, se snažíme hledat dohodu, máme uzavřenou smlouvu o spolupráci, takže věřím, že tato smlouva bude naplňována, a že ani po volbách nedojde k zásadním problémům. Nadstandardní vztahy máme s Lesy ČR, s. p. a s Vojenskými lesy a statky, s. p., kde je myslivost nedílnou součástí aktivit těchto subjektů. Lesy ČR, s. p. pronajímají téměř 1000 honiteb a tyto honitby si pronajímají členové ČMMJ, takže jsme významní partneři, snažíme se, aby vzájemná jednání byla ke spokojenosti všech stran. U Vojenských lesů a statků, s. p. je myslivost také velkou součástí jejich aktivit, takže i tady vztahy jsou nadstandardní. Co se týče jednání se zemědělci, členové ČMMJ jsou nejen členy ČMMJ, ale ve velké míře i členy Agrární komory ČR, účastníme se zasedání Myslivecké komise Agrární komory, kde je opět několik členů ČMMJ, jsem tam zván jako host pravidelně, takže spolupráce je významná. Samozřejmě se občas v některých názorech střetáváme, máme komplikace s černou zvěří, tak se snažíme hledat kompromisy. Bylo významné, že se společně s námi Agrární komora ČR postavila proti novele zákona o myslivosti, postavili se na naši stranu a řekli, že je potřeba udělat dílčí kroky, ale není potřeba novelizovat zákon. Snažíme se, aby vztahy s ostatními svazy, včelaři, rybáři, chovateli i zahrádkáři byly na dobré úrovni, protože se potkáváme na společných výstavách a různých jednáních.

Zmínil jste komplikace s přemnožením černé zvěře. Jaký je váš názor na vyhlášku, která umožňuje lov černé zvěře do hmotnosti 60 kg celoročně, bez ohledu na pohlaví, vyjma březích bachyněk?

To je fenomén a bude trvat dlouho, než se podaří vyřešit problémy s černou zvěří. Můj osobní názor je, že situaci může vyřešit pouze příroda, určitě ne v současné době za současných podmínek člověk - myslivec. Tento fenomén černé zvěře je problémem v celé Evropě, téměř na celém světě. Je to v Americe, v Austrálii, v Asii, a to je realita, která je nepopiratelná. Co se dá dělat v rámci celé ČR? Doufám, že to nedopadne tak, jako v některých lokalitách v Německu, kde škody zvěří převyšují nájmy za honitby. Jsou lokality, kde jsou honitby nepronajmutelné, nikdo je nechce. To má za následek, že se tam neloví, vznikají komory, kde se zvěř množí a dělá škody větší a větší. Doufám, že to nenastane i u nás, byť se o to někteří vlastníci pozemků už snaží. Nezaznamenal jsem lokalitu, kde zemědělci převzali honitbu a snížil by se tam stav zvěře. Každý, kdo splňuje zákon, má právo na honitbu. Je jedno jestli je to vlastník, nájemce nebo myslivecké sdružení, ale nikde se nestalo to, že by tento nový subjekt významně snížil populaci černé zvěře, spíš naopak. Do okamžiku, než si sednou k jednání všechny tři strany - myslivci, zemědělci a lesníci a nezačnou dělat ústupky a opatření na všech stranách, tak se s divočáky nic nestane. V okamžiku, kdy v půlce dubna vyrostou řepky, se většina černé zvěře přesune tam, pak do pšenice a do kukuřic. Ty se sekají mezi říjnem a lednem, takže je složité stavy snižovat lovem v nedohledných porostech řepky nebo kukuřice, kdy se jejich plochy stále navyšují. Domnívám se proto, že pokud nebude v rámci celonárodních státních dotačních politik udělána úprava systému hospodaření a praktického fungování všech třech zmíněných subjektů, nikdy se nikam nedostaneme. Doufám, že nenastane situace jako u kormorána, který se chránil tak dlouho, až začal dělat rybářům i přírodním ekosystémům nepředstavitelně veliké škody a byla snaha následky hodit na myslivce. To samé je u divočáků. Pokud si někdo dneska myslí, že finančně zlikviduje občanské sdružení nebo myslivecké sdružení na škodách, tak ano, zlikviduje ho, ale určitě tam nový subjekt nenaloví více zvěře a neudělá jiná opatření než myslivecké sdružení. Bez místních myslivců se nejsou schopni dál dostat, především z časových limitů. Neuloví zvěře více. Většinou je opak pravdou.

Jinak ČMMJ respektuje návrh Ministerstva zemědělství, ale osobně k němu mám pár výhrad. Problémem návrhu novely této vyhlášky je především zákaz lovu nad 60 kg a vodících a březích bachyní mimo stanovené období. Můžeme lovit celoročně jedince do 60 kg i starší, ale dneska jsou divočáci z kukuřic tak „vyžraní“, že lončáci mají běžně 100 kg. Já s divočáky pracuji dost dlouho, ale vodící bachyni, která si odložila selata a březí bachyni ani těsně před kladením mláďat za šera a v noci nepoznám. Mám obavy, že tento hmotnostní limit povede k tomu, že se budou vyřizovat osobní účty v rámci výkonu práva myslivosti, že se budou udávat myslivci navzájem, že to bude mít mnohem horší následky, než pozitivní přínos. Jsme v krizi, já to respektuji, když jsme v krizi, tak lovme celoročně všechno a je na každém držiteli loveckého lístku, jestli zmáčkne nebo ne, je to na jeho etice a na jeho zodpovědnosti. Setkávám se ve státech EU, že je možnost celoročního lovu u přemnožených populací, je to na každém z nás, to neznamená, že když je možnost, že budeme lovit bachyni v březnu se čtrnáctidenními selaty, ale omezovat to na kilogramy se mi zdá poněkud nešťastné.

Vyznívá mi to, že největší dávku odpovědnosti nesou zemědělci?

Takhle bych to neřekl, myslím, že to je opravdu vina všech tří subjektů, ať je to myslivost, zemědělství nebo lesnictví. V Maďarsku mají myslivost danou na stejnou úroveň jako zemědělství a lesnictví a škody mají stejné, pouze hospodaří v jiných režimech.

Někteří zemědělci se snaží veškeré škody vymáhat na myslivcích…

To je jedna z věcí, která by měla být součástí novely zákona o myslivosti. Já osobně už jsem několikrát zmínil situaci, kdy ČR patří mezi několik málo zemí, asi osm zemí na světě, kde se historicky vymáhají škody. Jinde vlastníci pozemků musí respektovat projevy volně žijících živočichů a přírody, a pokud příroda začne neúnosně ovlivňovat jejich hospodaření, tak stát rozhodne a určí opatření. Historicky tupě přenášíme věci, které byly rozhodnuty za Marie Terezie, kdy zvěř patřila vlastníkům půdy a oni byli plně zodpovědní za projevy, za plnění jejích biologických potřeb. Dneska zvěř patří státu, ale myslivci zodpovídají za to, že zvěř pouze plní své biologické potřeby. Lidé mají tři potravní periody – snídani, oběd a večeři. Zvěř jich má i patnáct během 24 hodin. Za to, že nechce mít hlad a jde se nažrat, myslivci platí škody. To, že černá zvěř není normovaná na celé ploše honiteb, je chyba v zákoně o myslivosti, černá zvěř žije většinu roku v polích, ale nikdo se o tom nechce bavit. To je jeden z důvodů, který je třeba postupně novelizovat, ale není to nejnutnější bod.

Jak se angažuje ČMMJ v zahraničí? Jaké jsou mezinárodní vazby?

Česká republika dlouhodobě spolupracuje na mezinárodní úrovni, v současné době opakovaně finanční prostředky limitují tuto spolupráci, nejsme schopní v rámci rozpočtů jezdit na všechna jednání, snažíme se pokrýt ta nejdůležitější s tím, že pokud jsou nutné některé další, účastníme se jich, ale finanční prostředky jsou prostě výrazným faktorem. S CIC funguje dlouhodobá spolupráce, ale mnoho let bojujeme o to, že jsou snahy některých států buď zrušit, nebo omezit hodnocení trofejí podle standardů, takže ČR sedm, osm let zpět každoročně musí bojovat společně s ostatními státy, především střední a východní Evropy, za udržení tradičního systému hodnocení trofejí. Na druhou stranu bojujeme i s představou CIC, že pokud bude tento systém bodování využit, tak by se za to měly hradit finanční prostředky, takže jsme zpět u financí. Pokud budeme muset hradit poplatek za hodnocení kterékoliv trofeje, pak za každou trofej, která bude hodnocena CIC, budeme muset odvádět poplatek. Dnes je to tak, že pokud chce mít někdo oficiální hodnocení, tak si hradí medaile a certifikát v rámci hodnocení význačných trofejí. Za trofeje, které hodnotí národní komise a nezapisují se na mezinárodní seznam, se poplatky nehradí.

FACE je Organizace Evropských mysliveckých organizací, jejímiž členy jsou jednotlivé organizace jednotlivých evropských států. Významně podporuje myslivost v Evropě a je to významný subjekt, s nímž úzce spolupracujeme. Trošku nás mrzí, že současný generální sekretář odchází, byl komunikativní a měl ke středoevropským státům výrazný vztah, v ČR byl častým návštěvníkem. Odchází k jiné organizaci a vrací se do Afriky, protože pochází ze Zimbabwe. Věříme, že i jeho nástupce bude dobře komunikovat a zapojí se do těch aktivit. Volené orgány se nemění, mění se pouze generální ředitel. To je ten výkonný provozní a ten, co musí obíhat všechny důležité akce, včetně Evropského parlamentu, ale věříme, že vedení FACE zaměstná dalšího kvalitního člověka.

Co se týká sokolníků, mohu konstatovat naprostou spokojenost. Je potřeba si říci, že na zápisu do UNECSO měli veliký kus zásluh čeští zástupci. Předsedou této pracovní skupiny byl zástupce Ministerstva zemědělství Ing. Martin Žižka, Ph.D. Pro všechny státy, které o zápis požádaly, jsme vytvořili „mustr“, který ostatní státy s určitými změnami přijaly. Se sokolníky je spolupráce výborná a úspěch zápisu je významný, jen nás pak mrzelo, že některé státy si připisovaly tento úspěch sami pro sebe a na Českou republiku se na některých jednání dost často zapomínalo.

Jak jste spokojený s prací dalších zájmových klubů, jako jsou trubači, autoři, vábiči, dámy české myslivosti?

To jsou aktivity vnitřní, snažíme se, aby spolupráce s ČMMJ byla na velice blízké úrovni. Dnes můžeme říci, že bez jednotlivých klubů by ČMMJ nemohla zajišťovat tak kvalitně mnoho našich národních akcí, protože kluby, v rámci svých aktivit, nesou na svých bedrech velkou část programů, ať jsou to výstavy, myslivecké slavnosti a další podobné akce. Snažíme se, aby činnost klubů na sebe tematicky navazovala a vzájemně se i doplňovala. Některé kluby mají více členů, tak jsou více vidět, jako sokolníci nebo trubači, jiné jsou zatím méně početné, ale jejich přínos je také viditelný a důležitý. Úžasné je pro mne heslo Klubu trubačů – myslivecký trubač do každé honitby. Byť nejsem věkem tak starý, tak si pamatuji, kdy jsme na myslivecké akce jezdili jen s Josefem Selementem, dnes vidím davy mladých a nadějných, ale i dříve narozených trubačů, jak zkrášlují veškeré myslivecké aktivity. Dnes je to i prestiž trubačů samotných a je potěšující, když pořadatelé lpí na tom, aby kulturní tradice troubení na akci nechyběla. Aby se nejen zahajovalo a ukončovalo, ale i signály během akce byly takové, jaké mají být. Vábiči zase velmi dobře zajišťují národní mistrovství ve vábení jelenů, Opočno si dělají sokolníci. Funguje to tak, jak má. Dámy české myslivosti, to je nový akční klub. Jsou aktivní, měly už spoustu vlastních akcí a hodně pracují s dětmi. Je to krásné, když se můžeme dívat na dámy v zeleném, které jsou ozdobou, a které zjemňují často celou akci.

Účastní se Dámy i jako vedoucí na Zlaté srnčí trofeji?

Účastní se nejen v rámci národního kola, ale účastní se i ve svých regionech, odkud jednotlivé dámy jsou, buď samy vedou kroužky, nebo pořádají vlastní různé akce. Teď se zviditelnily i obrazově, mají nový myslivecký kalendář, jsou aktivní, držím jim palce, protože pro mě to je takové milé zjemnění chlapské myslivosti. Je příjemné, když se na honu potkáte s ženami, které vědí, co dělají.

Takže si nemyslíte, že tím, že si vytvořily dámský klub, že se svým způsobem vyčleňují?

Asi to samy nebudou vnímat, myslím si, že to „narození se s lovem“ chlapům nevezmou, chlapi mají lov geneticky zakódován, ale znám dnes spousty dívek a žen, které jsou nejen skvělé trubačky a sokolnice, ale i výborné kynoložky, skvěle střílí a jsou dobré v komplexním pohledu na odbornou myslivost, že by strčili mnoho chlapů „do kapsy“. Potkávají se a v rámci svého klubu nebo své skupiny jsou schopny napomoci ČMMJ. Já to vidím velmi pozitivně, a proto jsem je podporoval, aby klub založily.

Co se týče klubu Diana, který dokonce vznikl ve vašem domovském okresu, považujete ho za konkurenci klubu Dámy české myslivosti?

Nechci to tak brát a nikdy jsem to tak nebral. Před vznikem klubu Dámy české myslivosti jsem nabídnul zakladatelkám Diany, aby se staly součástí ČMMJ, jinak je nemůžeme jako ČMMJ oficiálně podporovat. Můžeme s nimi spolupracovat a spolupracujeme, snažíme se jim vycházet vstříc, ale některé věci, zejména týkající se financí, nemůžeme, je to oficiálně cizí subjekt. My jako ČMMJ spolupracujeme s Dianou často, často jsou i samy dámy v obou klubech, a já to nevidím jako konkurenční. Možná se budou navzájem předhánět, která zajistí kterou akci a která ji zajistí lépe, ale mrzelo by mě, kdyby si chtěly dámy konkurovat. Myslivecká sdružení si také nekonkurují, konkurují si, pokud bojují o jednu honitbu, ale republika je dost veliká, aby všechny kluby měly prostor pro své aktivity.

Již jsme zmínili celoroční aktivity, ale plánuje do budoucna ČMMJ nějaké nové akce?

V současné době jsou to standardní věci, příští rok navíc po dvou letech poběží Silva Regina v Brně. Co se hlavně týká příštího roku, máme po volbách, uvidíme, jak se bude vyvíjet situace, bude záležet na tom, zda Ministerstvo zemědělství bude chtít otevřít novelu zákona o myslivosti nebo bude vyčkávat, jak se uklidní politická situace. Nicméně jsme v očekávání.

Znovu je třeba upozornit, že v rámci budoucích aktivit opravdu bude záležet na finančních prostředcích. V současné době je provoz Sekretariátu významně limitován množstvím finančních prostředků a bude záležet, jak se bude finanční situace ČMMJ vyvíjet. Tím, jak nám klesá členská základna, si nebudeme moci dovolit některé akce a bude muset být rozhodnuto, že se některé akce buď omezí, nebo úplně zruší. Dnes musíme stále víc hledět na to, jestli máme finanční prostředky na akce a na lidi, které ty akce musí zajišťovat. Doba je složitá.

Jak se osvědčila Sekretariátu v praxi nová členská evidence Diana?

Nová členská evidence byla potřeba, protože členství v ČMMJ je úzce spjato s pojištěním a tady je třeba stále opakovat, že člen je pojištěn, až když je uveden v členské databázi. To znamená s rodným číslem a se vším, co k tomu patří, jinak pojištěn není. Z tohoto důvodu byla nutnost vytvořit centrální evidenci, která bude mít okamžitý a operativní přehled o tom, kdo je členem ČMMJ, kdo je pojištěn, protože se nám množí pojistné události a dost často i banální pojistné události, které by dříve nikoho nenapadly, aby je hlásil. Asi 95 % a více jsou pojistné události na bázi úrazů, ne na bázi povinného pojištění, ale v rámci úrazovosti. Proto je potřeba mít přesnou evidenci. Je to i z toho důvodu, že novela občanského zákoníku definuje, kdo a jakým způsobem je členem, jak má fungovat občanské sdružení nebo spolek podle nového občanského zákoníku. Tím pádem jsme s určitým náskokem tuto databázi připravili a naučili s ní pracovat okresní myslivecké spolky. Každý člen si může nyní zkontrolovat své údaje, zda je členem nebo není. Dřív to bylo na vzájemné důvěře. Většina okresních mysliveckých spolků tuto aktivitu velice pozitivně hodnotí.

Bylo by možné vás představit ne pouze jako jednatele ČMMJ, ale také jako myslivce?

O mně toho bylo strašně moc napsáno a napovídáno a stále je, vypráví se celé historky v rámci myslivosti a v rámci mých aktivit. Často mě mrzí, že aspoň polovina není pravda.

Snažím se dělat myslivost, jelikož myslivost je mým posláním a životním stylem. Bohužel při své pozici na praktickou myslivost mám stále méně a méně času.

Pocházím z jižních Čech ze sedlácké rodiny a vždy bylo mým snem mít soukromou farmičku. Tohoto jsem se nikdy nevzdal, byť na školách jsem se od toho na čas oprostil.

Kdysi jsem se účastnil jednoho okresního mysliveckého sněmu, kde jsem seznamoval všechny přítomné s dotační politikou apod. Hovořil jsem nejen o dotacích, které jsou přímo pro myslivost, ale i o dotacích, které jdou pro zemědělství, které mohou využívat i myslivecká sdružení popř. jiní uživatelé honiteb, pokud splní základní povinnosti. Tenkrát se do mě pustili dva soukromí zemědělci, co to říkám za bludy. Ale pak se ke mně přitočil jeden starší myslivecký hospodář, a povídá: „Naše myslivecké sdružení zemědělsky hospodaří na 360 ha polí a luk pronajatých od našich členů a my máme tolik krmení, že nevíme co s ním a ještě všichni za vydělané peníze jezdíme na poplatkové jeleny.“ Říkám: „Proč jste to tam neřekl?“ On na to, že je to zbytečné. Tenkrát jsem celou cestu domů o tom přemýšlel. Říkal jsem si, jak je možné, že v Anglii si ekologové koupili a pronajali kus země a začali tam hospodařit podle svého. Začali na nakoupených a pronajatých pozemcích farmařit ekologicky, vytvářet životní prostředí pro chráněné druhy, zlepšovat celý ekosystém, tak proč by to nebylo možné i u nás. Podařilo se mi dlouhodobě pronajmout farmu, nyní ekofarmu, a ve svých volných chvílích tam zemědělsky hospodařím, relaxuji při manuální práci a plním si své sny. Samozřejmě to nezvládnu sám. Je tam zapojená celá rodina, pomáhá mi pár přátel a mám i několik zaměstnanců. Ano, mám ekofarmu Jaroslava Kostečky a tam hospodařím.

Tím, že chci dělat občas i praktickou myslivost, která je a byla vždy součástí mého života, jsem v několika honitbách mysliveckým hospodářem a nestydím se za to. Mohu zde prosazovat a realizovat své myslivecké znalosti a držitelům honitby to vyhovuje, proto mě oslovili. I jednatel ČMMJ má právo na to, aby vykonával právo myslivosti.

Co je mi poslední dobou nejvíc vytýkáno je, že v rámci ČMMJ jezdím vozem Toyota. Ano, máme spolupráci s Toyotou a ta nám poskytuje tři služební vozy. Toyota přínos vidí dlouhodobě, spolupracujeme nejen v rámci užívání aut, ale sponzoruje akce ČMMJ, takže proto jezdí jednatel a zaměstnanci sekretariátu ČMMJ v Toyotě. Ušetří to v rámci provozu daleko více peněz, než když jsme jezdili ve vlastních autech, museli jsme je koupit a starat se o ně, dneska nám tento servis Toyota zajišťuje sama. Vzhledem k tomu, že běžně manažeři různých společností jezdí ve služebních autech, tak i já na základě pracovní smlouvy mohu používat služební auto k soukromým účelům. Normálně auto zdaňuji, platím si naftu atd. Když jsem jezdil bez loga, tak to nikdo neviděl, ale dnes, když mám na voze logo ČMMJ, tak to všichni vidí. Pomohli jsme i Slovákům, takže i oni mají spolupráci s Toyotou, je to věc politiky této firmy a my jsme tento systém u nás rozjeli pozitivně.

Vy ale také přece chováte lovecké psy?

Chovám psy. Přivedli mě k „vyšší“ myslivosti díky nim jsem se dostal na jiné lovy zvěře, než byla srnčí a černá i do jiných lokalit ČR a Evropy. Když jsem učil na lesnické fakultě, vždy jsem říkal, že pokud někdo může v něčem vyniknout, tak je to jen přínos pro jeho myslivecké aktivity. U mě to byli psi. Vždy jich kolem mě bylo několik. Nástupem do ČMMJ jsem chov musel omezit z časových důvodů, takže z nějakých 15 – 18 psů, které jsem kolem sebe měl, jsem to snížil na polovinu. Smečka mi rychle zestárla, takže v současné době jsem v situaci, kdy občas koukám po štěňátkách. Pořídil jsem si štěně křepeláka a mám zamluvené štěně špringršpaněla, tak se chci k výcviku ve volném čase zase vrátit. Nedávno se mi vrátil Jack Russell Terriér, kterého mi před dvěma lety ukradli v Krkonoších, takže psi jsou stále okolo mě. Samozřejmě je důležité zázemí, při mém pracovním vytížení je to o rodině, mám úžasnou rodinu a ta mi pomáhá nejen na statku, ale i se psy a ostatními povinnostmi.

Chcete se pochlubit se svými loveckými zážitky a úspěchy?

Nechlubím se svými loveckými úspěchy. Já se specializuji na jelenovité, mým vnitřním odborným koníčkem je etologie a jelenovití jako takoví, takže mám sen navštívit všechny země, kde se jelenovití nachází, specializuji se především na severní šířku, měl jsem možnost být několikrát ve Skandinávii, Pobaltských zemích, ale i v zemích bývalého Sovětského svazu. Asi můj nejvzácnější zážitek je návštěva Kamčatky, to považuji za vrchol mého cestování. Je to nádherná země, nezkažená, jsou tam úžasní lidé a příroda. Takže strávit pár dní na Kamčatce, to byl zatím vrchol mých loveckých zážitků. Z hlediska přírody a myslivosti tam je panenská země a příroda. Přestože tam místní lidé mají složitý život a kruté podmínky, jsou nesmírně přátelští. Je výhoda, že tento kousek země není zatím pro většinu turistů moc atraktivní. Rád bych se tam ještě jednou vrátil.

To jste určitě měl to potěšení setkat se ve volné přírodě s losem?

Ano, měl jsem to štěstí a losů jsem při svém pobytu na Kamčatce viděl několik. Pokud mohu, snažím se vybírat svou dovolenou v září. Jsem srdcem jelenář a pokud bych nemohl na chvilku odjet v době jelení říje mezi jeleny, asi by to se mnou nikdo nevydržel. Nemusím je lovit, ale jelení říje je pro mě droga. Jak začne, vždy si k narozeninám dávám někde dostaveníčko s jeleny. A to je pro mě i určité zapomenutí na věci kolem sebe. Nejde o to, jestli lovím nebo nelovím, ale být při tom. Pro mě jsou prostě jeleni drogou.

Co byste na závěr chtěl ještě sdělit myslivcům?

Mám v hlavě připravený článek k zamyšlení se nad současným systémem praktické myslivosti. Co bych v článku určitě chtěl říci, že si myslím, že je čas zamyslet se nad tím, zda tady děláme všechno správně i v rámci výkonu práva myslivosti. O mně je dost dlouho známo, že jsem odpůrce normovaných stavů i lovu podle věkových tříd. Jsme jedna z mála zemí na světě, kde se loví mladí samci. Bylo by nejideálnější, kdyby norma zakázala lovit mladé samce, abychom jim dali možnost ukázat, co z nich vyroste. Projevit se! Dlouhodobě prosazuji, aby místo první věkové třídy u samců raději všichni odlovili zvěř samičí a mláďata. Takže bych myslivcům chtěl popřát, aby se před každým výstřelem na mladého samce zamysleli, protože já osobně to vnímám tak, že lov špičáků nebo lov první věkové třídy je vraždění neviňátek. Oni nedostanou šanci ukázat, co v nich je. Nedělali to ani naši dědové. Současný systém, který jsme se všichni učili, tu provozujeme asi 40 let a nepřinesl výsledky. Je konečně doba o tom otevřeně hovořit a začít se tak i chovat, měli bychom samcům dát šanci, aby ukázali, co v nich je a abychom si sami před sebou dokázali tu ránu odpustit. Opravdu, když si to porovnáme s ostatními zeměmi, tak třeba v Maďarsku vás nikdo nenechá na srnce mladšího sedmi let se ani podívat, natož vystřelit. Byl jsem na jednom zasedání CIC ve Francii a tam mě překvapili zásadou všech nájemců honiteb v dané lokalitě - do osmeráka jelena lovili každého, ale pak už lovili jen jelena staršího 10 let. To samé v Africe, tam vás nechají ulovit mladého samce, pouze pokud máte hlad, ale určitě ne pro trofej. My si odstřílíme v první věkové třídě 95 % všech samců, kteří by byli nositeli budoucí kvality.

Osobně si myslím, že bychom se postupně měli na každého, kdo uloví špičáka (včetně ročka srnce) nebo mladého samce první věkové třídy, koukat jako na někoho, kdo znásilňuje přírodu.

A ještě jedna připomínka: Vážení uživatelé honiteb, pokud Vám Váš myslivecký hospodář někdy řekne, abyste nelovili holou a místo ní raději ulovili špičáka nebo mladého samce, odvolejte ho…

Přeji Vám nejen zdraví a lovecké štěstí, ale spíš to, abyste se všichni zamysleli, než zmáčknete na mladého samce, jestli je to potřeba. Já osobně bych to zakázal zákonem. Proč? O tom až příště…

Připravila Marcela KASINOVÁ