V posledních číslech časopisu Myslivost je poměrně obsáhle zmiňována problematika černé zvěře. Dovolte, abych i já přispěl svoji troškou do mlýna. Mlýna, který mele myslivce, zemědělce a státní správu.
Jsem přesvědčen, že základním omylem, který se hodně podepsal na dnešním stavu, je vyhláška MZe č. 491/2002 Sb., Vyhláška o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd (dále jen vyhláška). Tato vyhláška umožňuje normovat prase divoké jen v minimu honiteb České republiky a tím následně nastává stav, že se loví systémem „lovímco chci a co potřebuji“.
Vyhláška platí již od roku 2002 a chyby byly zřejmé již od začátku. Za 11 let nebylo Ministerstvo zemědělství schopno vyhlášku novelizovat, ač je to v jeho kompetenci a nepotřebuje na to vládu ani Parlament.
Tím, že stále platí tato vyhláška v původním znění, tak se lov černé zvěře vykonává na základě §§ 36 odst. 5 a 39 zákona č. 449/2001 o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o myslivosti). A zde začíná ten správný kolotoč lidové tvořivosti ať už ze strany uživatelů honiteb, tak bohužel i ze strany orgánů státní správy myslivosti na obcích s rozšířenou působností.
Drtivá většina uživatelů honiteb žádá o lov prasete divokého podle § 36 odst. 5 zákona o myslivosti. Je třeba si uvědomit, že se jedná o vyjádření lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Nejde o rozhodnutí ve správním řízení podle zákona č. 500/2004 Sb. (Správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Proto je nutné, aby uživatelé podali žádost o vyjádření k lovu prasete divokého bez jakéhokoli určování počtu či pohlaví. Taktéž orgán státní správy myslivosti se může pouze vyjádřit ve smyslu souhlasím - nesouhlasím. V žádném případě nemůže ve vyjádření určovat žádné podmínky typu 2 bachyně, 11 selat, 3 lončáci apod.
Podle § 36 odst. 5 zákona o myslivosti v případě povolení lovu lze lovit samčí zvěř do 2 let věku a samičí zvěř bez omezení věku. Někteří referenti státní správy myslivosti se domnívají, že jejich funkce jim umožňuje ohýbat zákon podle jejich okamžité nálady. Neumožňuje a je třeba se kategoricky bránit, pokud někde k takovýmto vyjádřením ještě dochází! Nejdříve se to snažit vysvětlit příslušnému referentu a při nepochopení cestou stížnosti na krajský úřad, případně Ministerstvo zemědělství.
Tímto bych ukončil státní správu a přešel k uživatelům honiteb, kteří také mají máslo na hlavě. Jelikož vykonávám pro vícero uživatelů či držitelů honiteb z různých koutů Plzeňského, Karlovarského a Středočeského kraje různé služby, tak mám možnost širšího porovnání.
Uživatel honitby dostane správné vyjádření podle § 36 odst. 5 zákona o myslivosti od orgánu státní správy myslivosti. Správné myslím v tom smyslu, že není nijak omezováno. A nyní to začíná. Tam, kde uživatel má dobré vztahy se zemědělci a neplatí škody černou zvěří, to většinou dopadá následovně. Myslivecký hospodář společně s výborem navrhnou vydání povolenek na sele a lončáka bez možnosti lovu bachyní. Členské základně to odůvodní tím, že škody se neplatí, případně malé a je škoda snižovat stavy. Pokaždé do toho zamotají etiku lovu, plné bachyně, osamocená selata a podobné řeči.
Výsledkem je, že 90 % členské základny toto odsouhlasí, protože je hodně zvěře na lovecké vyžití. A hlavně, proč my bychom to stříleli, když sousedé ne. Stavy se nesnižují, ale cíleně zvyšují. Každý se bojí vystřelit na kus mezi 80 až 90 kg, přestože v kukuřičně řepkových oblastech to jsou prokazatelně podle chrupu divoká prasata ve věku do 24 měsíců.
Tímto se stavy neustále zvyšují, protože přežívá více než 85 % bachyní ve věku 20 až 24 měsíců a bachyně starší 2 let přežívají všechny. Na jedné straně si myslivci černou zvěř zašetřují až namnožují a na druhé straně se hledají nejrůznější výmluvy, proč se stavy nedaří snižovat.
Netvrdím, že je to tak všude, ale stačí, když takto jedná polovina uživatelů honiteb, a že to ta polovina je, o tom jsem přesvědčen, a stavy se zvyšují a zvyšují.
Myslím, že právě výbory mysliveckých sdružení a myslivečtí hospodáři by měli být těmi, kdo se budou v první řadě snažit o co největší možnosti snížení stavů černé zvěře a ne se snažit o opak, jak je mnohde zvykem.
Kdyby se černá zvěř mohla všude normovat, hodně těchto problémů by odpadlo. Neříkám, že by normování okamžitě vyřešilo situaci, ale dalo by to státní správě větší „klacek do ruky“. Určitě by normování stavů přineslo větší užitek a efekt, než výmysly typu povolit střílet vše do 80 kg, ale ne plné bachyně apod. Toto nic nemůže pořádně vyřešit a přinese to pouze bič na vztahy, protože se bude hlídat 82 kg a odebírat povolenky, nebo hledat, zda bachyně byla plná a zase odebírat povolenky.
Já osobně si nedovedu představit, že kus černé zvěře mi přinese vážní lístek a těhotenský průkaz. A ono v noci odhadnout zda kus má 80 nebo 90 kg je opravdu kolikrát ne zcela možné. Poznat u bachyně, zda je plná 10 týdnů v dnešní době, kdy chrutí probíhá celoročně, je také zcela nemožné. Ale to už je v kompetenci Ministerstva zemědělství.
V kompetenci uživatelů honiteb je v současné situaci co nejvíce využít stávajícího zákona o myslivosti k maximálnímu lovu černé zvěře a zvláště bachyní ve věku od 12 do 36 měsíců věku a relativní šetření samčí zvěře ve věku nad 24 měsíců.
Závěrem musím bohužel konstatovat, že se převážně setkávám s variantou totálního šetření bachyní a střílení sekáčů. Přesně opačné varianty, než vyžaduje stávající situace. Bohužel. Bohužel pro myslivost, bohužel pro tuto ušlechtilou rytířskou zvěř.
František DUŠÁK
frantisek.dusak@seznam.cz